Časopis Naše řeč
en cz

Abramovice

[Hovorna]

(pdf)

-

(S. J. K.) Rozhodovati o tom, která z nesčetných jmen místních s koncovkou -ice jsou jednotná a která množná, neboli která mají v 2. p. -ice a která -ic, je možno především a hlavně podle jejich původu. Množného čísla jsou nejčastěji jména obyvatelská, převzatá v tvaru akusativním za jména místní. Znamenala obyčejně rodinu nebo čeleď určité osoby a tvořila se od jejího jména příponami -ici, -ovici, ve funkci jména místního tedy -ice, -ovice (v. NŘ, 1, 224 a č.). Základem je tedy nejčastěji jméno vlastní; na př. Abramovice (Abram, Abraham), Albrechtice, Arnoltice, Arnultovice, Bedřichovice, Bělbožice, Bělčice, Bělčovice, Benšice, Beřkovice atd. Řidčeji bývá základem jméno obecné, stavovský název osoby, které dědina náležela; na př. Králice n. Královice, Kněžice, Knínice (knieni = kněžna), Županovice, Biskupice, Opatovice, Popovice, Mnichovice a j. (v. Gebauer-Ertl, 1, 139). Jednotného čísla jsou jména místní původu apelativního, t. j. názvy osad utvořené nejčastěji podle jejich polohy. Základem jich je tedy jméno obecné, neosobní, anebo jméno přídavné. Je-li základem jméno podstatné, mívá přípona -ice význam zdrobňovací a substantivum základní znamená buď polohu osady, jako ve jménech Skalice (osada u skalky), Studnice, Řečice, Lužice, Slatinice a p., nebo význačné stavení, po němž byla osada nazvána, na př. Cerekvice (cierkev = kostel), Týnice, Konice, Obecnice (v. NŘ, 4, 214), anebo je to prostě zdrobnělý název jiného míst. jména ženského na rozlišení, jako Lhota — Lhotice. Je-li základem místního jména příd. jméno, má přípona -ice platnost zpodstatňovaní [191]a místní jméno vyjadřuje buď ráz n. vlastnosti polohy, na níž osada vznikla, na př. Sušice, Roudnice, Vápenice, Železnice, Mohelnice, Holice (ale i jiné vlastnosti a funkce, jako Veselice, Ohrazenice, Strážnice), velmi často je místní jméno vlastně jméno potoka nebo řeky, při níž osada vznikla, na př. Bystřice, Rokytnice, Lomnice, Blatnice, Kamenice a pod., anebo název porostliny, na př. Březnice, Jilemnice, Doubravice, Borovnice, Lipnice atd. Ale toto rozdělení na místní jména jednotná a pomnožná podle jejich původu platí ovšem jen zhruba a odchylky od tohoto stavu jsou dosti hojné, staré i nové. Tak jsou místní jména s příp. -ice utvořená od vlastních jmen osobních, ale jiného původu než jména výše uvedená a čísla jednotného, na př. Hostivice (Hostivítova ves), Dobrovice (Dobrovítova ves). Naopak zase jsou jména místní původu apelativního, která jsou pomnožná, protože na př. jméno polohy, trati bylo už pomnožné, na př. Kopanice (= Kopaniny). Ke jménům místním tvaru Abramovice přecházejí jména jiná, která nejsou původem rodová ani čelední, tak na př. Sokolnice (pův. Sokolníky), Kobelnice, Záhlinice a p. (v. Černý-Váša 169), anebo se tvoří podle nich mechanicky jména novější i od apelativ, na př. Pařezovice (v. t. 9). Konečně mnohá jména místní, původem jednotná, přecházejí v pozdějším usu působením nesčetných pomnožných jmen na -ice ke jménům pomnožným; tak za pův. do Teplice je novější do Teplic, místo do Hostivice, ze Studnice ujímají se časem tvary do Hostivic, ze Studnic a pod. Proto stanoviti skloňování podst. jmen na -ice do všech podrobností a zejména také v případech pochybných, nemůže býti úkolem Naší řeči, protože se jistoty lze dobrati jen spolehlivým zjištěním dnešního usu na místě samém případ od případu. To je úkolem úřední Místopisné komise, která se o to skutečně starala a jejíž Popis zajisté i na tuto stránku správného užívání míst. jmen bude pamatovati.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 6, s. 190-191

Předchozí —l. (= Václav Ertl): Ghetto v mešitě

Následující Jako noha

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1