Vysilač a vysílačka

[Drobnosti]

(pdf)

-

(V. S.) Máme vysvětliti, proč je v těchto dvou slovech, utvořených na pohled úplně stejně, rozdílná délka kmenové samohlásky. — Podle Pravidel čes. pravopisu mají jednoslabičná jména činitelů, tvořená příponou -č, samohlásku dlouhou nebo krátkou ve shodě s výslovností, na př. hráč, práč, štváč, dříč, chtíč atd., ale naproti tomu mleč, bič a pod. Také jména víceslabičná píšeme ve shodě s výslovností, je-li jejich výslovnost zřetelná, na př. buřič, sekáč, kropáč, hlídač, řádkovač, pátrač, rouhač atd. U některých z takovýchto jmen je však ve výslovnosti kolísání, a tu je v písmě pravidlem nečárkovati; píšeme tedy vazač (k vázati), lamač (k lámati), pomahač, nakladač, sazeč, roznašeč, palič, slevač, zaklinač, řidič, slidič, pokryvač atd. Proto píšeme také vysilač, přijimač, vypinač, přepinač a pod. Stejně se píší i jména odvozená, tedy také přechýlená jména ženská, na př. vazačka (= žena, která váže, nebo žena vazačova), lamačka, roznašečka, palička, zaklinačka atd. Avšak od těchto ženských jmen s krátkou samohláskou, vzniklých přechýlením ode jmen mužských, je třeba rozlišovati jména znějící sice podobně, ale tvořená zcela jinak. Jejich základem totiž nejsou mužská jména s příponou -č, nýbrž přídavná jména tvořená příponou -cí. Tak na př. slovo mlátička (= mlátící stroj) nevzniklo přechýlením z mužského jména mlátič, nýbrž zkrácením z výrazu „mláticí stroj“; slovo žehlička (= žehlicí přístroj) není z mužského jména žehlič, nýbrž z příd. jména žehlicí ve výraze „žehlicí přístroj“, atd. Tato jména podržují kvantitu, kterou mají příslušná jména přídavná s příponou -cí, a proto píšeme na př.: nakládačka (= nakládací okurka, nakládací stroj), ždímačka (= ždímací stroj), vázačka (= vázací stroj), stíhačka (= stíhací stroj), stříkačka (= stříkací stroj) a pod. a rozlišujeme je významem i pravopisem ode jmen nakladačka (= ženský rod ke jménu nakladač, t. j. žena, která nakládá, nebo žena nakladačova), ždimačka (= žena, která ždíme), vazačka (= žena, která váže, nebo žena vazačova), stihačka (= žena, která stíhá), střikačka (ženský rod ke jménu střikač, t. j. žena, která stříká) atd. Podle toho také jméno, které znamená „vysílací přístroj“, píšeme vysílačka, nikoli vysilačka, a stejně rozlišujeme i jména přijimač a přijímačka (= přijímací přístroj). O tom vykládají Pravidla čes. pravopisu v § 22.

Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 6, s. 176

Předchozí —i—: Ukázky z českého studentského slangu na francouzských lyceích

Následující Úmrtí T. G. Masaryka