Časopis Naše řeč
en cz

K dnešnímu stavu studentského slangu

Josef Hubáček

[Články]

(pdf)

-

Článek zachycuje slovní zásobu studentského slangu, zabývá se jeho mluvnickými znaky a snaží se zjistit tendence, které lze ve vývoji slovní zásoby studentského slangu považovat v současné době za nejdůležitější.

Jako materiálu je použito výpisků z dotazníků, které byly rozdány v roce 1961—62 posluchačům prvního ročníku Pedagogického institutu v Hradci Králové; je tedy zachycen slovník studentského slangu, jak se jím mluvilo v 9.—11. ročníku bývalých jedenáctiletek na území někdejšího Hradeckého kraje. Ojediněle jsou uvedeny i výrazy slangu, kterým mluví posluchači pedagogické fakulty. Jde tedy o materiál místně omezený a bylo by dobře, kdyby byl doplněn nebo i opraven výzkumem z míst jiných.

Získaný materiál byl porovnán s tím, který se vyskytuje v příspěvcích věnovaných tomuto tématu,[1] a uvádějí se jen ty výrazy, které tam nenacházíme, třebaže některé z nich jsou zřejmě starší.

Značnou část slovní zásoby studentského slangu tvoří i nadále přezdívky. Všechny jejich typy popsané v literatuře se dosud udržují. Přibyly k nim tři typy přezdívek učitelů; začaly se objevovat zároveň se zavedením žákovských knížek. Předně se přezdívkou stává zkratka učitelova jména (obvykle počáteční písmena jména a příjmení), a to v té podobě, jak se vyslovuje: Kábé — Karel [87]Brož. V druhém případě je přezdívkou zkratka, v níž je alespoň jedna slabika z učitelova příjmení: Véča — Vratislav Čapek. Konečně sem řadím i typ, kdy je v prvé části přezdívky místo zkratky učitelova jména zkratka jeho akademického titulu: Drdol — dr. Dolana.

Pokud jde o rozšiřování ostatní slovní zásoby, lze podle významových okruhů pozorovat ve vývoji slovníku studentského slangu zhruba tyto tři základní jevy:

1. Poměrně málo výrazů přibývá pro označení osob, tradičních předmětů, budov, pomůcek atd. Dosud známý materiál můžeme doplnit o tyto výrazy:

a) Názvy pro studenta: dobrý student — kádr, kalič; chytrý student — bystrej, voklobák; pilný student — drčoun, hamoun, šprťák, šprtoun, šroťák; tělesně zdatný student — vazouš; tělesný slabý student — níťas; lichotivé názvy pro studenta — ďouďa, ďoudík, šiška; žákyně drůbežářské školy — slepička.

b) Názvy pro učitele, ředitele, školníka a jiné osoby: učitel — úča; učitelka — pajčelka, úča; profesor — prófik, profouš; ředitel — postrach, říďus, sáhib; ředitelka — šéra, šéfka, šerifka; školník — školňajs, technický řiditel; inženýr — inža; pionýr — pinďour; chuligán — chulouš; pásek — pasan.

c) Názvy učebních předmětů: čéďa, čéňa; máca, matýgra, máťa; géra, géta; deškríbec, deskripce; zempl; ňémina, němča; pěvák; lácije; trigočka, trigonka, trigoška; kresliko, kreslo, kréslo, krézo; konvéra, konverza, konzervace; pedagogika — péďa; Pythagorova věta — pytágorka; pochodové cvičení — pochoďák.

d) Názvy škol, budov a jejich částí: chemická škola — chemčárna, chemičárna; průmyslová škola — průmka; kamenická škola — šutrárna; zdravotní škola — zdravotka; průmyslová škola strojnická — šmírárna; průmyslová škola elektrotechnická — dráťárna; škola — krabice; sborovna — zborka.

e) Názvy pomůcek, vysvědčení: inkoust — benzín, nafta, šťáva; plnicí pero — plnčo, plnďo, plňko, plňo; aktovka — žebradlo; kružítko [88]— kružko, krůžo; tabule — doska; cvičky — cvígry; logaritmické pravítko — logáro; zvonek — hlas úlevy; vysvědčení — glejt, svědectví, vystrko.

f) Zkoušky, úkoly: zkouška — zabiják; závěrečné zkoušky — závěrky; maturita — jatky; písemná kontrolní práce — kontrolka, měsičák, písemec, přepaďák; slohový úkol — slohák; domácí cvičení — domácko, domáčák; týden volna před maturitou — svaťák; předem připravený lístek k opisování při písemné práci — fištr, moták.

