Zdvojená slovesa v současné češtině

Jan Chromý

[Články]

(pdf)

Double-paradigm verbs in contemporary Czech

This paper presents an analysis of so-called double-paradigm verbs (muset – musit, bydlet – bydlit, myslet – myslit, šílet – šílit, kvílet – kvílit and hanět – hanit) in contemporary Czech which is based on data from two Czech corpora: SYN2010 and SYN2009PUB. There is a common assumption in the literature that these verbs are classified as having two distinct paradigms: a “prosit-paradigm” and a “sázet-paradigm” (or in some cases a “trpět-paradigm”). The analysis shows that this assumption is false for contemporary Czech. It is shown that these verbs behave differently: muset, kvílet and šílet are used according to the “sázet-paradigm”, myslet and bydlet according to “trpět-paradigm” and the verb hanět is even more specific (present forms are used according to the “prosit-paradigm” and infinitive forms vary between the usage of stem suffix -e- and -i-). It is thus demonstrated that these verbs do not form a distinct category in contemporary Czech.

Key words: double-paradigm verbs, corpus linguistics, Czech conjugation, morphological variation
Klíčová slova: zdvojená slovesa, korpusová lingvistika, česká konjugace, morfologická variace

V rámci čtvrté slovesné třídy se v češtině vyvinula specifická kategorie, tzv. zdvojená slovesa. Bývají do ní řazena slovesa muset – musit, bydlet – bydlit, myslet – myslit, šílet – šílit, kvílet – kvílit a hanět – hanit. Historicky sem můžeme řadit i další slovesa, jako například bujit – bujet, slzit – slzet, puchřit – puchřet, lačnit – lačnět. V tomto textu se budeme zabývat jejich formální morfologií, tedy tím, jak se tato slovesa časují.

K uvedeným šesti slovesům najdeme v odborné literatuře řadu tvrzení. Například Bohuslav Havránek s Aloisem Jedličkou (1960, s. 292) uvádějí, že „všechny tvary podle vzoru prosit i sázet mají slovesa bydlit-bydlet, hanit-hanět, kvílit-kvílet, musit-muset, šílit-šílet,“ sloveso myslet řadí ke kolísání mezi vzorem trpět a prosit (s. 291). Identicky se na problém dívá i Vladimír Šmilauer (1972, s. 219–220). Sloveso myslet naopak mezi zdvojená slovesa řadí Marie Čechová et al. (2000, s. 239), kteří říkají, že „mezi vzory prosit – sázet se formou dublet vyrovnává pouze několik sloves, a to tak, že si vytvořila dvě paralelní a úplné řady tvarů s nerozlišeným významem. Jsou to slovesa zdvojená, jako muset/musit, myslet/myslit, bydlet/bydlit a dále hanět/hanit, kvílet/kvílit, šílet/šílit.“ V Příruční mluvnici češtiny (1995) se problematika tvarové variace u těchto sloves vůbec neřeší, o slovesech muset, kvílet a šílet se zde nic nedozvíme, avšak nalezneme zde slovesa myslet, hanět a bydlet, která jsou řaze[79]na pod vzor trpět s tím, že se zde v závorce uvádí i infinitivní podoby podle prosit. Nejpodrobněji tuto problematiku popisuje Mluvnice češtiny 2 (1986), která sloveso myslet – myslit řadí pod kolísání mezi vzory trpět a prosit (s. 480) a mezi tzv. zdvojená slovesa řadí pět sloves ostatních, přičemž uvádí, že každé z těchto sloves „má svůj vlastní soubor tvarů“ a že „dlouhodobým užíváním obou tvarových řad dochází k jejich prolínání“ (s. 485). Mluvnice češtiny 2 dále tuto skupinu vyčleňuje jako specifickou, když tvrdí, že „[v]ýlučnost skupiny sloves tradičně k tomuto ‚kolísání‘ zařazovaných spočívá v plném překrytí významu, v tomu odpovídající symetričnosti jejich tvarových souborů a v pravidelném uplatnění variantních dvojic u všech jejich předponových derivátů. Přitom členy těchto dvojic jsou chápány jako rozdílné tvarové realizace jediného slovesa, jediné lexikální jednotky“ (s. 485). Slovník spisovné češtiny všechna uvedená slovesa chápe jako zdvojená, tj. uvádí jak tvary podle vzoru prosit, tak podle sázet. Stejné údaje najdeme ve starším Slovníku spisovného jazyka českého s výjimkou slovesa myslet – myslit, které je chápáno jako kolísající mezi prosit a trpět. Školní vydání Pravidel českého pravopisu (2002) stejně jako SSČ uvádí všechna slovesa, kterými se zabýváme, jako kolísající mezi prosit a sázet. Identické pojetí nalezneme i v hesle „Slovesa typu bydlet – bydlit“ v Internetové jazykové příručce (2008–2013). Ta však nově dodává, že „frekvenční analýza jednotlivých tvarů ukazuje, že se tyto původně samostatné řady prolínají a mají tendenci vytvářet řadu jednu (časovanou podle ‚kompromisního‘ vzoru ‚trpět‘, v němž se spojuje paradigma vzoru ‚prosit‘ a ‚sázet‘)“. Frekvenční údaje zde nejsou uvedeny, píše se pouze, že „toto prolínání není u všech sloves stejné“.

