Přehled nových odborných slovníků

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Naše odborné slovnikářství má starou tradici, na niž navazují i dnešní slovnikáři, pracující již za zlepšených podmínek, než tomu bylo dříve, neboť lexikografická věda ozřejmila již mnohé otázky a ukázala cestu jak pro výběr a shromažďování látky, tak pro vlastní výstavbu hesla. Nemají-li vznikat místo skutečných slovníků pouhé seznamy abecedně řazených termínů, je nutno slovnikářskou práci promýšlet a řešit nesnáze vlastní odborným slovníkům, jako na př. lexikografické zachycování několikačlenných terminologických sousloví, výběr těchto sousloví pro vytvoření jednoho hesla, způsob jejich řazení uvnitř hesla, otázku neustálených a nově tvořených odborných výrazů, otázku synonym. Ne všichni sestavovatelé překladových slovníků přistupují ke své práci odpovědně, mnozí ji zaměřují příliš prakticisticky, což pak způsobuje, že odborné slovníky trpí dětskými nemocemi, že vykazují přemíru překladatelských chyb a nedopatření. Leccos by se dalo ještě v poslední fázi před tiskem zlepšit, kdyby naše nakladatelství měla ve svých redakcích vhodné pracovníky pro úpravu slovníků a kdyby často nešlo o překotný závod s časem, se lhůtami, které bývají neúměrně krátké k vlastní práci na rukopise.

Kolik trpělivé práce a úmorné píle je uloženo v našich nových slovnících, vysvitne i ze stručného informačního přehledu odborných slovníků, které vyšly za poslední dva až tři roky a o nichž Naše řeč dosud nepřinesla recense pro nával jiné aktuální látky.[1] Rozdělili jsme je zhruba na dvě skupiny: I. odborné slovníky překladové, především rusko-české a II. odborné slovníky naučné a výkladové. Přechod mezi nimi by měly tvořit takové slovníky terminologické, které by výkladovým způsobem zpracovávaly odborné výrazy z určitého oboru a zároveň by je hodnotily i jazykově. Tyto slovníky se však teprve připravují a doufejme, že vbrzku aspoň některé z nich budou vydány, aby přispívaly k orientaci po odborném názvosloví a staly se zároveň spolehlivou oporou pro překladové a naučné slovníky.

[41]I. Nové odborné slovníky překladové

Živou diskusi na půdě Československo-sovětského institutu vzbudil před časem Rusko-český slovník z průmyslové ekonomiky, organisace a plánování,[2] který sestavili Antonín Kučera a Antonín Radvanovský ve spolupráci s řadou odborníků a znalců našich i sovětských hospodářských poměrů. Diskuse ukázala, že autoři nezvládli materiál slovnikářsky, že se nepokusili o výstavbu hesel, nýbrž řadili jednotlivá slova mechanicky podle abecedy; tím se na př. stalo, že za přídavným jménem v ženském rodě následuje totéž přídavné jméno ve středním rodě, nato v množném čísle a teprve potom v mužském rodě čísla jednotného a mezitím jsou i jiná heslová slova. I s jinými slovnikářskými chybami se setkáváme (kladení některých termínů pod předložky, nejistota v uvádění sloves, porušování ustáleného pořádku slov v souslovích), což je tím závažnější, že se to týká slovníku, který má přes 8.000 ruských odborných výrazů. Překladatelsky je však slovník poněkud zdařilejší, jak jsme poznali z vlastní praxe. Jistě není na závadu, že autoři uvádějí co největší počet ekvivalentů u některých termínů. Někde je to způsobeno snahou ozřejmit a osvětlit po všech stránkách ruský výraz, za nějž nemáme v naší slovní zásobě rovnocennou náhradu, jinde to pramení z naší názvoslovné neustálenosti. Ekonomické názvosloví se tvoří před našima očima a pro slovnikáře je opravdu obtížné, aby všechny případy uspokojivě vyřešil. Je proto pochopitelné, že autoři ponechávali vedle sebe několik překladů; jimi ve skutečnosti zachytili dnešní stav, nepředbíhají vývoji, ani jej ovšem neusměrňují.

