Časopis Naše řeč
en cz

Hrst poznámek k novým odborným slovníkům

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V období od května 1945 do dnešních dnů vyšlo několik drobných i větších slovníků odborných. Jsou to jednak slovníky jazykové, jednak naučné, jež zpracovávají pojmy z jednotlivých odvětví našeho hospodářského i technického a kulturního života.

K sestavení materiálu slovníků jazykových používají dobří lexikografové většinou postupu vypisovacího (excerpčního). Opatřují si materiál tím, že si pořizují hojné výpisky ze souvislých textů příslušné literatury. Napřed si ovšem promyslí plán, podle něhož si sestaví kánon nejdůležitější literatury; [71]tu prostudují a zaškrtají si v ní vše důležité po stránce terminologické. Potom přistoupí k vypisování na lístky, k určování významů a k abecednímu řazení. Není pochyby, že tato cesta je velmi obtížná a zdlouhavá (zejména koná-li ji jen jednotlivec), ale přináší spolehlivé výsledky. Dnes se již autoři odborných slovníků jazykových zpravidla nespokojují pouhým přepisováním a výtahy ze slovníků. Takové výtahy bývají obyčejně jen přeléváním slov z jednoho slovníku do druhého, takže vzniká materiál obsahující slova neužívaná, zastaralá, nepotřebná; a tento balast se pak táhne ze slovníku do slovníku a není k ničemu. Slovnikář dnes nesmí být jen sběratelem slov, nýbrž především hodnotitelem toho, co do jeho slovníku patří, musí určit, co je součásti dnešní spisovné normy a soudobé příslušné terminologie.

Osvědčeným naším slovnikářem je Emil Votoček, jenž už v roce 1924 vydal Česko-francouzský slovník terminologický a fraseologický pro chemii, fysiku a vědy příbuzné a v roce 1931 jej doprovodil Chemickým slovníkem polsko-českým. Votoček je však nejen znalcem přírodních věd, nýbrž také vřelým vyznavačem hudby, a proto počal již za okupace sestavovat Hudební slovník cizích výrazů a rčení; ten vyšel r. 1946 nákladem Hudební matice Umělecké besedy (str. 540, cena 180 Kčs). V první části slovníku autor převádí cizí hudební výrazy do češtiny a zároveň uvádí i výslovnost každého cizího slova; jde o slova francouzská, anglická, španělská, a zejména italská, která jsou hlavním zdrojem hudebního názvosloví. V druhé části překládá české hudební výrazy do italštiny. Přitom autor nezapomíná ani na slova z t. zv. širší terminologie, na různé vazby slovesné, na úsloví a klišé. Na ukázku citujeme z II. části česká hesla k výrazu hráti: hraje se hráti falešně, kovovým tónem, k tanci, na klavír, na klávesový nástroj, podle not, z listu, zpaměti nechť hrají, nechť se hraje. Votočkův Hudební slovník splňuje svůj úkol, neboť podává spolehlivě všechny běžné a důležité názvy vyskytující se v hudebních skladbách i odborných spisech o hudbě. Votočkovo dílo je skvělým příkladem, jak se mají jazykové slovníky sestavovat, aby byly spolehlivé, užitečné a praktické.

V nakladatelství Práce vyšel již roku 1946 Technický slovník rusko-český a česko-ruský (str. 381, cena 70 Kčs brož., 90 Kčs váz.), jehož autoři J. Aleš a M. Hovorková-Alšová jej zaměřili na automobilismus a letectví. Pečlivě vybrané názvy z těchto oborů jsou spolehlivě přeloženy, ačkoli autoři konali svou práci v době okupace, kdy ji ztěžoval nedostatek pramenů. Jde o slovníček stručný, který dobře poslouží odborníkům z našeho motorismu, hlavně pro první potřebu. Takových slovníků bychom potřebovali více. Některé omyly a nedopatření z českého textu opravujeme: nezamrzající sklo (spr. rozmrazovač — str. 267), olej vyjetý (spr. upotřebený — str. 275), suť (spr. ssuť — str. 330), nahustění (spr. nahuštění — str. 262), spotřebiti (lépe spotřebovati — str. 120).

Mnohem stručnější než Technický slovník česko-ruský a rusko-český, [72]ale velmi poučný po stránce názvoslovné je Fotografický a filmový slovníček anglicko-český a česko-anglický, který sestavil filmový pracovník František Gürtler; vydalo jej r. 1948 Československé filmové nakladatelství (str. 88, cena 45 Kčs). Tento slovník přináší základní a nejdůležitější názvy fotografické a snaží se vnést jasno do filmového názvosloví, z něhož zachycuje základní názvy technické se vztahem k atelieru, kameře, reprodukčním přístrojům a způsobu práce v laboratořích; nevyhýbá se však ani názvům z filmové estetiky a zaznamenává i některé výrazy slangové. Schematické náčrty přístrojů a zařízení v atelieru, jež jsou připojeny na konci slovníčku, jsou praktickou pomůckou k poznání příslušných názvů. Jednotlivé stránky slovníčku podávají svědectví, že jej sestavoval skutečný znalec. Leccos z toho, co bychom tu ještě chtěli uvést, týká se i Gürtlerova Malého filmového slovníku, o němž jako o slovníku naučném píšeme v závěru tohoto přehledu.