g) Jiné výrazy související s vyučovacím procesem: stipendium — stýpko; konference — konferka; poznámka — poznámec; napovídat — nahrávat; učit se — drtit se, šprtit se, šrotit se, šturmovat, vrkat se; umět — sválet, vařit, zaválet; neumět — blafat; opsat — vodrápnout, vodrbnout, vorvat, vodškrábnout, votáhnout; propadnout — lupnout; chodit za školu — chodit za lajnu; plnit plnicí pero — čepovat; vyvolat — tásnout; dát poznámku — vtělit pózu; půjčit domácí cvičení — nabalit, nahrát, nakulit, navalit cvígro; dostal pětku — dostal za pět, koupil tunu, postihla ho sféra; je chytrý — je bedna, je píst, je válec; čekat ve vyhrazené učebně na vlak nebo na autobus — utulit se.

2. Větší počet výrazů přináší získaný materiál pro označení známek: jednička — ajncka, bič, čára, za jedna; dvojka — dvoja, dvója, husa, za dvě; trojka — soudek, troja, trója, za tři; čtyřka — čejra, čtyra, čtýra, stolda, stolka, štvéra, štýra, šťoura, za čtyři, židle; horší čtyřka — pohár útěchy; pětka — jádro, morda, kulatý, pětizna, prda, sféra, tuna, vlaštovka, za pět.

3. Více dokladů se vyskytuje rovněž pro označení předmětů a pomůcek, které byly na školách nově zavedeny nebo nově označeny netradičním názvem: biologie — bijola, bijolka, biola, biolka, bíža, bižola, bižole, bižule; civilní obrana — civilka; občanská výchova — občanka; ruština — padoušina, padušina, růja, runda, růňa, rušťa, rušťajzna, růža; astronomie — astromka, astronka, astroška; technické kreslení — technajz, technický, techničák, téká; zoologie — zoo; ruční práce — ručprčky; hospodářské počty — hopky; výrobní práce — výrobky; doučovací a zájmové kroužky — doučovák, dramaťák, reciťák, turisťák; žákovská knížka — jaderník, žajda, žákanda, žákojda, žákonda, žákovajda, žákovanda, žákrnda, žaksa, žaksna, žákulajda, žákulenda, žákynda.

Slang posluchačů pedagogického institutu je naproti tomu chudý. Jejich slangový slovník obsahuje především výrazy, kterých používali ještě na střední [89]škole, dále pak názvy pro nové předměty, které posluchači na střední škole neměli; jiných výrazů bylo zaznamenáno poměrně málo: psychologie — psychda, psychočka, psychola, psychožka; marxismus — marxák; hudební výchova — hudebka; výtvarná výchova — výtvarka; hlasová výchova — hlasovka; základy teorie výroby — teorka; plavání — plavčení, plavák, plavčo, plavko, plovčo, plovko; zemědělská výrobní praxe — hnoje; intonace — intonačka; sborový zpěv — zborák; zápočet — záčet; pedagogický institut — peďák, pedál, peďárna; studijní vedoucí — študved; budoucí učitel — budoucňák; budoucí učitelka — budoucka, budoucňačka; zbláznit se — zbohnit se; zůstat někde — zarůst; mluvit hlouposti — pindat, řečnit; počínat si ukvapeně — závodit; překvapený — divnej, přepadlej, vykulenej; nechápavý — prdlej, ruplej, trdlej, trefenej, trhlej, ťuklej, vadnej.

Z hlediska celkové charakteristiky slov studentského slangu lze v současném obohacování jeho slovní zásoby pozorovat tyto základní tendence:

1. Slang přebírá bez hláskových a tvarových změn výrazy ze spisovného jazyka, mění však — nejčastěji na základě metafory nebo metonymie — jejich význam: krabice, svědectví, žebradlo, šiška, zarůst, závodit atd.

2. Slang přebírá výrazy ze spisovného jazyka, nespokojuje se však s jejich méně výraznou hláskovou podobou, a proto ji mění. Různými způsoby tvoření (odvozováním, komolením, zkracováním) se pak vytvářejí v slangových slovech neobvyklá seskupení souhlásek nebo samohlásek, zavádí se nezvyklá kvantita: budoucňák, pajčelka, žákonda, plovčo, cvígro atd.

Pro tvoření nových slov příponami, které je pro studentský slang zvláště charakteristické, poskytuje získaný materiál v hrubých rysech tento obraz:

Neustále je živé tvoření podstatných jmen příponou -ák pro označení věcí, např. slohák, techničák; předcházejí-li před touto příponou souhlásky -t, -d, -n, obyčejně se měkčí v -ť, -ď, -ň, například: reciťák, přepaďák, budoucňák. Zdá se, že využití přípony -ák pro jména označující osoby, jež bylo dříve velmi časté, ustupuje poněkud do pozadí a je nahrazováno dosti pestrou směsí jiných přípon, jako např. -as (níťas), -an (pasan), -ík (ďoudík), -oun (hamoun), -ouš (vazouš); na základě sebraného materiálu lze pak říci, že přípona -ouš nad jinými mírně převažuje.

