Učební, učebný

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. H.) Obě tato přídavná jména se vyskytují v dnešním jazyce, ale mají význam rozdílný. Novější čeština si mezi přídavnými jmény s příponou -ní a -ný vytvořila namnoze zřetelný významový rozdíl, takže určitě rozlišujeme na př. přídavná jména soudní a soudný, mravní a mravný, obecní a obecný, správní a správný atd. Příd. jména s příponou -ní vyjadřují příslušnost, přináležitost k předmětu, od jehož jména jsou utvořena, nebo vůbec určení místní, časové a druhové, kdežto přídavná jména s příponou -ný vyjadřují vlastnost odvozenou [160]z příslušného předmětu, a to v nejširším smyslu. O tom lze se poučit v Gebaurově-Ertlově Mluvnici české 1, 92, 150, v Gebaurově-Trávníčkově Příruční mluvnici 80 a v Naší řeči na mnoha místech, na př. 1, 306n., 12, 168, a j. Podle toho užíváme přídavného jména učební tam, kde chceme vyznačiti určení, příslušnost předmětu, a proto mluvíme na př. o učebních osnovách, o učebním rozvrhu, o učební povinnosti, o učebním úvazku, o učebních kursech a pod. Kde však vyjadřujeme při předmětu vlastnost, schopnost učiti (jako bychom řekli, že je ten předmět »učicí«), klademe příd. jméno učebný, na př. učebné pomůcky, učebné předměty (ve sbírkách) a pod. Rozlišujeme tedy spojení učební předmět (= předmět vyučovací, na př. latina, čeština, chemie, počty atd.) a učebný předmět (= pomůcka k učení), učební plán (= vyučovací plán) a učebný plán (= plán, který je pomůckou k učení, na př. posluchačům stavitelství) atd.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 5, s. 159-160

Předchozí Stíhací letectvo, stíhací letoun, stíhačka

Následující Zeyer