Z posledního (32.) sešitu 3. dílu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

Koncem minulého roku byl vydán 32. sešit SSJČ; zakončuje 3. díl Slovníku. 1080 stran tohoto dílu podává lexikografické zpracování 43 600 slov písmen R — U. Celý slovník, jehož 4., poslední díl nyní slovníkářský kolektiv Ústavu pro jazyk český připravuje, obsáhne téměř 200 000 slov slovní zásoby spisovné češtiny.

V našich pravidelných poznámkách věnujme nejdříve stručnou pozornost některým zpřesněním tvaroslovné kodifikace, jak je uvádí 32. sešit. Ke kolísání mezi mužským a ženským rodem dochází u podst. jména uzávěr / uzávěra. V některých významových odstínech jsou obě varianty rovnocenné (např. uzávěr i uzávěra hranic), většinou se však mezi nimi rozlišuje buď co do častosti jejich užití (ve významu ‚uzavírací součást, zařízení‘ je častější varianta mužského rodu: šroubovací uzávěr láhve, hlavní uzávěr vody, plynu, pouze vojenské názvosloví dává přednost variantě druhé: uzávěra kulovnice, kulometu), anebo významově (ve význ. ‚zařízení uzavírající přístup někam‘ se uplatňuje pouze varianta ženského rodu, zejména jde-li o odborné názvy: z vojenství silniční, minová uzávěra, z hornictví požární, jámová uzávěra aj.). — V rodě kolísá i podst. jméno úponka / úponek; odborně se však užívá jen podoby ženské: úponka chmele, révy, svlačce. Podst. jméno ústroj patří podle Pravidel českého pravopisu k mužskému skloňování (podle vzoru „stroj“). Vojenská terminologie však dává přednost skloňování ženskému (podle „píseň“): odlehčená, cvičební, polní ústroj; uplatňuje se zde analogie s příbuznými názvy výstroj a výzbroj, které jsou také ženského rodu.

Od slovesa unésti (resp. nésti vůbec) se pravidelně tvoří trpné příčestí a podst. jméno slovesné unesen → unesení (a také unesený). Vlivem chybné analogie s tvary slovesa nositi se v obecné češtině užívá i tvarů s -š-, zejména ve významu ‚silně dojmout, okouzlit, nadchnout‘: být unešen četbou, divák unešený filmem. Tvary s -š- patřily kdysi u tohoto přeneseného významu k spisovnému úzu (v SSJČ doklad z Nerudy). — Trpné příčestí a podst. jméno slovesné od slovesa uvědomiti zní uvědoměn i uvědomen, uvědomění i uvědomení; tvary na -en, -ení však mají podle Slovníku knižní ráz.

Infinitiv sloves 1. třídy na -ci má v úzu i hovorovou podobu na -ct (z 32. sešitu upéci, hovor. upéct, ob. upíct; utéci, hovor, utéct, ob. utýct; utlouci, hovor. utlouct; uvléci, hovor. uvléct). — Jako výsledek historického vývoje má sloveso uváznout i podobu uvíznout. Patří k vyjadřovacím prostředkům zvláště mluvené spisovné češtiny.

[180]Z písmenných zkratek vznikají v hovorové češtině někdy nová podstatná jména, která se podle posledního písmene původní zkratky zařazují ke skloňovacím vzorům (např. ÚRO → Úro, 2. p. Úra atd., jako „město“, ÚLUV, tj. Ústředí lidové umělecké výroby → Úluv, 2. p. Úluvu atp., jako „hrad“).[1] Platí pro ně stejná pravidla jako pro skloňování jiných podstatných jmen, tedy např. i to, že se v nepřímých pádech koncové -c- vyslovované jako [k] „přepisuje“ na -k-. Např. UNESCO → Unesco, 2. p. Uneska, 7. Uneskem (jako Franco, 2. p. Franka, San Francisco, 2. p. San Franciska).[2]

Tzv. hybridní složeniny s první, cizí částí ultra- považuje Slovník za prostředky odborného vyjadřování (srov. např. ultrazvuk, ultrazáření, ultraodstředivka; ultracitlivý, ultrakrátký), anebo za prostředky expresívně zabarvené (zprav. hanlivě: Ultračech, ultravlastenec, ultrapokrokář; ultrapravicový).

Z konatelských jmen na -ař / ář připomeňme z 32. sešitu slangové označení druhu lékařské profese ušař (podobně očař, plícař, srdcař, zubař). Tyto názvy vznikly vlivem univerbizační tendence, projevující se zvláště v mluvené řeči, ze spisovných dvouslovných pojmenování (ušní, oční ap. lékař); těm dáváme — nechceme-li porušit slohově neutrální linii spisovného projevu — přednost zejména v psaných projevech. — Stejným postupem byl vytvořen také velmi často užívaný odborářský výraz úsekář (z úsekový důvěrník); patří k hovorovým prostředkům nespisovným.