Se zájmem jsme se probírali Malým polsko-českým slovníkem hospodářským, jehož autory jsou Otakar Cziviš a Libuše Lišková.[3] Je částečně protějškem k Rusko-českému slovníku z průmyslové ekonomiky. Je však mnohem stručnější, neboť zachycuje jen základní a aktuální výrazy ekonomické, termíny z plánování, z účetní evidence a namátkou též výrazy dopravní. Vlastní část slovníčku je doplněna velmi obsažným seznamem polských zkratek, s nimiž se čtenář setkává v polském denním i odborném tisku a jež právě cizinci působí potíže, má-li je rozluštit. Kromě toho na závěr byl připojen abecedně uspořádaný seznam zeměpisných názvů v řeči polské a jejich české znění.

Malý polsko-český slovník hospodářský je po stránce odborné i lexikografické zdařilou pomůckou, neboť je zpracován opravdu jako slovník. Má pevně sevřená hesla, v nichž se uvádí nejprve slovo základní, [42]heslové, k němuž jsou pak připojena terminologická sousloví, na př.: masa f. hmota, množství; m. bierna pasiva; m. czynna aktiva; m. konkursowa konkursní podstata atd. Sousloví jsou řazena uvnitř hesla podle abecedy, což je dostatečně přehledné i u velmi obsažných hesel, zabírajících i několik sloupců (na př. konto = účet, konto; koszt = náklad, výdaj; plan = plán, návrh, program). U některých hesel setkáváme se s t. zv. hnízdováním, t. j. heslo obsahuje také výrazy odvozené (na př maryn/arka…, -arski…; -arz).

Slovníček Czivišův a Liškové je založen z převážné části na podstatných jménech, zatím co přídavná jména jako hesla jsou dosti opomíjena. Najdeme je ovšem velmi často uvnitř jiných hesel jako součást dvouslovných nebo i víceslovných názvů.

Vyhledávanou pomůckou našich techniků a ostatních pracujících v různých průmyslových odvětvích je Rusko-český technický slovník, jejž sestavili Otakar Pekárek, Karel Cacek, Mojmír Krátký, Václav Kvičera.[4] Obsahuje přes 35.000 technických výrazů. Nebylo snadné zpracovat takové množství slov z nejrozmanitějších oborů, a to v čase neobyčejně krátkém, jak autoři sami v úvodu uvádějí. Posuzujeme-li tento slovník měřítkem skutečných slovníků, ať již odborných nebo všeobecných jazykových, vidíme na prvý pohled, že tu nejde ani o slovník jako spíše o seznam slov abecedně uspořádaný. Autoři se zřekli možnosti vytvářet slovník, t. j. tvořit ze sebraného materiálu hesla, a spokojili se s mechanickým řazením slov. Domníváme se, že tato metoda se nemůže osvědčit, zejména jde-li o počet hesel tak vysoký, jako má Rusko-český technický slovník. Ukázalo se to již u slovníku ekonomického.

Poměrně obsažným slovníkem je Slévárenský slovník rusko-český a anglicko-český.[5] Jeho autoři, Jiří Brabec a Bedřich Hellmann, snesli tu přes 5 000 odborných výrazů, jež budou jistě zajímat naše slévárenské odborníky, pokud jsou zvyklí studovat z ruských nebo i anglických pramenů. Slovníček zároveň přispěje k diskusi o naší slévárenské terminologii, která leckde ještě tápá a není ustálena zejména v některých novějších názvech. Proto autoři při překladu ruských a anglických termínů uvádějí na mnoha místech vždy několik výrazů pro jeden a týž pojem, a tím českému uživateli přibližují a ozřejmují cizí výraz.

