Ćuprija

O. Kolman

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. XX, 2) V svém výkladě o jménu Čupr uvádí prof. Janko jako doklad pro jeho možný jihoslovanský původ také místní jméno Čuprija. Ale název tohoto srbského města s řadou ČUP- nijak nesouvisí. Zní totiž Ćuprija (nikoliv č-, nýbrž ć!) a je původu tureckého. V turečtině výraz küprü, kjöprü značí most. Turecké a rovněž řecké palatalisované k přechází v srbštině v hlásku ć (t. j. ťś), právě tak jako turecké a řecké palatalisované g přechází tam v dj (t. j. ďź). Tak na příklad řec. keramis > ćeramida (taška, prejz), řec. proikion > prćija (věno); tur. gül gjől djul > (růže), řec. geranos > djeram (vahadlo u studny).

Koncovka -ja (ćuprija, prćija) se pak v srbštině dodává ke všem cizím slovům, která končí na -i, zvláště k slovům tureckým na -dži (značí zaměstnání) a na -li (značí vlastnost); na příklad kafedžija (kavárník, hostinský), sahadžija, sajdžija (hodinář), batlija (šťastný člověk). Obě uvedené koncovky jsou i v dnešním srbském jazyce produktivní — zjev to velmi zajímavý, který umožňuje vznik leckdy dosti podivných hybridních slov: mlekadžija (mlékař), tramvajdžija (průvodčí na elektrické dráze), režimlija (vládní člověk), amreldžija (deštnikář), fakultetlija (člověk s akademických vzděláním) a pod.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 4-5, s. 120

Předchozí Brunditi

Následující Krapet