Běžné potřebě při studiu literatury anglosaské z podnikového hospodářství vyhoví stručný Anglicko-český slovníček výrazů z podnikového hospodářství, zvláště z podnikového početnictví, jejž sestavila Marie Stibicová; vydaly jej v srpnu 1949 Tiskové podniky — Průmyslová služba, organisační a vydavatelské podniky Ústředního svazu čs. průmyslu (str. 37, cena 28 Kčs). Obsahuje na 2.500 odborných výrazů, z nichž mnohé se teprve nyní ustalují. Přetlumočení anglických výrazů do češtiny je většinou šťastné, neboť se opírá o lístkový materiál získaný excerpcí předních děl o podnikovém hospodářství. Škoda, že nebyl připojen ještě díl česko-anglický; při tak stručném slovníčku bylo to docela dobře možné a rychle proveditelné, když už část česko-anglická byla hotova. Snad bude možno na to pamatovat při vydání obsahově stejného slovníčku rusko-českého (případně též polsko-českého), jejž nakladatelství slibuje vydat jako protějšek k Anglicko-českému slovníčku M. Stibicové. K některým českým výrazům v slovníčku Stibicové máme však výhrady. Tak pro „budget departement“ byl zvolen nový výraz rozpočtárna, jenž nezní dost spisovně. (Užívá se ho snad někde?) Anglické misappropriate je přeloženo „zpronevěřiti, malversovati“, ač by bylo stačilo jen zpronevěřiti, neboť malversovati neuvádí ani Příruční slovník jazyka českého. Nesprávně, ba přímo nemožně zní kilo-děl-hodina, což je doslovný překlad anglického „kilo-man-hour“.

Jen neradi se zmiňujeme o Slovníku jídel a nápojů v jazyku českém, ruském, francouzském, anglickém, německém, jejž vydala v roce 1948 krajská odborová rada - odbor hostinských zaměstnanců v Praze a upravil Adolf Skolka za jazykové spolupráce Kláry Ludické a Niny Jevlanské (str. 77, cena 60 Kčs); český text v této praktické pomůcce určené číšníkům a zaměstnancům restaurací je jazykově velmi špatné úrovně nejen po stránce pravopisné, ale i názvoslovné. Naše názvy jídel jsou již úplně ustálené, a překvapuje proto, čteme-li tu na př. takováto nedopatření: pečeně od hrudi (místo hrudí pečené — str. 20), hovězí od žeber (místo hovězí žebro [73]str. 18), ryby na rošti (místo smažené — str. 14), kapr modrý, černý (místo na modro, na černo — str. 12). Proč se u hovězí polévky uvádí, že je sílící (str. 4), věru nevíme. Také by nás zajímalo, proč se uvádějí zdrobněliny husička, kachnička, krůtička (str. 24), paštička (str. 12); víme sice, že sklepníci často tak hovoří s hosty, ale na jídelní lístek restaurací nebo závodních kuchyní takové expresivní výrazy nepatří. Z četných chyb uvádíme na ukázku aspoň některé: artišok (spr. artyčok — str. 6, 34), mayonnaisa (spr. majonéza — str. 10), ohanka (spr. oháňka — str. 4); mléčí (spr. mlíčí — str. 6), řípa (spr. řepa — str. 36), brymza (spr. brynza). Podle úvodní poznámky tohoto slovníku jde o soupis nejběžnějších jídel a nápojů, ale ve skutečnosti se tu setkáváme i s jídly u nás málo známými a na druhé straně zas některá naše obvyklá jídla uvedena nejsou.