Náš osvědčený slovnikář, nedávno zesnulý prof. Emil Votoček, který se po celý život zabýval chemickým názvoslovím, snesl názvy anorganických sloučenin a technických produktů ve velký šestijazyčný [43]slovník,[6] jímž navazuje na svůj někdejší pětijazyčný chemický slovník a též na svůj „Česko-francouzský slovník terminologický a frazeologický pro chemii, fysiku a vědy příbuzné“, vyšlý téměř před třiceti lety a stále odborníky vyhledávaný. Jako v slovnících předcházejících dbá Votoček i tu ustálených a správně tvořených názvů, přihlíží k názvosloví mezinárodně platnému a zaznamenává též neodborné (t. zv. triviální) názvy pro některé látky. Velkou předností tohoto slovníku je, že se opírá o excerpci příslušné literatury, což zaručuje vědeckou spolehlivost.

Slovník je rozvržen na šest částí podle jednotlivých jazyků. První část je nejobsažnější; v ní autor vychází z českých termínů, jež přesně určuje — pokud jde o sloučeniny — příslušnými chemickými vzorci, a za ně pak připojuje překlad do uvedených jazyků. To zaplňuje téměř polovinu knihy, zatím co zbývající část je vyhrazena versi německo-české, francouzsko-české, italsko-české a latinsko-české. Hesla jsou uspořádána prakticky, jednu a touž látku lze mnohdy nalézt bez odkazů na dvou nebo i více místech. Pozastavujeme se však nad tím, že hesla jsou psána s velkým začátečním písmenem, což není v jazykových slovnících obvyklé. Nevíme, zda je to úprava autorova (dílo vyšlo posmrtně) nebo redakce, ale nepovažujeme tuto novotu za správnou ani účelnou.

Na závěr slovníku jsou připojeny dvě studie, jež obsahují rozbor směrnic pro názvosloví anorganických sloučenin a zásady přijaté českými chemiky.

Dnes je již Votočkův šestijazyčný slovník rozebrán, ale připravuje se nové vydání rozšířené o názvy ruské.

Výzkumný ústav pletařský v Brně dal podnět k vypracování textilního slovníku rusko-českého (Miloš Konopásek ve spolupráci s kolektivem pracovníků pletařského ústavu: Rusko-český slovník z oboru pletařství, textilu a textilní chemie, Brno 1952. S. 192, cena 22 Kčs). Slovník byl zpracován narychlo a je označen jako prozatímní vydání; definitivní vydání však dosud nevyšlo. Bylo by jej třeba zlepšit v slovnikářské úpravě, překontrolovat výběr hesel a důkladněji si ověřit překlad jednotlivých odborných názvů. Nesvědčí o příliš velké péči, že k vytištěnému slovníku jsou připojeny tři listy závažných oprav textových.

Zdařilou pomůckou je Rusko-český slovník z oboru masného průmyslu od Lidmily Kracíkové.[7] Autorka jej připravila za odborné spolupráce pracovníků ministerstva potravinářského průmyslu a za přispění veterinářů a odborníků z jatek a jiných pracovišť našeho masného průmyslu. Pro větší názornost připojuje autorka na závěr 12 [44]schematických obrázků s ruskými a českými názvy pro jednotlivé části masa rozčtvrcených kusů dobytka.

Slovníček L. Kracíkové je založen na promyšlené excerpci, opírá se o známé ruské výkladové slovníky, Ušakovův a Ožegovův, a o akademický Příruční slovník jazyka českého. Autorka se nespokojila jen mechanickým zpracováním termínů v pouhý abecední seznam slov, nýbrž vypracovala skutečná hesla, která člení i na podhesla, kde se toho jeví potřeba. Ruské termíny vysvětluje obvyklými českými odbornými výrazy a jen výjimečně užívá volně stylisovaného výkladu nebo vysvětlení, kde čeština dosud nemá vlastního termínu.

