Fonetický pohled na naši řeč. Slovo úvodem

Jan Volín

[Articles]

(pdf)

Phonetic perspective on our speech. Preface

Vědecké disciplíny prodělávají změny podobné vývoji živých organismů. Mají svá dětská období, kdy se snaží najít si místo ve světě, do nějž se zrodily, a kdy se s tímto světem učí konzistentně komunikovat. Mají svá období pubertální, kdy se jejich hypertrofované sebevědomí snoubí s dočasnou ztrátou sebereflexe a kdy občas nerozumí ani samy sobě, atp. Pro debaty o poslání vědního oboru a jeho postavení v rámci společenského dění, pro úvahy o smysluplnosti počínání badatelů, a někdy i pro zdůvodňování požadavků na financování oboru, mohou být takovéto analogie užitečné. Pro toho, kdo je začne brát příliš doslova, budou nejspíše zavádějící. A stejně jako u jiných přirovnání se můžeme i zde nechat inspirovat, ale zároveň nesmíme zapomenout, že jde jen o přirovnání.

Fonetické vědy se dnes ocitají ve zvláštní etapě svého rozvoje. Vstupují do období zodpovědného přístupu k sobě a svému okolí, do období jakési rané dospělosti. Uvědomují si, že exhibicionistické produkování „modelů“, které jsou neověřitelné a především neaplikovatelné, je samoúčelné. Že pokusy umísťovat nálepku „model“ na kdejaký triviální nápad jsou směšné. Že realita řečového chování je velkolepá, úchvatná, ale naše schopnosti vědomě ji analyzovat jsou velmi omezené. Že skrze své dělníky, fonetiky a fonology, se musí skromně, ale neúnavně ptát, proč v určité situaci mluvíme právě tak, jak mluvíme, a proč v jiné situaci mluvíme jinak, a neházet flintu do žita, když nějaká malá modifikace kontextu změní navržená pravidla a závěry, které „přece vypadaly tak dobře“.

Vstup do dospělosti je v některých kulturách spojen se změnou jména. I takové návrhy se v souvislosti s fonetikou v zahraničí ozývají. Podstatnější než formální změna názvu je ovšem změna přístupů. Vyžaduje se širší pohled na řečovou komunikaci, naprosto obligatorní je zohlednění různých rovin kontextů, včetně mimojazykových. I samo slovo mimojazykový je vnímáno s podezřením, neboť se ukazuje, že jazyk i řečové chování člověka byly dosud vnímány příliš úzce a studovány roztříštěně.

Zvuk řeči není jen nějaké nadbytečné „balení“ pro jazyk. Je tím, co je schopno jazyk oživit a co je schopno sterilním významům dodat potenci činu, sílu aktu, který dokáže měnit myšlení i chování ostatních účastníků komunikačních situací. Fonetika začíná mít úctu k detailům, které sice nemění slovníkové významy lexikálních jednotek, ale jsou systematicky využívány v každodenních konverzacích, třeba k tomu, aby probíhaly úspěšně. Dokáže se dívat v širších souvislostech a integrovat aspekty synchronní i diachronní, fyzikální i jazykověfunkční. Nejenže propojuje různé roviny jazykového popisu, ale učí se spolupracovat i s psychology, sociology a komputačními inženýry.

[2]Komplexnější pohled na řečovou komunikaci je náročný, vyžaduje týmovou práci a kabinetní sólisté již nemají velkou šanci uspět. Tento vývoj je ovšem přijímán jako nadějný, protože by měl zabránit stagnaci, respektive pseudopohybu v kruhu. Musí se s ním vyrovnat i pražský Fonetický ústav, jehož pracovníci zaslali vzorky svého bádání do tohoto čísla Naší řeči. Studie Markové a Studenovského se věnuje pragmatickým prvkům přítomným v našich každodenních konverzacích – soustředí se na zvukovou stránku ironických sdělení. Skarnitzl a Machač se zaměřili na řeč hlasatelů a moderátorů a všímají si jevů, jejichž existence byla zatím jen trpně přehlížena. Článek Zíkové a Volína se pokouší o propojení fonetického bádání s ostatními rovinami jazykového popisu, zde zejména s rovinou sémantickou. Každé z představených témat tedy nějak reaguje na současné požadavky oboru. Každé bude zajisté také vyžadovat ještě další rozpracování, ale takový je právě všední život dospělé vědní disciplíny: trpělivá práce, neustálé hledání odpovědí a nalézání dalších a dalších otázek.

Jan Volín, Fonetický ústav FF UK a Naše řeč

Naše řeč, volume 95 (2012), issue 1, pp. 1-2

Previous Z dopisů jazykové poradně

Next Radek Skarnitzl, Pavel Machač: Míra rušivosti parazitních zvuků v řeči mediálních mluvčích