Frekventovanější se naproti tomu zdá přípona -ec u podstatných jmen označujících věci; obměňují se jí základy jmen rodu ženského: deškríbec, poznámec. Případ, kdy by se tato přípona připojovala k původnímu jménu středního rodu, se v našem materiálu nevyskytuje.

[90]Běžně se udržují přípony -ka, -ina, -ko; materiál však ukazuje poněkud zvýšenou produktivnost přípony -árna, a to zvláště pro označení druhů škol: chemčárna, šutrárna, šmírárna, dráťárna atd.

Dosti produktivní jsou neustále přípony -nda, -ajzna, -ajs, které spolu s častou příponou -gro vtiskují slovní zásobě studentského slangu stále výraznější rys argotizace.[2] Naproti tomu lze pozorovat postupné mizení přípony -unk. Vyskytuje se u výrazů starších, nové výrazy se vcelku takto již netvoří.

Přípony -a využívá slang k tvoření některých podstatných jmen dvojrodých. Tak ke staršímu říďa přibyly i výrazy úča, inža, z ojedinělých míst zaznamenává náš materiál jako dvojrodý i výraz prófa.

Při krácení se pravidelně tvoří slangová slova převzetím první slabiky původního výrazu; typ tvoření vynecháním první slabiky původního výrazu je patrně řídký, v našem dokladovém materiálu takový výraz není. Rovněž zkratková slova jsou velmi ojedinělá, např. téká.

Velmi častá je univerbizace, náhrada víceslovných pojmenování pojmenováním jednoslovným, např. civilka, občanka (za občanská výchova).

Poněkud ustupuje — patrně v souvislosti s postupující argotizací slangu — dříve dost časté zdrobňování. Ubývá i případů, kdy se přídavná jména vyskytují v platnosti jmen podstatných: bystrej, technický atd.

Zřetelněji se projevuje v tvoření slangových slov i vliv ruštiny, jako například ve výrazech trigočka, trigoška, doska, študved aj.


[1] Otakar Svoboda, Československý student mluví správně česky, Český lid 24, 1924, s. 141n. — František Oberpfalcer, Studentská mluva, Studentský časopis 7, 1927—28, s. 223. — Josef Šochman, Studentská mluva, Studentský časopis 8, 1928—29, s. 109. — Miloš Valvoda, Naše vejšplechy, Studentský časopis 8, 1928—29, s. 226. — František Oberpfalcer, Studentská mluva, Studentský časopis 8, 1928—29, s. 227. — J. Buzek, Studentská mluva, Studentský časopis 8, 1928—29, s. 237. — Eugen Rippl, Beiträge zur tschechischen Sondersprachkunde. Zur Studentensprache, Slavistische Studien, Liberec 1929, s. 68n. — Eugen Rippl, Weitere Beiträge zur tschechischen Sondersprachkunde, Slavistische Schulblätter 3, 1929, s. 43n. — Franz Lösel, Aus der tschechischen Schülersprache Pilsens, Slavistische Schulblätter IV, 1930, s. 39n. — František Oberpfalcer, Mluva studentů, Studentský časopis 12, 1932—33, s. 201n. — Vladimír Šmilauer, Studentské přezdívky z Bratislavy, Naše řeč 17, 1933, s. 134n. a s. 185n. — Josef Brambora, Studentské přezdívky z Prahy, Naše řeč 17, 1933, s. 273n. — František Oberpfalcer, Argot a slangy, Československá vlastivěda III, Jazyk, Praha 1934, kapitola Studentský slang, s. 334n. — Lumír Klimeš, Dnešní studentský slang, Dialog I, 1957, s. 43n. — František Horečka, Ze slovníku dnešní mládeže, Kultura 1957, č. 31, s. 2. — Jan Chloupek, Vaše řeč — vaše vizitka, Rovnost 1958, 6. VII., Jazykové okénko na s. 5. — Po vysázení tohoto článku vyšel ještě příspěvek Lumíra Klimeše Slang plzeňských studentů ve Sborníku Pedagogického institutu v Plzni, 1964, s. 71n.

[2] Na výskyt četných argotismů v slovenském studentském slangu upozorňuje Štefan Krištof, Študentský slang v Nitre, Sborník Pedagogického inštitútu v Nitre, Bratislava 1963, s. 89n.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 2, s. 86-90

Předchozí Slavomír Utěšený: Novinky z podještědského nářečí

Následující Josef Kurz: Bibliografie české lingvistiky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1