Rusko-český a česko-ruský lesnický slovník F. Korsuně[8] obsahuje na tři tisíce lesnických termínů, zpracovaných ve spolupráci s lesnickou terminologickou komisí Československo-sovětského institutu. Odborné výrazy lesnické střídají se s názvy botanickými a zoologickými; ty by bylo bývalo vhodnější buď vůbec vypustit, nebo omezit na nejmenší míru, zato však rozhojnit repertoár slov čistě lesnických a připojit i běžné výrazy z dřevařského průmyslu.

Slabinou tohoto odborného slovníku je neslovnikářské uspořádání termínů. Autor jej sestavil jen mechanicky abecedně, nedbal při tom obvyklého pořádku slov v terminologických souslovích (dozorce lesní jízdní, půda slaná neplodná, park městský menší, stanice pokusná). Přes tyto nedostatky stal se hledanou pomůckou v lesnických kruzích a pro první informaci jistě poslouží.

Pro úplnost zmiňujeme se ještě o drobném slovníčku, který vyšel s názvem Rusko-český slovník léčivých rostlin.[9] Jeho autor, Mikuláš Pavličuk, podává v něm abecedně uspořádaný seznam názvů asi 400 druhů léčivých rostlin pěstovaných v SSSR nebo do Sovětského svazu dovážených. Jsou to názvy, s nimiž se mohou naši překladatelé setkat v sovětské lékařské a zemědělské literatuře a pro něž se těžko zjišťují příslušné české výrazy.

Již dříve než výše uvedené rusko-české slovníky byl vydán Rusko-český zemědělský slovník, jejž sestavili Nikolaj Pume, Boris Paňkov za spolupráce J. Spirhanzla.[10] Nejeden pozdější autor rusko-českého odborného slovníku z něho se zdarem čerpal, L. Kracíková jej jako svůj pramen přímo uvádí. A mnohým dalším slovníkům poskytne spolehlivou pomoc při hledání českého ekvivalentu, neboť obsahuje přes 85 000 výrazů, k nimž si hlavní autor, dr. Pume, vědecký pracovník Čs. akademie zemědělských věd, téměř po třicet let shromažďoval excerpcí látku.

[45]Není to odborný slovník v běžném slova smyslu, neboť se nespecialisoval jenom na termíny z úzkých oborů zemědělských. Pojímá zemědělství v plné šíři i s vědami přírodními a se zřetelem na technický pokrok ve výrobě. K obsažnosti a široké náplni slovníku přispěla ještě snaha zachytit i výrazy vysloveně neodborné, s nimiž se čtenář odborných časopisů a knih setkává při četbě a jež by musel hledat v obyčejném překladovém slovníku. Tu se uplatnil též zřetel ke slovesu které v našich odborných slovnících bývá dosti opomíjeno.

Slovnikářská forma je v tomto slovníku promyšlená a poskytuje rychlou orientaci, jistě může být vzorem i jiným, menším slovníkům.

II. Nové odborné slovníky naučné

Za redakce prof. dr. J. Charváta vznikla velmi obsažná lékařská příručka ve formě kapesního naučného slovníku.[11] První část této malé encyklopedie přináší abecedně uspořádaná hesla, v nichž se popisují nemoci, určuje se jejich diagnosa a therapie. Doplňkem k tomu v druhé části je abecední přehled léků a několik speciálních statí (mikrobiologické vyšetření materiálu, chemotherapie, antibiotika, prevence zubního kazu, cesty letadlem a j.). Na závěr je pak připojen pečlivě sestavený rejstřík chorob a léků.

Repetitorium praktického lékaře je náhrada za někdejší Kalendář českých lékařů, je však daleko cennější a obsažnější, neboť zachycuje pokrok lékařské vědy za posledních 15 let a její dnešní stav. Jazykovědce zaujme tato příručka především množstvím názvů chorob, které jsou tu abecedně uspořádány, věcně vyloženy a podávají obraz o termínech ustálených v lékařské vědě i praxi. Je založena na názvosloví českém, nikoli jen na latinském, a proto orientace v ní je poměrně snadná. Jsou tu odborné názvy domácího původu i počeštěné výrazy latinské (často ovšem psané již českým pravopisem). Posuzujeme-li vzájemný poměr termínů cizích a domácích, zjišťujeme, že lékařské názvosloví je stále ještě zakotveno v latině. Za poslední půlstoletí nastal sice viditelný odklon od latiny a přesun ve prospěch češtiny, ale jak rychle bude tento vývoj dále postupovat a v jaké šíři, nelze odhadnout. Pečlivá jazyková úprava a terminologická jednotnost při díle tak rozsáhlém zasluhují si plného uznání.

