Konkurence spisovných koncovek ve 3. os. pl. ind. préz. akt. sloves vzoru sází ve zpravodajské rubrice serveru iDNES
Pavel Sojka
[Articles]
Morphological variation in the present-tense third-person plural of the “sázet” conjugation type (an inquiry based on data acquired from the online newspaper iDNES)
This paper summarises the results of an inquiry into the morphological variation in the present-tense third-person plural of the “sázet” type (this type belongs to class IV, containing verbs with the indicative present stem suffix -í-). There are two possible forms in Standard Czech: sází and sázejí (the form sází was codified alongside sázejí in 1993). The sample examined contains 1 500 occurrences from the online newspaper iDNES (from November 2013 to June 2014). The analysis shows that the prevailing form is sázejí. However, there are several verbs for which a more frequent incidence of the equivalent of the sází form can be regarded as an increasing tendency (particularly chybět, stavět, umět). Comparison with the Czech corpus SYN2013PUB seems to confirm these assumptions.
Key words: Czech verbs, morphological variation, Standard Czech
Klíčová slova: česká slovesa, morfologická variantnost, spisovná čeština
Úvod
Proces formování 4. prézentní třídy probíhal v několika fázích. Zatímco vzory prosí a trpí sem patřily již ve staroslověnském období[1], vzor sází se do 4. třídy zařadil až po období staročeském.[2] Podle infinitivní kmenotvorné přípony se slovesa 4. prézentní třídy dělí do dvou konjugačních typů: první tvoří slovesa vzoru prosí s příponou -i-, druhý slovesa vzorů trpí a sází s příponou -e(ě)-. Od vzoru trpí se slovesa vzoru sází odlišují v opěrném tvaru 3. os. pl. ind. préz. akt. (v dalším průběhu textu používáme zkrácené označení 3pl): zatímco vzor trpí (i vzor prosí) zde má nulovou alternantu (trp-ø-í), u vzoru sází tu nalézáme rozšířenou podobu prézentní kmenotvorné přípony (sáz-ej-í), přičemž tato alternanta se realizuje i v imperativu a přechodníku přítomném (a rovněž ve sloves[191]ných adjektivech od přechodníku odvozených).[3] Nutno ovšem říci, že spisovné plurálové koncovky -í a -ejí začal přísně rozlišovat až Dobrovský[4], do spisovného úzu navíc toto rozlišení pronikalo velmi obtížně a ustálilo se až v době Gebauerově.[5]
Tvarová asymetrie v 3pl se v tradičních nářečích, jakož i v obecné češtině vyřešila unifikací (např. v jzč. dialektech má 3pl jednotnou podobu oni prosí/trpí/sází[6], v obecné češtině podobu prosej/trpěj/sázej[7]). Tendence k meziparadigmatickému vyrovnání se ovšem projevila i v češtině spisovné: k některým slovesům vzoru sází (k těm, u nichž se ztratila či oslabila souvislost s původním slovotvorným typem)[8] začalo ve 3pl pronikat zakončení ostatních dvou vzorů 4. třídy, tedy nulová alternanta. Už před kodifikační úpravou z roku 1993 tak existovalo přibližně 40 sloves, u nichž byla oficiálně uznána dubleta -ejí/-í.[9] Významnou roli zde sehrálo jednak vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1941, jednak vydání téže kodifikační příručky z roku 1957.[10]
Kromě kolísání mezi vzory trpí a sází existovalo a existuje ve spisovné češtině i kolísání mezi vzory prosí a sází, avšak v mnohem menší míře, neboť vzory prosí a sází se ve většině tvarů základního paradigmatu liší.[11] Kolísání se proto týká jen malé skupiny sloves označovaných jako slovesa zdvojená (bydlit/bydlet, musit/muset, hanit/hanět, kvílit/kvílet, šílit/šílet). Uvedená slovesa mají úplné soubory tvarů podle obou vzorů[12], v úzu se však obě tvarové řady prolínají. V dřívějších dobách existovalo zdvojených sloves více než dnes – v některých případech se pak sloveso přiklonilo k jednomu vzoru a tvarové kolísání zcela [192]zaniklo, v jiných případech zůstalo kolísání částečně zachováno a jeví se jako kolísání mezi vzory trpět a sázet (zejména ve 3pl).[13] O vývojovém pohybu v této oblasti svědčí i nejnovější hodnocení Chromého, podle jehož názoru zdvojená slovesa „v současné češtině ucelenou řadu netvoří“.[14]
Unifikační tendence ve 3pl však měla ještě širší rozsah, o čemž svědčí i následující výrok z Mluvnice češtiny 2: „Formant -í- je dnes pociťován jako spisovnější, takže zvýšenou měrou dochází k jeho pronikání ke slovesům vzoru „sázet“, zvláště pak v projevech psaných.“[15] V roce 1993 byla nakonec dubleta -ejí/-í kodifikována u všech sloves vzoru sází, poté co se pro toto řešení vyslovili někteří významní bohemisté.[16] Možnost kodifikace varianty -í ostatně nevyloučil v roce 1969 ani Jedlička. V odpovědi na dotaz týkající se možného pospisovnění této varianty doslova uvedl: „Těžko předvídat, jakým tvarům ve 3. os. pl. typu sázet dá spisovný jazyk v budoucnu přednost.“[17] Nesouhlas s kodifikací vyslovili Sgall a Hronek: podle jejich názoru pociťují mnozí mluvčí tvar oni sází jako hyperkorektní.[18] Na kodifikaci samé však jejich námitka nic nezměnila.
Možné faktory ovlivňující volbu varianty
Dříve než přejdeme k empirické části příspěvku, musíme si položit otázku, jaké faktory volbu varianty ovlivňují. Volbu krátké varianty může podporovat například snaha ušetřit v textu místo, tedy důvod mimojazykový (v naší sondě by se to mohlo projevit zejména v titulcích článků). Z důvodů jazykových připadá v úvahu „zřetelně pociťovaná nespisovnost obecně českého jednotného -ě(e)j“, [193]která pak vede k tomu, že uživatelé jazyka považují formant -í- za spisovnější.[19] Roli může sehrát také regionální příslušnost konkrétního uživatele (viz výše) a možná i jeho věk.[20]
Krátká varianta je ovšem homonymní s tvarem 3sg (on sází – oni sází)[21], což se může projevit jako nevýhoda v situaci, kdy pouze a jen určitý slovesný tvar může jednoznačně rozlišit, zda jde o číslo jednotné, či množné, a zabránit tak případnému nesprávnému pochopení věty. Dochází k tomu tehdy, jestliže podmět ani další větné členy číslo jednoznačně nesignalizují, např. ve větě Opatření zatím nepřináší očekávaný efekt (chce-li autor vyjádřit, že jde o větší množství opatření, může použít dlouhou variantu nepřinášejí). Tyto situace by tedy naopak mohly podporovat užití varianty dlouhé. Podotýkáme však, že singulár či plurál může být zřetelný i z kontextu nebo může být signalizován lexikálně, a užití krátké varianty tudíž nemusí nutně znamenat komplikaci. U vzorů prosí a trpí ostatně existuje homonymie 3sg a 3pl rovněž, a to bez alternativní varianty, která by umožnila oba tvary odlišit, jako je tomu u vzoru sází. Zároveň však předpokládáme, že existence alternativy u sloves vzoru sází, tedy možnost singulárový a plurálový tvar odlišit, může na uživatele silně působit.
Z tvaroslovného hlediska může volbu dlouhé varianty podporovat i skutečnost, že „prézentní tvarotvorné formanty tohoto podtypu mají obdobnou stavbu jako formanty sloves vzoru dělat“.[22] Slovesa vzoru dělat se vyznačují morfologickou stabilitou a vysokou produktivitou, přičemž ve 3pl sloves tohoto vzoru je rozšířená alternanta -aj- a koncovka -í jedinou variantou (nepočítáme-li slovesa typu kopat, která lze v prézentu časovat podle 1. prézentní třídy). Analogie oni sáz-ej-í – oni děl-aj-í by tedy mohla uživatele motivovat k upřednostnění dlouhé varianty.
Dlouhé variantě by také jistě dali přednost ti uživatelé jazyka, kteří krátkou variantu považují za hyperkorektní (zřejmě kvůli tvarové homonymii 3sg a 3pl), je ovšem otázka, jak velkou skupinu tito mluvčí tvoří.[23] Důležitou okolností může být i setrvačný vliv školní jazykové výchovy.[24]
[194]Východiska a cíle výzkumné sondy
Cílem naší výzkumné sondy bylo zjistit, do jaké míry si obě kodifikované varianty v soudobých publicistických textech skutečně konkurují.[25] Za tímto účelem jsme po dobu osmi měsíců (od listopadu 2013 do června 2014) sledovali texty uveřejněné v rubrice Zprávy na internetovém serveru www.idnes.cz. K volbě tohoto média nás vedla skutečnost, že články v něm uveřejňované mají poměrně široký okruh čtenářů (počet reálných měsíčních uživatelů portálu iDNES činí zhruba 4,3 milionu, což jej řadí na druhé místo za portál Novinky.cz).[26] V rámci internetové publicistiky má tedy server iDNES silnou pozici. Soudíme proto, že v oblasti psaných textů mohou data z něj získaná poskytnout představu o vývojových tendencích ve spisovné češtině, a to tím spíše, že prodej tištěných deníků u nás trvale klesá.[27] Doklady ze serveru iDNES obsahuje pochopitelně i Český národní korpus, v něm však nejmladší doklady pocházejí z roku 2009. Tato výzkumná sonda tedy nabízí materiál sice rozsahem menší, zároveň však novější. Domníváme se tedy, že porovnání našeho materiálu s doklady v ČNK může poskytnout dílčí informace o tom, jak se užívání krátké a dlouhé varianty v publicistických textech vyvíjí.
Redaktoři iDNES si navíc uvědomují, že vytvářejí texty veřejné, a proto cíleně usilují o spisovnost, byť se jim to v některých konkrétních případech ne vždy daří.[28] Proto se domníváme, že publicistické texty tohoto typu můžeme považovat za jeden z důležitých zdrojů spisovnosti.
V závěru této části se musíme zmínit i o korektorské praxi na serveru iDNES. Texty zde samozřejmě procházejí korekturou, v případě krátké a dlouhé varianty ve 3pl, jejichž konkurenci v tomto příspěvku sledujeme, se však mohou autoři článků svobodně rozhodnout, kterou variantu použijí – vedení redakce jim povoluje užívání obou tvarů a korektoři tuto volbu respektují. Užití krátké či dlouhé varianty je tedy plně v kompetenci autora článku.[29]
[195]Povaha zkoumaného materiálu
Sběr dat probíhal rovnoměrně v průběhu celého období (listopad 2013 – červen 2014). Z důvodů uvedených v úvodní části příspěvku jsme zkoumaný materiál rozdělili do tří skupin.
První skupinu (značíme ji vzorek I) tvořila slovesa vzoru sází, u nichž kodifikace až do roku 1993 připouštěla pouze dlouhou variantu (tato slovesa představovala v rámci daného vzoru naprostou většinu). V této skupině jsme shromáždili celkem 1 500 výskytů (celkový počet článků ve vzorku I činil 1 243).[30]
Druhou skupinu (značíme ji vzorek II) tvořila slovesa 4. třídy, u nichž kodifikace připouštěla dubletu už před rokem 1993, tedy oněch zhruba čtyřicet sloves, jejichž stručný výčet jsme podali v poznámce 10. V této skupině jsme shromáždili celkem 81 dokladů. Poměrně nízký počet lze vysvětlit tím, že mnohá z daných sloves lze jen těžko očekávat ve zpravodajských textech. Výraznější zastoupení měla pouze slovesa souviset (39 výskytů) a mizet (18 výskytů).
Třetí skupinu (značíme ji vzorek III) pak tvořila tzv. zdvojená slovesa, tedy slovesa kolísající mezi vzory prosí a sází (viz však zde poznámku 14). V této skupině jsme shromáždili 450 dokladů slovesa muset a 17 dokladů slovesa bydlet.
Metoda zpracování materiálu
Kromě celkového procentního podílu obou sledovaných variant ve všech třech vzorcích nás pochopitelně zajímaly i další údaje dílčího rázu, a to především ve vzorku I, neboť byl rozsahem největší, a obsahoval tedy i největší počet sloves. Materiál získaný ve vzorku I jsme tedy posoudili i z následujících hledisek:
1. Jak se liší užívání dlouhé a krátké varianty u jednotlivých sloves?
2. V kolika článcích nalezneme varianty krátké i dlouhé (bráno z celkového počtu článků, v nichž jsme zaznamenali alespoň dva výskyty)?
3. Bude konkurence obou variant odlišná v názvech článků a ve vlastním textu?[31]
4. Bude volbu tvaru ovlivňovat kontextová homonymie (tedy situace, kdy užití krátké varianty může vyvolat nejistotu, zda jde o singulár, či plurál)?
5. Nalezneme rozdíly v užití obou variant u jednotlivých autorů?
Abychom nezkreslili celkové výsledky, započítali jsme do vzorku jen ty výskyty dlouhé či krátké varianty, které pocházely buď od samotného autora článku, nebo které autor převzal z jiného psaného textu. Nezapočítávali jsme proto citované výroky z televizních či rozhlasových interview, neboť jde o texty mluvené, a nikoli psané.
[196]Zjištěné výsledky jsme porovnali s údaji v synchronním korpusu psané publicistiky SYN2013PUB (texty z let 2005–2009). Protože tento korpus obsahuje mimo jiné i materiál získaný ze stejného zdroje, s nímž jsme pracovali i my, vybrali jsme si pro porovnání pouze korpusový materiál pocházející ze serveru iDNES, a to z rubriky zpravy.idnes. Výběr jsme mohli zúžit pouze na rok 2009, neboť server iDNES je v korpusu zastoupen pouze částí roku 2008 a celým rokem 2009. Tato okolnost byla však pro nás výhodná: jednak jde o podobně dlouhé období jako v případě naší sondy (jeden rok : osm měsíců), jednak je tento materiál časově nejméně vzdálen od materiálu našeho.
Srovnání s korpusovým materiálem samozřejmě komplikoval fakt, že podíl krátkých variant nelze pomocí tagu přesně zjistit, neboť krátká varianta je homonymní s tvarem 3sg a obě varianty nejsou ve výsledcích dotazu zřetelně odděleny. Porovnání s korpusovým materiálem jsme proto provedli pouze u nejfrekventovanějších sloves z naší sondy, a to mechanickou kontrolou korpusových dokladů. Aplikovat tento postup na všechna slovesa z naší sondy by ovšem bylo extrémně časově náročné. Skutečnost, že ČNK (zatím) nenabízí možnost jasného oddělení homonymních tvarů typu on sází – oni sází, zároveň podle našeho názoru podporuje důležitost dílčích sond, v nichž toto oddělení provést lze.
Výsledky – vzorek I
Ve vzorku I jsme shromáždili 1 500 výskytů, a to celkem u 155 sloves.[32] Dlouhá varianta se vyskytla v 1 168 případech, její procentní podíl tedy činil 77,87 %. V tabulce 1 uvádíme přehled nejfrekventovanějších sloves ve vzorku I (řadíme sem všechna slovesa, která se ve vzorku vyskytla alespoň třicetkrát) a zjištěné hodnoty porovnáváme s hodnotami z korpusu SYN2013PUB, konkrétně s údaji získanými ze segmentu zpravy.idnes 2009[33]:
Z tabulky vyplývá několik skutečností. Dvanáct nejfrekventovanějších sloves ze vzorku I tvoří téměř polovinu celého vzorku (přesně 45,8 %), procentní podíl dlouhé varianty u nich však kolísá. U osmi z nich překračuje procentní podíl dlouhé varianty celkový průměr ve vzorku I, tedy 77,87 %. U čtyř sloves je
| 2. | 3. | 4. | 5. | |
| 1. | chybět | 28 / 88 = 31,83 % | 205 / 374 = 54,81 % | –22,98 |
| 2. | pocházet | 74 / 86 = 86,05 % | 244 / 258 = 94,57 % | –8,52 |
| 3. | smět | 52 / 86 = 60,47 % | 233 / 275 = 84,73 % | –24,26 |
| 4. | nabízet | 67 / 74 = 90,54 % | 358 / 365 = 98,08 % | –7,54 |
| 5. | nacházet (se) | 56 / 61 = 91,80 % | 187 / 210 = 89,05 % | +2,75 |
| 6. | přicházet | 60 / 61 = 98,36 % | 301 / 314 = 95,86 % | +2,50 |
| 7. | uvádět | 48 / 58 = 82,76 % | 193 / 203 = 95,07 % | –12,31 |
| 8. | umět | 21 / 40 = 52,50 % | 179 / 227 = 78,85 % | –26,35 |
| 9. | stavět (se) | 14 / 38 = 36,84 % | 56 / 141 = 39,72 % | –2,88 |
| 10. | vracet (se) | 28 / 34 = 82,35 % | 205 / 224 = 91,52 % | –9,17 |
| 11. | podílet se | 29 / 31 = 93,55 % | 90 / 91 = 98,90 % | –5,35 |
| 12. | vycházet | 29 / 30 = 96,67 % | 216 / 221 = 97,74 % | –1,07 |
| Celkem |
| 506 / 687 = 73,65 % | 2467 / 2903 = 84,98 % |
|
Tabulka 1 Nejfrekventovanější slovesa ve vzorku I a jejich porovnání s korpusem SYN2013PUB
podíl dlouhé varianty nižší než celkový průměr (chybět, smět, stavět (se), umět), u tří z nich činí dokonce méně než 50 % nebo tuto hranici jen nepatrně překračuje: jsou to slovesa chybět (31,83 %), stavět (se) (36,84 %) a umět (52,50 %). Relativně nízký výskyt dlouhé varianty u těchto tří sloves, zejména u hojně zastoupeného slovesa chybět způsobuje, že celkový procentní výskyt dlouhé varianty u dvanácti nejfrekventovanějších sloves je o něco nižší (73,65 %) než celkový průměr ve vzorku I (77,87 %).
Připočítáme-li k těmto dvanácti nejfrekventovanějším slovesům všechna další slovesa, která se ve vzorku vyskytla alespoň dvacetkrát (11 sloves: obracet, opouštět, pokoušet (se), procházet, provádět, provázet, připouštět, sdílet, vyrábět, vytvářet, ztrácet), zjistíme, že pouze u tří z nich se podíl dlouhé varianty pohybuje pod celkovým průměrem ve vzorku I (sdílet 66,67 %, vytvářet 71,43 %, připouštět 77,27 %), u žádného však není nižší 50 %. V podskupině sloves s alespoň dvaceti výskyty činí celkový podíl dlouhé varianty 85,66 %[34], je tedy vyšší než celkový průměr ve vzorku I.
Spojíme-li obě podskupiny v jeden celek, zjistíme, že u sloves s alespoň dvaceti výskyty činil průměrný výskyt dlouhé varianty 77 %.[35] Nižší než průměr[198]ný výskyt jsme v tomto celku zaznamenali u sedmi sloves (chybět, připouštět, sdílet, smět, stavět (se), umět, vytvářet). Z toho vyplývá, že dlouhá varianta má ve vzorku I velmi pevnou pozici, výrazně nižší výskyt této varianty se omezuje vlastně jen na výše uvedených sedm sloves.
