Časopis Naše řeč
en cz

Větší péči odborným slovníkům!

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Koncem roku 1951 vyšel v Průmyslovém vydavatelství Slovník tkanin[1]. Jeho autoři, A. Polák a R. Farský, popisují v abecedním uspořádání textilní výrobky v širokém mezinárodním pojetí. Slovník je pěkně vypraven, na křídovém papíře, má 1600 hesel a četné obrázky pořízené ofotografováním vybraných tkanin. Je určen především zaměstnancům v textilní výrobě, pracovníkům v oděvnictví a prodavačům v prodejnách Tepu.

[49]V úvodu autoři uvádějí, z jakých zdrojů pramení názvy tkanin. Tkaniny byly pojmenovány: a) podle surovin, na př. látky mohérové, ševiotové, bavlněné, pololněné, b) podle druhu příze nebo vazby, na př. melírované, krepové látky, atlas, satin, c) podle barvy, vzorování, způsobu počesání nebo jiné úpravy, na př. kanafas, pepita, flanel, samet, plyš, modrotisk, d) podle jmen místních nebo též osobních, na př. astrachán, manchestr, gobelin, e) podle použití, na př. sypkoviny, šatovky, košilové látky. Nechceme blíže rozebírat toto rozdělení, ale je vcelku správné.

U jednotlivých hesel svého slovníku postupují autoři většinou tak, že tkaniny popisují věcně založeným výkladem, v němž si všímají techniky zpracování a podávají zároveň všechny potřebné údaje o tom, k čemu který druh textilu slouží. Některá hesla jsou stručná, jen o dvou až třech řádcích, jiná — hlavně základní — obsahují poučení obsažnější. Výklady jsou celkem dobře srozumitelné, především ovšem odborníkům.

Výběr hesel je pro naše poměry neúnosný. Nic by se nebylo stalo, kdyby byli autoři vypustili značnou část rozmanitých exotických názvů, dnes zcela nepotřebných a namnoze u nás vůbec nepoužívaných. Jak připomíná Textilní zpravodaj (č. 1 z r. 1952, str. 40n.), čerpali autoři z německého slovníku z roku 1904. Jde o Heidenův „Handwörterbuch der gesamten Textilkunde“. Tento padesát let starý slovník nemohl ovšem jejich práci zaktualisovat, spíše ji uvedl na scestí, i když se opírali také o naši a sovětskou odbornou literaturu, kterou v úvodu uvádějí.

Je pozoruhodné, že při zpracování jednotlivých hesel jsou autoři závislí na svých pramenech nejen obsahově, ale i jazykově, slohově, někde téměř doslovně. Srovnali jsme po této stránce Dondovo Zbožíznalstvi tkaných látek oděvních i prádlových z roku 1935 (dnes již rozebrané) se Slovníkem tkanin a zjistili jsme místa textově zcela shodná, na př. u hesel atlas - satén (Polák-Farský str. 14, Donda str. 205), éponge (Polák-Farský 35, Donda 205), klot (Polák-Farský 65, Donda 204), kment (Polák-Farský 65, Donda 187), moleskin (Polák-Farský 83, Donda 205). Na doklad toho, jak si autoři počínali, citujeme heslo moleskin:

Donda (r. 1935):

Moleskin jest bavlněná tkanina, uváděná do obchodu také pod označením anglická kůže, jejíž jméno vzniklo z anglického mole - krtek, skin - kůže; tkána je buď pětivazným útkovým atlasem, anebo osmi[50]vazným atlasem zesíleným. Moleskin vyráběn jest v různých šířkách od 80 do 160 cm ze skané osnovy č. 40/2, a to z příze bílé, světle či tmavomodře, anebo kávově zbarvené, někdy i pruhy zdobený. Vzhledem podobá se moleskin douchestru. Jemnější druhy moleskinu používají se k hotovení chlapeckých oděvů, pánských kalhot, ženských živůtků a pod. Tlustší a pevnější slouží k vnitřním potahům automobilových sedadel a k hotovení střevícových svršků. Většinou bývají moleskiny na rubu počesávané.

