Knižní novinky z bulharské bohemistiky, hlavně jazykovědné

Ludmila Uhlířová

[Reviews and reports]

(pdf)

New Czech Studies books from Bulgaria, mainly linguistic ones

V časovém sledu 2011–2013 vyšlo v prestižních sofijských nakladatelstvích hned několik publikací, které přinášejí bohatou výpověď o aktuálním stavu bulharské bohemistiky a o současných kontaktech bulharských bohemistů s bohemisty českými. Kdybychom jen v kolektivních svazcích z těchto tří let sečetli stránky s příspěvky, které jsou věnovány jazykovědné kontrastivní bulharsko-české, resp. česko-bulharské problematice, připočítali k nim ještě bohemistické příspěvky v nich otištěné a spočítali jména autorů, kteří do sborníků (někteří i opakovaně) přispěli, došli bychom k úctyhodnému součtu přibližně jednoho tisíce stran a k více než šesti desítkám různých jmen. V souvislosti s těmito počty se hodí připomenout otázku, kterou si před deseti lety položila, byť s určitou nadsázkou, H. Gladkovová (2004), zda bulharská bohemistika je „největší bohemistika na světě“. Tehdy na ni odpověděla: „Pravděpodobně ano, alespoň relativně k velikosti státu. Ale možná i absolutně.“ Svou odpověď dokumentovala statistikou o dlouhodobě vysokých počtech studentů a absolventů bohemistiky na bulharských univerzitách a o počtech vědeckých, odborných a pedagogických pracovníků na bulharských univerzitních a akademických pracovištích. Kdyby článek psala dnes, neměla by důvod svůj názor měnit. Naopak, mohla by ho podpořit poukazem na současnou publikační mnohost.

Následující stručnou „inventuru“ publikací z výše uvedených let je třeba začít připomenutím knihy nesporně nejvýznamnější, dvojjazyčného slovníku s titulem Kratăk češko-bălgarski rečnik na neknižovnata leksika. Malý česko-bulharský slovník nespisovné slovní zásoby, který sestavil sofijský kolektiv autorů vedený J. Băčvarovem (2011). O tomto slovníku se však už v Naší řeči psalo, čtenáře proto stačí odkázat na recenzi[1]. Na tomto místě jen ještě doplníme, že se slovník setkal s veskrze pozitivním ohlasem v bulharských a českých recenzích[2] a že se stal inspiračním zdrojem k studiu různých aspektů nespisovné slovní zásoby bulharské a české; ke statím čerpajícím z materiálu slovníku se vrátíme níže.

Druhou, po mnoha stránkách výjimečnou publikací je trojčíslo bulharského odborného časopisu Homo bohemicus (č. 2–4/2011)[3], vydané u příležitosti stého výročí založení Ústavu pro jazyk český. Víc než polovinu svazku zaplnili čeští autoři, kteří byli bulharskými editory požádáni, aby seznámili čtenáře s dějinami ústavu, s jeho hlavními vědeckými výsledky za dobu [35]jeho existence, s vědeckovýzkumnými směry minulými, současnými a směřujícími do budoucna a s jeho současnou organizační strukturou. Svazek přinesl také interview tehdejší lektorky bulharského jazyka na Karlově univerzitě a bohemistky G. Bakărdžievové s profesorem F. Danešem; s jeho podstatnou částí měli už čtenáři Naší řeči rovněž příležitost seznámit se v českém znění (Bakărdžieva, 2013).

