Nové odborné slovníky

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Naše řeč přinesla již v minulých ročnících informativní články o nových odborných slovnících.[1] Navazujeme na tyto stati, abychom upozornili čtenáře na další přírůstek v tomto úseku odborné literatury. Nové odborné slovníky se týkají hlavně názvosloví technického (strojírenství, sklářství, kožařství, stavitelství, letectví) a hospodářského. Jsou [41]to slovníky překladové, ponejvíce rusko-české (po případě i česko-ruské); v menšině jsou slovníky, které zpracovávají české názvosloví v poměru k němčině, angličtině a franštině, třebaže i tu se jeví potřeba pomůcek pro překladatele z těchto jazyků. Současné odborné slovníky, vyšlé po roce 1945, týkají se poměrně malého okruhu oborů a po této stránce nutno ještě mnoho vykonat a organisačně zajistit. Ideální stav by byl, kdyby každý obor byl zastoupen překladovým slovníkem ruským, německým, anglickým, francouzským, po případě i z jiných jazyků, a kdyby se pamatovalo i na stručné, informativní odborné slovníky naučné, názvoslovně propracované. Žádoucí by byly i výkladové slovníky terminologické, jednojazyčné (pro nás české), ale pro jejich zpracovávání a hlavně vydávání nejsou dosud příznivé podmínky a okolnosti.

Máme-li posoudit celkovou úroveň odborných slovníků za poslední léta, můžeme říci, že se zlepšila. Jistě k tomu také přispěly jazykovědné stati věnované v nedávné době slovnikářství.[2] Je potěšitelné, že autoři nezpracovávají slovníky již tak mechanicky jako dříve, zamýšlejí se nad výstavbou hesla a věnují i větší péči vlastnímu překladu. Podporují je v tom i nakladatelské redakce, pokud se specialisovaly na slovnikářské práce, jako je tomu na př. ve Státním nakladatelství technické literatury a v nakladatelství Orbis. Úsilí těchto redakcí prohlubuje spolupráci s autory slovníků, dodává slovníkům jednotnější linii, jak je to patrné hlavně na technických slovnících.

Naše odborné slovníky překladové z poslední doby jsou co do rozsahu středního typu, t. j. nevyčerpávají zplna příslušné názvosloví, ale podávají je přece v uceleném systému se zaměřením na odborné výrazy, jež odborníci považují ve svém oboru za nejdůležitější. Autoři při tom zvýšenou měrou přihlížejí ke všem aktualitám, jak je přináší technický pokrok, organisace výroby a distribuce. Jednotlivé slovníky obsahují kolem deseti tisíc termínů, někdy i více. Výběr termínů vcelku uspokojuje, jen v některých případech se patrně nadbytečně uvádějí i výrazy z příbuzných oborů. Rovněž je důležité rozvážit i otázku zaznamenávání slov z běžné slovní zásoby. Nelze jimi slovník zatěžovat. Do odborného slovníku hodí se taková běžná slova, která vhodně doplňují systém termínů a jsou frazeologicky důležitá. Obchodní slovník jistě snese větší doplnění názvů též slovy z běžného jazyka. Ostatně hranice mezi termínem a netermínem tu nejsou tak přesné jako v jiném názvosloví.

[42]Důležitá je i otázka výběru synonym a jejich pořadí při překladu. Naše slovníky se snaží při překládání termínu dávat na prvé místo nejužívanější odborný výraz, teprve pak připojují výrazy méně frekventované. Někdy je ovšem obtížné vybrat termín nejužívanější, zjistit totiž mínění odborníků o tom. Pokud nemáme ve všech oborech normalisované a ustálené názvosloví, nemůžeme od slovnikářů žádat, aby tu sami bez výhrad rozhodovali. Jejich povinností je, aby co nejvěrněji zachytili současný stav názvosloví. Pokud chtějí jednotlivé výrazy terminologicky a jazykově posuzovat, je třeba značné rozvážnosti, abychom se nevraceli k dobám, kdy na př. Jindrův Česko-německý a německo-český technický slovník všech oborů (z r. 1932) mnoho názvů odsuzoval jako germanismy a kazimluvy, ačkoli nejednou šlo o termíny věcně i jazykově vyhovující (jinak je tento slovník materiálově velmi cenný).

