Časopis Naše řeč
en cz

II. díl Slovníku spisovného jazyka českého ukončen (Z 24. sešitu SSJČ)

Vladimír Mejstřík

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve 24. sešitě, který vyšel v dubnu t. r., byl ukončen písmenem Q II. díl „Slovníku spisovného jazyka českého“ a písmenem R začat díl III.[1] Sešit zachycuje další úsek české slovní zásoby od hesla přivlastniti si do rovenství.

Z dílčích kodifikačních úprav a doplňků zaznamenáváme především zavedení pravopisných dublet u některých dalších slov cizího původu z oblasti odborného názvosloví. Děje se tak v souhlase s postupem „Pravidel českého pravopisu“, která u všech běžnějších, dosud však ne zcela zdomácnělých přejatých slov uvádějí dva způsoby psaní — původní a český (podle české spisovné výslovnosti). Stavebnický termín puzzolán (z italského místního jména Puzzoli) se píše i počeštěné pucolán. Toto slovo se vyskytuje v rodě mužském i ženském: pucolán i pucolána, resp. pucolánka. Podobně se upravuje pravopis také u zemědělského termínu rambujetka i rambouilletka (název francouzského plemena ovcí) a u textilního termínu rayé i rejé (název tkaniny přejatý z francouzštiny). Pravopisné dublety má i druhové obecné pojmenování automobilu [233]zn. Renault, totiž renolt i renault (ob. renoltka). Časté užívání sportovního automobilistického termínu ralleye v naší odborné literatuře i v novinách vedlo rovněž k pravopisnému zjednodušení — na rely. Slovo rely se vedle středního rodu, který je běžný u všech přejatých nesklonných jmen v češtině, vyskytuje v odborném vyjadřování často v rodě ženském. (Snad zde působí i analogie rodu u významově blízkých českých výrazů soutěž, jízda apod.)[2] Českého synonymního výrazu hvězdicová jízda se neužívá, jak dokládá odborná literatura, zcela běžně; mezinárodní jednoslovné pojmenování se u tohoto termínu už vžilo. — Podle dvojí výslovnosti byl upraven pravopis šachového odborného názvu rošáda // rocháda a slovesa rošovat // rochovat. — Počeštěný způsob psaní kuchařských názvů (např. rostbíf proti dřívějšímu roastbeef), pokud se nezavedlo vůbec jen české popisné pojmenování,[3] je uveden i u slova ramstek přejatého z angličtiny (dř. psáno rumpsteak).

V duchu zásady, že spisovná výslovnost zachovává v podstatě výslovnost [s] tam, kde se v jazyce, z něhož bylo slovo přejato, rovněž s vyslovovalo, uvádí se jako spisovná výslovnost se [s] u slov renesance (franc. renaissance) a resort (franc. ressort).[4] — Náležitá výslovnost slov revanš (2. pád revanše) a revanšovat je se [š]. Výslovnost se [ž] je obecně česká, popř. hovorová. Ve slovech revanšismus, revanšista, častých v dnešní publicistice, je ovšem běžná jen výslovnost se [š].

V tvaroslovných údajích zaznamenává 24. sešit SSJČ několik podstatných jmen, u nichž dochází k rodovému kolísání. Místní jméno Radhošť jako pojmenování hory na Moravě se skloňuje podle vzoru „stroj“, obec v Čechách stejného jména však má skloňování ženské (podle „píseň“). Rej je mužského rodu; jen zřídka se vyskytuje i jako jméno ženské (v SSJČ doloženo z Herrmanna). — Akademické vydání „Pravidel českého pravopisu“ z r. 1957 charakterizovalo podst. jméno ranč jako kolísající mezi mužským a ženským rodem; podle „Slovníku“ se užívá ženského rodu jen zřídka.[5] — Z odborných termínů připomínáme kolísání v rodě v těchto případech: textilní termín rašl, -u m. i rašle, -e ž., [234]včelařský rousek (pylový) i rouska (pylová), historický název rejs, -u m. i rejsa, -y ž.

