Vedlejší věty vyjadřující nerealizované okolnosti se spojovacími výrazy bez toho, aby a bez toho, že
Josef Štěpán
[Articles]
Subordinate clauses expressing unrealised circumstances with the connectives bez toho, aby and bez toho, že
Using the preposition bez ‘without’, these clauses explicitly express action whose non-realisation is significant for the mode of (un)realisation of the action of the main clause, cf. Dívku pozdravil bez toho, aby se jí dotkl. (He greeted the girl without touching her.) The author deals with the attitudes of Czech linguists toward these new competitors of the preposition aniž, the frequency of the sentences with the connectives bez toho, aby/že in contemporary Czech. The article also characterises the position of these subordinate clauses in the system of the Czech language from the point of view of their relationship to standard Czech.
Key words: conjunction aniž, connectives bez toho, aby/že, corpus, standard Czech
Klíčová slova: spojka aniž, spojovací výrazy bez toho, aby/že, korpus, spisovná čeština
[1]0. Vedlejší věty uvozené těmito spojovacími výrazy díky předložce bez, která je jediným prostředkem větněčlenského vyjádření nerealizované okolnosti ve větě jednoduché, vyjadřují v souvětí explicitně děj, jehož neuskutečnění je příznačné pro způsob realizace, resp. nerealizace děje věty řídící nebo vůbec pro jeho realizaci, resp. nerealizaci:
Mobilní skupiny tak mohou odpovídat zpět centrálnímu dispečinku bez toho, aby musely navázat hlasový kontakt (populárně odborný styl, SYN2000) – Šárku pozdravil bez toho, aby se jí dotkl (publicistika, SYN2006PUB) – Vím, že jsme pět let žili bez toho, že bychom vyměnili slovo, vzkaz, lístek, nic (překlad beletrie, SYN2005).[2]
Uvedené nevalenční vedlejší věty nahrazují nově spojku aniž, která je v současné češtině vzhledem k frekvenci ostatních spojek málo frekventovaná.[3] Inovační [185]vedlejší věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že jsou ještě méně frekventované, nacházíme je především v publicistických textech a v jazyce běžně mluveném (k jeho vymezení viz pozn. 8) a ty jsou dostupné v elektronických korpusech a internetovém vyhledávači, z jejich materiálu v tomto příspěvku vycházíme především.
Cílem článku je zabývat se dosavadními postoji českých lingvistů k vedlejším větám se spojovacími výrazy bez toho, aby/že (1), jejich frekvencí v současné češtině (2), na základě rozsáhlého materiálu charakterizovat jejich postavení v českém jazykovém systému, a to včetně zaujetí stanoviska ke kultivovanosti, resp. nekultivovanosti jednotlivých konstrukcí (3), a konečně se pokusit o posouzení jejich spisovnosti (4).
1. Postoje českých lingvistů k vedlejším větám se spojovacími výrazy bez toho, aby/že
Vedlejší věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že ještě nezaznamenal ve své precizní a podrobné monografii o souvětí K. Svoboda (1972a). Poprvé se o nich zmiňují až M. Grepl a P. Karlík (1986, s. 416).
Postoje lingvistů k těmto větám jsou dost rozdílné. Na jedné straně jsou považovány za spisovné, a to hovorové (Grepl-Karlík, 1986, s. 416), nebo stylově neutrální (Jelínek, 1996, s. 305), nahrazující knižní spojku aniž. Na druhé straně malá frekventovanost spojky aniž není důvodem, aby byla hodnocena jako knižní, a věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že jsou odmítány v současné spisovné češtině jako jev, který se mechanicky přejímá z jiných jazyků, zvláště ze slovenštiny (Svozilová, 1993; Svozilová, 1999, s. 23–25; Svozilová-Uhlířová, 1993). Nejnověji nejsou tyto spojovací výrazy doporučovány v lucemburských překladech dokumentů Evropského parlamentu (Hoffmannová-Šimandl, 2008, s. 120).
Na článek N. Svozilové (1993) reagovala A. Macurová (1995, s. 248–249). Ta o nových spojovacích výrazech, které se často objevují v překladech, v publicistice a v dialozích na (tehdejší) katedře českého jazyka FF UK, podnětně napsala, že o tom, zda nepatří do spisovné normy, bude třeba rozhodnout až po prozkoumání dostatečně rozsáhlého materiálu. O to se pokusil F. Štícha (1997, s. 79–80) v době, kdy elektronický Český národní korpus měl rozsah 23 miliónů slovních tvarů. Spojovací výraz bez toho, aby měl v něm jen 30 výskytů, spojovací výraz bez toho, že jen 35 výskytů. F. Štícha se proto přiklonil k názoru, že tyto spojovací výrazy k užívání doporučovat nelze.