Polák-Farský (r. 1951):

Moleskin — je bavlněná tkanina, uváděná do obchodu také pod označením anglická kůže, jejíž jméno vzniklo z anglického molekrtek, skin - kůže. Tkána je buď pětivazným atlasem útkovým, ne bo osmivazným atlasem zesíleným. Moleskin se vyrábí v různých šířkách od 80 do 160 cm ze skané osnovy čísla 40/2, a to příze bílé, světlé či tmavomodré, nebo kávově zbarvené, někdy i zdobený pruhy. Vzhledem se moleskin podobá douchestru. Jemnějších druhů moleskinu se používá k zhotovování chlapeckých oděvů, pánských kalhot, ženských živůtků a podobně; tlustší a pevnější k vnitřním potahům automobilových sedadel a na střevícové svršky. Většinou bývají moleskiny na rubu počesávané.

Nevíme přesně, kolik hesel je tímto opravdu pohodlným způsobem „zpracováno“, ale i uvedené zjištění je zarážející, i když v úvodu slovníku je Dondův spis jmenován mezi 22 odbornými knihami, jež jsou shrnuty pod stručné záhlaví „Literatura“.

Čteme-li Slovník tkanin souvisle, jsme překvapeni uváděným množstvím cizích, v češtině neobvyklých textilních názvů. Při bližším ověření zjišťujeme, že to není dáno ani stavem našeho textilního názvosloví, ani přemírou cizích tkanin, nýbrž že to je „zásluhou“ autorů Slovníku tkanin. Autoři totiž vycházejí z francouzských, anglických a jiných cizích, namnoze mezinárodních obchodních názvů a přenášejí je zcela kosmopoliticky i s ponecháním jejich cizího pravopisu, a to tam, kde máme leckdy zcela běžné názvy počeštěné, na př. shawl (místo očekávaného šál), plaid (vedle pléd), cambric (vedle kambrik), crepe de Chine (vedle krepdešín). Na prvém místě se obyčejně uvádí cizí způsob psaní a teprve vedle něho někdy též podoba počeštěná. To ztěžuje orientaci při hledání hesel. Český čtenář bude jistě hledat i cizí názvy v podobě počeštěné. To, že autoři lpí na cizím pravopise a mají zálibu v citátových slovech, vzdaluje ovšem název i věc samu češtině a českým poměrům. Tak zůstávají nepočeštěny i cizí výrazy složené ze dvou slov spojených spojovací čárkou, ačkoliv místo atlas-grádl by bylo jedině správné atlasový grádl, místo velours-brokat je v češtině obvyklé brokátový samet, místo tafet-imprimé česky potiskovaný taft. Proč by nemohl být počeštěn i název faux-Piqué, když nejde o nic jiného než o nepravé, napodobené piké?

V přepise a pravopise cizích slov počínají si autoři úplně libovolně, nepíší správně ani ta slova, která jsou uvedena v Pravidlech českého [51]pravopisu. Jenom namátkou uvádíme několik příkladů: mohairový (spr. mohérový), organtyn (spr. organtin), astrachan, astrachaň (spr. astrachán), ottoman (spr. otoman). Některé názvy se vyskytují ve všech možných obměnách hláskových a pravopisných, což působí trapně zejména ve slovníku; na př. brynel, brinel, brunel, prunelle, prunell, ač je u nás ustáleno psaní brynel; podobně cadett, kadett, kadet (čekali bychom jen kadet), bervian, peruvienne, peruvián (PS má peruvien vedle pervián), moket, mokette, moquette (PS jen moket), napolitaines, napolitano, neapolitano (PS vůbec neuvádí, Vlčkův Textilní slovník napolitaine); cvilich, cvilink (běžné cvilink) a j. — Jak nepromyšleně, bez ladu a skladu autoři postupovali, o tom podává svědectví zpracování českého výrazu kašmír, jemuž jsou věnována čtyři hesla: 1. kaschmir (!) s odkazy na kašmír, kasimír, casimir a cachemire, 2. kasimir, kde uvedeno též casimir, 3. kašmír, kde uvedeno též cahemire, 4. kazimír, kde je odkaz na kasimir. Pochybujeme, že se v tomhle neuspořádaném podání látky může někdo vyznat.