Třetí vědeckou událostí, která se váže k roku 2011, byla národní bohemistická konference v Sofii. Její jednání shrnul o rok později vydaný sborník referátů s příznačným názvem Bălgarskata bochemistika dnes (Dejkova – Penčev, 2012). Konference se vedle jazykovědců zúčastnili literární vědci, historici, etnografové a teoretici umění, takže bulharská bohemistika se na ní prezentovala v plné šíři (a mohli bychom napsat: v plném lesku). Uspořádání konference sice nebylo explicitně dáno do souvislosti s jubileem Ústavu pro jazyk český, ale symbolický význam přihlášení se k českému akademickému výročí bezesporu evokuje, a to nejen shodným rokem konání, ale také skutečností, že se jí aktivně účastnili bulharští bohemisté[4] z bulharských univerzit v Sofii, Plovdivu, Blagoevgradu a Šumenu, z několika bulharských akademických ústavů (z Ústavu bulharského jazyka, Ústavu pro literaturu, Ústavu pro historická studia, Etnografického ústavu, Ústavu pro studium umění) a nechyběl ani příspěvek od pracovníka Regionálního historického muzea v Plevenu, od archivářky z Centrálního státního archivu, od bulharských bohemistů působících v té době v Praze a v Brně; svazek doplňuje i několik autorů bez udané afiliace. Viděno z hlediska dlouhodobého vědního kontextu, šlo o úspěšnou konkrétní manifestaci v řadě vědeckých výsledků bulharské bohemistiky, pěstované v této zemi soustavně a všestranně po celé dvacáté století[5]. Pro příspěvky jazykovědné je charakteristické, že autoři si nezvolili náměty svých referátů jen jako příležitostná témata pro danou konferenci, ale navázali v nich na své individuální, často dlouholeté lingvistické zájmy a badatelské preference. Tak např. od autorky známé gramatiky češtiny M. Mladenovové (2004) si ve sborníku přečteme syntakticko-sémanticky orientovanou stať o shodách a rozdílech mezi českými slovesy být a mít a jejich bulharskými ekvivalenty (da bădeš, da imaš). E. Makedonská, autorka monografie o slovní zásobě v Jungmannově Slovníku česko-německém v porovnání se základním lexikografickým dílem bulharským, pětisvazkovým Slovníkem bulharského jazyka od N. Gerova (1823–1900),[6] se opět vrátila k svému životnímu tématu, k obrozenské slovní zásobě češtiny. Dialektoložka a etymoložka Ch. Dejkovová, autorka disertace o onomaziologických a slovotvorných shodách a rozdílech v soustavě českých a bulharských pojmenování ptáků[7], si vybrala tentokrát pro svou důkladnou porovnávací analýzu slovanský lidový název pliska (= konipas) a jeho varianty. M. Račevová předložila zajímavé doklady dětské řečové tvořivosti, jíž se zabývala už předtím ve své (česky psané a v Brně obhájené) disertaci[8]. Způsoby překladu tzv. „bezekvivalentního lexika“ (zejména reálií) mezi češtinou a bulharštinou studovala B. Niševová, [36]lexikoložka a lexikografka s bohatými zkušenostmi z českého lingvistického prostředí a autorka monografie o neologické slovní zásobě české a bulharské[9]. Všestranná bohemistka J. Trifonovová[10] se ve svém příspěvku zamýšlela nad chápáním pojmů/termínů cizí slovo, přejímka, kopie, translexém aj. a zejména nad kritérii funkčnosti slova při přejímání, které je tak charakteristické pro současnou češtinu i bulharštinu. K. Tomovová se zajímala o to, jak jsou v české a bulharské lexikografické literatuře dvacátého století klasifikována citoslovce. C. Avramovová, kterou už známe ze dvou monografií o tvoření substantiv v bulharštině v porovnání s češtinou[11], zvolila další slovotvorné téma, a to různé způsoby tvoření substantiv od jmen osob (např. čes. shakespearolog, bulh. šekspirolog a jiné typy). Takto bychom ve výčtu kvalitních, promyšlených jazykovědných statí (ve sborníku je jich celkem patnáct), vyznačujících se ve všech případech širokým rozhledem po české lingvistické, zejména lexikologické a lexikografické literatuře, mohli pokračovat dále.

