Umění popularizace

Antonín Tejnor

[Drobnosti]

(pdf)

-

V poslední době jsme několikrát kritizovali novináře za to, že při stylizování článků přinášejících odborné informace pasívně přejímají text vypracovaný odborníky, ponechávají ho bez jakékoli jazykové a slohové úpravy a neohlížejí se na to, do jaké míry bude širokým vrstvám čtenářů přístupný a srozumitelný. Bude tedy spravedlivé, povšimneme-li si i těch novinových článků, které ke specifickým požadavkům publicistického a popularizačního stylu přihlížejí.

Patří k nim například zpráva Alexandra Černého v Rudém právu ze 4. února 1967 o první československé doplňkové stravě, výstižně nadepsaná titulkem Stimula není lék, ale jako lék působí. — Autor informuje čtenáře o novém československém patentu biologa dr. Špinky, který objevil způsob výroby doplňkové stravy z pšeničných klíčků. Kromě toho autor také vysvětluje léčivé účinky nového výrobku, vhodně označeného mezinárodní značkou Stimula. Při výkladu se uvádí, že Stimula obsahuje látky rozpouštějící cholesterol; autor tedy užil odborného biologického termínu. Ale hned v následujících větách vysvětluje význam tohoto termínu přirovnáním z technické praxe: „… cholesterol je jakousi podobou a obdobou tukové rzi, která se usazuje v cévách“. Je příznačné, že autor nevykládá o chemické podstatě cholesterolu, vždyť ta není v této souvislosti pro čtenáře důležitá, ale zmiňuje se o její funkci a o jejích biologických účincích. Podobně vysvětlí také úlohu dalších látek, které jsou v novém potravinářském výrobku obsaženy: „Lecithin je výživa pro nervy … Nenasycené mastné esenciální kyseliny a flavonoidy se chovají k cholesterolu, nepříteli lidského organismu číslo jedna, jako lučavka královská k zlatu.“ Všimněme si, že autor zde dosáhl živosti a názornosti výkladu pomocí příkladů převzatých z běžné publicistiky (cholesterol — nepřítel číslo jedna) a z elementární chemie (zlato a lučavka královská).

Ale pro oživení výkladu neváhá užít ani frazeologických obratů nebo obrazného vyjadřování z jiných slohových vrstev: „Život uvnitř pšeničných klíčků je prozatím obestřen tajemstvím … V pozdější úpravě vydá klíček svou blahodárnou moc … V hliníkových fóliích a barevném celofánu vykročí balíčky do světa … atd.“ Na vhodném místě užije autor tázací věty, aby dosáhl užšího kontaktu se čtenářem a aby upoutal jeho pozornost: „Dali mu na to dva roky času. Je to hodně, nebo málo?“ Jindy zvýší získávací účinek textu nenásilnou metaforou: „Kosti a zuby našich dětí volají po vápníku…“

Je vidět, že při troše stylizačního úsilí a pečlivosti je možno zpracovat i odborný námět v novinovém článku tak, aby výklad byl co nejnázornější a aby čtenáře zaujal. A zvlášť v článcích s propagačním zaměřením, o jaké se jistě snažil i autor citované zprávy, má využití všech specifických prostředků popularizačního stylu pro získávací účinek textu význam rozhodující.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 3, s. 183

Předchozí Vladimír Mejstřík: Z posledního (32.) sešitu 3. dílu Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Oldřich Uličný: Servis, servisní