Na základě odborné literatury vyvozujeme následující předpoklad, který budeme dále testovat na korpusovém materiále: Všechna uvedená slovesa mají dva soubory tvarů, a to na jedné straně podle prosit, na straně druhé podle sázet (u slovesa myslet se literatura sice spíše přiklání k paradigmatům prosit a trpět, z pracovních důvodů je však vhodnější pracovat s „radikálnější“ výchozí představou, že jej lze časovat podle sázet, což vlastně technicky znamená, že se vedle infinitivních tvarů zaměříme i na některé tvary prézentní), přičemž tyto dva soubory tvarů jsou do značné míry identické, diferenční tvary jsou pouze 3. osoba plurálu prézentu indikativu (tvary zakončené -í nebo -ejí),[1] všechny tvary činného příčestí (musel – musil, bydlela – bydlila apod.), přechodníkové tvary (např. bydlíce – bydlejíce), imperativ (např. kvil – kvílej) a infinitiv (myslit – myslet). Zároveň by se tyto diferenční tvary měly objevovat i v předponových derivátech (např. promyslit – promyslet, nemusit – nemuset, vybydlit – vybydlet apod.).

[80]Abychom zjistili, zda je tento předpoklad správný či mylný, podíváme se na uvedené diferenční tvary do korpusu SYN2010 (a pro doplnění rovněž do korpusu SYN2009PUB). Naším cílem bude zároveň, v případě vyvrácení uvedeného předpokladu, zjistit, jakým způsobem uvedená slovesa v současné češtině fungují, zda jde skutečně o jednu kategorii, anebo se jednotlivá slovesa chovají různě. Podotkněme přitom, že termín „zdvojená slovesa“ (ve smyslu slovesa, která mají dvě řady tvarů) by bylo možné použít i pro další typy kolísání, například pro slovesa chraptit – chraptět, svědit – svědět, zvlčit – zvlčet apod. Tento termín však v souladu s Mluvnicí češtiny 2 (1986) či s mluvnicí M. Čechové et al. (2000) používáme pouze pro označení třídy sloves kolísající mezi vzory prosit a sázet.

S korpusovou analýzou jsou v tomto případě spojeny dva základní problémy. První plyne z toho, že se některé tvary vyskytují v natolik nízké četnosti, že z toho nelze nic vysuzovat (tvary minulého přechodníku od uvedených sloves v korpusu nenajdeme vůbec,[2] minimálně jsou zastoupeny tvary přechodníku přítomného a imperativ). Druhý problém je spojen s anotací – tvary 3. osoby plurálu prézentu indikativu podle vzoru prosit jsou homonymní s tvary 3. osoby singuláru, což způsobuje, že se jejich automatická anotace vyznačuje velkým množstvím chyb. Homonymní jsou rovněž tvary činného příčestí ženského rodu v singuláru a činného příčestí středního rodu v plurálu (žena kvílela vs. děvčata kvílela). V případě 3. osoby plurálu u sloves myslet, bydlet a muset reálný počet výskytů pouze odhadujeme na základě ručně analyzovaných pěti náhodných vzorků po 100 výskytech od každého slovesa (konkrétní výpočet prostřednictvím kalkulačky na stránce ). U ostatních sloves byly počty výskytů 3. os. pl. řádově nižší, a bylo tak v lidských silách je projít ručně. Z hlediska povahy tohoto výzkumu nebyl důvod při výpočtech rozlišovat homonymní tvary příčestí; zásadní bylo to, zda je tvar utvořen podle vzoru prosit či podle vzoru sázet, nikoliv zda jde o tvar ženského nebo středního rodu, proto obě formy počítáme dohromady. Celkové výsledky z korpusu SYN2010 nalezneme v tabulce 1.