Uvádění několikaslovných termínů nebývá se stanoviska jazykového vždy vhodně vyřešeno, neboť autoři nepřihlížejí k faktu, že terminologické spojení má pevný pořádek slov. Není správné, je-li tento pořádek měněn jen z toho důvodu, že se to abecedně lépe hodí. V odborném slovníku je nevhodné uvádět místo dlouhovlnná směrová antena heslo antena dlouhovlnná směrová nebo místo součtová čára zatížení heslo čára součtová zatížení. Chce-li autor volit tento způsob, je nutné oddělit části sousloví čárkou a tak naznačit, že sousloví bylo přerušeno (na př. kovové lehátko pro dospělé; lehátko pro dospělé, kovové).

U obsažnějších hesel, zejména v slovnících, které hojněji přihlížejí k frazeologii, mělo by být patrné, co je terminologické sousloví a co jen nahodilé spojení. V tom se často hřeší. Doklady o tom by bylo možno uvést z Česko-francouzského hospodářského slovníku.

Některé slovníky podávají při výstavbě hesel vysvětlivky, a to u termínů nejasných, příliš speciálních, u cizích slov a pod. Takové vysvětlivky pomohou přiblížit název čtenáři, u vícevýznamových slov určí jeho odborný význam. Rovněž uvedení oboru zkratkou za termínem se osvědčuje, jde-li o slovník, který zachycuje thematicky více rozmanitých úseků určitého oboru. Naše odborné slovníky to dříve dělávaly, nyní se od toho upouští právě tam, kde by to bylo zapotřebí, jako na př. v Rusko-českém textilním slovníku.

Gramatická určení a poznámky jsou právem v odborných slovnících minimální. U hesel se označuje rod podstatných jmen, někdy též vid sloves a v ruštině přízvuk. Jen výjimečně bývají poznámky o skloňování nebo časování. Jazykové vrstvy se označují obyčejně velmi zjednodušeně. Často se považuje za slangové každé nespisovné slovo, i když jde třeba o výraz nářeční nebo z jazyka obecného. Někdy se nespisovné výrazy dávají do uvozovek a tím se upozorňuje, že jde o termíny sice užívané a známé, ale nevhodné pro odborné vyjadřování.

[43]Celkem lze říci, že současné odborné slovníky jsou pečlivě sestavovány i redigovány odborníky se znalostmi a schopnostmi jazykovými. Jsou často výsledkem kolektivní práce s použitím materiálu získaného excerpcí. Typografická stránka slovníků se v poslední době do jisté míry zlepšila, typy jsou zřetelnější, uspořádání tisku je přehlednější a výraznější. Záleží tu hodně na výběru typů, neboť slovníky vyžadují rozmanitou sazbu, aby se odlišil text cizího jazyka od slov českých a od vysvětlivek a jiných údajů.

Všimneme si nejprve slovníků rusko-českých, neboť je jich většina. Pracovníci v hornictví uvítali dlouho očekávané vydání Rusko-českého a česko-ruského hornického slovníku Vladimíra Michálka.[3] Slovník obsahuje přes 10 000 termínů týkajících se uhelného a rudného hornictví a dobývání nafty, jakož i z dalších oborů přilehlých, jako jsou důlní měřictví, doprava, mineralogie, geologie. Autor chápe názvosloví jako systémový celek a podle toho pořídil výběr ruských názvů a stanovil k nim vhodný český ekvivalent. To ovšem nebylo vždy snadné, neboť naše hornické názvosloví je značně nejednotné a v oboru mechanisace není dosud v žádoucí míře propracované. Autor se opírá o vlastní rozsáhlou excerpci i o zkušenosti získané jednak v naší republice, jednak v SSSR, kde pracoval jako důlní inženýr. Těžiště slovníku je v heslech substantivních, která jsou nejpropracovanější (to je vůbec společný znak odborných slovníků). Řazení terminologických sousloví uvnitř hesel je abecední. To má své oprávnění u rozsáhlých hesel, jako uhlí, chodba a pod., neboť tam by jiné než abecední řazení bylo nepřehledné. U stručnějších hesel by bylo patrně vhodnější řadit termíny podle věcné souvislosti, na př. u hesla mletí napřed mletí uhlí, pak mokré, suché mletí a nakonec jemné mletí (nikoli napřed jemné mletí, pak mokré, suché a nakonec teprve mletí uhlí). Takový postup by bylo možno doporučit i u dalších technických slovníků.

