Časopis Naše řeč
en cz

L. A. Bulachovskij jako bohemista

T. B. Lukinovová (Kyjev)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Vědecké dílo ukrajinského slavisty L. A. Bulachovského (1888—1963) je rozsáhlé a obráží se v něm veliká šíře jeho vědeckých zájmů, mezi nimi na místě ne posledním výrazný zájem o češtinu; proto náš bohemistický časopis obrací zřetel na tuto jeho pracovní oblast.[1] O bohemistických zájmech svědčí již jeho vědecké počátky; např. již jako student charkovské university se zabýval studiem Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, ale i v pozdějších pracích často těžil ze sledování českého jazykového materiálu.

Vědecké zájmy Bulachovského v oblasti bohemistiky byly spojeny především s problematikou akcentologickou, kterou se dlouhá léta zabýval a jejíž výsledky shrnul v díle «Акцентологический комментарий к чешскому языку I—III» 1953—1956.

Již ve studii «Чеська часокількість I.», Наук. зап. Харк. каф. мовознавства, т. I, 1927, usiluje o širší pojetí české kvantity a o její uvedení do systému; zkoumá střídnice praslovanských délek ve vztahu k přízvuku a k různému hláskovému [247]sousedství; zjišťuje podmínky dloužení a všímá si vlivu emfáze a tempa na změnu kvantity. Pokračováním této práce je dílo „Die böhmische Quantität, II. Die Formen: Pronomina, Adjektiva“ (tamtéž II, 1929).

Významná je studie «Грамматическая аналогия и родственные ей явления в истории чешского количества» (Изд. АН СССР по русск. яз. и словесности, II, кн. 1, 1929); v ní shromáždil, utřídil a prozkoumal případy krácení původních délek a dloužení krátkých samohlásek podmíněné mluvnickou analogií.

Kvantitativní alternace u substantiv a sloves zkoumá L. A. Bulachovskij ve studii «Отношения глагольных и именных образований в чешском языке» (Наук. зап. КДУ, т. X, вип. III, Філол. збірник № 3, K. 1951). Pojednává tu o zachovaných starých samohláskových alternacích ve jmenných a slovesných kořenech a hlavní pozornost věnuje kvantitě předpon při odvozování jmen a sloves (nápad — napadat, zápověď — zapovědět); zdůrazňuje, že tyto alternace se týkají především předpon s původními délkami (předpona s původní délkou má délku u jmen a krátkou samohlásku u sloves), ale všímá si i četných výjimek od tohoto pravidla a jejich příčin.

Souhrn výsledků svých akcentologických studií i cizích bádání podává Bulachovskij v uvedené již knize «Акцентологический комментарий к чешскому языку»; je nejrozsáhlejší z jeho akcentologických prací. Českou kvantitu pokládal za oblast, v níž akcentology čeká ještě hodně práce. První svazek se zabývá reflexy praslovanského akcentologického systému v češtině; dosti podrobně se probírají i kvantitativní zvláštnosti slov přejatých z různých jazyků a v různých dobách. Druhý a třetí svazek obsahují akcentologickou charakteristiku základních slovních druhů; hodně pozornosti věnuje autor i odchylkám od hláskoslovných zákonitostí a rozboru morfologických tendencí působících tyto odchylky. Kniha obsahuje dodatek o odrazu nejstaršího systému slovanského přízvuku v slovenštině; je to stručný systematický popis akcentologických zákonitostí slovenštiny. (Ve svých bohemistických pracích uvádí a rozebírá Bulachovskij paralelně s českým obvykle i slovenský jazykový materiál.) V práci se projevuje snaha, pro Bulachovského práce tak charakteristická, podávat jevy v systému a v jejich příčinné souvislosti, odlišit základní a vedlejší tendence vývoje; věnuje přitom pozornost i četným izolovaným faktům, která se nezačleňují do systému a narušují jej.

Českého jazykového materiálu, faktů ze starých památek i z nářečí, využívá Bulachovskij v četných pracích slavistických i historickosrovnávacích, obecně sémaziologických, literárněhistorických i jiných již od úvodu do srovnávací mluvnice slovanských jazyků z r. 1927 «Вступ до порівняльноі граматики слов’янских мов», přes práci o vzniku a vývoji spisovných jazyků až po poslední studie, jako jsou «Грамматическая индукция в славянском склонении» (Вопросы языкознания 1956 a 1957, «Очерки по сровнительно-историческому методу в языкознании. Грамматическая аналогия и родственные явления» (Славянское языкознание, т. I, K. 1958).[2]

Bohemistické, zejména akcentologické práce L. A. Bulachovského mají vedle teoretických cílů i úkoly praktické: chtějí sloužit také těm, kdo se učí česky, především studentům filologie. Jako vysokoškolský učitel Bulachovskij vždy zdůrazňoval využívání prvků historickosrovnávacího výkladu při učení blízce příbuzným jazykům. Napomáhá to lepšímu pochopení a zapamatování jevů, rozšiřuje obzor studentů, učí vědeckému myšlení a vede studenty k zamýšlení nad jazykovými fakty.

[248]Prof. Bulachovskij má nesporné zásluhy o výchovu mladých bohemistů na Ukrajině; vyškolil řadu aspirantů v Jazykovědném ústavu Ukrajinské akademie věd, měl velký podíl na založení a vybudování slovanského oddělení na filosofické fakultě kyjevské university (vyučovalo se tu také češtině) a jako vedoucí profesor katedry slavistiky vychovával mladé bohemisty, vedl bohemistické práce seminární, diplomové i kandidátské, řadu let přednášel o vývoji českého jazyka a vůbec projevoval neustálý zájem o češtinu, o český národ a jeho kulturu a vedl k němu i své žáky.


[1] Z tohoto zřetele obšírnější stať autorčinu upravil — kromě vlastního překladu — M. Zatovkaňuk.

[2] Srov. nekrolog o Bulachovském v časopise Slavia 30, 1961, 522n. od B. Havránka a J. Moravce.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 4, s. 246-248

Předchozí Marie Těšitelová: Jazykovědná problematika v časopise Kybernetika

Následující Bohuslav Havránek: Za profesorem Václavem Machkem

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1