I naučné slovníky odborné, jež v poslední době vyšly, přinášejí prospěch terminologii. Nejlépe je to patrno na dvou svazcích dodatků k Technickému slovníku naučnému, z nichž prvý vyšel r. 1941 (A — Livonal — str. 1280), druhý v roce 1949 (Liwschitzův — Žvýkací — str. 1549), a to za stejné redakce jako patnáctisvazkové dílo základní, vycházející od roku 1927 do roku 1939 za vedení redaktorů Teysslera a Kotyšky. Nová hesla v těchto dodatcích přinášejí různé odborné názvy zpravidla už ustálené. Tím se tento slovník encyklopedický stává zároveň spolehlivým pramenem pro naše odborná názvosloví a vodítkem i pro různé nové potřebné odvozeniny. Každé heslo je podepsáno autorem a je u něho uvedena i bohatá odborná literatura. U některých hesel uvádějí se příslušné názvy anglické, francouzské, německé a překvapujícím způsobem teprve na konci také ruské; má usnadnit orientaci v cizí literatuře. Proč u hesla louže vedle znění anglického, francouzského, ruského a německého je ještě uváděn název latinský, staročeský (bohužel nepřesně luže místo lúžě), a dokonce i starogalský, je opravdu záhadné; nevíme totiž, jaký prospěch z toho může mít technik. I některé jiné poznámky, zejména brusičského rázu, považujeme za nevhodné. Tak u hesla žejbro je uvedeno, že je to „kazimluv“, ale věc sama je právě pod tímto názvem zpracována. U hesla břvanská minerální voda neodpustil si autor poznámku, že správný název je brzvanská; to je ovšem omyl, neboť jde o přídavné jméno břvanský odvozené od místního jména Břvany.[1] Také jiné výlety do filologie dopadly ne dost šťastně. Tak u hesla louže autor tvrdí, že Lužná, Lužnice jsou místní jména odvozená od louže. Naproti tomu Profous[2] spojuje tato jména spíše s podstatným jménem luh než s louží; odvozuje je totiž zcela odůvodněně od přídavného jména lužný.

V psaní cizích slov zavádí Technický slovník důsledné psaní t místo th (na př. metylalkohol), místo zněle vyslovovaného s píše z (na př. kurzovní, [74]normalizace, renezance), místo x píše ks (na př. tekstil), tedy psaní podle výslovnosti, ale lišící se od poslední kodifikace českého pravopisu. Neobvyklost tohoto způsobu psaní i jeho ne vždy dost důsledné provedení znesnadňuje hledání hesel v abecedním pořádku. Jinak s radostí konstatujeme, že pravopisných chyb a mluvnických nedopatření i slohových neobratností je poměrně malé procento. Většina hesel je podána přístupně a hutně. Svědčí to nejen o dobré redakci díla, ale i o tom, že autoři hesel jsou zvyklí hojně publikovat a mají dost schopností, aby při souhrnném zpracovávání námětů dosáhli co nejlepších slohových výsledků. Redakce měla však dbát na větší rovnoměrnost zastoupených hesel; zdá se, že v rozsahu hesel ponechávala volnou ruku autorům. Snad tím si vysvětlíme, že některé obory jsou na úkor jiných zastoupeny bohatěji a podrobněji.

Prudký a vzestupný rozvoj filmu se nejlépe zračí ve filmovém názvosloví. Kolik je tu nových slov, kolika slov je tu užito s novou významovou náplní, kolik je tu názvoslovného tápání, hledání a růstu! Přesvědčujeme se o tom i z Malého filmového slovníku, který vydalo v roce 1949 Československé filmové nakladatelství (str. 433, cena 200 Kčs). Sestavil jej František Gürtler s kruhem četných spolupracovníků. O jeho Fotografickém a filmovém slovníčku jsme hovořili již výše. Tento slovník je naučný; podává poučení o filmu a filmování po stránce technické, hospodářské i umělecké a zároveň poskytuje obraz našeho filmového názvosloví. Stručná a obsažná hesla vznikla jednak prací redaktora, jednak jeho spolupracovníků, kteří se pod každý článek podepsali, jednak úpravou hesel, jež byla převzata z německé encyklopedie „Reinert’s Kleines Filmlexikon“. Myslím, že bylo opravdu zbytečné opírat se v poměrně četných heslech o německý lexikon. Což pak naši odborníci by nebyli dovedli zpracovat hesla, jako film, filmová veselohra, satira, drama, dramatický, dramaturgie filmová, děj, nářečí ve filmu, stafáž, titulek, výrobce a j.?

