Časopis Naše řeč
en cz

Hořelice, Hostivice

[Hovorna]

(pdf)

-

(K. T.) O prostředcích, jak rozeznati, která z místních jmen na -ice jsou čísla jednotného (Sušice, ze Sušice) a která čísla množného (Lobkovice, z Lobkovic), nemůžeme pověděti nic podrobnějšího, než co jsme pod heslem Abramovice pověděli v 8. roč. Naší řeči str. 190. O místním »jméně Hostivice jsme vyložili V, 120, že je čísla jednotného (= Hostivítova ves), ale že se už v 15. stol. začalo skloňovati podle jiných jmen na -ice jako jméno množné (z Hostivic), a že z té příčiny není možno činiti námitky proti tomu, skloňuje-li tamní lid jméno Hostivice tímto novějším způsobem i dnes. Pak se nám dostalo poučení od zastupitelstva obce Hostivice, že domácí obyvatelstvo skloňuje dosud Hostivice jako jméno čísla jednotného (z Hostivice). Proto jsme svůj výklad VII, 281 v tom smyslu [310]opravili. Tím více nás proto překvapuje zase Vaše zpráva, že se mezi lidem nikdy neřekne »do Hostivice«, nýbrž vždycky jen »do Hostivic«. Z toho je nejlépe vidět, jak je těžko rozhodnouti, který tvar je správnější, když se za normu má vším právem pokládat dnešní usus domácího obyvatelstva. Nejinak je tomu asi se jménem Hořelice. Nejstarší doklad v listině svatojiřského kláštera z roku asi 1227 Goreluci možno pokládati stejným právem za nominativ jako za lokál (v listinách se oba tvary často střídají, protože výčet osad začíná obyčejně výrazem in villa = ve vsi a písaři tanul na mysli chvílemi výraz »ve vsi Kamýk«, chvílemi výraz »ve vsi Kněževsi« a p.). Protože se však později tvary v Hořelici a v Hořelicích střídají, což se děje častěji u jmen původně jednotných než množných, zdá se pravděpodobnější, že Goreluci je spíše singulár než plurál. Také výklad z tohoto předpokladu vycházející by byl snazší. Šlo by tu zase o jméno podobného rázu, jako jsou jména Hostivice, Dobrovice (= Hostivítova, Dobrovítova ves), tedy o Hořelici = Gorel’útovu ves. Osobní jméno Gorel’út sice není snad dosvědčeno, ale jsou dosvědčeny oba prvky, z nichž taková jména bývala mechanicky skládána, t. j. Gore-, v os. jménech Hoře-měř (Hoře-měřice, Horo-měřice), Hořeslav a p., a l’ut- v Bol’e-l’ut (mor. Bolelúc, Bolelouc) a p. Postup od Hořelice jedn. č. (z Hořelice) k tvaru Hořelice množ. č. (z Hořelic) by se pak vyložil týmž způsobem jako při jméně Hostivice, z Hostivice — Hostivice, z Hostivic. Je-li v užívání dnes tvar pomnožný, náleží mu přednost, třeba není původní. Jméno Ptice je tvarem záhadné. Nacházíme je v tvarech: in villa Ptycz (Reg. III, 586 z r. 1328 a t. 724 z r. 1331), Nicolao de Ptycz (t. 596 z r. 1329), Dlugowogii de Ptycz (t. 721 z r. 1331), Benessius de Pticz (Libri conf. 3/4, 161 z r. 1383), pode Pticzem (Urb. E 231), Ptice (Tomek, Pr. 1, 380) atd. Sedláček míní, že nejstarší tvar byl Ptic hořejší a dolejší a teprve později že se ujal tvar Ptice. Jaký tvar by bylo Sedláčkovo Ptic (ta), jak vysvětliti vedle něho tvar pod Pticem atd., je těžko rozhodnouti. Že jméno to souvisí s kmenem p’t-, který je v slově pták a místních jménech Ptenín, Ptení, Ptýně atd., zdá se ovšem velmi podobné pravdě; že by to bylo slovo shodné s rus. ptica (= pták), je vzhledem k způsobu, jak se tvoří naše jména místní, nemožné. Všechny tyto záhady a otázky nemají arci pro dnešní skloňovací praxi smyslu. Skloňovati se musí jméno Ptice ovšem tak, jak je domácí lidé (zvl. staří) dnes skloňují. A to je asi spíše skloňování množné než jednotné.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 10, s. 309-310

Předchozí Z našich časopisů

Následující Hospodin