Časopis Naše řeč
en cz

Osobní jméno Čupr — bez konce…

Josef Janko

[Články]

(pdf)

-

Od čtenáře »Naší řeči«, profesora vysoké školy technické v Brně dra Karla Čupra, dostalo se mi po vyjití Smetánkova sborníku dalších dat o tradicích a o dějinách rozvětvené rodiny Čuprů, údajů, které jednak jsou podány po vědecku přesně, jednak budí dojem značné pravděpodobnosti, ano pravdivosti. Pročež mám za svou povinnost, abych dodatkem k svému výkladu v Smetánkově sborníku reagoval na tyto nejnovější zprávy a vytkl svoje stanovisko k nim. Snad bude nejlépe, když otisknu napřed téměř celý dopis prof. Čupra i s výklady, které tomu jménu dávali jeho bývalí profesoři gymnasijní. Dopis zní:

I já jsem nositel jména (toho), jsem dokonce příbuzný Čuprů — filosof dr. Frant. Čupr jest bratr mého děda kováře po otcově straně. Prasídliště Čuprů na území naší republiky jest jednak Chrast u Chrudimě, starším sídlištěm jest asi Morava, zejména Štěpánov za Tišnovem. Chrastečtí Čupři dali vznik rodinám v Hradci Králové a v Praze, já a můj bratr Václav … jsme se vrátili na Moravu. Brněnské četné rodiny čuprovské pocházejí ze Štěpánova. I při stručných stycích s nimi jsem se vždy, výslovně pravím při moravské větvi, setkal s reminiscencemi na jih, předci bývali kováři i kotláři, jeden Čupr musil utéci z Chrasti, jelikož se do něho zamilovala šlechtična. Moravská větev ví, že Pračupři měli copánky a lišili se od domácího obyvatelstva do té míry, že páni jim jako svým poddaným dávali jméno Zopfer, t .j. Copatí. V naší rodině se vypravuje, že jakýsi předek musil utéci z jihu. Typická čuprovská postava jest menší, bruneti s kudrnatými vlasy (zde a níže podtrhuje pisatel článku), pohybliví, veselí, nadáni velikou pamětí, vynikají sklonem k hudbě, jsou improvisátoři — nebylo by možno se domnívati, že jsou to společné znaky [2]s cikány? A v cikánštině snad hledati vysvětlení tohoto rodového jména?

Moje jméno již mým profesorům na střední škole bylo předmětem úvah. Nevím již, který viděl v něm zkomolené franc. superbe, ale myslím, že to byl násilný výklad k onomu čupr pivo a pod. Historik Zdráhal na vysokomýtském gymnasiu měl výklad, z něhož si pamatuji již jen trosky. Podle něho čupřiny jsou totožné s kudrnami (náhodou jsou u nás černé kudrnaté bohaté vlasy) a jakési jihoslovanské kudra jest totožné nevím již zda se sanskritským kara »černý«…

Potud dopis. Naše stanovisko jest dáno rozlehlou naší studií o zvukodobých a symbolických řadách CAB- (ČAB-) atp., CAP- (ČAP-) atp., k nimž se nyní co nevidět přiřadí v Čas. pro mod. filologii ještě řady CAF- atp. Co do útvaru musíme tedy setrvati na základě ČUP-, z něhož nejprostším odvozením vzniklo právě obecné čup-r a os. jméno Čup-r. Toto vysvětlení bude platiti, i kdyby se to slovo prokázalo ne českým nebo slovenským, ale třeba jihoslovanským, jak se nejvíce podobá (srov. tamže místní jméno Čuprija), nebo i cikánským; buď by ten cikánský prapředek byl dostal jméno slovanské (srov. cikány Růžičky!), anebo by sama cikánština jako jazyk sic indický, ale v Evropě zakotvený, byla účastna, tak jako např. i maďarština, při tvorbě zvukomalebných výrazů ze základů hořejších. Odvození slova čupr z franc. superbe opravdu nevyhovuje, sám jsem kdysi pomýšlel na lat.-franc. super, ovšem též nemístně. Zdráhal měl pravdu jen potud, že slova čupr a čupryna, čupřina náleží tvořením k sobě, o čemž lze se přesvědčiti z ČMF. 21, 33.

Co do významu přináší zpráva prof. Čupra vlastně skvělé potvrzení výkladu podaného mnou v »Časopise« a i v »Naší řeči«, že útvarem čup-r se vyjadřuje »pohyb, avšak ne obyčejný, nýbrž (i při improvisátorství!) drobně členěný, a proto hbitý, rychlý, obratný, podle celkového dojmu ladný, ano elegantní, a spíš veselý než trudný (též čtveračivý, šelmovský; ČMF. 21, 35)«, což se vše výborně shoduje s popisem letory a hudebního nadání čuprovského, vyznačeným nahoře i v tisku. Nebuď však zamlčeno, že při podivuhodné měňavosti významové, kterou jsme na uv. místech dovodili pro hořejší naše řady povědomé, mohlo takové čup-r někdy vytýkati také menší, zavalitou — jaksi víc dřepící než se vznášející — postavu anebo ještě spíše, hledíme-li k hustým kudrnatým vlasům, onu kštici snadno rozcuchanou, ten velký chumáč vlasů, třeba v copánek spletený, jak o tom o všem vykládám v »Časopise« pod záhlavím »Všeliké [3]roztřepení: a) cuchání a rvaní; chochol, b) čupryna« s dokladem lotyšským čupra a zvlášť zajímavým moravským čúper. Této druhé možnosti by pak dobře nasvědčovalo německé pojmenování Zopfer (arciť z řady TOP- nebo TUP-ové), ač nevzniklo-li v ústech pánů právě toto názvisko teprve místo slova jim těžko vyslovitelného Čupr (Čuper). A toto, po mém mínění slovanské Čupr nemusilo míti tentýž význam jako německé, jen náhradou nastouplé slovo Zopfer, t. j. jméno Čupr mohlo především (někdy se totiž i dva odstíny stýkají) vystihovati tělesnou i duševní pohyblivost a obratnost, ladnost čuprovskou.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 1, s. 1-3

Předchozí František Žilka: O nový překlad Nového zákona

Následující Jan Kubišta: Pohnati do Pasova

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1