[186]S. Čmejrková a E. Havlová (2007) se přímo ke spisovnosti spojovacích výrazů bez toho, aby/že nevyjádřily, ale na základě frekvenčních dat získaných korpusovou analýzou ukázaly, jak se tyto výrazy a spojka aniž vyvíjejí, jak si konkurují a jak vypadá jejich žánrové uplatnění.
Pražský závislostní korpus podává systémový popis vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že. V rámci funktoru ACMP pro volné doplnění, které vyjadřuje způsob, jsou nazývány při závislosti vedlejší věty s aby na slovese „vyjádřením (zamlžené) okolnosti nedoprovázející řídící děj“ (http://ufal.mff.cuni.cz/pdt2.0/doc/manuals/cz/t-layer/html/ch06s06s01.html).
2. Frekvence vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že v elektronických korpusech
V současné době jsou k dispozici psané korpusy SYN2000, SYN2005 a SYN2006PUB, které mají dohromady půl miliardy slovních tvarů, mluvený korpus ORAL2008 má rozsah 1 milion slov.
Při manuálním prohledávání materiálu jsme zjistili, že rozložení výskytů nevalenčních vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že v psaných korpusech vypadá takto:
|
| bez toho, aby | bez toho, že |
| SYN2000 | 161 | 184 |
| SYN2005 | 171 | 175 |
| SYN2006PUB | 638 | 584 |
Číselné údaje signalizují, že počet nových spojovacích výrazů ve srovnání se Štíchovými údaji se významně zvýšil; rozsah korpusů se u SYN2000 a SYN2005 zvětšil o něco více než 4krát na 100 miliónů slovních tvarů, SYN2006PUB asi 13krát na 300 miliónů. Výskyt spojovacích výrazů bez toho, aby/že, uvedený v tabulce, se naproti tomu zvýšil v SYN2000 5,3krát, v SYN2005 5–5,7krát, v publicistice v SYN2006PUB u spojovacího výrazu bez toho, že 16,7krát a u spojovacího výrazu bez toho, aby dokonce 21,2krát.
3. Postavení vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že v českém jazykovém systému
Budeme se zabývat vztahem vět vyjadřujících nerealizované okolnosti se spojovacími výrazy bez toho, aby/že k větám se spojkou aniž (3.1), k jiným větám sémanticky ekvivalentním (3.2), dále větosledným postavením těchto vět vzhledem k větě řídící (3.3) a konečně těmito větami v souvislosti s opakováním předložky bez v různých kontextech (3.4).
[187]3.1 Nejprve si všimneme vztahu vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že k vedlejším větám se spojkou aniž.
V českém jazykovém systému mají pevné postavení vedlejší věty se vžitou domácí spojkou aniž, jež jsou tradičně označovány jako příslovečné věty způsobové, a to průvodních okolností (Šmilauer, 1966, s. 281; Grepl-Karlík, 1986, s. 415), popř. v angličtině gerundium ve funkci určení průvodních okolností (Dušková, 1994, s. 579), výstižnější je v češtině označení věty nerealizovaných okolností. Tyto věty prošly v češtině výraznými vývojovými změnami, a proto jim byla věnována několikrát samostatná pozornost (Trávníček, 1943; Svoboda, 1972b). Ještě F. Trávníček (1951, s. 719) např. odmítal jako spisovné užití kondicionálu ve větě s aniž, srov. Odešel, aniž by se (byl) rozloučil. Takové konstrukce byly kodifikovány až u Havránka-Jedličky (1963, s. 383). Na nejistotu v užívání času a způsobu po spojce aniž v mluveném jazyce poukázal V. Šmilauer (1963, s. 241).
Ve funkci nerealizovaných okolností vystupují v češtině nově také nevalenční vedlejší věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že. Pomocí dokladů chceme ukázat, že ve větách se spojovacím výrazem bez toho, aby se užívá kondicionálu vždy, se spojovacím výrazem bez toho, že ve většině případů, jsou zde však i doklady bez kondicionálu, srov. Mohou šplhat po žebříku úspěchu bez toho, že položí nohu na každou příčku (překlad beletrie, SYN2005).
Pro šíření vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že jsou důležité tři rysy, jimiž se liší od vět s aniž:
1/ Mohou být vytčeny jako větný člen vyjádřený vedlejší větou uvozenou uvedenými spojovacími výrazy, a to pomocí částice i ve významu ‚dokonce, také, též‘, srov. Na mém stole je jídla dost i bez toho, abych musela hubit příbuzenstvo (překlad beletrie, SYN2005), V oblasti rozpočtu na ni čeká překvapení za každým rohem i bez toho, že se zcela změnil systém daní (SYN2006PUB).
2/ Vytčený větný člen vyjádřený vedlejší větou s uvedenými spojovacími výrazy je na rozdíl od spojky aniž formálně paralelní s větným členem vyjádřeným nevětně pomocí předložky bez, srov. Ti kluci a holky měli všechno bez toho, aby hnuli prstem (Z. Zapletal, SYN2005) → Ti kluci a holky měli všechno bez hnutí prstem.
3/ Vedlejší věty uvozené těmito výrazy jsou častěji umístěny do antepozice než věty s aniž. Ukazuje to např. doklad Bez toho, že nás to baví, by se to dělat nedalo (publicistika, SYN2005), v němž nelze užít anteponovanou větu s aniž, což je dáno především záporem v přísudku řídící věty. Nižší počet antepozic vět s aniž je způsoben také tím, že tato spojka vznikla ze spojení a + ni + částice ž. Takové věty s aniž totiž navazovaly na předcházející větu souřadně, stály proto původně jen v postpozici.
Uvedené tři rozdíly jsou i výhodami vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že, vytvářejí vnitřní systémové předpoklady pro jejich šíření v současné češtině.
Dosud zmíněné inovační vedlejší věty nerealizovaných okolností se spojovacími výrazy bez toho, aby/že vyjadřují nevalenční určení neočekávaných, ale nenastalých [188](průvodních) okolností. V českém jazykovém systému však už dlouho existují valenční určení:
Spravedlivé vyrovnání se neobejde bez toho, abychom zmapovali současnou situaci (SYN2006PUB) → *Spravedlivé vyrovnání se neobejde, aniž bychom zmapovali současnou situaci → Spravedlivé vyrovnání se neobejde bez zmapování současné situace – Všechny tyto proměny se navíc obejdou bez toho, že by bylo nutné sedadla vymontovávat (publicistika, SYN2000).
Právě tato valenční určení, kdy větné členy vyjádřené bez + vedlejší věta s kataforickým demonstrativem jsou formálně shodné s rekčním bez + substantivum, činí vedlejší věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že systémovými. Valenční určení podporují užívání nevalenčních vedlejších vět s uvedenými spojovacími výrazy.
Při nevalenčních určeních užití korelativního výrazu bez toho u spojky aniž svědčí o rozkolísanosti povědomí o české spisovné normě, korelativní výraz je tam nadbytečný, protože spojka aniž už sama o sobě jednoznačně vyjadřuje nerealizovanou okolnost:
Shora uvedené údaje jsme uveřejnili bez toho, aniž bychom informace dostatečně ověřili (SYN2006PUB) – Po zavedení euro mohou investoři nakupovat akcie v celé oblasti EMU bez toho, aniž by byly jejich investice ohroženy kursovým risikem (SYN2006PUB) – Nic zlého nezmizí bez toho, aniž by bylo podchyceno (E. Martin, Andělé a démoni, Nučice 1997, s. 126).
S takovými případy se setkáváme v obecné češtině a pro kultivované vyjadřování je nelze doporučovat, třebaže jsou relativně časté:
Vlastně by dost těžko voni se nechali jako porazit bez toho, aniž by použili ty jaderný zbraně (ORAL2008).
Do spisovné normy ovšem patří doklady, kdy se nerealizovaná okolnost vyjadřuje větněčlensky příslovečným určením i vedlejší větou s aniž:
Plahočily se dlouhé hodiny bez dalšího odpočinku, aniž bychom věděli kam (J. Kutík, Bílá vydra, Praha 1977, s. 90) – Zpíval však bez ustání, aniž cokoli k něčemu podotkl (A. Lustig, SYN2005).
3.2 Vedlejší věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že jsou v nejrůznějších sémantických vztazích k větě řídící.
Především jsou k ději věty řídící v poměru odporovacím. Lze je proto někdy převést na záporné věty přípustkové:
Ti kluci a holky měli všechno bez toho, aby hnuli prstem (Z. Zapletal, SYN2005) → Ti kluci a holky měli všechno, třebaže nehnuli prstem. – Uvedl, že jej předložila parlamentu bez toho, že by se jím důkladně zabývala (SYN2006PUB) → Uvedl, že jej předložila parlamentu, třebaže se jím důkladně nezabývala.
