Časopis Naše řeč
en cz

Zeměpisná jména typu Casablanca a San Francisco

Zd. Hrušková

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

U jmen těchto typů se objevují potíže při skloňování. U typu Casablanca jde o jména, která končí v 1. pádě na -a, před nímž předchází -c- vyslovované jako [k], např. Casablanca, Huesca, Mallorca apod. Skloňujeme je pravidelně, tj. podle vzoru „žena“. Pravopis tvarů v některých pádech však není dosud ustálen. Zachovává-li se původní podoba jména, píše se v 2. p. např. Casablancy, ve 4. p. Casablancu, v 5. p. Casablanco, v 7. p. Casablancou a čte se [kasablanky, -ku, -ko, -kou]. Ve 3. a 6. p. však se píše vždy jen Casablance, tj. způsobem počeštěným, a ovšem tak se také čte [kasablance], poněvadž koncové -e působí změnu k v c jako u jmen českých. Vedle toho se však tvary jmen tohoto typu v 2., 4., 5., 7. pádě píší také počeštěné, to znamená, že před koncovou samohláskou se píše ve shodě s výslovností k: 2. p. Casablanky, 4. p. Casablanku atd. 3. a 6. p. zůstává ovšem beze změny, tj. v podobě Casablance [kasablance]. Jednotný způsob psaní se zachovává vždy v 1. pádě, totiž v podobě původní Casablanca.

Dvojí způsob psaní v některých pádech však není u jmen tohoto typu nutný. Není odůvodněn ani potřebou identifikace slova, ani rozlišením obsahovým, ani potřebami stylistickými. Stále silněji proto proniká druhý způsob psaní — počeštěný —, a to u jmen typu Casablanca hlavně vlivem koncového -y v 2. pádě. Odtud se šíří psaní s k i do pádů ostatních. Je to tendence přirozená. Je podporována jednak obdobnými tvary českých podst. jmen vlastních jako Doubravka, Horka, Čeperka, jednak tím, že počeštěný pravopis zakončení se shoduje s výslovností. Toto počeštění se ovšem netýká pádu prvního, v němž píšeme vždy — pro identifikaci — jméno v podobě původní.[1]

[176]Tento druhý způsob — počeštěný — uvádí nyní i školní vydání nových Pravidel. Budeme tedy nyní psát: 1. p. Casablanca [-ka], 2. p. Casablanky, 3. a 6. p. Casablance, 4. p. Casablanku, 5. p. Casablanko, 7. p. Casablankou.

Nejednotně jsme také dosud psali tvary jednotlivých pádů zeměpisných jmen typu San Francisco, tj. těch, která končí v 1. pádě na -co, vyslovované [-ko]. I o nich platí totéž, co jsme řekli o jménech předcházejících. Počeštěný pravopis vystihuje skutečnou výslovnost a nečiní potíže při připojování pádových koncovek. Proto školní vydání Pravidel píše ve všech pádech — ovšem s výjimkou prvního, čtvrtého a pátého, jež se rovnají prvnímu — místo původního c podle české výslovnosti k. Píšeme tedy: 1., 4. a 5. p. San Francisco, 2. p. San Franciska, 3. a 6. p. San Francisku, 7. p. San Franciskem.


[1] Oporu pro tento způsob máme už v dřívějších vydáních Pravidel, která (od r. 1902) v úvodní části uváděla jako příklad na skloňování cizích jmen složených Villa-Franca — 2. p. z Villa-Franky.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 5-6, s. 175-176

Předchozí Zd. Hrušková: Tj., tzv., např., atd.

Následující Zd. Hrušková: Absence i abstence

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1