Kolohnát

[Hovorna]

(pdf)

-

(9, 124; J. H.) Černohorská přezdívka gologňat (o lidech, kteří chodí s nohama pod koleny neoděnýma, u Rovinského, Černogorija 2, 1) není ani v záhřebském Rječniku. Kdyby č. kolohnát bylo vzniklo z pod. přezdívky holohnát, musili bychom si to vykládati tak, že by lidová etymologie pův. znění i pův. význam byla změnila snad podle slova kůl nebo kláti; tento výklad jest ovšem ztížen tím, že po přezdívce holohnát u nás není ani stopy. — Že by trnož (7, 262) bylo vzniklo z držnož, neuvěří dnes žádný filolog, a jak doufáme, uvěří málokterý nefilolog. Říká-li se místy drochu m. trochu, děje se to vlivem synonyma drobet; proč by se pův. dr-bylo mělo změniti v tr- (nehledíc ke ztrátě ž), neviděti. A pak: nikdo přece [190]neříká a sotva kdo kdy říkal, že podnožka nebo trnož drží nohy, nožky. K Získalově trnožce 9, 75 dodáváme, že také na Slovensku bývají podnožky přadlen s okrouhlou deskou, a takové stoličky skoro vždy bývají třínohé. V Maróthy Šoltésové krásném, ale u nás v Čechách málo známém vypravování »Moje deti« čteme (Sobr. sp. 3, 167), jak si prababička přivezla na návštěvu zásobu lnu a k tomu ‚praslicu s okrúhlou podnôžkou, vretená i motovidlo‘. Že třínohost je vlastnost, po níž okrouhlá a třínohá stolička může míti jméno, vidíme i jinde. Stolice, na níž seděly řecké věštkyně, jmenovala se tripús (slov. tr’-, č. tr- v takovýchto složeninách je týž kmen co ř. tri-, kdežto č. troj- pochází z příd. jm. trój = trojí, tří- pak je vl. 2. p. mn. č.: dvou-, tří-, šestileté atd. dítě je dítě dvou atd. let), dolnoněm. drebeen (Dreibein) je třínohá stolička, holštýn. dreefoot (Dreifuss) stolička, na níž se sedí při dojení; a zapomínáním pův. významu se tak říká i stoličce čtverhranné se čtyřmi nohami, jako i pův. třínohá železná podložka pod hrnce, pekáče a p. slove něm. Drifuss, i když má nohy čtyři.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 6, s. 189-190

Předchozí Hromice

Následující Latinský koutek