Protějškem k slovníku hornickému je Rusko-český hutnický slovník Michala Pekara a Jana Spisara.[4] Je zpracován obdobně, ale je méně obsáhlý a má bohužel jen část rusko-českou (což je ovšem bolest i jiných slovníků). Je určen pracovníkům hutního průmyslu a technikům, kteří studují odbornou sovětskou literaturu. Rusko-české termíny se týkají hutnictví železa i neželezných kovů, úpravnictví, metalografie, válcování, slévárenství, kování a svařování, jakož i dalších oborů, které mají přímý vztah k hutnictví. Rozmanitost oborů, jež je tu značná, by byla vyžadovala, aby se u termínů důsledně uváděl zkratkou obor (zatím se to děje jen výjimečně).

[44]Důležitý obor strojírenský je zpracován ve spolehlivém Rusko-českém strojírenském slovníku Břetislava Dejdara a Aloise Ševčíka.[5] Autoři se opřeli jednak o výpisky, jednak o vlastní zkušenosti. A. Ševčík, dlouholetý pracovník v technické normalisaci, vložil do slovníku své cenné názvoslovné zkušenosti a přispěl tak ke zvýšení spolehlivosti slovníku. I po stránce lexikografické má slovník lepší úroveň než dřívější rusko-české technické slovníky.

Strojírenství se týká také Ruské a české názvosloví ze strojírenské technologie Stanislava Kohouška.[6] Jednotlivé názvy jsou věcně utříděny a opatřeny ruským a českým rejstříkem. Autor nás seznamuje s termíny z obrábění, s názvy obráběcích strojů, nástrojů a měřidel, většinou je definuje nebo aspoň pojmově vykládá a také doprovází obrázky. Opírá se o uznávané ruské příručky a z českých publikací si vybral příručky z poslední doby. Zachytil tak i nejnovější termíny; v některých případech byl však stejně jako jiní překladatelé a slovnikáři v dosti obtížné situaci, když měl volit z několika českých názvů název nejvhodnější anebo když pro ruský termín neměl z naší odborné literatury doložen žádný název. Jistě by si byl práci usnadnil, kdyby byl použil akademického Příručního slovníku, v němž lze najít ne-li přímo východisko, tedy aspoň náznak, jak by bylo možno vyřešit překlad obtížného ruského termínu.

Jinou drobnou příručkou, která sice také není slovníkem, jsou Rusko-české názvoslovné tabulky z oboru zemních prací.[7] Jejich autor, Vladimír Hájek, se zabýval již dříve zemním názvoslovím, jak o tom svědčí vypracování souboru českých názvů z tohoto oboru, uveřejněné ve Sborníku České akademie technické (roč. 15, 1941, s. 231 n.), a sestavení stručného slovníku česko-německého z téhož oboru (uveřejněno tamtéž na s. 271 n.). Rusko-české názvoslovné tabulky obsahují na 1 300 speciálních výrazů, jež si autor vypsal z nové a nejnovější sovětské literatury a spolehlivě je přetlumočil do češtiny. — Vl. Hájek má zásluhu, že svými pracemi přispěl k propracování a ustálení názvosloví tohoto důležitého stavebního oboru, v němž se právě v posledních desítiletích uplatnily nové způsoby práce a moderní stroje značné výkonnosti.

Oboru stavebního se týká též Slovník stavebné mechaniky a příbuzných oborů v pěti řečích.[8] Jeho autor, zesnulý akademik Zdeněk Bažant, si rozvrhl látku ve dvě části, v první uvádí pod hlavičkou českého názvu výrazy ruské, anglické, francouzské a německé, v druhé příslušné [45]rejstříky s číslovanými odkazy na překlad v prvé části. Akad. Bažant si po dlouhá léta shromažďoval a ověřoval názvosloví ze svého oboru, jehož byl spolutvůrcem, a zároveň k českým názvům postupně vyhledával cizí ekvivalenty, a to přímo z četby zahraničních spisů. Jeho slovník si zaslouží pozornosti nejen jako spolehlivá překladatelská pomůcka, nýbrž i jako důležitá příručka názvoslovná pro češtinu v oboru stavební mechaniky. Používání slovníku ztěžuje nepřirozený slovosled víceslovných termínů a rušivě působí uvádění přídavných jmen jako stavebný, centrálný důsledně s příponou -ný místo -ní, jež je v těchto případech obvyklá. U cizích slov se podoba typu centrálný pociťuje v současné češtině jako zastaralá; u domácích slov je poměrně jasně využito přípon -ný a -ní podle významu příslušných adjektiv. Není tedy možno počínat si tu libovolně.