Nedbají-li autoři o jednotnost v pravopise, tím méně mají zřetel k stabilitě, normalisaci názvů. Autoři se o tyto otázky pro odbornou terminologii nejvýš důležité nestarají, ač především jimi se musí slovnikář zabývat, má-li jeho slovník plnit své poslání. Bez rozlišení uvádějí vedle sebe: duvetin, duvetine, dyftýn, peau de péche (spr. francouzsky pêche), opičí kůže (PS jen duvetin[2]); felba, felbel, velpel, velour long poil (PS jen felba[2]); zčásti sem patří i některé příklady uvedené v předcházejícím odstavci. Někde je jakýsi pokus o rozlišení, ale bývá nezdařilý. Mnoho prospěchu nemůže plynout ani z výkladu, jímž je uvedeno heslo barchent: „lidově krátce barchet, dříve švonepaj, v učebnicích někdy barchán, odpovídá anglickému označení fustian“. Názvoslovný zmatek je zvyšován častým uváděním výrazů, které jsou pro češtinu jen slovy citátovými, na př. mille-carrés, satin-envers-faille, hankow, twehle, zwehle, yürük.

Tato záplava západnických pojmenování vede k tomu, že na př. český termín sypkovina je uváděn jen jakoby nádavkem u hesla inlet. Při tomto způsobu se ovšem snadno stane, že mnoho našich výrazů zůstane ukryto uvnitř hesel. Autoři Slovníku tkanin se nevěnovali českému textilnímu názvosloví, nepřihlíželi k němu, jako by zapomněli, že píší česky a pro české čtenáře. Nevzali na vědomí, které názvy se v naší odborné literatuře už ustálily, a rozkolísávají dosavadní ustálenost používáním výrazů doslovně přenášených ze západní literatury a z cizojazyčné obchodní korespondence.

V slovníku, který tak hýří cizími názvy někdy zcela exotickými, bychom čekali, že bude uváděna u jednotlivých hesel česká výslovnost. [52]To se však děje jen výjimečně; náhradou za to je někde (zcela náhodně) fonetický přepis.

Abecedně je slovník uspořádán podle dnešního obvyklého řadění a v souhlase s normou „Abecední řadění ČSN 1410-1947“. Jistě jenom nedopatřením se stalo, že na str. 41 jsou hesla přehozena (foulard imprimé nepatří za foulé nýbrž před foulard pongé). U hesla ševiot čteme odkaz na cheviot, a když si toto heslo vyhledáme, je tam zase odkaz zpět k ševiot, a tak poučení o této tkanině se nedočteme. V seznamu užité literatury je známý Teysslerův-Kotyškův slovník uveden chybně jako „Textilní slovník naučný“. Je to tiskové nedopatření nebo snad autoři neměli tento slovník vůbec v ruce a nevědí, že je to sedmnáctidílný „Technický slovník naučný“.

Posouzení terminologických i jiných nedostatků Slovníku tkanin jsme věnovali poněkud více místa. Učinili jsme to však proto, že se připravují ještě další odborné slovníky a u nich bychom se už nechtěli setkat s takovými základními nedostatky. Při sestavování českých odborných naučných slovníků je třeba vycházet z češtiny, nikoli z jazyků cizích. Každý termín, který je přejat z cizího prostředí, je nutno chápat česky a přizpůsobit jej našemu pravopisu. Je třeba zřizovat pro takové účely názvoslovné komise, dbát o spolupráci odborníků s jazykovědci, kteří včas upozorní na všechna úskalí jak názvoslovná, tak pravopisná a mluvnická. Naším úkolem je názvosloví ustálit, zbavit všech zbytečných přívěsků kosmopolitických a učinit je přesným a srozumitelným. Práce na nových odborných slovnících je dnes usnadněna tím, že terminologické oddělení akademického Ústavu pro jazyk český stává se nyní koordinujícím střediskem veškeré názvoslovné činnosti.


[1] Knižnice textilního a oděvního průmyslu, svazek 10, v Praze 1951; 124 str., cena 85,— Kčs.

[2] Rovněž Česko-německo-anglicko-francouzský textilní slovník B. Vlčka (Brno, 1928).

[2] Rovněž Česko-německo-anglicko-francouzský textilní slovník B. Vlčka (Brno, 1928).

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 1-2, s. 48-52

Předchozí Jaromír Bělič, Bohuslav Havránek: Český příspěvek k řešení otázek jazyka v literatuře a překladech s hlediska Stalinových prací o jazykovědě

Následující František Daneš: Porady slovnikářů v Bratislavě

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1