Ruské místní jméno Rjazaň (přídavné jméno rjazaňský) se skloňuje podle vzoru „píseň“. Přepis odpovídá situaci v ruštině (n s měkkým jerem) i analogickým případům jiným (např. Kazaň). Není tedy správné užívání ani mužského rodu (nebo i ženského) Rjazan, ani tzv. odborného přepisu s apostrofem Rjazan’, pokud se ho užívá např. ve školních zeměpisných atlasech nebo v běžné publicistice.

Pojmenování jihoslovanské kuchařské speciality ražniči je jako jméno středního rodu nesklonné, nebo se chápe jako množné číslo mužského rodu s příslušným skloňováním podle vzoru „stroj“.[6]

Podstatné jméno ráže // ráž kolísá tvarem 1. pádu jedn. čísla mezi vzory „nůše“ a „píseň“. Podle SSJČ i podle dnešního úzu však podoba ráž v odborném názvosloví vojenském ustupuje, častěji říkáme: ráže této zbraně, pistole má určitou ráži apod.

U místního jména složeného ze dvou souřadných výrazů spojených spojovníkem, např. Rakousko-Uhersko, se podle školního vydání „Pravidel českého pravopisu“ skloňuje pouze druhý výraz, čímž se zdůrazňuje významová vázanost a ustálenost tohoto spojení. SSJČ uvádí podle úzu obojí možnost skloňování: o Rakousko-Uhersku i o Rakousku-Uhersku.

Názvy léčivých prostředků (léků) přejaté z latiny a zakončené na -ans (ve 24. sešitě jsou uvedeny např. relaxans, roborans, purgans) jsou nesklonná jména středního rodu; v množném čísle se však mohou skloňovat, a to buď jako neutra — relaxancia, -ncií apod., nebo feminina — relaxancie, -ncií.[7] Chemické činidlo reagens se v úzu vyskytuje dokonce buď jako nesklonné neutrum (v množném čísle -ncia, -ncií), nebo maskulinum (reagens, reagentu), anebo v podobě reagencie jako femininum (v množ. čísle -ncie, -ncií).

V našem tisku se dnes často objevuje slovo reagence ve významu dějovém — ‚reagování‘. Ke slovesu reagovat má však čeština už podstatné jméno reakce, které má nejen lexikalizovaný nedějový význam (‚skupina lidí zpátečnicky orientovaných‘ atp.), ale neztratilo ani svou dějovou povahu, není tedy nutno, aby bylo nahrazováno umělým novotvarem.[8] Kromě toho se slova reagence, resp. reagens, reagencie užívá jako speciálního termínu chemického.

Ve shodě s Havránkovou-Jedličkovou „Českou mluvnicí“ (1963) hodnotí „Slovník“ tvary 1. os. jedn. č. a 3. os. množ. č. přít. času sloves vzoru „umřít“ [235]přivru, přivrou jako knižní (vedle neutrálních přivřu, přivřou). U slovesa psát jsou ve shodě s územ tvary 1. os. jedn. č. a 3. os. množ. č. píši, píší hodnoceny jako poněkud knižní. — U slovesa přivodit zní minulé příčestí přivoděn i přivozen (ve školním vydání „Pravidel“ jen přivoděn).

Ze slovotvorných jevů si připomeňme nově utvořené přídavné jméno rajčatový, které konkuruje dosavadnímu pojmenování rajský. Odborné vyjadřování dává dnes přednost jednoslovnému názvu rajče před souslovím rajské jablíčko; odtud tedy odborněji rajčatový (protlak, salát) vedle rajský (méně běžné je přejaté přídavné jméno tomatový).[9]

Od podstatného jména ragú je odvozeno přídavné jméno ragútový (vychází se z původní pravopisné podoby franc. ragoût) nebo nesklonné ragú: ragútová příprava, polévka ragú.[10]

O stálé oblibě tvořit jména označující podnik, kde se něco vyrábí, resp. výrobním procesem upravuje, příponou -ka svědčí i slovo rafinérka. Je to výraz slangový. Nevznikl tzv. univerbizací víceslovného pojmenování (už předtím zde byl spisovný jednoslovný termín rafinérie) — o ní mluvíme u slov jako automobilka (z víceslovného spojení automobilová továrna, továrna na automobily), vagónka, akumulátorka apod. —, nýbrž analogií podle těchto slov ze spisovné podoby rafinérie.[11]

Tzv. hybridní složeniny určovací patří podle „Slovníku“ do oblasti pracovního, popř. slangového vyjadřování.[12] Jde o slova jako radioobchod, radiosoučástka, radiooprava, radioprůmysl, radiopřijímač apod. Naproti tomu hybridní složeniny jako radiomaják, radioléčba, radioolovo, dále pak rektadoložka, rektapapír, rektarubopis[13] jsou hodnoceny jako slova odborná.