Kolektiv autorů Ústřední správy geodesie a kartografie (L. A. Hrabyna, N. V. Němčenko, K. Kučera, J. Adámek, F. Brož) vypracoval Rusko-český zeměměřický slovník.[9] Autoři prostudovali základní zeměměřické příručky a jinou dostupnou ruskou literaturu z poslední doby, vypsali si potřebné termíny a opatřili je českým překladem. Česká část tohoto slovníku zachycuje stav našeho názvosloví, jak se v poslední době ustaluje. Někde však autoři podlehli ruskému originálu a uvádějí zbytečně vedle českých výrazů v přepise i ruské termíny, které se sice mohou i v praxi u nás vyskytovat, ale zůstávají zpravidla v oblasti slangové.

Velmi potřebnou překladatelskou pomůckou je Jiřího Havelky Rusko-český a česko-ruský radiotechnický slovník,[10] neboť právě v tomto oboru je značné množství termínů nových. Slovník obsahuje na 6 000 základních výrazů z radiotechniky a slaboproudé spojové techniky. Výběrem slov a stálým přihlížením k novým skutečnostem podává autor dobrý přehled po těchto oborech. Bohužel jeho slovník je spíše abecedním seznamem termínů s překladem než slovníkem. Pro další vydání bychom doporučovali rozpracovat jej lexikograficky a zároveň rozšířit o další termíny. Pak by se také mnohem lépe mohly uplatnit poznámky o některých termínech, jež autor považuje za nesprávné.

O stručné zachycení sklářského názvosloví se pokusil Zdeněk Knězek v Rusko-českém a česko-ruském sklářském slovníku.[11] Přes 5 000 hesel je věnováno názvosloví sklářských výrobků, názvům surovin, technologickému postupu při výrobě skla a názvům strojů a přístrojů. [46]Také chemické termíny jsou uvedeny, pokud mají přímý vztah ke sklářství; v úvodu je souhrnné poučení o základech ruského chemického názvosloví. Vcelku je slovník pečlivě zpracován, aby vyhovoval nejen po stránce věcné (tu měl autor několik odborných spolupracovníků jednak pro část ruskou, jednak pro část českou), ale i lexikografické.

Rusko-český textilní slovník Jaroslava Jankovského a Jiřího Semenichina[12] je také jen kapesním slovníkem, ale obsažnějším. Zpracovává na 13 000 výrazů z nejdůležitějších oborů textilních a ještě je doplňuje strojírenskými a chemickými názvy, s nimiž se textilní odborníci setkávají při četbě odborných článků a knih. S povděkem zaznamenáváme, že autoři píší rozmanité cizí textilní názvy v podobě pravopisně počeštěné (žoržet, krepdešín a j.) a že u cizích a speciálních názvů dávají do závorky vysvětlení, pokud je ho třeba. Bylo by bývalo na prospěch látky v slovníku, kdyby autoři byli označili zkratkou obor, do něhož výraz náleží. Starší překladové textilní slovníky tak činí velmi podrobně (Berouškův slovník i novější slovník Vlčkův). Tuto dobrou tradici neměl Rusko-český textilní slovník opustit.

Liboslav Masner sestavil ve spolupráci s Alexejem Bičichinem Rusko-český slovník kožedělný.[13] Autor vydal již dříve (v roce 1934) česko-německý a německo-český slovník výrazů koželužských, a je tedy s prací slovnikářskou obeznámen. Názvosloví z tohoto oboru je velmi obsáhlé, má mnoho názvů společných s jinými obory, slov lidových a nářečních, a proto při zpracovávání slovníku je třeba pečlivě pořizovat jejich výběr a hodnotit je jazykově. Slovník jistě splní své poslání, neboť je po této stránce pečlivě a se zdarem zpracován. Je škoda, že dosud nevyšel díl česko-ruský, který by byl rovněž potřebný.

Přehled současných rusko-českých slovníků uzavíráme Rusko-českým leteckým slovníkem Sofrona Makarjeva,[14] který recensovali F. Zelený, P. Kudrický a J. Bárta. Příručka obsahuje asi 14 000 slov z oboru konstrukce a výroby letadel, z mechaniky letu, leteckého provozu, navigace, leteckých přístrojů, letišť a pomocných služeb. Slovník přihlíží ke všem důležitým novým termínům a přináší propracované technické názvosloví. Prameny excerpce ze sovětské a české literatury nejsou však uvedeny a není na př. patrné, zda autor vzal za základ Leteckého průvodce z r. 1937, který obsahuje názvosloví české, ruské, německé, francouzské, anglické a italské.