Pracujícím v našich továrnách na papír a celulosu má posloužit naučný slovník z oboru papírenského.[12] V této příručce je velmi [46]mnoho článků odborně vyčerpávajících dané thema; jejich značnou předností je jasný, srozumitelný sloh učebnicového rázu. Přes tyto klady nevznikl z nich dobrý slovník, který by byl rychlou orientační pomůckou, jak autoři v úvodu slibují. Zpracovatelé slovníku si totiž neujasnili, že látku je nutno rozdělit na drobné články, aby tak vznikla četná hesla podle názvů věcí a činností. Tím se stalo, že použivatel slovníku se setkává spíše s volnými kapitolami než s hesly z papírenství; jediné, co má dodat zdání slovníku, je abecední uspořádání kapitol. Jako příklad nevhodného zpracování uvádíme „heslo“ lepenkárna, které obsahuje výklad o předácích lepenkárny, o strojvedoucích lepenkového stroje a jejich pomocnících, o mlečích, lisovačích, mramorovačích atd., což všechno mělo být rozvedeno do jednotlivých samostatných hesel. Kdybychom probírali stránku za stránkou, setkávali bychom se s dalšími nedostatky téhož rázu. Ale snad postačí tento jediný příklad, aby bylo jasno, v čem autoři chybují.

Naučný slovník takového typu, jako je Papírenský slovník, měl by každé heslo jednak řádně vyložit, ne-li přímo definovat jako odborný název (na př. co je to plstěnec, aglomerace, kyselinář, lepenkárna), jednak stručně pojednat o věci samé a konečně zaznamenat zkušenosti z nynější praxe. K tomuto požadavku věcnému přistupuje neméně důležitý zřetel, aby hesla byla i terminologicky spolehlivá a jazykově správná, jak jsme o tom psali v článku Větší péči odborným slovníkům! (Naše řeč 36, 1953, s. 48n.). Požadujeme od slovnikáře, aby již v hesle rozlišoval výrazy odborné od neodborných, zastaralé od současných, nářeční, slangové a hovorové od spisovných. Jsou-li názvy neustálené, zvolí se výraz nejvhodnější, ostatní se zaznamenají jen kvůli úplnosti a snadnému orientování uživatele slovníku. Tím může i naučný slovník přispět k zpřesnění názvosloví a k jeho ustálení.

Proti těmto požadavkům hřeší Papírenský slovník na mnoha místech, a proto není spolehlivou pomůckou pro ty, kdo si chtějí ujasnit pojmy z oboru papírenského a načerpat rychlého poučení.

Vyhledávanou pomůckou se stal Chemický příruční slovník Jiřího Růžičky,[13] neboť obsahuje naučná hesla nejdůležitějších chemických sloučenin, prvků, chemických výrobků. Jak autor v úvodu uvádí, je slovník určen nejen pro chemiky, ale též pro všechny ostatní pracovníky, kteří mají co činit s chemií, ať již jsou to farmaceuti, drogisté, zdravotní pracovníci, nebo na př. plánovatelé, skladníci některých našich závodů a výzkumných ústavů. Poslouží též návštěvníkům v doškolovacích kursech a studentům přírodních věd.

[47]Růžičkův slovník se názvoslovně opírá z valné části o práce Votočkovy a v otázkách jazykových se řídí Příručním slovníkem jazyka českého. Slovník je rozpracován do drobných, obsahově stručných hesel, která zpravidla obsahují na prvním místě název český, pak mezinárodní, latinský a podle potřeby též název neodborně chemický, ale běžně užívaný v obchodě a j. Za názvem následuje chemický vzorec a stručné věcné poučení.

