Ćuprija, cumploch a zase Čupr
Josef Janko
[Články]
-
Redakce Naší řeči mi zaslala k nahlédnutí dva dopisy (dr. Ot. Kolmana z Bělehradu a řed. Rud. Kouta z Lipníka n. B.), v nichž obou se souhlasně vykládá, že jméno srbského města ležícího na místě, kde byl kdysi důležitý most přes Moravu, zní Ćuprija a nikoli Čuprija, jak jsem uváděl v svém nedávném článku »Osobní jméno Čupr — bez konce… « (nahoře str. 2), a že ono místní jméno pochází z tur. küprü, kjöprü »most« — že tedy se zvukomalebně symbolickou řadou ČUP- nijak nesouvisí. Podle Kolmana[1] každé cizí palatalisované k, g přechází totiž v srbštině v ć, resp. dj, koncovka -ja pak se tamže dodává ke všem cizím slovům, která končí na -i. S povděkem přijímám toto znalecké poučení a těším se ze zájmu, který můj výklad vůbec vzbudil; na svou omluvu uvádím, že jsem v Ottově nauč. slovníku našel to slovo psáno s Č- a že objevitel nějakého obecnějšího pravidla bývá sváděn zahrnovati v ně příkladů co nejvíce. Toho nebezpečí jsem si byl vždy při všech svých výkladech etymologických vědom.
Řed. Kout přičiňuje ještě poznámku k slovu cumploch »nedbalá, rozcuchaná žena«, jímž jsem se obíral v ČMF. 22, 22 n. (srov. zprávu o tom zde výše na str. 20 n.). Obracel jsem se tam z dobrých důvodů proti výhradnému odvození toho slova z něm. Sumpfloch a byl jsem nakloněn vedle prostších útvarů cumpl, cumpla, cumplík viděti v útvaru cumploch domácí zhrubělou a zároveň snižující odvozeninu na -och. Řed. Kout se nyní, protože sám nepopírám ani současného vlivu německého, táže, zda tu není mask. der Zump »pyj« složeno se slovem Loch »díra« na označení ženského údu a zda se pak té složeniny nepoužilo za nadávku ženě vůbec? Soudím, že nikoli, neboť německé Zump-loch jsem nenašel nikde doloženo a také zde nejde o přezdívku ženě vůbec, nýbrž ženě rozedrané, nepořádné, nečistě oblečené.
Vraceje se k výkladu os. jména Čupr, řed. Kout podotýká, že slovo, jež už stálo tolik námahy, z cikánštiny se odvoditi nedá, protože v řeči té, jak se jí mluví u nás a na Balkáně, podobně znící slovo jest jen jediné čupni a to znamená »bič«. Rád se vzdávám této možnosti výkladu připomínaje, že v ČMF. 20, 280 uvádím sám totéž čupni s týmž významem jako maloruské (i cikánské) slovo a zařazuji je do jednoho [101]oddělení útvarů ČUP-ových, v jejichž oddělení jiném tkví svými kořeny podle mého teď ještě více utvrzeného mínění samo Čupr.
[1] Výklad Kolmanův otiskujeme podle autorova přání ještě zvláště, v. Drobnosti.
Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 4-5, s. 100-101
Předchozí Vladimír Šmilauer: Vojenské názvosloví ručních střelných zbraní a kulometů, II.
Následující Josef Beneš: Hříčky se slovy, zvláště cizími
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1