Jak je patrno z uvedené tabulky, korpus SYN2010 nám pro rozhodování o způsobu časování sloves hanět – hanit a kvílet – kvílit neposkytuje dostatečný materiál, relativně nízký počet výskytů nalézáme i u slovesa šílet – šílit. Data tak doplňujeme o doklady z několikanásobně většího korpusu SYN2009PUB – viz tabulka 2. V tabulce neuvádíme výskyty přechodníkových tvarů, protože byl v datech nalezen pouze jeden (u slovesa šílet, podle vzoru sázet).

Na závěr se podívejme i na vybrané předponové deriváty (viz tabulka 3). Omezili jsme se přitom pouze na jeden derivát pro každé sloveso, který jsme prozkoumali v korpusu SYN2009PUB. Vzhledem k tomu, že kromě nemuset jde o dokonavá slo-

 

[81]	3. os. pl.	imp.	přech. přít.	příč. činné m. sg.	příč. činné f. sg. / n. pl.	příč. činné n. sg.	příč. činné m. pl. živ.	příč. činné m. pl. inf. neživ. / f. pl.	inf.
muset	4469	0	0	19986	10095	3824	10507	2605	12810
musit	6284	0	0	403	123	53	119	19	95
χ2	N/A[3]	–	–	18808,862	9731,922	3667,898	10155,331	2548,55	12527,797
p	N/A	–	–	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
myslet	25	0	0	7036	3742	186	1896	136	5628
myslit	1665	128	20	306	401	6	59	3	145
χ2	N/A	128	20	6169,014	2694,251	168,75	1726,122	127,259	5207,568
p	N/A	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
bydlet	7	0	0	1524	992	72	1039	150	1756
bydlit	877	4	1	61	24	5	24	2	35
χ2	N/A	4	1	1350,391	922,268	58,299	969,167	144,105	1653,736
p	N/A	< 0,05	0,3173	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
kvílet	5	2	3	86	75	5	11	25	45
kvílit	8	0	0	0	0	0	0	0	0
χ2	0,692	2	3	86	75	5	11	25	45
p	0,4054	0,1573	0,0833	< 0,0001	< 0,0001	< 0,05	< 0,001	< 0,0001	< 0,0001
šílet	15	0	0	54	48	12	54	18	71
šílit	37	0	0	0	0	0	0	0	0
χ2	9,308	–	–	54	48	12	54	18	71
p	< 0,05	–	–	< 0,0001	< 0,0001	< 0,001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
hanět	0	0	0	8	0	0	0	0	18
hanit	3	0	0	3	2	0	2	1	6
χ2	3	–	–	2,273	2	–	2	1	6
p	0,0833	–	–	0,1317	0,1573	–	0,1573	0,3173	< 0,05

Tabulka 1 Počty výskytů sledovaných tvarů zdvojených sloves v korpusu SYN2010. U jednotlivých sloves je spočítána hodnota chí-kvadrátu (χ²)[4] a rovněž pravděpodobnost (p)[5], že je rozdíl v četnostech náhodný.

 

vesa, vypouštíme z tabulky kolonku pro přechodník přítomný (přechodník minulý nebyl u daných sloves zaznamenán).

Interpretace

Z prezentovaných výsledků můžeme vyvozovat následující závěry. U všech sloves kromě hanět se ukazuje zásadní převaha infinitivních tvarů podle vzoru sázet (respektive trpět) nad tvary podle vzoru prosit. Pokud se tvary podle vzoru prosit vůbec vyskytují, jsou obvykle doloženy v beletrii, která je staršího data (např. u tvaru

 

[82]	3. os. pl.	imp.	příč. činné m. sg.	příč. činné f. sg. / n. pl.	příč. činné n. sg.	příč. činné m. pl. živ.	příč. činné m. pl. inf. neživ. / f. pl.	inf.
kvílet	12	0	24	21	6	8	25	27
kvílit	18	0	0	0	0	0	0	0
χ2	1,2	–	24	21	6	8	25	27
p	0,2733	–	< 0,0001	< 0,0001	< 0,05	< 0,05	< 0,0001	< 0,0001
šílet	44	0	96	74	41	167	112	133
šílit	274	0	0	0	0	0	0	0
χ2	166,352	–	96	74	41	167	112	133
p	< 0,0001	–	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
hanět	0	0	18	1	0	18	4	61
hanit	36	2	16	4	0	11	3	50
χ2	36	2	0,118	1,8	–	1,69	0,143	1,09
p	< 0,0001	0,1573	0,7316	0,1797	–	0,1936	0,7055	0,2965

Tabulka 2 Počty výskytů sledovaných tvarů sloves hanět – hanit, šílet – šílit a kvílet – kvílit v korpusu SYN2009PUB. U jednotlivých sloves je spočítána hodnota chí-kvadrátu a rovněž pravděpodobnost, že je rozdíl v četnostech náhodný.

 

	3. os. pl.	imp.	příč. činné m. sg.	příč. činné f. sg. / n. pl.	příč. činné n. sg.	příč. činné m. pl. živ.	příč. činné m. pl. inf. neživ. / f. pl.	inf.
nemuset	13 075	0	12 929	6796	5665	14 547	3450	207
nemusit	17 070	0	17	3	7	16	2	0
χ2	N/A	–	12878,089	6787,005	5644,035	14499,070	3444,005	207
p	N/A	–	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
vymyslet	2	0	6974	2345	261	4320	504	5491
vymyslit	840	49	27	6	0	19	0	19
χ2	N/A	49	6893,417	2327,061	261	4263,333	504	5434,262
p	N/A	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
zabydlet	0	0	1081	451	149	579	236	553
zabydlit	236	0	28	9	7	12	6	11
χ2	236	–	999,828	424,704	129,256	543,975	218,595	520,858
p	< 0,0001	–	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001	< 0,0001
zakvílet	0	0	12	4	0	1	14	0
zakvílit	8	0	0	0	0	0	0	0
χ2	8	–	12	4	–	1	14	–
p	< 0,05	–	< 0,001	< 0,05	–	0,3173	< 0,001	–
zešílet	2	0	139	38	13	53	15	34
zešílit	17	1	0	0	0	0	0	0
χ2	11,842	1	139	38	13	53	15	34
p	< 0,001	0,3173	< 0,0001	< 0,0001	< 0,001	< 0,0001	< 0,001	< 0,0001
pohanět	0	0	20	1	0	7	1	23
pohanit	6	0	11	2	0	4	0	0
χ2	6	–	2,613	0,333	–	0,818	1	23
p	< 0,05	–	0,1060	0,5637	–	0,3657	0,3173	< 0,0001

Tabulka 3 Počty výskytů sledovaných tvarů prefigovaných sloves nemuset – nemusit, vymyslet – vymyslit, zabydlet – zabydlit, zakvílet – zakvílit, zešílet – zešílit a pohanět – pohanit v korpusu SYN2009PUB. U jednotlivých sloves je spočítána hodnota chí-kvadrátu a rovněž pravděpodobnost, že je rozdíl v četnostech náhodný.

 

[83]myslil je hned 69 výskytů z Fuksovy knihy Vévodkyně a kuchařka a 30 z jeho Smrti morčete, 21 z Eichlerova díla …aneb komentář k bratrovraždě, 14 z Kunderova Žertu, 14 z korespondence Voskovce a Wericha, 13 z Foglarových Hochů od Bobří řeky, v rámci publicistiky je v korpusu SYN2010 tento tvar doložen pouze jednou). Složitější je situace u tvarů prézentních. U sloves myslet, bydlet a hanět je zcela dominantní vzor prosit, respektive trpět, u sloves muset, šílet a kvílet se užívá jak tvarů podle prosit/trpět, tak tvarů podle sázet, přičemž u šílet je patrná určitá preference pro prosit/trpět.

U vybraných předponových derivátů je situace obdobná. Sloveso nemuset se chová v principu stejně jako muset, v prézentních tvarech se vyskytují podoby podle prosit i sázet, v infinitivních tvarech naopak pouze tvary podle sázet. Slovesa zakvílet a zešílet se od svých bezpředponových protějšků liší v tom, že v prézentních tvarech statisticky signifikantně preferují tvar prosit. Je však třeba říci, že výskytů těchto tvarů najdeme v korpusu SYN2009PUB jen velmi málo. U slovesa pohanět se podobně jako u bezpředponového hanět ukazuje rozkolísanost infinitivních tvarů a příklon k tvaru prosit u 3. os. pl. prézentu. Slovesa zabydlet a vymyslet rovněž vykazují stejné chování jako jejich bezpředponové deriváty.