Chemikové jistě zhodnotí tento slovník po stránce odborné, nás tu zajímá, jak si autor počínal v řešení otázek slovnikářských a zároveň jazykových; můžeme říci, že proplul celkem šťastně četnými úskalími. Ve zpracování látky z oboru chemického bylo právě mnoho obtíží s řazením hesel, s uváděním odkazů atd. a mnoho nesnází názvoslovných i pravopisných. Pokud jsme mohli zjistit, zdolal je autor většinou se zdarem.

Velmi cenným spisem v naší chudé názvoslovné literatuře je mnoholetá práce Miloslava Prokopa Třídění a názvosloví skla.[14] Je to v podstatě značně přepracované a téměř na každé straně doplněné vydání z r. 1939, které mělo jen 75 stran proti dnešním 140 stranám. Autor podává názvosloví skla podle předem promyšlených skupin a oddílů a připojuje k tomu i propracovaný naučný výklad; opírá se tu o své široké theoretické znalosti z oboru sklářství a o hojné praktické zkušenosti. Druhy skla dělí na tři typy: I. na skla plochá, II. na skla dutá, III. na skla lisovaná, litá nebo jiným způsobem vyráběná. Dalším dělítkem pak je chemické složení, zabarvení a způsob zpracování a opracování. Mnoho názvoslovného materiálu obsahuje i vlastní text výkladových statí.

Z Prokopovy příručky poznáváme, jak názvy skla jsou v češtině většinou přiléhavé, významově průzračné, jak se opírají o praxi na jednotlivých pracovištích. Autor se přidržuje především vžitých a obvyklých českých názvů, jen někde sahá i po výrazech méně užívaných a navrhuje i výrazy nové, pokud je potřebuje pro systematické třídění, avšak označuje je hvězdičkou, aby je odlišil od názvů úplně běžných. Je si vědom, že v mnoha případech názvosloví není ustáleno, že se vyskytuje pro jeden a týž výrobek i řada různých názvů, a v tomto případě výrazy méně vhodné zaznamenává jen v závorce. Na př. pro drátové sklo jsou ještě tyto vedlejší výrazy: drátěné, bezpečnostní, vyztužené, armované, s drátěnou vložkou; pro kalné sklo zakalené, rozptylné, transparentní, opakové, opakní, fosfátové. Množství synonym rozhojňují ještě různé obchodní názvy, které zpravidla nevynikají jasností a určitostí. Svědčí o chvályhodné rozvaze autorově, že názvy [48]nepřijímá nekriticky, že je hodnotí a že vždy zřetelně uvádí, který termín považuje za nejvhodnější. Tím přispívá k ustálení a systematickému uspořádání našeho sklářského názvosloví a zároveň tu navazuje na činnost sklářské názvoslovné komise Ústavu sklářství, keramiky a technologie při vysokém učení technickém v Praze, jejímž předsedou je prof. Bárta.

Je jistě prospěšné, že české názvy jsou doprovázeny překlady do ruštiny, němčiny, franštiny, angličtiny, španělštiny a italštiny. Autor si cizí výrazy několikanásobně ověřoval a mnohé získal přímou spoluprací s odborníky z příslušných států, což zvyšuje jejich spolehlivost.

Prokopova příručka může být vzorem podobným publikacím, které by se snažily vnést jasno a pořádek do názvosloví v určitém oboru.

Pro pracovníky zahraničního obchodu a příbuzných oborů je určena drobná příručka J. M. Handla Slovník odborných výrazů používaných v zahraničním obchodě.[15] Není to slovník, nýbrž spíše jen slovníček se stručnými hesly (je jich celkem 500). Forma výkladu hesel je jasná, a proto dobře srozumitelná i neodborníkům. Autor se soustředil na základní výrazy používané v obchodě s cizinou. Vykládá tu nejen výrazy běžné (blokáda, kompensace, konkurs), ale též výrazy speciální (pari, respiro, ring v bursovnictví, prorogační klausule). Slovníček jistě dobře plní své poslání.