Je však možná i transformace na zápornou větu v poměru odporovacím:
A nám jde o to, aby tito lidé užívali své drogy bez toho, aby tímto užíváním obtěžovali své okolí (publicistika, SYN2000) → A nám jde o to, aby tito lidé užívali své drogy, ale aby tímto uží[189]váním neobtěžovali své okolí – Lidé si myslí, že mohou šplhat po žebříčku úspěchu bez toho, že položí nohu na každou příčku (překlad odb. textu, SYN2005) → Lidé si myslí, že mohou šplhat po žebříčku úspěchu, ale že nepoloží nohu na každou příčku.
V uvedených dokladech jsou ve vztahu ekvivalence souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět (poslední vedlejší věty s bez toho, aby/že jsou druhého stupně závislosti) k transformovaným souvětím se souřadně spojenými vedlejšími větami (poslední vedlejší věty jsou prvního stupně závislosti).[4]
Na okraji odporovacího poměru jsou věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že, které lze transformovat na kladnou větu se spojkou ledaže:
Izrael nemůže pozřít takové množství Palestinců bez toho, aby napomohl vzniku dvounárodnostního státu (SYN2006PUB) → Izrael nemůže pozřít takové množství Palestinců, ledaže by napomohl vzniku dvounárodnostního státu – Už nemůžeme uskutečnit příliš mnoho dalších zakázek bez toho, že bychom něco prodávali (publicistika, SYN2005) → Už nemůžeme uskutečnit příliš mnoho dalších zakázek, ledaže bychom něco prodávali.
Věta s leda(že) je někdy chápána jako hlavní, jindy jako vedlejší, závisí zpravidla na větě záporné, omezuje platnost výpovědi věty první, jedná se o větu výjimkově omezovací. Uvedené věty je možno ovšem transformovat i na záporné vedlejší věty podmínkové s pokud.
Věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že bývají jen zřídka k ději věty řídící v poměru podmínkovém:
Ovšem bez toho, aby dal Benda otevřeně najevo, že se cítil ohrožen na životě, by skutková podstata trestného činu zůstala pravděpodobně nenaplněna (SYN2006PUB) → Ovšem kdyby nedal Benda otevřeně najevo, že se cítil ohrožen na životě, zůstala by skutková podstata trestného činu pravděpodobně nenaplněna. – Toto předsevzetí vyžaduje zlepšení selského údělu a povzbuzení k práci a píli, což však není možné bez toho, aby byla zavedena osobní svoboda (překlad odborného textu, SYN2005) → Toto předsevzetí vyžaduje zlepšení selského údělu a povzbuzení k práci a píli, což však není možné, kdyby nebyla zavedena osobní svoboda.
Dále bývají věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že synonymní s průvodně způsobovými větami s aby:
Nikdy jsme se v restauraci nenajedli bez toho, abychom se polohlasně dohadovali kvůli tomu, že jsem dal servírce velké dýžko (překlad beletrie, SYN2005) → Nikdy jsme se v restauraci nenajedli, abychom se polohlasně nedohadovali… – Nemine hodina bez toho, aby vám hlavou neproběhly věci, které se staly před deseti dvaceti lety (překlad beletrie, SYN2005)[5] → Nemine hodina, aby vám hlavou neproběhly věci…
[190]Tyto věty s pouhým aby jsou strukturně omezeny a v češtině nejsou nové. Pojí se k řídícím větám se záporným plnovýznamovým slovesem (nejde vždy jen o sloveso pohybu) a tyto řídící věty jsou vždy záporné. Průvodně způsobovými větami s aby se zabývají české gramatiky (Šmilauer, 1966, s. 282; Kopečný, 1962, s. 241; Svoboda, 1972a, s. 151; Grepl-Karlík, 1986, s. 416; Hrbáček, 1987, s. 499), které ve větě řídící uvádějí slovesa pohybu.
3.3 Dále si všimneme také větosledného postavení vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že vzhledem k větě řídící.
Věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že stojí zpravidla v postpozici k řídící větě, jak ukazuje většina dosud uvedených dokladů, v nichž lze tyto spojovací výrazy nahradit spojkou aniž. Jestliže však tyto věty stojí v antepozici, pak tato náhrada není možná, je-li v řídící větě záporné sloveso a je-li v obou větách různý podmět:
Bez toho, že politik chce být politikem, se rozhodně politika dělat nedá (publicistika, SYN2000) – I bez toho, že telefonovala, bych poznal, že v tomto páru je dominantní osobností ona (P. Frýbort – beletrie, SYN2005).
Jindy však spojovací výrazy bez toho, aby/že v anteponovaných větách je možno spojkou aniž nahradit:
Bez toho, abychom si to uvědomili, jsme se vlastně reálně ocitli ve střední Evropě (publicistika, SYN2000) – Bez toho, že by uvedl konkrétní jméno, hovoří Drozdov o několika případech… (publicistika, SYN2000) – Vzájemná stanoviska jsou dostatečně známá a bez toho, aby jedna ze stran udělala krok zpět, není naděje na kompromis (SYN2006PUB).
Anteponované věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že mají oporu v obvyklém anteponovaném větněčlenském vyjádření nerealizované okolnosti pomocí předložky bez v jednoduché větě.
Zřídka věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že stojí v interpozici k řídící větě:
Poslouchat hudbu doma bez toho, aby člověk uměl hrát na nějaký nástroj, lákalo lidi od pradávna (publicistika, SYN2000) – Pět současných parlamentních stran lze bez toho, že bychom se dopustili hrubé chyby, seřadit na pravolevé dimenzi (publicistika, SYN2000).
Ve složitém souvětí mohou být spojovací výrazy bez toho, aby/že na druhém místě v kontaktní dvojici různovětných podřadicích spojovacích výrazů:[6]
Reklamní experti přitom upozorňovali, že bez toho, aby politici nabídli silná hesla, silný program, hlasy nerozhodnutých voličů nezískají (publicistika, SYN2005) – Ale při vysvětlování světů se často obracíme k zákonům, které bez toho, že by byly ad hoc, platí ve zvláštní části našeho světa (překlad beletrie, SYN2005).
[191]3.4 Věty se spojovacími výrazy bez toho, aby/že mohou vyjádřit zdůraznění nerealizované okolnosti tím, že se předložka bez opakuje v nejrůznějších kontextech, a to relativně často u vedlejší věty, která je v koordinačním poměru k větnému členu, jenž nerealizovanou okolnost vyjadřuje právě jen pomocí předložky bez:
Mohl by tak učinit bez značných nesnází a bez toho, aby sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti (populárně odborný styl, SYN2005) – Mohla skončit kapitulací Japonska bez svržení obou atomových bomb a bez toho, že by lidstvo pocítilo vinu za to, co spáchalo (překlad populárně odborného textu, SYN2005);
u koordinovaných vedlejších vět v mluveném projevu:
Navrhovali jsme stejný postup jako při výměně premiéra Špidly, bez toho, že by byla otřesena stabilita země, bez toho, že by koaliční spolupráce byla přerušena (http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/043schuz);
u věty přístavkové:
Tak třeba tobě by mohly dny běžet bez jediné myšlenky, bez toho, aby sis uvědomil, co cítíš a že máš něco rád (M. Vopěnka – beletrie, SYN2005) – Bez tohoto předpokladu, bez toho, že se vůbec zjistí, jestli máme shodnou představu, nelze koordinovat nic (P. Pithart, www.pithart.cz/archiv_textu_detail.pp?id=173);
u kombinace věty přístavkové a koordinovaných vedlejších vět:
Prosím vás, ti lidé sem přicházejí bez čehokoliv, bez toho, aby dokázali, že jsou proočkováni, bez toho, aby předložili základní lékařské laboratorní vyšetření (http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/037schuz);
nekultivovaně u vedlejší věty, která řetězcově závisí na předcházející větě, jež už obsahuje větněčlenské vyjádření nerealizované okolnosti:
iChat AV je ve skutečnosti tak pokročilý, že můžete měnit velikost okna i uprostřed konference, protože bez problémů průběžně upravuje snímky bez toho, aby ovlivnil jejich obrazovou nebo zvukovou kvalitu (http://209.85.135.104) – Bez účinného mobilního řešení se může stát, že prodejci budou vyjednávat bez toho, že by měli k dispozici nejnovější informace (www.nextiraone,cz/reseni/mobility/user_profiles).
4. Hodnocení vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že z hlediska spisovnosti
Jak jsme ukázali v části 3, vedlejší věty, které zkoumáme, jsou na jedné straně v psaných odborných textech – kromě textů populárně odborných – velmi řídké, na druhé straně se hodně šíří v publicistice. Jak jsme uvedli, toto šíření má vnitrosystémové důvody, někdy ovšem dochází k nekultivovanému vyjadřování.
Jen jednotlivé doklady nacházíme u spisovatelů a překladatelů, srov.:
[192]… opře-li se Neapolitán císaři sám a bez toho, že budeme krýt záda, může se poděkovat hned (P. Kohout, SYN2000) – … možná přec jen určitou část na městské dlužní úpisy ponechat – bez toho, že bychom nějak ohrozili kterýkoli bod ujednání se Supranacionální (L. Pellarová, SYN2005) – Je to těžký se dohodnout bez toho, aby ti někdo něco říkal (S. Pošustová, SYN2005).
Vyšší frekvence vedlejších vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že v publicistických textech je dána tím, že tyto psané texty odrážejí mluvenou praxi v médiích. A právě v mluveném úzu češtiny jsou dnes tyto vedlejší věty nejčastější. Platí to nejen pro publicistickou stylovou oblast,[7] ale také pro stylovou oblast odbornou, protože se tam uplatňují i v mluvených dialozích (Macurová, 1995, s. 248–249). Hlavně je však nacházíme v běžně mluveném jazyce,[8] jak ukazuje materiál z internetu, v němž se stírá rozdíl psanosti a mluvenosti (viz už výše doklady v části 3).
To vše ukazuje, že spojovací výrazy bez toho, aby/že začínají pronikat především z běžně mluveného jazyka do hovorové vrstvy spisovného jazyka.[9] Jejich plnému proniknutí do hovorové vrstvy stále ještě brání přirozený konzervativismus uživatele (spisovné) češtiny.
Teprve budoucí vývoj ukáže, zda se spojovací výrazy bez toho, aby/že stanou plně součástí spisovné normy, zda se jejich hovorový ráz bude neutralizovat. Spojka aniž je totiž pro Čecha stále ještě základní, uzuální spojkou pro vedlejší věty vyjadřující nerealizované okolnosti.
Jak jsme ukázali v části 3, existují v českém syntaktickém systému vnitřní předpoklady pro šíření vět se spojovacími výrazy bez toho, aby/že. Je ovšem třeba dodat, že tyto věty se šíří především pod vlivem slovenštiny,[10] která vůbec nemá spojku aniž. Působení slovenštiny ovšem nelze odmítat už proto, že jde o vývojově nejbližší jazyk, nejde o ohrožení češtiny:[11]
Cesta pro velkolepý nástup Vladimíra Mečiara, hrdinu a mučedníka se uvolnila. Bez toho, aby Slovenská televize přinesla jedinou informaci, ve které by zapochybovala o náhodnosti tohoto incidentu (Z. Bubílková, SYN2000) – … trh může fungovat i bez toho, že v ekonomice bude mít rozhodující podíl soukromé vlastnictví (V. Klaus, SYN2000) – Svět je komplexní a komplikovaný systém, který nelze organizovat podle environmentálního lidského projektu bez toho, aby se opakovala tragická zkušenost s plýtváním zdrojů (V. Klaus, www.hrad.cz/cms/cz/info).
[193]Ve slovenštině byly spojovací výrazy bez toho, aby/že už stručně zmíněny při popisu vztažné funkce zájmen (Ružička, 1962, s. 218; 1966, s. 714). Jinak jsou charakterizovány jako knižní (Horák, 1979, s. 19). Jedná se však také o spojovací výrazy obecně slovanské (Běličová-Sedláček, 1990, s. 146) a může jít i o přejetí konstrukce ohne dass z němčiny (Svozilová-Uhlířová, 1993, s. 52).[12]
O vliv cizích jazyků se může jednat již dříve např. u J. Palivce, srov. díval se na jeho život bez toho, že by si jedním bodem života zakryl životní přímku (SYN2005). Také u některých současných spisovatelů jde o přímý vliv cizích jazyků, srov. Copak je láska myslitelná bez toho, že úzkostně sledujeme náš obraz v mysli milovaného? (M. Kundera, http://ld.johanesville.net/kundera-08-nesmrtelnost?page=6).[13]
5. Závěr
Pokusili jsme se popsat užívání vedlejších vět, které vyjadřují nerealizované okolnosti pomocí spojovacích výrazů bez toho, aby/že a jež se lavinovitě šíří v publicistice, v překladech a na internetu. Především jsme si všimli jejich vlastností ve vztahu k větám se spojkou aniž a sémantických vztahů k jiným vedlejším větám. Bude třeba se ještě zabývat i tím, jak užívání těchto vět závisí na tom, zda tyto věty jsou, nebo nejsou rematické a zda přísudek řídící věty je, nebo není záporný.
Třebaže vznikají ojediněle stylizačně neobratné konstrukce, kterých si musí jazyková kultura všímat a upozorňovat na ně naši veřejnost, domníváme se, že český syntaktický systém nebyl těmito větami porušen. Tyto věty se totiž liší od vedlejších vět vyjadřujících nerealizované okolnosti se spojkou aniž některými svými rysy, a proto mají své místo v syntaktickém systému češtiny, nejde o módní inovace. Jejich šíření v hovorové stylové oblasti spisovné češtiny je podporováno především vlivem slovenštiny.[14]
LITERATURA
BĚLIČOVÁ, H. – SEDLÁČEK, J. (1990): Slovanské souvětí. Praha: Academia.
ČERMÁK, F. – KŘEN, M. (2004): Frekvenční slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
ČMEJRKOVÁ, S. – HAVLOVÁ, E. (2007): Aniž máme jasno… In: P. Mareš – I. Vaňková (eds.): Jazyky, rozumění, porozumění. Sborník k životnímu jubileu Aleny Macurové. Praha: FF UK, s. 56–69.
DUŠKOVÁ, L., a kol. (1994): Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Praha: Academia.
GREPL, M. – KARLÍK, P. (1986): Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN.
[194]HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. (1963): Česká mluvnice. Praha: SPN.
HOFFMANNOVÁ, J. – ŠIMANDL, J. (2008): „Euročeština“ v lucemburských překladech dokumentů Evropského parlamentu. Naše řeč, 91, s. 113–126.
HORÁK, G. (ed.) (1979): Česko-slovenský slovník. Bratislava: VEDA, nakladateľstvo SAV.
HRBÁČEK, J. (1987): Souvětí. In: Mluvnice češtiny 3. Praha: Academia, s. 443–548.
JEDLIČKA, A. (1974): Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova.
JEDLIČKA, A., a kol. (1970): Základy české stylistiky. Praha: SPN.
JELÍNEK, M. (1996): Nové slovakismy ve spisovné češtině. In: S. Kučerová a kol., Českoslovenství – součást evropanství. O vzájemnosti a svébytnosti střední Evropy. Brno: Konvoj, s. 299–306.
KOPEČNÝ, F. (1962): Základy české skladby. Praha: SPN.
KRAUS, J. (1993): Does Spoken Literary Czech Exist? In: Varieties of Czech. Studies in Czech Sociolinguistics. Amsterdam – Atlanta: Rodopi, s. 42–49 (rec. J. Zeman, Slovo a slovesnost 51, 1995, s. 64–71).
KUFNEROVÁ, Z. (2008): Když autor překládá sám sebe: poznámky k češtině Kunderových románů. Slovo a slovesnost, 69, s. 259–267.
MACUROVÁ, A. (1995): Nad jazykem současného překladu. In: J. Jančáková – M. Komárek – O. Uličný (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993. Praha: Filozofická fakulta UK, s. 246–249.
NEJEDLÝ, P. (2008): Je čeština jako menší jazyk v ohrožení? (Pohled očima historika jazyka) Naše řeč, 91, s. 225–234.
RUŽIČKA, J. (1962): Vzťažná funkcia zámen. In: Slavica Pragensia IV. Věnováno akademiku Bohuslavu Havránkovi k sedmdesátým narozeninám. Praha: Univerzita Karlova, s. 215–219.
RUŽIČKA, J. (ed.) (1966): Morfológia slovenského jazyka. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied (rec. A. Jedlička, Naše řeč 54, 1971, s. 246–252).
SVOBODA, K. (1972a): Souvětí spisovné češtiny. Praha: Univerzita Karlova (rec. J. Novotný, Naše řeč 57, 1974, s. 208–214).
SVOBODA, K. (1972b): Věty se spojkou aniž. Naše řeč, 55, 1972, s. 97–103.
SVOZILOVÁ, N. (1993): Bez toho, aby/že by versus aniž. Literární noviny, č. 14, s. 9.
SVOZILOVÁ, N. (1999): Jak dnes píšeme/mluvíme a jak hřešíme proti dobré češtině. Jinočany: H&H (rec. F. Daneš, Naše řeč 84, 2001, s. 38–42).
SVOZILOVÁ, N. – UHLÍŘOVÁ, L. (1993): Bez toho, aby/že versus aniž. Naše řeč, 76, s. 51–53.
ŠMILAUER, V. (1963): Hlavní skladební a slohové nedostatky odborného vyjadřování. In: O češtině pro Čechy. Praha: Orbis, s. 240–263.
ŠMILAUER, V. (1966): Novočeská skladba. Praha: SPN.
ŠTĚPÁN, J. (1972): Uvažovat nad něčím, nebo uvažovat s něčím? Naše řeč, 55, s. 91–94.
ŠTĚPÁN, J. (1973): Kontaktní dvojice různovětných podřadicích výrazů. In: Studia slavica Pragensia. Akademiku Bohuslavu Havránkovi k osmdesátinám. Praha: Univerzita Karlova, s. 153–165.