V letech 2011–2013 se uskutečnil mezinárodní projekt Ústavu bulharského jazyka a Ústavu pro jazyk český, jehož úspěšným výstupem je společně redigovaný svazek statí z r. 2013 (byla do něho přizvána i slavistka z Varšavy) s názvem Problemi na neologijata v slavjanskite ezici (Blagoeva – Kolkovska – Lišková, 2013). Lze říci, že tento svazek statí má charakter monografie, protože individuální vědecké zájmy řešitelů projektu se v něm promítly do jediného tématu – slovanské neologie. Toto téma je dostatečně široce definováno, takže mohlo být pojednáno z rozmanitých teoretických a metodologických aspektů a s využitím různých jazykových dat. Podle dílčích tematických okruhů je kniha kompozičně rozdělena do šesti částí, v nichž se střídají česky psané příspěvky bohemistické s bulharistickými psanými bulharsky; dva příspěvky jsou v polštině. Hlavním cílem účastníků projektu bylo poukázat jak na rysy společné, kterými lze charakterizovat neologizační procesy aktuálně probíhající ve více slovanských jazycích, tak na rysy, projevy a tendence pro některý z jazyků specifické. K nejdůležitějším společným rysům patří, jak autoři ukázali, vysoká aktivizace slovotvorných prostředků derivačních i kompozičních, dále procesy neosémantizační a v neposlední řadě hojné obohacování slovní zásoby přejímáním z cizích jazyků, to vše při synergickém působení internacionalizace, intelektualizace a jazykové ekonomie. Témata v jednotlivých příspěvcích předložená se překrývají či stýkají jen v menší míře, konkrétní přínos každého autora je individuální, specifický a je výbornou výzvou k následování, zejména k analýze materiálu z dalšího jazyka. Škoda, že jenom šest příspěvků z celkového počtu sedmnácti je kontrastivních. Porovnání bulharštiny s ruštinou a polštinou (J. Satoła-Staśkowiaková) např. ukázalo, že přejímkám nejméně „vzdoruje“ bulharština, nejvíce naopak ruština, zatímco polština se v „ochotě“ přejímat cizí slova nachází mezi oběma jazyky, ale bližší je bulharštině. Naopak, jak ukázala táž autorka, silným vlivem angličtiny v oblasti sémantických neologismů je – v důsledku globalizace – ve stejné míře zasažena polština i bulharština. B. Niševová na základě dat z bulharských a českých slovníků neologismů a z korpusů zjistila, že tvoření a užívání příslovcí (nejčastěji od přejatých slov) je intenzivnější v češtině než v bulharštině; důvody spatřuje v menší schopnosti bulharštiny tvořit relační adjektiva, a tudíž také v menší schopnosti doplňovat slovotvorná hnízda deadjektivními příslovci. Větší odvozovací sílu má čeština také v kategorii apelativ od zeměpisných jmen (tzv. geonymních apelativ), jak to dovozuje v obsáhlé, frekvenčními údaji podpořené studii J. Trifonovová: v češtině je jich [37]o třetinu více než v bulharštině. Kognitivní aspekty neologizace ve sféře vymezené jako „politika a společnost“ (do níž patří politické reálie, orgány vlády, politická struktura, političtí činitelé, politické přesvědčení) sledovala D. Blagoevová; doložila, jak se postupně ztrácí komunikační relevance pojmů spjatých se socialistickou etapou vývoje jazyka a společnosti (např. bulh. diktatura na proletariata, čes. úderník, domovní důvěrník), jak se mění sémantika některých pojmů (např. čes. demokracie stejně jako bulh. demokracija) a jak přibývá pojmů nových nebo „reaktualizovaných“ (např. čes. tržní ekonomika, bulh. pazarna ikonomika). Kontrastivní přístup doplnila ještě O. Soroková článkem o třech ukrajinských neologismech v bulharštině (bulh. grivna, kopijka, gladomor). – Empirické studie vycházející pouze z dat bulharských se týkají slovotvorby substantiv, zejména kategorie nejfrekventovanější, jíž jsou nomina agentis (C. Georgievová), dále slovotvorby deverbativních substantiv (N. Kostovová) a sémantické neologie, zejména metaforických a metonymických významů adjektiv a sloves a jejich užívání v textech různých žánrů (S. Kolkovská). Zbývá ještě zmínit se o příspěvcích analyzujících jazyková data česká. Je jich celkem osm a liší se mezi sebou šíří tematického záběru – od celkové charakteristiky neosémantizačních procesů (B. Procházková) k těm, které pojednávají o konkrétních slovotvorných kategoriích, jejich podtřídách, až o jednotlivých výrazech. O depropriálních neologismech z příjmení (jágrovec, hrabalovština, svěrákovský, po kunderovsku, je přeshakespearováno) píše V. Michalec, o nových germanismech v češtině R. Neprašová (kinderhotel, parkplac), funkční rozpětí neologických zkratek popsaly A. Rangelovová a Z. Tichá. M. Lišková poté, co sebrala velké množství dokladů slova neologismus v mediálních textech, sledovala jeho významovou a funkční diverzifikaci. Tématem článku od J. Šimandla je tzv. blending; autorovu konstatování o narůstajícím počtu komunikačních sfér, kde se tzv. blendů užívá, popř. kde se tolerují, a o celkovém posouvání tohoto jevu (v rámci periferie) směrem k centru, lze jistě dát za pravdu[12]. Výslovnostní varianty lexémů franchising a franchisa shromáždila L. Jílková. Posledním českým textem (od V. Dvořáčkové) je rozbor slovní zásoby Dodatků k Příručnímu slovníku jazyka českého (http://bara.ujc.cas.cz/bara/) jako jedinečného obrazu dobových neologismů druhé poloviny čtyřicátých let a let padesátých, která se z řady důvodů v úplnosti do dalších slovníků nedostala. Tolik výčet příspěvků ve svazku. Ačkoliv jeho titul hlásá, že bude věnován „problémům“, má ve skutečnosti bohatší a komplexnější obsah. Pohled na novou slovní zásobu, který je založen na teoretických východiscích bulharské a české lexikologie a lexikografie (každá stať je opatřena příslušnou bibliografií), pohled, v němž se klasifikuje a hodnotí empirický materiál z neologických slovníků[13], z korpusů[14] a dalších internetových zdrojů a který ve svých zobecněních postihuje důležité vývojové rysy slovanské neologické slovní zásoby, je po stránce teoretické i empirické užitečný. Ukázalo se, že mezinárodní srovnávací projekty mohou být inspirativní, bylo by proto dobré, aby mohly vznikat projekty podobné, popř. aby na ty už osvědčené mohly navazovat další.