* * *

Jak je vidět z uvedeného přehledu, převažují odborné slovníky rusko-české, což je přirozené při dnešním zvýšeném studiu sovětských příruček a časopisů. Mnohem méně jsou zastoupeny slovníky z jiných jazyků, slovanských i neslovanských. Potřeba je tu ovšem namnoze ještě kryta slovníky z doby dřívější.

Podle programu našich státních nakladatelství chystají se další nové odborné slovníky, a to v míře poměrně větší než dosud. Některé z nich se již dotiskují, jiné jsou už v rukopise hotové a mnohé jiné se teprve sestavují. Přáli bychom si, aby jim byla věnována co největší péče, neboť jsou to důležité studijní pomůcky.[16]

---

[1] Naše řeč recensovala: Slovník sdělovací techniky (35, 1951, s. 112n.) — Textilní slovník (36, 1953, s. 48n.) — Malý česko-ruský vojenský slovník (36, 1953, s. 301n.) — Hrst poznámek k novým odborným slovníkům (34, 1950, s. 70). — Sovětská věda-jazykověda recensovala: Malý rusko-český vojenský slovník (3, 1953, s. 178n.); Rusko-český zemědělský slovník (3, 1953, s. 246n.); Rusko-český a česko-ruský lesnický slovník (3, 1953, s. 468n.); Rusko-český slovník z průmyslové ekonomiky, organisace a plánování (3, 1953, s. 470). — Srovnej též Sovětskou vědu - politickou ekonomii (3, 1953, s. 846 — 858), kde je otištěna Zpráva terminologické komise ČSAV a ČSI pro politickou ekonomii o projednání některých termínů obsažených v Rusko-českém slovníku z průmyslové ekonomiky, organisace a plánování.

[2] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1953, s. 172, cena 10,20 Kčs.

[3] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1953, s. 124, cena váz. 12,80 Kčs.

[4] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1953, s. 570, cena váz. 70,80 Kčs.

[5] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1953, s. 155, cena 13,80 Kčs.

[6] Chemický slovník česko-německo-francouzsko-anglicko-italsko-latinský, Technicko-vědecké vydavatelství, Praha 1952, s. 696, cena váz. 75,20 Kčs.

[7] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1953, s. 114, obrázků 12, cena 11,30 Kčs.

[8] Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1953, s. 232, cena 12,40 Kčs.

[9] Zdravotnické nakladatelství, Praha 1952, s. 64, cena 7,20 Kčs.

[10] Brázda, Praha 1951, s. 1182, cena váz. 68 Kčs.

[11] Repetitorium praktického lékaře. Sepsal kolektiv lékařů, uspořádal prof. dr. Josef Charvát. Zdravotnické nakladatelství, Praha 1952, s. 1072, cena váz. 53,40 Kčs.

[12] J. Filip, V. Rubeš, Papírenský slovník, Průmyslové vydavatelství, Praha 1952, s. 368, obrázků 119, cena váz. 43,60 Kčs.

[13] Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1953, s. 332, cena váz. 8,80 Kčs.

[14] Technicko-vědecké vydavatelství, Praha 1952, s. 140, cena 16,40 Kčs.

[15] Knižnice zahraničního obchodu, Průmyslové vydavatelsví, Praha 1952, s. 24, cena 2,— Kčs.

[16] Za sazby tohoto referátu vyšel Slovník stavebné mechaniky a příbuzných oborů v pěti řečích, jehož autorem je akad. Zdeněk Bažant. Posudek o něm přinese Naše řeč dodatečně stejně jako o Ruském a českém názvosloví ze strojírenské technologie, jež právě vyšlo z pera F. Kohouška.

Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 1-2, s. 40-48

Předchozí František Váhala: Pravidla slovenského pravopisu

Následující Miloš Helcl, František Daneš: Oslavy dvoustého výročí narození Josefa Dobrovského