Za profesorem Václavem Machkem

Bohuslav Havránek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 26. května 1965 zemřel v Brně doktor filologických věd Václav Machek, profesor srovnávacího indoevropského jazykozpytu na Universitě J. E. Purkyně v Brně, člen korespondent Československé akademie věd. Vědeckou prací naplnil skoro 45 let svého života, celých 40 let učil a z toho 35 let na filosofické fakultě v Brně. Jeho vědecká i pedagogická činnost byla vysoce hodnocena na sklonku r. 1964, kdy dovršil 8. listopadu sedmdesátku, jak v tisku, tak udělením státního vyznamenám Řádu práce. Také Naše řeč, jejímž aktivním redaktorem byl nepřetržitě od r. 1949 (předtím už v r. 1931) a v níž uveřejnil četné příspěvky, přinesla v posledním čísle loňského ročníku (s. 257—266) ocenění jeho vědecké práce od Milana Jelínka. Soupis jeho vědeckých prací, obsahující na 350 položek, vyšel ve Sborníku prací filosofické fakulty brněnské university (13, 1964, řada A 12).

Jeho vědecká práce obsáhla srovnávací indoevropský jazykozpyt se zvláštním zřetelem k jazykům baltským a k jazyku hetitskému, srovnávací slovanskou jazykovědu i bohemistiku a slovakistiku. Průsečíkem rozsáhlého předmětu jeho bádání bylo mu „slovo“. Nemiloval abstraktních teorií a hledal konkrétnost i v jazyce: našel ji v slově, a jako básník v kapce rosy vidí mikrokosmos svůj i odraz celého světa, tak se i prof. Machkovi v slově odrazil jazyk a jeho dění a z pevného bodu slova viděl jazykový celek. Základním předmětem jeho bádání bylo slovo v podobě tvarové i slovotvorné a význam slova. V práci o původu a vývoji slov byl žákem svých vysokoškolských učitelů na pražské filosofické fakultě prof. J. Zubatého a O. Hujera, za studií v Paříži pak zejména prof. A. Meilleta. Zůstal věren historickosrovnávací metodě, ale podstatně ji rozšířil; usiloval od své první knižní publikace „Studie o tvoření výrazů expresívních“ (1930) vidět expresívní složku jazyka značně rozdílnou od nocionální a její důležité místo ve vývoji slovní zásoby i ve vývoji zvukové stránky jazyka; dále sledoval důsledně nejen původ slov, ale i historický vývoj jejich významu a jejich vztahy k vyjadřované skutečnosti, ať šlo o dávné před[249]stavy mytologické, o poznání jevů přírody (byl sám výborným botanikem), anebo o všechny složky lidového života. Vrcholem jeho práce byl kromě souboru „Česká a slovenská jména rostlin“ (1954) zejména jeho „Etymologický slovník jazyka českého a slovenského“ (1957), podrobně rozebraný i v Naší řeči (41, 1958, s. 263n.) od prof. V. Vážného. — Jako pečlivý hospodář ještě v květnu t. r. odevzdal do Nakladatelství ČSAV rukopis druhého, přepracovaného vydání tohoto záhy rozebraného a hledaného etymologického slovníku.

Zdůraznil-li jsem jako základní postoj jeho úsilí o konkrétnost v jazyce, zdaleka nechci jeho práci označovat jako faktografickou, naopak bylo v ní vždy mnoho vědecké konstrukce i pochopení jazykových jevů jako složek většího celku a vždy kromě vynikající konkrétní znalosti dané věci i mnoho vědecké obrazotvornosti; byl v ní také nedogmatický postoj jak k autoritám, tak k vlastním výsledkům, který mu umožňoval stálý další rozvoj a i opravy vlastního díla. „Dnešek je moudřejší včerejška a chybovati je lidské,“ sám říkával a toto měřítko s velkým pedagogickým taktem uplatňoval i při kritice jiných i při vedení svých žáků.

45 let intenzívní vědecké práce a 70 let života je doba dosti dlouhá a lze právem říci, že prof. Machek svůj životní úděl dobře naplnil, ale přece odešel předčasně od mnoha nedokončených plánů, zvláště od kolektivního díla Etymologického slovníku slovanských jazyků. Zanechal značnou řadu dobrých žáků a sborník věnovaný mu k sedmdesátce — citované již číslo Sborníku prací filosofické fakulty brněnské university — svědčí o opravdu dobré Machkově škole a bude na jeho žácích, aby v jeho díle tvůrčím způsobem pokračovali.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 4, s. 248-249

Předchozí T. B. Lukinovová (Kyjev): L. A. Bulachovskij jako bohemista

Následující Vladimír Mejstřík: Z 27. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého