Hromice

[Hovorna]

(pdf)

-

(H.) U jmen místních na -ice projevuje se v praxi jazykové obyčejně tendence pokládati je vesměs za jména pomnožná, i když jsou od původu čísla jednotného (Teplice, Hostivice atd.). Proto kde se v usu místním, domácím zachovalo u takových jmen skloňování jednotné, bývá to obyčejně svědectvím, že je to dochovaný způsob starý. K takovým jménům patří i místní jméno Hromice, které se v místě samém i v okolí skloňuje častěji jako podst. jméno čísla jednotného (z Hromice) než množného (z Hromic). To potvrzují i doklady z jazyka starého i výklad jména. Sedláček (Hist. slovník místop. 296) uvádí, že se k r. 1181 připomíná Sulislav z Hromice. Původem je pak jméno Hromice patrně apelativum téhož způsobu jako jména Roudnice, Sušice atd., t. j. jméno utvořené příponou -ice od příd. jména hromný. O tom svědčí i nejstarší zápis tohoto jména v listině z r. 1180—1182 (Friedrich, Cod. dipl. 1, 267), kde se mezi dědinami prodanými Čiečem z Železnice klášteru plaskému jmenuje také Gromnice. Původní tvar byl tedy Hromnice; tvar nynější se vyvinul z něho týmž způsobem jako v názvu hromných svíček (a svátku s nimi souvisícího) hromice, hromičky, a ve jménech jiných, jako Mníšek — Míšek, mník — mík, zimnice — zimice, Lomnice — Lomice a j.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 6, s. 189

Předchozí Aulický

Následující Kolohnát