Zajisté nepřekvapí, že bohemistika je velmi významně zastoupena také v jubilejním sborníku Slavjanskite ezici otblizo (Mladenova – Železarova, 2013). Vydán byl k sedmdesátinám doyena bulharské bohemistiky Janka Băčvarova (1942–2014), jazykovědce, který za svého [38]celoživotního působení na Sofijské univerzitě vychoval několik generací bulharských bohemistů, který po několik let působil také na Karlově univerzitě v Praze a který jako jediný bulharský jazykovědec byl v r. 2002 oceněn čestnou oborovou medailí J. Dobrovského za zásluhy ve společenských vědách. Noblesnímu vědci, pedagogovi a člověku napsala laudatio M. Mladenovová, bibliografii jeho prací sestavila L. Kroužilová. Z obsahu tematicky rozrůzněného svazku, který se dostává k čtenářům v pečlivé grafické úpravě a v reprezentativní knižní vazbě, se zmíníme na prvním místě o článcích, v nichž se porovnává čeština s bulharštinou: Především se v nich opět setkáváme s jazykovědci jmenovanými už výše, s J. Trifonovovou, Ch. Dejkovovou, D. Blagoevovou, E. Makedonskou, C. Avramovovou a K. Tomovovou; tyto autorky dále propracovávají „svá“ témata, o nichž byla řeč už výše. Do svazku přispěla také renomovaná autorka moderní vědecké monografie o bulharské morfologii R. Nicolovová[15], a to zevrubnou analýzou bulharských konstrukcí s posesivy ze srovnávacího pohledu bulharsko-českého. Ucelenou skupinu tvoří pak tři příspěvky, které vycházejí z materiálu Malého česko-bulharského slovníku nespisovné slovní zásoby (viz o něm výše); v tomto slovníku se totiž neuvádí, z kterých jazyků byla do češtiny přejata jednotlivá slova ani v čem spočívala jejich adaptace na češtinu, a právě tuto pro Nečechy zajímavou informaci se rozhodli doplnit B. Paraškevov (probírá germanismy), dále Ch. Stamenov spolu s A. Bagaševovou (píší o anglicismech) a R. Železarovová (o přejímkách z francouzštiny).[16] Seznam porovnávacích příspěvků od bulharských autorů spolu s příspěvky bohemistickými od českých autorů by mohl být dále rozšířen ještě o dalších šestnáct jmen. Jednotlivé stati se liší tematicky (jde často o témata jubilantovi více či méně blízká), typem a rozsahem souborů analyzovaných empirických jazykových dat, převahou popisné, anebo spíše teoretické stránky probírané problematiky, opřením se o znalost odborné literatury (české, bulharské a jiné slavistické), začleněním probíraného tématu do širší lingvistické nebo jiné (např. literárněhistorické nebo pedagogické) slavistické oblasti a v neposlední řadě originalitou nápadů. Jako příklad uvedeme – za všechny – článek V. Geševa, který se jako jediný zabývá profesní mluvou bulharských jazykovědců. Mimo jiné zjistil nejen to, že názvy pádů utvořené z latinských základů užívají dnes jazykovědci mnohem častěji než tradiční názvy domácí (např. bulh. genitiv místo roditelen padež), ale nadto si všiml specifické výslovnostní anomálie: všechny se v řeči jazykovědců – odchylně od normy – vyslovují velmi často s přízvukem na první slabice, tedy bulh. ‘nominativ, ‘genitiv, … ‘instrumental (noremní by bylo nomina’tiv, geni’tiv, … instrumen’tal). Tento „přízvukový model“ se u žádných jiných jazykovědných ani jiných termínů či jiných slov v bulharštině nevyskytuje.[17] Podle Geševa jde o „přízvukový bohemismus“, který se zrodil mezi jazykovědci-slavisty a od nich se rozšířil dál do lingvistických kruhů.