Můžeme tak shrnout následující: Slovesa muset, kvílet a šílet by bylo nejvhodnější řadit pod vzor sázet (tj. dubleta -í/-ejí v 3. os. pl., infinitivní tvary s kmenotvornou příponou -e-). Slovesa myslet, bydlet se chovají v souladu se vzorem trpět (tj. koncovka -í v 3. os. pl., infinitivní tvary s kmenotvornou příponou -e-). Specifické je sloveso hanět, které má prézentní tvary podle prosit a v infinitivních tvarech variuje mezi kmenotvornou příponou -e- a -i-. Bylo by tak vhodné řadit jej do skupiny sloves kolísajících mezi prosit a trpět, kam patří například chraptit-chraptět, svištit-svištět atd. Zároveň se zdá, že se obdobně jako tato bezpředponová slovesa chovají i jejich předponové deriváty.

Závěr

V tomto textu jsme ukázali, že uvedený předpoklad o dvou paralelních paradigmatech sloves muset – musit, bydlet – bydlit, myslet – myslit, šílet – šílit, kvílet – kvílit a hanět – hanit v současné češtině neplatí. Zároveň jsme došli k tomu, že se tato slovesa chovají různě: muset, kvílet a šílet se přiklání ke vzoru sázet, myslet a bydlet ke vzoru trpět a zcela specificky se časuje sloveso hanět. Ukazuje se tak, že uvedená slovesa v současné češtině ucelenou skupinu netvoří.

LITERATURA

ČECHOVÁ, M. et al. (2000): Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV.

Český národní korpus – SYN2010 (2010) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. <http://www.korpus.cz>.

[84]Český národní korpus – SYN2009PUB (2010) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. <http://www.korpus.cz>.

HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. (1960): Česká mluvnice. Praha: SPN.

Internetová jazyková příručka (2008–2013) [online]. Cit. 2012-12-15. <http://prirucka.ujc.cas.cz/>.

Mluvnice češtiny 2 (1986). Praha: Academia.

Pravidla českého pravopisu. Školní vydání (2002). Praha: Fortuna, Ústav pro jazyk český.

Příruční mluvnice češtiny (1995). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Slovník spisovné češtiny (2004). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1989). Praha: Academia.

ŠMILAUER, V. (1972): Nauka o českém jazyku. Praha: SPN.

VOLÍN, J. (2007): Statistické metody ve fonetickém výzkumu. Praha: Epocha.

---

[1] Podle platné kodifikace je u sloves podle vzoru sázet možné užívat jak původních tvarů na -ejí, tak tvarů na -í. V naší analýze pracujeme s tvarem -í jako s tvarem podle vzoru prosit a s tvarem -ejí jako s tvarem podle vzoru sázet. Pokud bychom tak nečinili, nemohli bychom se ke kolísání ve 3. osobě plurálu vůbec vyjadřovat. To samozřejmě neznamená, že bychom postupovali stejně při vyhodnocení této analýzy (viz část Interpretace).

[2] To je patrně dáno na jedné straně tím, že s výjimkou předponových derivátů jde o slovesa nedokonavá, na straně druhé tím, že se přechodníky minulé v současné češtině prakticky nepoužívají.

[3] V případech označených N/A nemá smysl statistický výpočet provádět, protože četnost tvarů podle prosit je pouze odhadovaná (viz výše).

[4] O tomto statistickém výpočtu lze najít poučení například v knize Jana Volína Statistické metody ve fonetickém výzkumu (2007, s. 124–149).

[5] Viz rovněž Volín (2007, s. 34–38). Podotkněme zde, že za statisticky významnou se považuje pravděpodobnost 0,05 a nižší.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
jan.chromy@ff.cuni.cz

Naše řeč, ročník 96 (2013), číslo 2, s. 78-84

Předchozí Veronika Štěpánová: Fonetická problematika v jazykové poradně

Následující Alena M. Černá: Synonymie v tzv. vodňanském lékařství