[47]Další přírůstek naší slovnikářské literatury je z oblasti jazyků západních. Technický obor je tu zastoupen Německo-českým a česko-německým slovníkem z mechanické technologie.[15] František Soukup tu shromáždil přes 20 000 termínů vybraných z bohaté excerpce soudobé technické literatury. Navazuje na dosavadní naše slovníky německo-české a česko-německé. Látku rozpracoval do značné šíře a se zdarem užil u mnoha termínů doprovodného vysvětlení a podle potřeby i zkratek oborů. Je také potěšující, že v míře mnohem větší než jiné odborné slovníky zpracovává slovesa a přihlíží k jejich vazbám. Poznámky „lépe“, „správně“, uváděné u některých výrazů, nejsou vždy podloženy věcně nebo jazykově a budou uživatele slovníku spíše mást, než aby jej vedly a prospěly mu. Přitom sám autor proti vlastním doporučením chybuje, na př. na s. 672 jako správné schvaluje jen tvarování a zamítá tváření, ale v předmluvě sám píše o tváření.

Thematicky široce založeným a obsažným slovníkem je Anglicko-český obchodní slovník,[16] organisačně připravený Dušanem Závadou a lexikograficky dokonale zpracovaný Ivanem Poldaufem. Materiál byl pečlivě shromážděn a zpracován kolektivem odborných spolupracovníků, kteří se opírali o nejdůležitější literaturu ze světa obchodního a využili při tom vlastních názvoslovných a jazykových znalostí. Redakce má zásluhu, že látku vhodně rozvrhla podle jednotlivých obchodních oborů. Tím byla zajištěna vhodná náplň pro tento obchodní slovník, který dobře zachycuje současný stav názvosloví, vyhýbá se názvům zastaralým nebo jazykově nevhodným. Přesně rozlišuje názvy spisovné od slangových a jiných nespisovných. Hesla jsou propracována, aby zachytila v míře co nejhojnější terminologická spojení a různé vazby. Přitom se dbá, aby nebyl porušen obvyklý pořádek slov. Synonyma přináší slovník ve vhodném výběru a uspořádání, aby sloužila, a nemátla, jak se v překladových slovnících stává. Také promyšlenou a technicky dokonalou grafickou úpravou vyniká tento slovník nad běžný lexikografický průměr. V tisku je nyní díl česko-anglický a uvažuje se o vydání kapesního obchodního slovníku česko-anglického a anglicko-českého, který by byl sestaven jako stručný výtah z tohoto velkého obchodního slovníku. Bylo by to jistě vhodné a přispělo by to i k vyjasnění a ustálení našeho obchodního názvosloví.

Česko-francouzský hospodářský slovník Oty Dubského[17] je látkově širší než slovník předcházející. Vznikl přepracováním a rozpracováním hesel staršího slovníku téhož autora. Dubského slovník obsahuje hospo[48]dářskou terminologii, zejména obchodní, doplněnou o technické názvy, a uvádí v hojné míře i frazeologii. Autor v úvodu zaznamenává své poradce a povšechně se zmiňuje o pramenech, z nichž čerpal. Předností slovníku je, že jsou hojně zastoupeny termíny zachycující nové skutečnosti. Vedle toho však narážíme na různá zastaralá a neužívaná slova, mrtvý inventář z dřívějších slovníků, jejž autor nekriticky přebírá (na př. hromadič, což má být akumulátor, zavtěliti), a leckde i na výrazy nespisovné (na př. opleňák, plaťák z železničního názvosloví), které by sice bylo možno v slovníku ponechat, ale bylo by nutno je opatřit omezující poznámkou (slang, hantýrka, nářeční výrazy). Některá hesla jsou nepřehledná a v některých případech nelze poznat, zda jde o pevné terminologické spojení, o skutečný termín, nebo jen o spojení nahodilé.