Aby byl přehled novinek z bulharské jazykovědy úplný, je nutno zmínit se ještě o sborníku ze slavistického „čtení“ Katedry slovanské jazykovědy a Katedry slovanských literatur Sofijské univerzity. Zasedání v roce 2012 bylo už jedenácté a jeho tématem byl čas a dějiny v slovan[39]ských jazycích, literaturách a kulturách. Vybrané referáty jsou publikovány ve dvou svazcích a pozornost se v nich soustřeďuje, jak editorky píší v předmluvě, „na specifické a univerzální projevy slovanského kulturního vědomí“. Mezi položkami jazykovědnými, publikovanými v jazykovědném svazku s titulem Ezikoznanie[18] (druhý se týká literatury, dějin a kultury) nechybějí ani tentokrát referáty s porovnávací bulharsko-českou tematikou od bulharských bohemistů. Vzhledem k periodicitě zasedání jsou to však texty spíše kratší a poskytují aktuální vhled do dílny jednotlivých badatelů – jsou prezentacemi témat, na kterých právě pracují, a projevem jejich odborných aktivit. Tak např. v oddílu o lexikografii a slovotvorbě se setkáváme s již známými jmény C. Avramovové, D. Blagoevové, Ch. Dejkovové, B. Niševové a J. Trifonovové, v oddíle o dějinách jazyka s E. Makedonskou. Pragmatika a kognitivní lingvistika je zastoupena u M. Kuzmovové (o českých příslovích), M. Račevové (o pojmu času v dětské řeči) a C. Šubovové (z oblasti konverzační analýzy: jakou formulkou začíná telefonní hovor bulharský a jakou český?). Nechybějí ani témata gramatická (M. Radičevová) či sociolingvistická (H. Chamamiová).