Porovnání s vybranou částí korpusu SYN2013PUB (zpravy.idnes, rok 2009) ukazuje, že u dvanácti nejfrekventovanějších sloves je podíl dlouhé varianty ve vzorku I téměř vždy nižší než v korpusu. Významný rozdíl, přes 20 %, jsme zaznamenali u sloves chybět, smět a umět (viz sloupec 5 v tabulce 1). Otázka samozřejmě zní, zda výrazný rozdíl v podílu dlouhé varianty mezi vzorkem I a korpusem SYN2013PUB u výše uvedených sloves je náhodný, nebo zda svědčí o vývojové tendenci, kterou korpus zachytí až s jistým zpožděním. Protože korpus SYN2013PUB nabízí možnost vyhledávat nejen celkové výsledky, ale i zúžit vyhledávání na konkrétní rok, vyhledali jsme u sloves chybět, smět a umět výskyt dlouhé varianty po jednotlivých rocích (zpravy.idnes 2005–2009). Analýza ukázala, že výskyt dlouhé varianty u slovesa chybět setrvale klesá (z 65,01 % v roce 2005 na 53,35 % v roce 2009), u slovesa smět je víceméně konstantní (87,54 % v roce 2005, 83,22 % v roce 2009) a u slovesa umět klesá jen mírně (z 80,65 % v roce 2005 na 72,75 % v roce 2009). Zdá se tedy, že u slovesa chybět a umět skutečně dochází k pozvolnému ústupu dlouhé varianty, byť v nestejné míře.
Možné faktory pro užití krátké varianty ve vzorku I
Vyšší než průměrný výskyt krátké varianty jsme ve vzorku I zaznamenali u sloves chybět, smět, umět a stavět (se). U prvních tří z nich konstatuje tendenci k vyrovnávání tvaru 3pl už Mluvnice češtiny 2, byť nejde o totožné případy: zatímco denominativa chybět a umět mají jasnou slovotvornou motivaci, u slovesa smět je slovotvorná motivace již zastřená.[36] U deverbativa stavět lze snad vyšší podíl krátké varianty odůvodnit oslabením vztahu se slovesem stavit.[37]
U sloves umět a smět (a také slovesa muset ze vzorku III) hrají snad roli i jejich syntaktické vlastnosti plynoucí z gramatické a sémantické neautonomnosti.[38] Tato slovesa jsou součástí složeného přísudku, sama o sobě nejsou větným členem, pouze při elipse významového slovesa sama zastupují přísudek.[39] To může [199]snad poněkud oslabovat potřebu jednoznačné signalizace gramatického čísla, a tedy přispívat k vyššímu výskytu krátké varianty.
Dodejme ještě, že u všech uvedených sloves může vyšší podíl krátké varianty poněkud podporovat i jejich morfematická stavba, přesněji řečeno skutečnost, že jejich tvarotvorný základ končí na retnici (b, v, m). Zatímco dlouhou variantu zde provází alternace (bj, vj, mň), krátká varianta alternaci nevyžaduje.[40]
Další hlediska uplatněná ve vzorku I – výsledky
Při analýze vzorku I jsme uplatnili i pět dalších hledisek (uvedli jsme je v podkapitole Metoda zpracování materiálu), abychom celkový pohled na získaná data zpřesnili.
Ad 1) Ve vzorku I jsme zaznamenali celkem 155 sloves. U 104 sloves jsme zaregistrovali alespoň dva výskyty: z nich mělo 35 sloves pouze dlouhou variantu, u 67 z nich se vyskytly varianty obě a pouhá 2 slovesa (překážet, spouštět) měla jen variantu krátkou[41]. Ze všech 104 sloves s alespoň dvěma výskyty jsme pouze u sedmi objevili převahu krátké varianty (chybět, překážet, sázet, spouštět, stavět (se), střílet, zakoušet). I to svědčí o silné pozici, kterou dlouhá varianta ve vzorku I zaujímá.
Ad 2) Ve vzorku I jsme pracovali celkem s 1 243 články. V 1 007 článcích jsme nalezli jen jeden doklad, ve 216 článcích doklady dva, v 19 článcích doklady tři a v jednom článku doklady čtyři (čtyři byl maximální počet dokladů, které jsme z jednoho článku získali). Podíváme-li se blíže na články se dvěma doklady, zjistíme, že současný výskyt dlouhé i krátké varianty v nich nebyl častým jevem: z 216 článků se obě varianty vyskytly jen v 52 článcích (ve 150 článcích se vyskytly dvě varianty dlouhé a pouze ve 14 článcích dvě varianty krátké). Také v 19 článcích se třemi doklady měla dlouhá varianta převahu: v 17 z nich se vyskytly dvě varianty krátké a jedna dlouhá, pouze ve dvou článcích byl tento poměr opačný.
Celkově tedy můžeme říci, že současný výskyt obou variant v jednom článku byl jevem málo častým. Z celkového počtu 332 dokladů krátké varianty jich pouze 103 pocházelo z článků, v nichž se zároveň objevila i varianta dlouhá. Současný výskyt dlouhé i krátké varianty jsme nalezli v pouhých 72 článcích.
Ad 3) V tomto bodě jsme hledali odpověď na otázku, zda byla konkurence obou variant stejná v titulcích článků i ve vlastním textu, přesněji řečeno zda krátká varianta nejevila větší tendenci objevovat se v titulcích článků (to je v kompetenci editora), a sice z úsporných důvodů: máme tedy na mysli situaci, kdy by [200]užití dlouhé varianty vedlo k prodloužení titulku o další řádek. Ve vzorku I jsme zaznamenali celkem 59 článků, v nichž se sloveso vzoru sází ve 3pl objevilo přímo v názvu článku. Podíl krátké varianty zde činil 38,98 %, zatímco ve zbytku vzorku I pouze 21,44 %. Z těchto údajů je tedy patrné, že v názvech článků se krátká varianta skutečně objevovala častěji než ve vlastním textu, byť celkově měla i zde převahu varianta dlouhá.