Samo slovo úsek v jednom svém významu je slangovým synonymem pro spojení úseková schůze (ROH). I zde lze mluvit o projevu univerbizační tendence; jejím vlivem se vytvořil celý typ „redukce“ víceslovných spojení v jedno slovo, charakteristický tím, že při něm není užito vlastních slovotvorných prostředků (např. přípony nebo slovního základu k vytvoření složeniny), nýbrž existující slovo si vytvoří další význam, který pak víceslovné spojení supluje (např. úsek ← ‚úseková schůze‘; výbor ← ‚výborová schůze‘: přednést zprávu na výboru; okres ← ‚okresní národní nebo stranický výbor‘: např. projednat žádost na okrese, zajít na okres, delegace z okresu atp.).[3]

K hovorovým výrazům vytvořeným z víceslovných spojení patří i ženské podstatné jméno úrazovka (ze spojení úrazový vůz; dř. úrazová pojišťovna, renta), kdežto slovo umístěnka, známé z umisťovacího řízení absolventů škol, je podle Slovníku výraz spisovně neutrální.

Mezi slova přejatá v nedávné době z ruštiny a mající uplatnění i ve spisovném jazyce náleží slovo ušanka, znamenající ‚zimní čepici s chránítky na uši‘ (Příruční slovník jazyka českého má pouze ušenka, první doklad v lexikální kartotéce Ústavu pro jazyk český ČSAV je z r. 1952 z Drdovy Krásné Tortizy).

Z terminologických zpřesnění pro informaci vyjímáme: Slovo útvar [181]znamenající ‚určité seskupení lidí (např. cvičenců)‘ se dnes v tělovýchovném a vojenském názvosloví nahrazuje názvem tvar. Rovněž tak slovo úpal není terminologizováno, v lékařství je úžeh. Z přídavných jmen úzkorozchodný a úzkokolejný dávají odborníci přednost prvnímu z nich. Odborně přesnější než spojení ústřední topení je termín ústřední vytápění. Uzel znamenající ‚díl, dílec, část‘ je mechanicky přejatý rusismus; začalo se ho užívat svého času v technickém a zemědělském prostředí (tam zejména odvozeného přídavného jména uzlový: uzlová metoda). Byl oprávněně kritizován (slovo uzel je totiž významově „obsazeno“, přejatý význam je homonymní povahy) a nahrazen termíny dílec, dílcová metoda.[4] Naproti tomu další význam tohoto slova ‚důležitý bod, kde se něco soustřeďuje‘, svého času také kritizovaný jako rusismus, se v odborném vyjadřování uplatnil (srov. např. z vojenského vyjadřování uzel obrany, odporu, spojovací, rádiový uzel, nebo z elektrotechniky uzel transformátoru), neboť měl oporu v běžném „domácím“ významu (srov. dopravní, železniční uzel aj.). Složenina hydrouzel, v níž druhý základ -uzel má rovněž tento význam, byla vhodně nahrazena termíny vodní elektrárna, hydroelektrárna.[5]

Slovo suvenýr se dnes hojně rozšířilo s rozmachem zahraniční turistiky u nás; SSJČ je ve shodě s posledním vydáním Pravidel českého pravopisu (1986) uvádí v počeštěné pravopisné podobě. Toto slovo lze ovšem psát i francouzsky, ale pak v reklamním označení na obchodě má být v množném čísle — souvenirs. Slova suvenýr nemá být nadužíváno, neboť čeština měla a má pro tento druh zboží své označení: upomínkový předmět, upomínka.[6]

V další části poznámek chceme upozornit na některé výrazy, kterých často užívá naše publicistika. Patří k nim sloveso upozadit, upozaďovat, například upozadit problémy, záměrně upozaďovat některé body jednání, dále sloveso usměrnit, usměrňovat ve významu ‚dát, dávat něčemu, někomu zaměření na určitý cíl‘ (usměrnit hospodářské úsilí, soutěž; usměrnit něčí nadšení; usměrňovat vývoj mladých lidí) a utužit, utužovat (například utužit přátelství mezi národy). — Spojení úzký profil (a přídavné jméno úzkoprofilový) ve významu ‚nedostatkový materiál, výrobek‘ patřilo přednedávnem k módním publicistickým výrazům (srov. např. tento materiál představuje úzký profil; úzkoprofilová výroba, úzkoprofilové zboží — dnes odborně nedostatkové); vzniklo v 50. letech se zaváděním plánovaného hospodářství,[7] častým užíváním ztratilo však svou novinářskou aktuálnost a nyní v úzu ustupuje, jak dokládá i lexikální kartotéka Ústavu pro jazyk český.

