Křížovka, skrývačka

[Drobnosti]

(pdf)

-

(P. S., V. M.) Časopis Náš rozhlas nadpisuje jednu ze svých zábavných rubrik slovem „Křižovka“ (s krátkým i); byli jsme dotázáni, je-li to tak správné. — Jména tohoto rázu (jména t. zv. nositelů vlastnosti) se tvoří příponou -ka od přídavných jmen, na př. pěnovka (pěnová dýmka), žárovka (žárová lampa), Škodovka (Škodova továrna), hnědka, prašivka, dřevěnka, červenka atd.; o tom viz podrobně v NŘ. XXI, 1937, 88 n. Všechna tato podstatná jména pak zachovávají kvantitu základního jména přídavného, t. j. kořenná slabika se nekrátí ani nedlouží. Základem jména křížovka (= křížová hádanka) je zcela nepochybně přídavné jméno křížový, a protože je v něm í, zůstává í také v odvozeném podstatném jméně. Proto je třeba psát křížovka (a dále křížovkář, křížovkářka), jak píše také Příruční slovník jazyka českého; psáti toto slovo s krátkým i, jak činí Náš rozhlas, je chybné. —

Podst. jméno skrývačka s významem „skrývací hádanka, hříčka“ a p. je utvořeno stejným způsobem, jenže základem je zde příd. jméno s příponou -cí, skrývací. Také zde platí pravidlo o zachování délky, srov. plácačka (plácací), mlátička (mláticí), vázačka (vázací stroj; jiné je vazačka = žen. rod k vazač), nakládačka (nakládací okurka; nakladačka = žen. rod k nakladač) atd. (o rozdílu mezi vázačka a vazačka a p. viz NŘ. XXI, 1937, 176). A tak píšeme také skrývačka, protože v základním přídavném jméně skrývací je dlouhé ý, nikoli krátké y. V Pravidlech českého pravopisu se pod heslem skrývati uvádí podst. jméno skryvač a ženský rod k němu skryvačka, kdežto jméno skrývačka je opominuto; v novém svém vydání to Pravidla opraví.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 9-10, s. 295

Předchozí Dramatická mluva

Následující Václav Týml: Některé zvláštnosti lidové mluvy na Plzeňsku