Ad 4) V souvislosti s konkurencí dlouhé a krátké varianty nelze samozřejmě opomenout skutečnost, že krátká varianta je homonymní s tvarem 3sg (i když strukturně je odlišná), a že se tedy pisatel může vědomě rozhodnout pro variantu dlouhou, a to v těch případech, kdy je slovesný tvar v dané výpovědi jediným signálem množného čísla. Zároveň však platí, že k rozlišení singuláru a plurálu může v mnoha případech napomoci kontext. Ve vzorku I jsme nalezli jen necelých dvacet případů, v nichž by užití krátké varianty mohlo být matoucí. V těchto případech dali autoři skutečně přednost variantě dlouhé. Lze tedy konstatovat, že riziko kontextové homonymie ve vzorku I vskutku podporuje užití dlouhé varianty, vzhledem k velikosti celého vzorku je však tato situace jevem okrajovým.
Ad 5) 1 243 článků, s nimiž jsme ve vzorku I pracovali, pocházelo od 184 autorů. Položili jsme si proto otázku, zda se konkurence dlouhé a krátké varianty bude u různých autorů projevovat různě (připomínáme, že v případě tvarů 3pl smějí redaktoři iDNES dle vlastního uvážení používat obě varianty). Protože podíl jednotlivých autorů na celkovém množství článků silně kolísal, vybrali jsme si k porovnání pouze autory, kteří do vzorku I přispěli alespoň třiceti doklady. Jejich přehled uvádíme v tabulce 2:
| Autor | Počet článků | Výskyt dlouhé varianty |
| ČTK-IDNES | 187 | 189 / 222 = 85,14 % |
| Mánert, Oldřich | 75 | 64 / 87 = 73,56 % |
| Válková, Hana | 58 | 71 / 80 = 88,75 % |
| Žilková, Věra | 45 | 38 / 52 = 73,08 % |
| Jiřička, Jan | 43 | 33 / 55 = 60,00 % |
| Wirnitzer, Jan | 35 | 39 / 44 = 88,64 % |
| Bělka, Michal | 33 | 30 / 40 = 75,00 % |
| Milenkovičová, Ivana | 32 | 35 / 43 = 81,40 % |
| Trachtová, Zdeňka | 31 | 21 / 38 = 55,26 % |
| Kopecký, Josef | 29 | 24 / 32 = 75,00 % |
| Pokorný, Jakub | 29 | 29 / 32 = 90,63 % |
| Celkem | 597 | 573 / 725 = 79,03 % |
Tabulka 2 Podíl dlouhé varianty u nejčastějších autorů ve vzorku I
[201]Z tabulky je patrné, že jedenáct nejčastějších autorů přispělo do vzorku I téměř polovinou všech dokladů. Rozdíly mezi jednotlivými autory existují, největší procentní rozdíl mezi dvěma autory činil přibližně 35 % (Jakub Pokorný: 90,63 % – Zdeňka Trachtová: 55,26 %). Dlouhá varianta tedy zřejmě není v jazykovém povědomí jednotlivých autorů zakotvena stejně. U slovesa s nejmenším podílem dlouhé varianty (chybět; 31,83 %) se zjištěné hodnoty u výše uvedených autorů dost výrazně lišily: např. u Hany Válkové činil podíl dlouhé varianty 70 % (7/10), u ČTK-IDNES 50 % (4/8) a u Jana Jiřičky pouhých 9 % (1/11).
Rozdíl mezi muži a ženami jsme naopak nezaznamenali: u mužů činil podíl dlouhé varianty 75,44 %, u žen 78,14 %.
Výsledky – vzorek II
Vzorek II obsahoval slovesa, u nichž kodifikace připouštěla dubletu -í/-ejí už před rokem 1993. Celkem jsme v této skupině získali 81 dokladů, a to u devíti sloves.[42] Průměrný výskyt dlouhé varianty činil ve vzorku II 44,44 %. Výsledek je ovšem zkreslen tím, že téměř polovinu dokladů tvořilo sloveso souviset (39 dokladů), tedy jedno z mála sloves, které se od vzoru trpí přiblížilo ke vzoru sází.[43] Druhým nejčastějším slovesem bylo sloveso mizet (18 dokladů), které prošlo vývojem opačným.[44]
U slovesa souviset činil podíl dlouhé varianty 58,97 %, u slovesa mizet 0 %. Porovnáme-li tyto hodnoty s údaji v celém korpusu SYN2013PUB, zjistíme tyto podíly dlouhé varianty: souviset 70,57 %, mizet 11,2 %. Obě slovesa mají tedy ve vzorku II nižší podíl dlouhé varianty než v korpusu, vzhledem k relativně malému množství dokladů lze však obtížně soudit, zda jde o skutečnou tendenci. Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že se sloveso souviset ve 3pl postupně vrací ke svému původnímu vzoru a sloveso mizet se naopak od svého původního zakončení stále vzdaluje. Bude ovšem třeba vyčkat, až se korpus psané publicistiky rozroste o další texty, jež budou vzorku II časově bližší.
Výsledky – vzorek III
Vzorek III obsahoval tzv. zdvojená slovesa, především sloveso muset (450 dokladů), okrajově též bydlet (17 dokladů). Zatímco u slovesa bydlet jsme nenalezli ani jediný doklad dlouhé varianty[45], u slovesa muset se vyskytovala jak varianta dlouhá, tak i varianta krátká: zakončení -ejí zde mělo podíl 26,67 %. Porovná[202]me-li tuto hodnotu s údaji v korpusu SYN2013PUB (segment zpravy.idnes 2009), zjistíme, že i zde je dlouhá varianta v menšině, byť ne tak výrazně jako ve vzorku III: dosahuje podílu 31,72 %. Podíl dlouhé varianty ovšem kolísal u jednotlivých autorů: například v článcích ČTK-IDNES činil 44,93 %, u autora Jana Jiřičky jen 23,26 %. Užívání krátké či dlouhé varianty tedy může být ovlivněno osobou autora, což může ve vzorku menšího rozsahu zkreslit celkovou hodnotu. Převahu krátké varianty v publicistických textech lze však přesto hodnotit jako objektivní fakt.
Interpretace výsledků
Výrazná převaha dlouhé varianty ve vzorku I (77,87 %), obsahujícím slovesa, u nichž byla krátká varianta kodifikována v roce 1993, nás překvapila. Z citátů, jež jsme uvedli v první podkapitole tohoto příspěvku, totiž vyplývá, že nejméně od počátku 80. let byla krátká varianta považována za velmi perspektivní. Autorka příslušné kapitoly v Mluvnici češtiny 2 k tomu uvádí: „Proti různosti podob s -j- užívaných v nespisovném jazyce […] je dnes tvar 3. pl. s formantem -í- podle vz. „trpět“ (i „prosit“) pociťován jako jednotný a spisovnější, proto zvláště v psaných projevech oficiálního rázu začíná převažovat.“[46] O vyšší míře spisovnosti krátké varianty se už počátkem 80. let zmiňují Kraus a kol.[47], ba dokonce tvrdí, že tento stav není nový. Kodifikace krátké varianty u všech sloves vzoru sází byla v roce 1993 přijata bez výraznějších námitek.