Stranou všech výše uvedených jazykových příruček je Slovník anatomických jmen, sestavený Ottou Herberem.[18] Obsahuje v českém a částečně též ve slovenském překladu latinské, řecké a řecko-latinské výrazy z anatomie, uspořádané abecedně (s. 9—81), a vzájemné srovnání anatomického názvosloví basilejského z r. 1895 s jenským z r. 1935 (s. 103—206). Kromě toho připojil autor i jmenný seznam osob, jejichž jména přešla do anatomického názvosloví, a opatřil je stručným životopisným výkladem (s. 83—102). Tato praktická příručka, vycházející již ve 2. vydání, je určena zejména pro potřebu posluchačů lékařských fakult, především těch, kteří nemají dostatečné znalosti klasických jazyků. V části věnované českému názvosloví měl se autor vyhnout názvům zastaralým a dnes už v lékařství neužívaným (na př. dučej; taková slova by měla své místo v práci zaměřené na vývoj názvosloví, v tomto slovníku jsou však zbytečná a mohou čtenáře mást). Překvapuje nás, že autor pomíjí počeštěné anatomické názvy. Je přece nutné zaznamenat vedle epicardium též českými lékaři užívaný výraz epikard, vedle ossification též osifikaci, vedle lymphaticus též lymfatický a pod. Je to nutné tím spíše, že jde o příručku pro studující lékařství. Další vážnou závadou tohoto slovníku jsou slovenské názvy, čerpané většinou ze starších slovenských pramenů, dnes už rozmachem odborné slovenské terminologie překonaných; jsou to chyby názvoslovné i pravopisné a upozornil na ně v recensi Ján Horecký (Slovenské odborné názvoslovie, 4, 1956, s. 127).[19]

[49]Na závěr svého přehledu ještě připomínáme, že některé překladové slovníky vycházejí zatím v omezeném nákladu cyklostylovaně pro vnitřní potřebu. Jsou to jen abecedně uspořádané seznamy termínů s překladem a často představují jen materiál a návrh k vlastnímu slovníku. Vrátíme se k nim, vyjdou-li tiskem v definitivním zpracování.

---

[1] Přehled nových odborných slovníků, Naše řeč 37, 1954, s. 40 n., Hrst poznámek k novým odborným slovníkům, Naše řeč 34, 1950, s. 70 n. Srovnej též Jiří Kohout, Odborné slovníky rusko-české a česko-ruské v uplynulém desetiletí, Sovětská jazykověda 5, 1955, s. 413 n.

[2] Lexikografický sborník, SAVU, Bratislava 1953. — Sovětská jazykověda, 4, 1954 shrnuje na s. 109 až 131 referáty a diskusi z aktivu o slovníkových pracích, jenž se konal v lednu 1954. (Akad. B. Havránek Úvodní slovo k aktivu o slovníkových pracích; J. Kuchař K nedostatkům odborných slovníků; K. Sochor Terminologický slovník výkladový ve vztahu ke slovníku překladovému; Zd. Hradec O praxi ve vydávání slovníků). (Srov. též zprávu v Naší řeči 37, 1954, s. 182—184).

[3] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1956, s. 466, cena váz. 27,30 Kčs.

[4] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1956, s. 259, cena váz. 14,20 Kčs.

[5] Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1954, s. 212, cena 24 Kčs.

[6] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1954, s. 170, cena váz. 18,60 Kčs.

[7] Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1953, s. 51, cena 3 Kčs.

[8] Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1953, s. 251, cena váz. 20 Kčs.

[9] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1954, s. 236, cena váz. 28 Kčs.

[10] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1954, s. 180, cena váz. 23 Kčs.

[11] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1954, s. 293, cena váz. 26,80 Kčs.

[12] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1956, s. 277, cena váz. 15,15 Kčs.

[13] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1954, s. 150, cena 22 Kčs.

[14] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1956, s. 272, cena váz. 16 Kčs.

[15] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1956, s. 764, cena váz. 52,10 Kčs.

[16] Nakladatelství Orbis, Praha 1955, s. 519, cena váz. 58,50 Kčs.

[17] Nakladatelství Orbis, Praha 1955, s. 591, cena váz. 70 Kčs.

[18] Státní zdravotnické nakladatelství, Praha 1955, s. 207, cena váz. 11,80 Kčs.

[19] Za sazby tohoto článku vyšly ještě tyto důležité slovníky: Rusko-český železniční slovník, sestavený kolektivem pracovníků ministerstva dopravy a Dopravního nakladatelství za redakce V. Müllera, Rusko-český chemickotechnologický slovník, jehož autorem je člen korespondent ČSAV Václav Hovorka, a Pětijazyčný slovník (z oboru barev, laků, povrchové úpravy a korose) Roberta Santholzera a Jana Kořinského.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 1-2, s. 40-49

Předchozí Miroslav Komárek: Nová příručka praktické stylistiky

Následující Red. (= Redakce): Akademická konference o vědeckém studiu soudobých jazyků