Filologovi je vítané, že autoři Malého filmového slovníku rozlišují výrazy spisovné od nespisovných, zejména slangových, a že u některých výrazů připojují poznámku o jejich nesprávnosti. Nesprávnost je na př. vytčena u hesel: ozvučnice (spr. zvuková přepážka), podtitulky (spr. dialogové titulky), operatér (spr. kameraman, neboť operatér je dnes již zastaralé), skanování (spr. členění). Z nových filmových slov uveďme si podle Gürtlerova Slovníku aspoň některá: dozvučnost, dozvučiv st, roztmívačka, zatmívačka, fázař, promítač, scénárista[3], textař, polocelek, scénosled, slepka. V hesle scéna čteme poznámku, že se nedoporučuje tohoto výrazu používat, neboť byl přenesen z divadelního slovníku a pro film není dost přesný. Budiž! Leč o několik řádek níže vykládá se scénář právě tímto slovem. Kromě toho se tu a tam setkáváme se stylistickými nepřesnostmi nebo neobratnostmi, s mluvnickými a pravopisnými chybami. Tak na str. 16 čteme: „Řada hesel … je [75]pojednána v heslech rámcových“. (Jistě lépe by ta věta správně zněla na př. takto: „… o mnohých heslech se pojednává …“). Na str. 174 hovoří se o filmovém průkopníku předčasně zemřevším (lépe zemřelém). V hesle „Kostinský-ho zjev“ je nespr. skloňováno jméno Kostinský, jež v jazyce spisovném má v 2. pádu tvar Kostinského (jako chudého). Ve výkladu o francouzském filmu se tvrdí, že Max Linder pobíral fantastický honorář 150.000 franků za film. Sloveso pobírat v tomto významu není spisovné (lépe je „dostává honorář“ nebo „je mu vyplácen honorář“). Také sloveso rekrutovati, jež uklouzlo autorovi v hesle o dorostu filmových pracovníků, nepatří do spisovného jazyka (podle Příručního slovníku jde v tomto významu o výraz lidový). Rovněž v interpunkci jsou četná pochybení. Celkem lze říci, že text Malého filmového slovníku by byl potřeboval jazykovou revisi.

Obdobný význam pro názvosloví jako slovníky výše uvedené má i publikace Naše rybářství (v nakladatelství Práce r. 1948, str. 455, cena 350 Kčs), již sestavili osvědčení rybářští odborníci Václav Dyk, Václav Podubský a Eduard Štědronský. Tento „naučný slovník všech oborů československého rybářství“, jak zní podtitul, jistě dobře poslouží pracovníkům v různých oborech našeho vyspělého rybářství i četným vyznavačům rybářského sportu. Je neobyčejně obsažný a opravdu odborně vyčerpává látku, při čemž vydatně přihlíží ke změnám, jež umožnily náš hospodářský vývoj a vzestup.

Rybářské názvosloví, které je jedno z našich nejstarších názvosloví, je v této knize vyčerpáno až do dna. Autoři zachytili i různé historické zajímavosti a s nimi některé staré názvy. Jednotlivá hesla jsou podána přístupně, a to zhuštěným slohem encyklopedických příruček. Výjimky se ovšem tu a tam také najdou. Tak na str. 348 v životopise zasloužilého rybářského odborníka Josefa Šusty čteme: „Před památkou největšího rybářského klasika českých zemí a celého vzdělaného světa, Josefem Šustou, se skláníme v němém údivu, naplněni hrdostí, že byl příslušníkem našeho národa … atd.“ To je krasořečnění, které do naučného slovníku nepatří. Jinak je jazyková úroveň tohoto slovníku dobrá.

Bylo by možno uvést ještě některé další odborné slovníky vyšlé v poslední době; nejde nám tu však o úplnost. Literatura tohoto druhu je velmi potřebná, neboť názvoslovné úkoly jsou stále živé, zejména v dnešní době, kdy se ve všech oborech jeví zvýšená činnost. Početné svazky Státního katalogu prací, vydávaného Československým ústavem práce, přispívají většinou šťastně k normování názvů v různých odvětvích našeho hospodářského života. Kromě toho v mnoha oborech se provádí aspoň částečná revise dosavadních názvů a navrhují se i odborné výrazy nové, pokud se toho jeví potřeba. Tak na př. v odvětví železářském, papírnickém, lakýrnickém, cukrovarnickém, sklářském a j. se propracovává názvosloví. Podrobně se zabývají otázkami názvoslovnými též filmoví činovníci. Také [76]značně rozlehlé a roztříštěné názvosloví tělocvičné a sportovní volá po systematickém, jednotném uspořádání.

Ještě usilovněji než v zemích českých pracuje se v otázkách terminologických na Slovensku, kde ovšem ve srovnání s našimi poměry zbývá ještě mnoho práce; je třeba zrevidovat dosavadní odborné názvy a v odvětvích do nedávna spisovně nepěstovaných vytvořit nové názvosloví. Nedostatek spisovných výrazů pociťuje se zejména v oborech technických. Proto byly sestaveny různé názvoslovné komise, hlavně při Československém ústavu práce v Bratislavě. Slovenská jazykověda se činně všech prací účastní, což je vidět i z toho, že časopis Bratislavského linguistického krúžku Slovo a tvar má stálou poradní rubriku „Technický jazyk“.


[1] Srov. Zubatý, Naše řeč 17, 1933, str. 1n.; 6, 1922, str. 236n.

[2] Místní jména v Čechách II, str. 701.

[3] Příruční slovník uvádí však toto slovo s odchylnou kvantitou, scenarista.

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 3-4, s. 70-76

Předchozí Karel Hausenblas: K jednomu špatnému překladu z ruštiny

Následující kHs (= Karel Hausenblas): Jaký český výraz pro „trudoděň“?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1