Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Prager Presse ze dne 5. října t. r. uveřejnila článek o dnešním stavu našeho spis. jazyka, v němž se praví asi toto: »J. S. Machar napsal báseň, v níž velebí mateřskou řeč. Básníkovi není pravou vlastí vlast ve smyslu zeměpisném, neboť o tu nás může připraviti náhoda, nešťastná bitva, machinace diplomatů; vlast je tam, kde se mluví naší mateřskou řečí, nezadatelným a nezničitelným dědictvím předků. Nevím, je-li tato báseň Macharova ve všech českých čítankách, ale měla by v nich najisto býti. Žádný jiný národ nezakusil tak důkladně v dějinách své existence, co to je býti bezmála oloupen o jazyk mateřský, jako národ český. Proto Čechové milují svou mateřštinu, která se za jediné století povznesla ze své zuboženosti tak, že [309]je dnes obdivuhodným nástrojem výrazu a myšlení. Milují ji, ale ve zdrcující většině jen platonicky. Bez dlouhých okolků: Je to neslýchaná hanebnost, s jakou zacházejí se svým mateřským jazykem píšící Čechové, zvláště graduovaní, jako právníci, technikové atd. Od té doby, co začala pracovati státní jazyková komise (?), jsou naše zákony po jazykové stránce čisté a správné. Jak v státní, tak v obecní administrativě snaží se poctivě mnohý úředník, úpějící pod tíhou své úřední práce, aby jeho výraz byl jasný a správný. Ale co je to všechno proti tomu ohromujícímu počtu těch ostatních, kteří také píší česky. Stačí se podívati do kterékoli publikace kterékoli stavovské nebo spolkové organisace a p. a budou vám vstávati vlasy vzhůru. Nemáme na mysli požadavky slohu, vhodného, obratného a sličného vyjadřování. Máme na mysli předložky s nesprávnými pády, slovesné tvary s nesprávnými koncovkami, špatně skloňovaná podstatná jména, neuvěřitelné odchylky syntaktické, nesčíslné, hrubé germanismy. A to všechno od Čechů psáno česky. Škola na tom viny nemá. Kvalifikace češtinářů na středních školách je povznesena nade vší chválu, jejich horlivost zasluhuje lepšího uznání, než se jim dostává. Ani noviny tím nejsou vinny, protože se aspoň v lepších novinách takové věci nevyskytují. Vinna je hloupost, lenost a ignorance této graduované inteligence, která by už v tercii musila z češtiny bez pardonu propadnouti. Je to evropské unikum. Pryč s ním. Tu není jiné pomoci, než vydávati tiskem ukázky takovéto češtiny i se jmény jejích hanobitelů, ukládati píšícím právníkům, inženýrům a »odborníkům« všech oborů zkoušku z češtiny tak, jako by byli Němci, a zakázat jim psáti, propadnou-li při ní, aby se Němci nemusili sami hanbit nad touto laxností svých českých kolegů.« V tomto článku (podepsaném šifrou P. E.) je mnoho pravdy, i když s ním není možno souhlasiti ve všem.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 10, s. 308-309

Předchozí H.: Vývoj současného spisovného českého jazyka

Následující Hořelice, Hostivice