V nedávné době se u nás zvláště pod vlivem ruštiny rozšířilo užívání slova rajón (a odvozenin rajonizace, rajónovat, rajonizovat). „Slovník“ připomíná, [236]že slova rajón se užívá dnes kromě označení správní jednotky v SSSR (v tom případě jde ovšem o tzv. citátové slovo) buď ve významu ‚okrsek, obvod, úsek‘, např. houbařský, rybářský rajón,[14] nebo jako odborného termínu textilního.[15] Za nevhodná se pokládají spojení obilnářský, řepařský rajón (lépe oblast).

Předložkový výraz v rámci něčeho (též do rámce, z rámce něčeho), v němž ve spojení s uvedenými předložkami vystupuje slovo rámec v platnosti nevlastní předložky, vyskytuje se ve slohu odborném a někdy nadměrně ve slohu úředním a novinářském; srov. např. plán v rámci okresu (lépe pro okres), reorganizovat výrobu v rámci zhospodárnění (lépe při zhospodárnění).[16]

Na závěr těchto poznámek připojme stručný výčet některých slovesných vazeb, resp. předložkových spojení se jménem (v abecedním pořádku): Psát (si) na národní výbor je možno o dokumenty i pro dokumenty. Ptáme se na jméno, na někoho; spojení ptát se po jméně, po někom je dnes řidší. Ptáme se na něco; méně časté je ptát se něco (připomínalo asi německé etwas fragen). Můžeme jít k někomu pro radu (řidč. o radu). Radujeme se z úspěchů, z vítězství (méně často nad úspěchy, nad splněním úkolů). Reagujeme na pozdrav, na výzvu, na článek, na podráždění; řídké je spojení reagovat proti někomu, něčemu (jde v něm o významový posun, vyjadřuje se jím význam ‚stavět se na odpor, odporovat‘). Přednáší se referát o výsledku práce, o situaci apod. (uvádíme-li téma), spojení referát k mezinárodní situaci, k výsledkům sjezdu je dnes častý prostředek slohu publicistického (zdůrazňuje výrazněji zaměření referátu k něčemu). Podobně se i slovesa referovat s předložkovým 3. pádem, např. referovat k návrhu stanov, užívá řidčeji jako prostředku publicistického stylu s jemnou významovou diferenciací.


[1] Z technických důvodů (zřetel na pevnost a trvanlivost vazby, na snazší manipulaci s knihou apod.) muselo být provedeno nové rozvržení „Slovníku“. Místo původně zamýšlených a ohlášených tří svazků vyjdou čtyři (II. N—Q; III. R—U; IV. V—Ž, opravy a dodatky), III. a IV. díl vždy v rozsahu asi 1000—1100 stran. Knižně vyšel druhý díl SSJČ v Nakladatelství ČSAV v červnu t. r.

[2] Srov. k tomu příspěvky A. Tejnora, Několik odborných názvů ze světa motorů, Naše řeč 45, 1962, s. 125, a Vl. Ženatého, O jazyce novin, Naše řeč 44, 1961, s. 124.

[3] Srov. K. Sochor, Úprava jídelních lístků a kuchařského názvosloví, Naše řeč 36, 1953, s. 247n. — Udrží se česká pojmenování i dnes, kdy se rozvíjí turistický cizinecký ruch?

[4] Srov. M. Romportl, K výslovnosti cizích slov v češtině, Naše řeč 36, 1953, s. 268. — V běžné vyjadřovací praxi se však dnes v těchto případech stále častěji vyslovuje [z] (srov. rozšířenou výslovnost slova diskuse). Projevuje se zde totiž obecná tendence vyslovovat [s] mezi dvěma samohláskami (tzv. intervokalické) jako [z]. Spisovná výslovnost se [s] bývá dokonce někdy považována za hyperkorektní. U slov resortismus, resortník, resortničit, která se vyskytují v hovorovém stylu a mají expresívní, zprav. hanlivé zabarvení, by skutečně výslovnost se [s] hyperkorektní byla.

