Časopis Naše řeč
en cz

Nasměrujte anténu na vykrývací vysílač

Antonín Tejnor

[Drobnosti]

(pdf)

-

Když byl zahájen provoz nového televizního vysílače Střední Čechy, objevily se v denním tisku i v televizních relacích některé nové názvy, které vzbudily nesouhlas u čtenářů a posluchačů. Šlo především o spojení směrovat anténu a o dvouslovný termín vykrývací vysílač.

Povšimneme si nejprve slovesa směrovat. S tímto slovesem se setkáváme už v některých dokladech z počátku 19. století, ale tam je bezpředmětové a má význam ‚mířit někam, mít za cíl něco‘, tedy týž význam jako slovesa směřovat, popř. starší směřit, smířet, která uvádí Jungmannův Slovník česko-německý. A poněvadž se se slovesem směrovat setkáváme jen v citátech z děl česky píšících slovenských autorů (Jan Végh, Bohuslav Tablic a Jan Kollár), jde v tomto případě zřejmě jen o slovakismus v českých textech.

Jako předmětové přechodné sloveso se objevuje směrovat až v 30. letech našeho století v odborném názvosloví poštovním a železničním. Zde má význam ‚určovat směr dopravních cest pro jednotlivé zásilky nebo pro celé vlaky‘ a nahrazuje mezinárodní termín instradovat. Vedle toho se však objevuje také v odborném názvosloví sdělovací techniky, a to v době, kdy se začalo vysílat na velmi krátkých vlnách. Šíření velmi krátkých vln se podobá šíření světla, je přímočaré a pomocí speciálních antén je možno vysílat jen jedním směrem. Tato významná vlastnost velmi krátkých vln je vyjádřena v celé řadě odborných názvů: směrová stanice, směrový vysílač, směrová anténa, směrový účinek, směrová charakteristika aj. Také televizní vysílání se uskutečňuje pomocí velmi krátkých vln. Proto můžeme zvýšit citlivost přijímače i úroveň přijímaného signálu, natočíme-li přijímací anténu tak, aby její ramena byla kolmo ke směru vysílání. Odborný název označující tuto činnost nebyl dosud v Československých státních normách pevně stanoven. Proto někteří autoři označují tuto manipulaci s anténou názvem zaměřování a mluví pak o ostrém nebo neostrém zaměření. Domníváme se však, že bude vhodnější ponechat odborný název zaměřování pro takovou činnost, která má za cíl měřením zjistit polohu stálé nebo pohyblivé vysílací stanice. Odborný název směrování pak může sloužit jen pro označení takové manipulace s televizní anténou, která má za cíl vyhledání nejvýhodnějšího směru pro příjem televizního obrazu.

Z hlediska slovotvorného nemůžeme proti slovesu směrovat nic na[119]mítat. Je odvozeno od podstatného jména směr příponou -ovat. Tato přípona je vedle přípony -it nejrozšířenější příponou, kterou se tvoří četná slovesa odvozená od podstatných jmen (např. časovat, plánovat aj.), a může vyjadřovat celou řadu nejrozmanitějších významových vztahů mezi základním podstatným jménem a odvozeným slovesem. — Od prostého slovesa směrovat pak můžeme předponami vytvářet další odvozeniny. Předponou na-, která může znamenat mimo jiné jak ‚směřování děje k nějakému cíli‘, tak i ‚prosté skončení děje‘, vytvoříme dokonavé sloveso nasměrovat (podobně jako načasovat, naplánovat, namagnetovat aj.). Příponou do-, která mimo jiné znamená i ‚přivedení k žádoucí úplnosti dodatečným provedením zbývající části děje‘, vytvoříme název dosměrovat, označující jemnější úpravu směru antény. Pomocí předpony pře-, vyjadřující mimo jiné i změnu stavu, název přesměrovat pro označení nového natočení přijímací antény směrem k jinému vysílači. Stejným způsobem tvoříme ve sdělovací technice odborné názvy pro činnost podobného charakteru: naladit, doladit, přeladit.

Druhý odborný název, s nímž nebyli někteří čtenáři a posluchači spokojeni, je vykrývací vysílač. Rozumí se jím takový vysílač, jehož úkolem je dodat signál i do tzv. hluchých polí, tj. do míst, kam signál základního vysílače pro různé přírodní nebo umělé překážky nemůže prokniknout.

