Elektronka nebo elektronovka?

Vladimír Šmilauer

[Články]

(pdf)

-

Elektrotechnický svaz československý zařadil do svých Předpisů 1936 slova elektronka za starší „radio-lampu“ a výbojka za „lampu výbojovou“. Veřejnost seznámil s těmito slovy inž. J. Švihálek v Lidových novinách z 6. II. 1937. P. inž. F. S. se pozastavil nad způsobem, jímž jsou tvořena; zdá se mu, že by podle podobných jmen žárová lampa - žárovka, oblouková lampa - obloukovka mělo býti i elektronová lampa - elektronovka, výbojová lampa - výbojovka. Vypouštění -ov- má podle něho ráz lidový (automobilová továrna - automobilka, Kolbenova továrna - Kolbenka). Co prý si o tom myslíme my?

Zdá se nám, že jde o otázku velmi důležitou, a proto nám buď dovoleno vyložit celou tu věc v širší souvislosti a důkladněji.

Při tvoření podstatných jmen odvozených můžeme vycházeti z podstatného jména, z přídavného jména nebo ze slovesa (vedle několika případů tvoření jiného). Tvoříme-li podstatná jména ze jména přídavného, užíváme přípon -ec, -ák, -áč, -ek, -ík, -ka, -ice atp. (umrlec, hlupák, jikrnáč, mládek, mladík, jalůvka, jalovice). Nejčastější přípona je -ka, přistupující k přídavným jménům všech typů. Tak se na př. tvoří z prvotních adjektiv: křivá čára - křivka, lysá „kachna“ - lyska; z přídavných jmen složených: stonohá „dešťovka“ - stonožka, zlatovlasá dívka - zlatovláska; ze jmen na -aný: drchaná sláma - drchanka; na -ený: milená žena - milenka, volená polka - volenka; na -atý: hlavatá sekera - hlavatka; na -avý: slintavá nemoc - slintavka; na -ivý: prašivá nemoc - prašivka, citlivá květina - citlivka; na -ěný: dřevěná dýmka - dřevěnka; -ací: řezací „mašina“ - řezačka; a tak i z nejbohatších typů přídavných jmen, ze jmen na -ní: čelní ozdoba - čelenka, vstupní „karta“ - vstupenka, a ze jmen na -ový: pěnová dýmka -pěnovka, trhová nůška - trhovka.

U některých typů přídavných jmen se však jejich kmen krátí (takové krácení není při tvoření slov ojedinělé, srovnej na př. níz-k-ý — nižší, boh-at-ý — boháč).

a) Zcela pravidelně se tak děje u přídavných jmen tvořených příponou -ský. Banditská pistole je banditka a z toho dále bambitka, benediktinská kořalka je benediktinka, čáslavská hruška je čáslavka, damascenská šavle je damascenka, kremonské housle jsou kremonky, měšťanská škola je měšťanka, španělská hůl je španělka atp. Tvary s kmenem nezkráceným jsou zcela nemožné (španělska).

b) U přídavných jmen na -ný a -ní se sice vyskýtá i tvoření z kmene nezkráceného (čelenka, náprsenka, jízdenka a celý typ [89]-enka), ale v naprosté většině je tvoření z kmene zkráceného: hromniční nebo hromničná svíčka je hromnička, příruční kniha je příručka, severní hvězda - severka, jednotřídní škola - jednotřídka, krásná žena - kráska, pobočná třída - pobočka, „chudobná květina“ - chudobka, příčná tyčka - příčka, pomocná knížka, věc - pomůcka atd. Bez výjimek je toto tvoření u adjektiv na -ní cizího původu: decimální váha - decimálka; podobně filiálka, iniciálka, naivka, paralelka atd.

c) Řidčeji se vyskýtá toto zkracování kmene u přídavných jmen na -ový (nebo -ův); je tomu tak ve jménech továren (automobilka, vagonka, kartounka, Rustonka), ve jménech nápojů (kmínka, rosolka, citronka, Aloiska), polévek (česnečka), jiných tekutin (karbolka), holí (rákoska), stuh a sukní (haraska, kanafaska, kartounka), knih (cliftonka), usedlostí (Hybšmonka, Ladronka, Koulka); podobně je Kampelíkova spořitelna - kampelička, kopřivová nemoc - kopřivka, májová (?) - majka. — Z uvedených případů vidíme, že tvoření z přídavných jmen na -ový se zkrácením kmene má často skutečně ráz lidový (kartounka, česnečka, automobilka, citronka) a že spisovný jazyk dává přednost buď zřetelnějšímu sousloví (továrna na automobily, na kartoun, česneková polévka), nebo odvozenině s uchovaným -ov (citronovka). Najdeme však také slova zcela spisovná se zkráceným kmenem (rákoska, kampelička).

Poměr typu s krácením k typu bez krácení je, kde se jich užívá vedle sebe, dost složitý a uplatňují se tu rozliční činitelé. Krácení se vyhýbáme tam, kde by se podoba kmene musela měnit. Máme tedy severka, polárka, ale jitřenka, protože bychom museli utvořit slovo jiteřka a to by bylo od jitřní příliš vzdáleno; říkáme jen kmínka, rosolka, ale vždy jen višňovka, protože by muselo býti višeňka. Nekrátí se tam, kde by vznikl tvar ne dost jasný; říká se cliftonka, nikkarterka, wallacka, ale vždycky jen mayovka, protože by mayka bylo nezřetelné. Při slovech j. Rustonka, Kolbenka proti Daňkovka, Škodovka můžeme vedle příčin již uvedených mysliti i na snahu udržeti jednotnost (trojslabičnost) typu. U slov delších se kmen krátí pravidelně (kaolinka atp.).

A sem patří i naše slovo elektronka. Jak jsme viděli, je tvoření z adjektiv na -ový se zkracováním kmene sice dosud řídké, má však obdobu v tvoření z jiných adjektiv a už bezpečné případy vlastní. Zásadně je tedy odmítati nelze. Slovo elektronka má proti elektronovka velkou výhodu v tom, že je o slabiku kratší, což je moment, jehož jak z důvodů praktických, tak se stanoviska jazykové estetiky zanedbati nelze. Elektronka má stejný počet slabik jako obloukovka.

U slova výbojka přistupuje ještě jeden významný činitel. Třeba je toto slovo tvořeno od adjektiva výbojový a to teprv od substantiva [90]výboj, přece je v jazykovém povědomí spojujeme přímo se slovem „výboj“ a přidružujeme k slovům vývojka (fotogr.), výpojka (železn., Ausschalteklemme atp.). Zavedením slov elektronka a výbojka neporušil Elektrotechnický svaz československý jazykově dokonalý ráz své terminologie.

Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 4, s. 88-90

Předchozí Jan Kubišta: K skloňování českých příjmení

Následující Jiří Haller: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého