Hostivice

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. K.) Jméno Hostivice bylo původně skutečně asi čísla jednotného a rodu ženského. Svědectvím toho jsou staré do[121]klady listinné, které píší: Hospřid z Hostivice (Arch. Č. 6, 407 z r. 1422); dvuor v Hostivici (t. 25, 227 z r. 1422), dvoru jeho v Hostivici, ješto slove Čeňkovský (t. 1, 543 z r. 1454), proti Oldřichovi Odúcovi z Hostivice (Desky 2, 322 z r. 1463), Žibřida z Jistebnice a na Hostivici (Arch. Č. 13, 9 z r. 1503); položen rok na den sv. Barbory v Hostivici (Hájek 214a) a j. Podle výkladu Sedláčkova (Hist. slov. míst. 252) jest Hostivice zpodstatnělý ženský tvar přivlastňovacího příd. jména utvořeného z osobního jména Hostivít týmž způsobem jako v přečetných místních jménech jiných tvaru muž. (Bezděz z Bezděd, Bolelúc z Bolelút a p.) a znamená Hostivítova ves. Výklad Sedláčkův jest zcela pravděpodobný a vlastně jediné možný, ač je to ne právě častý případ zpodstatnění takového přídavného jména přivlastňovacího v rodě ženském; zpodstatňují se zpravidla tvary mužské (Boleslav, Příbram, Litomyšl, Budeč, t. j. hrad — dnes ovšem převahou rodu žen.), kdežto ženské tvary přivlastňovacích příd. jmen žijí a udržují se jen jako adjektiva, t. j. v průvodu příslušných podstatných jmen, jako jsou Kněževes (= knězova ves), Uhříněves (= Uhřínova ves), Nelahozeves (= Nelahodova ves) a p.; i dnešní jméno Dobrovice (jedn., žen.) znělo původně Dobrovicě ves (= Dobrovítova ves). Tvarem se však podobá jméno Hostivice jako vejce vejci přečetné rodině místních jmen odvozených ode jmen osobních příponou -ice (pův. -ici), t. zv. jmen rodových nebo čeledních, jako jsou Hostomice, Hostovlice, Hostětice, Hostice, Hostkovice a p., a bylo by opravdu s podivem, kdyby toto ojedinělé jméno tvaru ženského a čísla jednotného bylo odolalo jejich vlivu, nejsouc s druhé strany ničím chráněno, jako byla jiná místní jména původu apelativního, chráněná příslušnými apelativy, jako Skalice, Sušice a p., anebo místní jména spojená s názvy řek a potoků, jako Olešnice, Bystřice, Rokytnice a p. Proto se jméno Hostivice již velmi záhy konformuje se jmény tvaru Hostomice, a zároveň s tvary původními a vedle nich vyskytují se tvary množné. Nehledíme-li k tvarům v kontekstu latinském, na př. curiae nostrae in Chralup spectantes ad ecclesiam s. Jacobi in Hostiwitz (Regesta 2, 1183 z r. 1277) čteme v zápisech českých: Hospřid z Hostivic (Arch. Č. 25, 420 z r. 1426), na dvuor v Hostivicích (t. 2, 457 a 461 z r. 1454), Aleš řečený Odúc a Anna manželé z Hostivic (t. 2, 477 z r. 1454), na vsech Klíčanech, Hostivicích a Tišiciech (t., 6, 578 z r. 1498) a j. Je-li tedy usus novočeský skloňovati Hostivice, do Hostivic (jak svědčí Kotyškův Míst. slovník), má kořeny velmi staré a lze jej velmi snadno pochopiti. Stavěti se proti němu a obnovovati tvar dnes snad už zaniklý, nemělo by smyslu ani praktického výsledku právě tak, jako by bylo marné obnovovati dnes na př. původní tvar Teplice, do Teplice, když se všeobecně už ujalo skloňování do Teplic, v Teplicích atd.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 4, s. 120-121

Předchozí Četina

Následující Hrůzný