Představení publikací, o něž jsme se pokusili[19], nemůže být v této zhuštěné podobě ničím víc než pozvánkou a vybídnutím k tomu, abychom na bulharskou bohemistiku soustředili pozornost. Stojí to za to. Čím více jazyků se studuje a čím více lingvistických přístupů se aplikuje, tím všestrannější a hlubší pohled na strukturu jazyka a na její fungování v současné globalizované společnosti lze získat. Dva slovanské jazyky, typologicky sice příbuzné, avšak strukturně od sebe už relativně vzdálené, jsou toho výmluvným svědectvím a aktivita bulharských jazykovědců i jejich spolupráce s jazykovědci českými je k tomu významným vkladem i výzvou.

 

LITERATURA

AVRAMOVA, C. (2003): Slovoobrazuvatelni tendencii při săštestvitelnite imena v bălgarskija i češkija ezik v kraja na XX vek. Sofija: Cheron Pres.

AVRAMOVA, C. (2013): Imena na žiteli (nomina habitatorum) v săvremennija češki i săvremennija bălgarski ezik. Sofija: Paradigma.

BĂČVAROV, J. i kol. (2011): Kratăk češko-bălgarski rečnik na neknižovnata leksika. Malý česko-bulharský slovník nespisovné slovní zásoby. Bochemia klub – Goljama češka biblioteka. Sofija: ETO.

BAKĂRDŽIEVA, G. (2013): Rozhovor s Františkem Danešem. Naše řeč, 96, s. 229–233.

BLAGOEVA, D. – KOLKOVSKA, S. – LIŠKOVÁ, M. (eds.) (2013): Problemi na neologijata v slavjanskite ezici. Sofija: Akademično izdatelstvo „Prof. Marin Drinov“.

BOGOCZOVÁ, I. (2011): Bulharský zájem o český nespisovný lexikon. Slavia, 80, s. 474–477.

BUROVA, A. – IVANOVA, D. – CHRISTOVA, E. – DIMITROVA, S. – AVRAMOVA, C. (eds.) (2012): Vreme i istorija v slavjanskite ezici, literaturi i kulturi. Sbornik s dokladi ot Edinadesetite nacionalni slavistični četenija 19–21 april 2012. Tom părvi. Ezikoznanie. Sofija: Universitetsko izdatelstvo „Sv. Kliment Ochridski“.

[40]BUROVA, A. – KUZMOVA, M. – DIMITROVA, S. (eds.) (2013): 20 godini „Bochemija klub“. Sofija: Paradigma. (Homo bohemicus, 1–2/2013).

ČMEJRKOVÁ, S. – HOFFMANNOVÁ, J. – KLÍMOVÁ, J. (eds.) (2012): Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum. DEJKOVA, Ch. (2006): Onomasiologični i slovoobrazuvatelni schodstvija i različija meždu bălgarski i češki nazvanija na ptici. Disertace (rkp.).

DEJKOVA, Ch. – PENČEV, V. (eds.) (2012): Bălgarskata bochemistika dnes. Sofija: Paradigma.

DOROVSKÝ, I. (2011): Malý česko-bulharský slovník. Slovanský jih XI, № 4, s. 30.

FALTÝNEK, D. – GVOŽDIAK, V. (eds.) (2013): Tygramatika: Soubor studií věnovaných prof. Janu Kořenskému k 75. narozeninám. Praha: Dokořán.

GLADKOVOVÁ, H. (2004): Největší bohemistika na světě? Čeština doma a ve světě, II, s. 157–159.

KUZMOVA, M. – BĂČVAROV, J. – NIŠEVA, B. (eds.) (2011): Ad gloriam saeculi: Sto godini ot sazdavaneto na Kancelarija na češkija ezik, predšestvenik na Instituta za češki ezik při Akademijata na naukite na Češkata republika. Sofija: Paradigma. (Homo bohemicus, 2–4/2011).

MAKEDONSKA, E. (2000): Jména činitelská a konatelská (J. Jungmann a N. Gerov). Sofija: Cheron Pres.

MAKEDONSKA, E. (2013): Ja. Băčvarov i kol., Kratăk češko-bălgarski rečnik za neknižovnata leksika. Săpostavitelno ezikoznanie, XXXVIII, s. 113–114.

MARTINCOVÁ, O. a kol. (1998): Nová slova v češtině. Slovník neologizmů. Praha: Academia.

MARTINCOVÁ, O. a kol. (2004): Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. Praha: Academia.

MLADENOVA, M. (2004): Češka gramatika. Sofija: Nauka i izkustvo.

MLADENOVA, M. (2011): Kakvo predstavljava Kratkijat češko-bălgarski rečnik na neknižovnata leksika. Homo bohemicus 2011, № 2–4, s. 177–182.

MLADENOVA, M. – ŽELEZAROVA, R. (eds.) (2013): Slavjanskite ezici otblizo. Sbornik v čest na 70-godišninata na doc. Janko Băčvarov. Sofija: Universitetsko izdatelstvo „Sv. Kliment Ochridski“.

NAČEVA-MARVANOVÁ, M. (2011/2012): První překladový dvojjazyčný slovník české a bulharské nespisovné slovní zásoby. Český jazyk a literatura, LXII, s. 200–203.

NICOLOVA, R. (1986): Bălgarskite mestoimenija. Sofija: Nauka i izkustvo.

NICOLOVA, R. (2008): Bălgarska gramatika. Morfologija. Sofija: Universitetsko izdatelstvo „Sv. Kliment Ochridski“.

NIŠEVA, B. (2014): Inovační procesy v české a bulharské jazykové situaci (na materiálu jazyka médií). Praha: Karolinum.

PERNIŠKA, E. – BLAGOEVA, D. – KOLKOVSKA, S. (2001): Rečnik na novite dumi i značenija v bălgarskija ezik. Sofija: Nauka i izkustvo.

PERNIŠKA, E. – BLAGOEVA, D. – KOLKOVSKA, S. (2010): Rečnik na novite dumi v bălgarskija ezik. Sofija: Nauka i izkustvo.

RAČEVA, M. (2012): Jazyková rozcestí aneb překážky na cestě komunikace a jejich překonání. Disertace (rkp.).

SIMEONOVA, M. (2011): Kratăk češko-bălgarski rečnik na neknižovnata leksika ili văzchvala na ezikovoto bohatstvo. Bălgari, č. 1, s. 30.

[41]TRIFONOVA, J. (v tisku): Dinamika v bălgarskata i češkata deproprialna sistema v kraja na XX vek. Sofija.

UHLÍŘOVÁ, L. (2012): Čeština v negližé – očima bulharských lexikografů. Naše řeč, 95, s. 207–212.

UHLÍŘOVÁ, L. (2013): Homo bohemicus 2011. Slovo a slovesnost, 74, s. 237–239.

VIDENOV, M. (2011): Neobchodim i moderen narăčnik. Ezik i literatura, LXV, s. 220–222.

ZEMAN, J. (2011/2012): Dvojjazyčný slovník nespisovné slovní zásoby. Češtinář, XXII, s. 83–85.

---

[1] Uhlířová (2012).