[5] U některých podst. jmen (zejména přejatých) zakončených na „měkkou“ souhlásku j, š, ž, č bývá kolísání v rodě. Podstatná jména jako oj, přípoj, rej, trolej, revanš, prestiž, ranč jsou mužského nebo ženského rodu. Srov. o tom i Havránkovu-Jedličkovu Českou mluvnici, 1963, s. 115.

[6] Jiný obdobný název přejatý ze srbocharvátštiny, čevapčiči, považuje „Slovník“ pouze za množné číslo mužského rodu. Množné číslo je u obou jmen posilováno patrně „hromadným“ charakterem pojmenovávané věci (víc než jeden kousek). V běžném jazyce žije však slovo čevapčiči i jako nesklonné jméno středního rodu, tzn. ponechává si znaky přejatého, ne zcela zdomácnělého slova.

[7] O tom i poznámky v příspěvku J. Kuchaře, Aerosolový desodorans, Naše řeč 44, 1961, s. 310.

[8] Srov. i kritickou glosu v tomto čísle.

[9] Na toto nové tvoření upozornil rozhlasový jazykový koutek H. Marešové ze 14. 6. 1960.

[10] Spojení polévka ragú, v úzu běžné, má zřejmě hovorový charakter (srov. např. barva khaki). V hovorovém a obecně českém úzu bývá nesklonné přídavné jméno častěji v postavení před podstatným jménem: khaki uniforma, blond vlasy, panama klobouk, lila barva, glazé rukavice atp. O této skupině přídavných jmen cizího původu srov. i Českou mluvnici, 1963, s. 185. Slovo ragú ve spojení polévka ragú by mohlo být chápáno i jako tzv. nominativ jmenovací (1. pád podst. jména, který vyjadřuje název něčeho a je v platnosti přívlastku; nemění se s pádem určovaného jména). Toto pojetí by potvrzovala i ustálenost pořádku slov u zmíněného spojení.

[11] O tomto slovotvorném typu podrobně pojednává studie Fr. Daneše Obecná jména místní, II. díl Tvoření slov v češtině (v tisku).

[12] Důvody, proč se určovací hybridní složeniny nehodí pro spisovné vyjadřování, vyložil v článku Hybridně složená slova jako elektromotor, autodoprava M. Helcl, Naše řeč 39, 1956, s. 34n. Pro své výhody — především pro stručnost a výrazovou úspornost (srov. radioopravna proti opravna rozhlasových přijímačů) a pro snadnost tvořit odvozeniny (radiooprava - radioopravna - radioopravář - radioopravářský - radioopravářsky atp.) — však stále více pronikají do spisovných projevů a mají i značnou frekvenci v odborném vyjadřování. — Srov. též Fr. Daneš v článku Vývoj češtiny v období socialismu, sb. Problémy marxistické jazykovědy, 1962, s. 322.

[13] První část složeniny rekta- (z lat ‚přímo‘) bývá hodnocena někdy jako předpona, nebo, jak ji nazývá Fr. Daneš v citovaném článku, quasipředpona (srov. i infrazářič, ultrakrátký, pseudoumění apod.).

[14] V tomto významu nabývá až familiárního charakteru, je prostředkem hovorové, popř. obecné češtiny: srov. např. nelez do mýho (mého) rajónu apod. — V odvozeném slově rajonizace (a rajonizovat) píšeme krátké -o-, protože jde o zákonité krácení před příponou -izace.

[15] Snad by bylo výhodnější považovat 3. význam slova rajón (text. ‚nestříhané vlákno viskózové, acetátové nebo skleněné‘) pro naprostou odlišnost od původního významu tohoto slova za homonymum.

[16] Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice, 1963, s. 307, o tom říká: „ … předložkové výrazy v rámci, za účelem, v důsledku nejsou nesprávné, ale jsou omezeny jen na knižní a odbornou řeč a je třeba jich užívat v přesném jejich smyslu; …“.

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 4, s. 232-236

Předchozí Antonín Vašek: Nad novým nářečním slovníkem

Následující Alena Šimonková, Jaroslav Porák: Bohemistika ve sborníku věnovaném prof. W. Doroszewskému

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1