Sportovní publicistika má — v rámci ostatní publicistiky — své osobité postavení, které se projevuje i po stránce lexikální (zejména specifikou lexikální obraznosti). Na dokreslení uvádíme z 32. sešitu její typické [182]obraty: upravit konečný výsledek utkání — znamená ‚dosažením branky příslušně pozměnit‘, uvolnit spoluhráče — ‚zbavit ho obsazení, poskytnout mu volnost v akci‘, mít územní převahu — ‚mít převahu v poli‘, útočit na rekord — ‚usilovat o jeho překonání‘, z obrazných např. umrtvit míč — ‚stopit ho, zadržet v pohybu‘, uzamknout soupeře v jeho obranné třetině — ‚útokem (tzv. zámkem) sevřít‘, atp.

Sloveso uschopnit, uschopňovat má podle Slovníku knižní charakter (např. uschopnit pracovníka pro nový úkol, uschopnit kádry školením) anebo se uplatňuje jako veřejnosprávní termín (uschopnit nemocného, tj. lékařsky ho prohlásit za zdravého a schopného práce). — Upomínat, upomenout lze v spisovné češtině někoho (o něco): např. upomínat čtenáře o knihu, dlužníka o peníze; vazba tohoto slovesa s věcným předmětem má povahu hovorovou, resp. slangovou (upomínat peníze, knihy apod.).

Vedle běžného spojení slovesa uvažovat se 6. pádem a předložkou o (jako např. uvažovat o životě, o práci) je správné a stylově specifické — v odborném vyjadřování matematickém, logickém apod. — spojení se 4. pádem (např. uvažovat rovnici, jev). Nejde totiž o vazbu zcela novou — lexikální kartotéka ji dokládá už v minulém století —, toto spojení je formálním vyjádřením významového posunu od původního významu ‚přemýšlet, rozvažovat o něčem‘ k významu ‚brát v úvahu, posuzovat něco‘.[8]

Ústup v užívání vazby s druhým pádem pozorujeme v úzu u slovesa užít, užívat. Zejména u konkrétního předmětového jména se uplatňuje stále častěji nejen v hovorovém, ale i v neutrálně spisovném vyjadřování vazba se 4. pádem (např. užít vhodný materiál na šaty, je nutno užívat tyto pomůcky). Sám tento fakt — totiž to, že druhý pád u sloves je nahrazován všude tam, kde se dnes neuplatňuje zřetelně některý z konkrétních významů druhého pádu — byl konstatován a registrován už vícekrát,[9] SSJČ přináší novum v tom smyslu, že určuje u sloves užít, užívat vazby u jednotlivých významů těchto sloves. Konkurence vazby s 2. pádem s vazbou s pádem 4. se projevuje především u základního významu ‚použít, upotřebit‘ (např. užít materiálu i materiál, užít pomůcek i pomůcky), kdežto u ostatních významových odstínů uvádí jako náležitou vazbu s 2. pádem (užít svého práva; užít pěkného počasí, pobytu; užívat procházek, koupání; užívat světa, života). U významu ‚vytěžit z něčeho prospěch, potěšení‘ se uplatňuje vedle vazby užít čeho i vazba užít co (např. těch šatů i ty šaty hodně užila), má však ráz obecně český. Naopak sloveso užívat ve významu ‚brát, požívat něco (jako lék)‘ se pojí jen se 4. pádem (užívat prášky); hovorový charakter má toto sloveso, znamená-li ‚brát lék‘ (bez označení předmětu): v pět hodin budeš užívat.

[183]Sloveso upotřebit se spojuje nejčastěji se 4. pádem, řidčeji s 2. (srov. upotřebit na šaty všechny zbytky, řidčeji všech zbytků), u slovesa uposlechnout je tomu ve spojení s věcným předmětem právě naopak, tedy: uposlechnout rady, rozkazu, řidčeji radu, rozkaz.

---

[1] O tom podrobněji M. Helcl, Zkratková slova, Naše řeč 33, 1949, s. 164n. Týž autor také v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu, 1. výběr, 1949, s. 80n.

[2] Srov. Z. Hrušková, Zeměpisná jména typu Casablanca a San Francisco, Naše řeč 41, 1958, s. 181.

[3] Srov. Z. Sochová, K slovotvorné a stylové charakteristice mluveného jazyka, Naše řeč 49, 1966, s. 81n.

[4] Tak už Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, 1955, s. 66n.

[5] Srov. např. Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, 1955, s. 63n.

[6] Viz J. Kuchař, Prodej suvenýrů, nebo „souvenirů“?, Naše řeč 49, 1968, s. 56.

[7] Srov. Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 1. výběr, 1949, s. 147n.

[8] Srov. F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině, 1964, s. 251, M. Dokulil, Uvažujeme o vazbě slovesa uvažovat, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, 1955, s. 264n., aj.

[9] Srov. Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice, 1963, s. 355, M. Dokulil v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu, 2. výběr, 1955, s. 244n. Obecně se touto otázkou zabývá K. Hausenblas ve své knize Vývoj předmětového genitivu v češtině, Praha 1958.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 3, s. 179-183

Předchozí Věra Formánková, Jarmila Syrovátková: K vydání pohádek ze západních Čech

Následující Antonín Tejnor: Umění popularizace