ŠTĚPÁN, J. (1977): Složité souvětí s řetězcovou závislostí. Praha: Univerzita Karlova (rec. I. Nebeská, Slovo a slovesnost 42, 1981, s. 153–156).
ŠTĚPÁN, J. (1990): K některým transformacím podřadného složitého souvětí. Slovo a slovesnost, 51, s. 16–20.
[195]ŠTĚPÁN, J. (2007): Dvě klasifikace souvětí: podle spojovacích výrazů a mezipropozičních vztahů. Jazykovědné aktuality, 44, č. 3 a 4, s. 30–44.
ŠTÍCHA, F. (1997): Ke dvěma méně běžným spojovacím prostředkům v současné češtině (poté, co a bez toho, aby/že): korpusová analýza. Naše řeč, 80, s. 73–80.
TRÁVNÍČEK, F. (1943): Věty se spojkou aniž. Slovo a slovesnost, 9, s. 13–19.
TRÁVNÍČEK, F. (1951): Mluvnice spisovné češtiny II. Skladba. Praha: Slovanské nakladatelství.
ULIČNÝ, O. (1998–99): K článku prof. Sgalla „Neochuzujme spisovnou češtinu“. Český jazyk a literatura, 49, s. 35–39.
[1] Tohoto termínu užil poprvé pro synonymní vedlejší věty s aniž K. Svoboda (1972, s. 189). Nejnověji o Svobodově klasifikaci vedlejších vět srov. Štěpán (2007).
[2] V závorce u dokladů uvádíme zdroje, z nichž jsme čerpali. Jsou jimi elektronické korpusy SYN2000, SYN2005, SYN2006PUB a ORAL2008 z Českého národního korpusu na Filozofické fakultě UK v Praze, dostupné z http://ucnk.ff.cuni.cz (o korpusech srov. níže část 2); někdy je ještě uveden spisovatel a překladatel nebo stylová oblast. U jiných dokladů jsou to adresy, získané na internetovém vyhledávači Google.
[3] V pořadí slov podle jejich klesající absolutní frekvence je spojka aniž na 1333. místě. Srov. pro psanou češtinu Čermák-Křen (2004, s. 381). Lze to vysvětlit tím, že věty se spojkou aniž lze nahradit jinými častějšími druhy příslovečných vedlejších vět. – Věty s aniž bývají ve škole určovány jako vedlejší věty příslovečné způsobové.
[4] Takovou vlastnost mají i věty s aniž, srov. J. Štěpán (1990, s. 18–19).
[5] Tento doklad je zajímavý tím, že ve vedlejší větě vyjadřující nerealizovanou okolnost je užito záporného slovesa neproběhly, protože ponětí nerealizace děje je zde zvlášť silné. Jedná se zde o „zápor psychologický“ (Svoboda, 1972a, s. 191).
[6] O kontaktních dvojicích v souvětí srov. J. Štěpán (1973, 1977).
[7] Stylovou oblastí (sférou) se rozumí soubor jazykových projevů (textů) vyznačujících se stejnými charakteristickými rysy podle uplatnění jednotlivých slohotvorných činitelů (Jedlička a kol., 1970, s. 15).
[8] Tím se rozumí přechodné pásmo mezi vyhraněnými strukturními útvary, jimiž jsou spisovný jazyk a dialekt (Jedlička, 1974, s. 38).
[9] Existenci hovorové češtiny v rámci češtiny spisovné nejnověji obhajují J. Kraus (1993) a O. Uličný (1998–99).
[10] Slovenský vliv se projevil už dříve i u jiných syntaktických jevů ve spisovné normě současné češtiny, např. u slovesných vazeb (Štěpán, 1972, s. 92). Je to vysvětlováno větším uplatněním prostředků syntaxe mluvené (Jedlička, 1974, s. 87).
[11] Ohrožením češtiny se nejnověji podnětně zabývá P. Nejedlý (2008).
[12] Brusy se nezmiňují o tom, že by spojovací výrazy bez toho, aby/že v době soužití češtiny a němčiny v jednom státě pronikaly z němčiny do češtiny.
[13] Nejnověji se narušenou češtinou M. Kundery v románech jeho francouzského období zabývá Z. Kufnerová (2008).
[14] Za cenné a podnětné připomínky k první verzi článku děkuji oběma anonymním recenzentům.
Zborovská 32, 150 00 Praha 5
stepan.josef@centrum.cz
Naše řeč, volume 92 (2009), issue 4, pp. 184-195
Previous František Daneš: Takzvané „vztažné věty nepřívlastkové“: současné názory na jejich status
Next Pavel Štěpán: K problematice tvoření detoponymických adjektiv (na základě materiálu pomístních jmen z území Čech)
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1