[2] Simeonova (2011), Dorovský (2011), Mladenova (2011), Bogoczová (2011), Videnov (2011), Zeman (2011/2012), Načeva-Marvanová (2011/2012), Makedonska (2013).

[3] Kuzmova, M. – Băčvarov, J. – Niševa, B. (eds.) (2011): Ad gloriam saeculi: Sto godini ot sazdavaneto na Kancelarija na češkija ezik, predšestvenik na Instituta za češki ezik při Akademijata na naukite na Češkata republika. Sofija: Paradigma. (Homo bohemicus, 2–4/2011), 182 s. Zprávu viz Uhlířová (2013). Podrobněji o akademickém sdružení Bohemia klub viz na stránkách http://www.bohemiaklub.org/site/. – V r. 2013 vyšlo speciální dvojčíslo věnované dvaceti letům jeho existence, viz Burova, A. – Kuzmova, M. – Dimitrova, S. (eds.) (2013): 20 godini „Bochemija klub“. Sofija: Paradigma. (Homo bohemicus, 1–2/2013), 107 s.

[4] Také na pražské mezinárodní konferenci v červnu 2011, konané ke 100. výročí založení Kanceláře Slovníku jazyka českého, patřili bulharští jazykovědci k nejpočetněji zastoupeným zahraničním delegacím. Referáty bulharských účastníků viz ve svazku Čmejrková – Hoffmannová – Klímová (2012).

[5] Připomeňme, že například spolutvůrce moderní bulharské jazykovědy a první rektor Sofijské univerzity A. Teodorov-Balan (1859–1959) byl žákem J. Gebauera a M. Hattaly a svou disertaci O zvuku ъ v nové bulharštině obhájil v Praze na Karlově univerzitě.

[6] Makedonska (2000).

[7] Dejkova (2006).

[8] Račeva (2012).

[9] Niševa (2014).

[10] Trifonova (v tisku).

[11] Avramova (2003, 2013).

[12] Srov. nejnověji např. výraz tygramatika v titulu Faltýnek – Gvoždiak (2013). Doložit by bylo možno vtipné blendy z bulharštiny, např. v r. 1997 se v Bulharsku konalo Švejkolokvium.

[13] Martincová (1998, 2004), Perniška – Blagoeva – Kolkovska (2001, 2010).

[14] Bălgarski nacionalen korpus. < http://search.dcl.bas.bg > – Korpus Języka Polskiego PWN. < www.korpus.pwn.pl > – Český národní korpus. < http://www.korpus.cz >.

[15] Nicolova (1986, 2008).

[16] V bibliografii u těchto tří příspěvků však nenacházíme žádný odkaz na etymologické slovníky češtiny ani na Nový akademický slovník češtiny (u příspěvku Paraškevova bibliografie chybí vůbec), takže nevíme, odkud autoři čerpali informace o původu přejímek; u některých přejímek je chybně udáván jejich původ a u některých se jejich podoba nekryje s tou, která je uvedena v Malém slovníku.

[17] Vyslovuje se vždy pouze infini’tiv, laryn’gal, kolek’tiv, integ’ral atd., tedy s přízvukem na poslední slabice.

[18] Burova – Ivanova – Christova – Dimitrova – Avramova (2012).

[19] Stranou zůstala informace o produkci časopisecké, zejména o sofijském časopise Săpostavitelno ezikoznanie < www.slav.uni-sofia.bg/Pages/contrastive.html >, a o přepracovaném vydání kolektivních akademických pravidel bulharského pravopisu z r. 2012: Oficialen pravopisen rečnik na bălgarskija ezik. Sofija: Prosveta.

Nýřanská 12, 153 00 Praha 5
lidauhlirova@seznam.cz

Naše řeč, volume 98 (2015), issue 1, pp. 34-41

Previous Pavel Štěpán: Sufix -ek v pomístních jménech v Čechách

Next Iva Nebeská: Česká studie o dětské řeči