Údaje získané ze vzorku I však perspektivnost krátké varianty nepotvrdily. Ačkoli jsme pracovali s omezeným vzorkem 1 500 dokladů, odvažujeme se tvrdit, že kdyby byla krátká varianta skutečně tak perspektivní, jak kodifikátoři předpokládali, pak by se to dvacet let po kodifikaci muselo ve vzorku I projevit, a to z několika důvodů: 1. je-li nějaká varianta kodifikačně perspektivní, tj. jeví-li prokazatelně tendenci pronikat do spisovných projevů, pak by její oficiální přijetí do spisovného jazyka mělo její výskyt ve spisovných textech povzbudit; 2. ve vzorku I jsme pracovali s texty pocházejícími od 184 autorů (byť mnozí autoři byli zastoupeni třeba jen jedním článkem), a to převážně autorů mladšího středního věku (v roce 1993 byli tedy tito autoři velmi mladí) – krátké variantě však nikdo z nich nedával zřetelnou přednost; 3. jde o texty veřejné, psané a zřetelně tíhnoucí ke spisovnosti – kdyby tedy krátká varianta byla skutečně perspektivní zejména v textech psaných, kde jinde by se to mělo projevit, ne-li v psané publicistice?; 4. volba varianty v 3pl je na serveru iDNES v kompetenci autora, dominanci dlouhé varianty tedy nelze prohlásit za výsledek činnosti konzervativního korektora.
[203]Jak si tedy dominanci dlouhé varianty ve vzorku I vysvětlit? První možností je, že jde o náhodu, jinak řečeno: kdybychom tentýž jev zkoumali na jiném zpravodajském serveru, např. Lidovky.cz, Aktuálně.cz či Ihned.cz, byl by výsledek zásadně odlišný. Ačkoli nemáme k dispozici přesné srovnání, z pravidelných návštěv všech tří jmenovaných serverů soudíme, že by rozdíly nebyly zásadní.
Druhým možným vysvětlením je setrvačný vliv tradice podporovaný školní jazykovou výchovou. Toto vysvětlení lze podle našeho názoru do jisté míry přijmout nebo alespoň ne zcela vyloučit, i když dokázat jeho platnost není snadné. Na druhou stranu však nepovažujeme za pravděpodobné, že by všichni učitelé českého jazyka byli natolik konzervativní a také natolik mocní, aby dokázali své žáky od užívání krátké varianty trvale odradit.[48]
Za nejpřijatelnější proto považujeme vysvětlení třetí, totiž převahu funkčního hlediska nad hlediskem systémovým i nad hlediskem jazykové ekonomie. Ačkoli ze systémového hlediska (tedy z hlediska vztahů uvnitř 4. prézentní třídy) je krátká varianta bezesporu perspektivní, ve vzorku I vítězí funkčnost dlouhé varianty, tedy její schopnost rozlišovat gramatický význam, v tomto případě jednoznačně signalizovat množné číslo. Dlouhá varianta sice vytváří v rámci 4. prézentní třídy určitou, historicky podmíněnou asymetrii, autoři článků ve vzorku I si však zřejmě uvědomují její komunikační výhodnost, a proto jí dávají přednost i v situacích, kdy je množné číslo signalizováno jiným větným členem, většinou podmětem, nebo je signalizováno lexikálně. Systémové hledisko, podporující výskyt krátké varianty, se tak celkově projevuje jen u čtyř sloves (chybět, umět, stavět (se) – vzorek I; muset – vzorek III), přičemž u prvních dvou ze vzorku II jde o dlouhodobou tendenci konstatovanou už v Mluvnici češtiny 2.
Závěr
Naše výzkumná sonda vedla k několika základním zjištěním. U sloves vzoru sází s kodifikovanou dubletou -í/-ejí z roku 1993 (vzorek I) měla dlouhá varianta výraznou převahu (průměrný výskyt 77,87 %). Nižší než průměrný výskyt jsme ve skupině sloves s alespoň dvaceti doklady nalezli u pouhých sedmi sloves, výrazně nižší byl však pouze u tří z nich: chybět (31,83 %), stavět (se) (36,84 %) a umět (52,5 %). Porovnání s korpusem SYN2013PUB ukázalo, že u sloves chybět a umět jde patrně o obecnější tendenci, neboť procentní podíl dlouhé varianty v korpusu SYN2013PUB u nich setrvale klesá, výrazněji u slovesa chybět.
U sloves kolísajících mezi vzory trpí a sází (dubleta -í/-ejí zde existovala už před rokem 1993) jsme nalezli nejvíce dokladů u slovesa souviset. Dlouhá [204]varianta u něj měla mírnou převahu (58,97 %), avšak menší než v korpusu SYN2013PUB. Pokud by budoucí korpusová data skutečně potvrdila pokles výskytu dlouhé varianty, znamenalo by to, že se sloveso souviset přiklání ve 3pl ke svému původnímu vzoru (trpí).
U slovesa muset naopak výrazně převažuje koncovka -í (73,33 %), tedy varianta pocházející od vývojově staršího slovesa musit. Její dominance je ve vzorku III větší než v korpusu SYN2013PUB.
Celkově můžeme říci, že se naše výzkumná sonda v mnohém shoduje s korpusem SYN2013PUB. Z potenciálních tendencí, které by naše sonda mohla naznačovat, považujeme za nejdůležitější možný ústup dlouhé varianty u sloves chybět, stavět, umět (příp. i smět), souviset a muset. Výrazná převaha dlouhé varianty ve vzorku I nás však zároveň přivádí k úvahám, zda je krátká varianta perspektivní nejen systémově, ale také komunikačně. Ve vzorku I se její komunikační perspektivnost nepotvrdila – funkční kritérium, tedy schopnost dlouhé varianty signalizovat plurál, tu nad kritériem systémovým jednoznačně vítězilo.
LITERATURA
BARTOŇ, T. a kol. (2009): Statistiky češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny / Ústav Českého národního korpusu FF UK.
BRABCOVÁ, R. (1987): Mluvený jazyk v teorii a praxi. Praha: Univerzita Karlova.
CUŘÍN, F. (1985): Vývoj spisovné češtiny. Praha: SPN.
ČECHOVÁ, M. (2003/2004): Dynamika a relativnost spisovnosti a stylovosti. Český jazyk a literatura, 54, s. 163–169.