Název vykrývací vysílač je utvořen od slovesa vykrývat. Ani toto sloveso nebylo utvořeno teprve v současné době. V textech z počátku 19. století mělo však stejný význam jako odkrývat, tj. opak k zakrývat. V obecném užití je označuje Příruční slovník jazyka českého jako řidší a vykládá jeho význam ‚(úplně) něco zakrývat, překrývat‘. Dále žije sloveso vykrývat v odborném názvosloví cukrovarnickém, kde označuje smývání sirobu s krystalků cukroviny (‚probělování‘), a v odborném názvosloví osvětlovačském a fotografickém. Osvětlovači nazývají vykrývacím osvětlením takové světelné zdroje, které odstraňují v tvářích osob nebo na scéně stíny způsobené ostrým osvětlením základním. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno o podobnosti mezi velmi krátkými vlnami a světlem, je pochopitelné, že sloveso vykrývat s podobným významem, jaký má v osvětlovačské terminologii, převzalo i odborné názvosloví televizní. Jiné názvy, jako pomocný vysílač, opakovač, přenášeč nebo převáděč, jsou už jinak významově obsazeny a pojmenovávají vysílače, jejichž funkce je poněkud odlišná.

Nedůvěra čtenářů a posluchačů k jazykové stránce názvu vykrývací vysílač pramenila pravděpodobně z kritického stanoviska našich mluvnic i Naší řeči k nadměrnému tvoření nových sloves předponou vy-, které se zejména v nedávné době velmi rozšířilo hlavně v pro[120]jevech administrativních, ekonomických a v obchodní korespondenci. Havránek a Jedlička v České mluvnici nedoporučují násilně urychlovat vytváření předponových dokonavých sloves od sloves obouvidých, utvořených z přejatých slovních základů.[1] Jan Kaňka v Hospodářské češtině[2] označuje jako „módní, ale zbytečné nebo nesprávné užívání předpony vy-„ v slovesech jako vysečítat, vysaldovat, vystornovat, vyregulovat aj., a také ve spojení vykrýt potřeby podniku. O tomto posledním spojení se zmiňuje ve 43. ročníku Naší řeči Vlasta Kondrová[3] a označuje je jako součást pracovního slangu.

Ale tam, kde má sloveso vyjádřit významový odstín, že děj byl dokončen do úplné míry, beze zbytku, musíme posuzovat tvoření nových sloves předponou vy- jinak. Mluvíme např. o vytížení stroje tehdy, když je plně využito všech jeho pracovních možností. I v neterminologických spojeních pociťujeme jasně tuto významovou specifikaci předpony vy- ve srovnání s jinými předponami: Chodník při náledí posypeme popelem, ale cestičky v zahradě jsou vysypány pískem. Dítě pomalovalo stěny, ale malíři vymalovali pokoj.

Důležitým měřítkem správnosti při uvádění nového odborného názvu do názvosloví určitého oboru je potřeba tohoto nového názvu. Televizní technici potřebují označit druh vysílače, kterému Angličané říkají gap-filling-transmitter a Němci Lückenfüllsender, tj. vysílač vyplňující mezery. Čeština nemůže tak popisně a přitom stručně vyjádřit všechny znaky pojmenovávaného předmětu jako němčina nebo angličtina. Název vysílač vyplňující mezery by byl příliš dlouhý. Proto odborníci volili místo složky vyplňovat mezery raději odvozené sloveso vykrývat. Ale ani u odborného názvu vykrývací vysílač se obecná tendence směřující k jednoslovnému pojmenování nezastavuje. A tak se v posledním čísle Amatérského rádia setkáváme už i s jednoslovným názvem vykrývač.[4]

Podle sdělení Správy dálkových telekomunikačních spojů užívá se obdobně utvořených slovenských odborných názvů smerovať anténu a vykrývací vysielač i v slovenské odborné literatuře. I my můžeme považovat nové názvy směrovat anténu i s dalšími odvozeninami jako nasměrovat, dosměrovat, přesměrovat i název vykrývací vysílač za další doplnění našeho televizního názvosloví.


[1] B. Havránek - Al. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1960, s. 197: „… např. nejsou dosud ve spisovné češtině běžná slovesa jako vyprojektovat, a jsou proto umělými novotvary.“

[2] Jan Kaňka, Hospodářská čeština. Ekonomický styl spisovné češtiny (skripta Vysoké školy ekonomické), Praha 1961, s. 123.

[3] Vlasta Kondrová, Pokrytý podnik, Naše řeč 43, 1960, s. 245n.

[4] Amatérské rádio 11, 1962, č. 1, s. 5: „… první kroky nové síly na Cukráku spolu s vykrývačem v 7. kanálu III. pásma na Petříně …“

Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 3-4, s. 118-120

Předchozí Kch: Jednoslužný provoz

Následující vh: Odsouhlasit