ČECHOVÁ, M. a kol. (2000): Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV.
ČERMÁK, F. – KŘEN, M. a kol. (2010): Frekvenční slovník češtiny. Praha: Lidové noviny.
GREPL, M. – KARLÍK, P. (1986): Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN.
HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. (1981): Česká mluvnice. Praha: SPN.
HRONEK, J. (1972): Obecná čeština. Praha: Univerzita Karlova.
CHLOUPEK, J. (1986): Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Brno: Univerzita J. E. Purkyně.
CHROMÝ, J. (2013): Zdvojená slovesa v současné češtině. Naše řeč, 96, s. 78–84.
CHROMÝ, J. (2007): Tzv. hyperkorektnost a její vztah ke kodifikaci češtiny. Naše řeč, 90, s. 123–131.
JEDLIČKA, A. – ŠMILAUER, V. (1958): Tvarosloví v školních Pravidlech českého pravopisu. Naše řeč, 41, s. 138–149.
JELÍNEK, M. – FORMÁNKOVÁ, V. (1969): Zpráva o diskusi. Naše řeč, 52, s. 183–194.
KLOFEROVÁ, S. (2006): Český jazykový atlas a výzkum běžné mluvy aneb Co máme a co nemáme. Naše řeč, 89, s. 11–14.
KOMÁREK, M. (2006): Příspěvky k české morfologii. Olomouc: Periplum.
KRAUS, J. a kol. (1981): Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, 42, s. 228–238.
LAMPRECHT, A. – ŠLOSAR, D. – BAUER, J. (1986): Historická mluvnice češtiny. Praha: SPN.
[205]Mluvnice češtiny 2 (1986). Praha: Academia.
SGALL, P. (2010): Perspektivy standardní češtiny. Jazykovědné aktuality, 47, s. 73–94.
SGALL, P. – HRONEK, J. (1992): Čeština bez příkras. Jinočany: H&H.
ŠMILAUER, V. (1972): Nauka o českém jazyku. Praha: SPN.
ŠTÍCHA, F. a kol. (2013): Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia.
VEČERKA, R. (1984): Staroslověnština. Praha: SPN.
VORÁČ, J. (1955): Česká nářečí jihozápadní: Studie jazykově zeměpisná. Část 1. Praha: ČSAV.
[1] Viz např. Večerka, 1984, s. 131.
[2] Ve staroslověnském období náležel vzor sází do 3. prézentní třídy, po zániku kmenotvorného příznaku -je- (v důsledku stažení) vytvořil samostatný konjugační typ, 5. slovesnou třídu. Po monoftongizaci ie > í se pak jeho prézentní kmenotvorná přípona začala krýt s prézentní kmenotvornou příponou 4. prézentní třídy (Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s. 203).
[3] Viz Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 464n. Ve 3pl sloves vzoru sází totiž neproběhlo stažení, původní -ej- tu tedy zůstalo zachováno (viz Lamprecht – Šlosar – Bauer, 1986, s. 203).
[4] Cuřín, 1985, s. 77.
[5] Tamtéž.
[6] Viz už Voráčova monografie Česká nářečí jihozápadní (1955).
[7] Viz např. Hronek, 1972, s. 39. Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco u vzorů prosí a trpí vznikl obecněčeský tvar rozšířením koncovky -í (pros-ø-ej; viz Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 467), u vzoru sází vznikl vypuštěním koncovky (sáz-ej-ø; viz Komárek, 2006, s. 170).
[8] Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 468.
[9] Tato slovesa měla tedy ve 3pl původně jen variantu -ejí a varianta -í byla kodifikována později (šlo tedy o přechod od vzoru sází k trpí). Pouze u několika sloves byl tento proces opačný: šlo o odvozená slovesa vzoru trpí, která ztratila souvislost se základovým slovesem (náležet, záležet, souviset, záviset). K původní variantě -í proto dodatečně přibyla i varianta -ejí (šlo tedy o přechod od vzoru trpí k sází). Viz k tomu např. Čechová a kol., 2000, s. 239. O tzv. zdvojených slovesech viz dále.
[10] PČP 1941 zavedla dubletu u více než deseti sloves (např. čumět, hovět, mizet, slzet, večeřet, vonět a další; viz přehled změn uveřejněný ve 3., 4., a 5. čísle Naší řeči 1942), PČP 1957 pak zavedla dubletu u téměř dvaceti sloves (např. bubřet, bujet, slušet, úpět a další; kompletní výčet viz Jedlička – Šmilauer, 1958, s. 148n.; úplný výčet všech kolísajících sloves viz Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 484).
[11] Viz Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 485. Shodují se pouze v sg. a 1., 2. pl. ind. préz. (viz tamtéž).
[12] Viz tamtéž; také např. Šmilauer, 1972, s. 221.
[13] Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 485.
[14] Chromý, 2013, s. 83. Chromý konkrétně uvádí: „Slovesa muset, kvílet a šílet by bylo nejvhodnější řadit pod vzor sází (tj. dubleta -í/-ejí v 3. os. pl., infinitivní tvary s kmenotvornou příponou -e-). Slovesa myslet, bydlet se chovají v souladu se vzorem trpět (tj. koncovka -í v 3. os. pl., infinitivní tvary s kmenotvornou příponou -e-). Specifické je sloveso hanět…“ (tamtéž). Například Akademická gramatika spisovné češtiny řadí sloveso muset ke skupině sloves kolísajících mezi vzory trpí a sází, a to především ve 3. osobě plurálu (Štícha a kol., 2013, s. 490).
[15] Tamtéž, s. 468. Podobně i ve starším článku Krause a kol.: „V současném úzu (ale i v úzu dřívějším) je stav takový, že se tvary -ejí u všech tří vzorů IV. třídy cítí zřejmě jako hovorovější, tvary na -í jako výrazněji spisovné.“ (Kraus a kol., 1981, s. 231).
[16] Nepřímo např. Cuřín (1985, s. 134), explicitně např. Chloupek (1986, s. 106) či Brabcová (1987, s. 140). Ve prospěch kodifikačního zásahu hovořila i skutečnost, že varianta -í má relativně stabilní pozici nejen v jihozápadních Čechách, ale i na Moravě (nověji např. Kloferová, 2006, s. 13).
[17] Jelínek – Formánková, 1969, s. 190 (šlo o diskusi v rámci konference o spisovné češtině a jazykové kultuře).
[18] Sgall – Hronek, 1992, s. 58; tento názor zřejmě navazuje na Šmilauera (1972, s. 25); proti hyperkorektnosti se naopak explicitně vyslovuje Chromý (2007, s. 129). Sgall proto posléze žádal, aby byly v zájmu symetrie kodifikovány i varianty oni prosejí/trpějí, ani tomuto návrhu však nebylo vyhověno. Existenci těchto tvarů sice v České mluvnici konstatovali i Havránek a Jedlička (1981, s. 482), je však otázka, do jaké míry mají tyto tvary oporu v úzu.
[19] Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 468. Viz i zde poznámka 15.
[20] Sgall uvádí, že pro mladší generaci zní už tvary typu oni sází zčásti přirozeně (Sgall, 2010, s. 89).
[21] Strukturně se ovšem oba tvary liší: on sáz-í-ø vs. oni sáz-ø-í (viz Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 467).
[22] Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 465. Příčiny této podobnosti jsou historické (viz i zde poznámka 2).
[23] Sgall o kodifikaci krátké varianty píše: „Pro některé mluvčí (patřím k nim a jsem přesvědčen, že je to velká skupina) tím ale v jejich povědomí k okamžité změně nedošlo a dodnes je užití těchto tvarů „tahá za uši“, sami je neužívají.“ (Sgall, 2010, s. 88).
[24] Nelze vyloučit, že někteří češtináři se s kodifikací krátké varianty nesmířili, neboť sami byli zvyklí používat jen variantu dlouhou, a proto v žákovských projevech krátké varianty důsledně opravovali a možná dosud opravují. O konzervativních postojích některých učitelů češtiny viz např. Čechová, 2003/2004.
[25] Variantu -ejí budeme dále označovat jako „variantu dlouhou“, variantu -í jako „variantu krátkou“.
[26] Údaj pochází z června 2014 (dostupné na: http://www.mediainfo.cz/clanky/dve-dekady-na-siti-jak-web-zmenil-zurnalistiku/).
[27] Vycházíme z pravidelně zveřejňovaných údajů ABC ČR (Kanceláře ověřování nákladů tisku), z nichž je tento trend dobře patrný. Porovnáme-li například čísla o prodeji deníku MF DNES od ledna 2007 do ledna 2015, činí celkový pokles mezi oběma krajními časovými okamžiky téměř 50 % (leden 2007: 315 658 prodaných kusů, leden 2015: 158 823 prodaných kusů; dostupné na: http://www.abccr.cz/overovana-data/periodicky-tisk/).
[28] V článcích jsme se opakovaně setkávali například s tvarem oni ví, oni neví.
[29] Tuto informaci jsme získali od jednoho z redaktorů zpravodajské rubriky iDNES.
[30] V 1 007 článcích jsme nalezli jeden doklad, v 216 článcích dva doklady, v 19 článcích tři doklady a v 1 článku čtyři doklady.
[31] V titulcích článků může být totiž autor veden snahou ušetřit místo, což by podporovalo užití krátké varianty.
[32] Celkový počet sloves náležejících ke vzoru sází neznáme. Z dostupných údajů vyplývá, že v rámci 4. slovesné třídy je nejsilněji zastoupen vzor prosí (18,25 % sloves všech vzorů, zatímco vzory trpí a sází jsou zastoupeny výrazně méně (trpí 2,95 %; sází 4,32 %; viz Bartoň a kol., 2009, s. 185). Zároveň víme, že ke vzoru trpí patří přibližně sto prostých základových sloves (Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 478). V Akademické gramatické spisovné češtiny jsme nalezli seznam nejfrekventovanějších sloves vzoru sází – je jich celkem 151 (Štícha a kol., 2013, s. 491n.). Rozhodně tedy můžeme tvrdit, že se v našem materiálu objevilo dostatečné množství sloves tohoto vzoru.
[33] Nejčastější slovesa ve vzorku I (je jich dvanáct) se do značné míry shodují s dvanácti nejčastějšími slovesy vzoru sází dle absolutní frekvence, jak je uvádí Frekvenční slovník češtiny: nabízet, chybět, smět, uvádět, vycházet, umět, vracet, přicházet, podílet se, vytvářet, provádět, docházet. (Čermák – Křen a kol., 2010, s. 375–467; údaje lze nalézt též v korpusu FSC2000).
[34] 227 výskytů dlouhé varianty : 265 výskytů dlouhé i krátké varianty dohromady. Hodnota 77 % zhruba odpovídá celkovému průměru ve vzorku I (77,87 %).
[35] 733 výskytů dlouhé varianty : 952 výskytů dlouhé i krátké varianty dohromady.
[36] Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 484. U slovesa chybět není ve 3pl očividně na překážku homonymie se slovesem chybit, neboť sloveso chybit je výrazně méně frekventované.
[37] Tamtéž, s. 481n. Ve dvojicích, kde je tato opozice pevná (např. ztratit – ztrácet), je tendence ke kolísání slabší.
[38] Grepl – Karlík, 1986, s. 174. Patří sem samozřejmě i sloveso muset. Z morfologického hlediska se tato tzv. vlastní modální slovesa vyznačují absencí některých tvarů (imperativu, trpného participia, většinou i substantiva slovesného).
[39] Tamtéž, s. 246n.
[40] Viz Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 465n.
[41] Každé z obou sloves se však ve vzorku I vyskytlo jen dvakrát, obecnější závěr proto vyvodit nelze.
[42] Byla to slovesa bolet, mizet, náležet, rozeznít, souviset, souznít, vonět, záviset a znít.
[43] Původně mělo tedy toto sloveso ve 3pl jen koncovku -í. Zakončení -ejí u něj kodifikovala PČP 1957.
[44] K původnímu zakončení -ejí přidala PČP 1941 i variantu -í.
[45] To odpovídá i údajům z korpusu SYN2013PUB: bydlejí 61 výskytů, (oni) bydlí 23 142 výskytů. Ani jediný ze 61 dokladů navíc nepochází ze serveru iDNES.
[46] Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 485.
[47] Kraus a kol., 1981, s. 231 (viz zde poznámka 15).
[48] Za důležité proto považujeme sledovat užívání obou variant u mladé generace.
Katedra českého jazyka PedF UK
M. D. Rettigové 4, 116 39 Praha 1
pavel.sojka@centrum.cz
Naše řeč, volume 98 (2015), issue 4, pp. 190-205
Previous Veronika Štěpánová: Vokalická kvantita v přejatých slovech v češtině: Výsledky výzkumu výslovnostního úzu
Next Miloslava Vajdlová: Od duchovního společenství k ozdobě: Lexémy tovaryšstvie a tovaryšstvo ve staré češtině
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1