Časopis Naše řeč
en cz

K manifestačnímu užívání americké češtiny v písemném projevu

Patricie Kubáčková

[Články]

(pdf)

On the manifestation usage of American Czech in written expression

Several immigrant generations of Czech origin currently live in the United States. They are quite well assimilated; most of them cannot speak Czech functionally, but they often know several Czech words or phrases. This is called manifestation usage of linguistic or cultural bilingualism. It is one way in which people can express their awareness of and interest in their origin (this phenomenon – known as a “new ethnicity” – first appeared several decades ago).

Key words: cultural bilingualism, manifestation usage of the  Czech language, new ethnicity, immigrant generation
Klíčová slova: kulturní bilingvismus, manifestační užívání českého jazyka, nová etnicita, přistěhovalecká generace

Nejvíce osob českého původu žijících v zahraničí se nachází ve Spojených státech.[1] Jedny z prvních stop českých cestovatelů jsou zaznamenány již v 17. století. První výraznější hromadné přesidlování je patrné začátkem 18. století a od poloviny 19. století lze již mluvit o masovém vystěhovalectví (Rechcígl, 2000, s. 17). Za zlatou éru života českého etnika v USA bývá označováno období od 90. let 19. století do 30. let 20. století. Od začátku 20. let 20. století začal počet přistěhovalců klesat ze dvou důvodů: vznik Československé republiky a zpřísnění imigrační politiky v USA. Ve 20. století došlo k výraznějším emigračním vlnám ve třech obdobích: kolem roků 1938, 1948 a 1968 (Kučera, 1990). Jednotlivé případy emigrace či emigrační vlny je možné rozlišovat podle rozdílných motivací na ekonomické, náboženské a politické (Velký sociologický slovník, 1996, s. 255–256).

V USA žije několik tzv. přistěhovaleckých generací,[2] které se v americké společnosti asimilovaly, a etnický život se tak dnes podstatně liší od zmíněné doby rozkvětu; podoba českých komunit se změnila a jejich fungování se roztříštilo a většinou zaniklo (Kučera, 1992, s. 78–79). Oproti minulosti však pově[13]domí a znalost původu svých předků není nevýhodou nebo něčím, co by měli potomci přistěhovalců tajit, ale naopak.[3] Tento jev, podpora zájmu o původ, jazyk, kulturu svých předků, bývá označován jako nová etnicita (Kučera, 1990, s. 34).[4] Většina osob, které se hlásí k českému původu, český jazyk neovládá. Úspěšné předání a udržení znalosti češtiny je věcí mnoha faktorů, jedním z nejvýznamnějších je možnost jazyk běžně používat při komunikaci v rodině a v komunitě; tuto možnost ovlivňuje koncentrace a organizace komunity přistěhovalců. Češtinou je tak schopna hovořit bez velkých problémů často jen první generace přistěhovalců, avšak již druhá a další generace jsou schopny mluvit česky buď s jistými problémy, nebo vůbec.[5] Jak upozorňuje Marek Nekula: „Společným dorozumívacím prostředkem čechoamerických mluvčích není stabilizovaná americká čeština, ale (americká) angličtina“ (Nekula, 2004, s. 264).

Motivace pro předávání (či nepředávání) českého jazyka dalším generacím je rozdílná; pro představu mohu uvést několik příkladů z nahrávek, které jsem pořídila během svého setkání s Čechoameričankami první generace,[6] jež se o svém rodném jazyku a jeho předávání svým potomkům vyjadřovaly takto:[7]

Vypravěčka č. 1 (*1910; emigrace v roce 1920)

Motivem naučit češtinu své dcery, narozené ve Spojených státech, pro ni byla snaha umožnit komunikaci vnuček s prarodiči, kteří žili v západní Nebrasce v koncentrované české komunitě a anglicky se nikdy mluvit nenaučili.

V: Obě dvě dcery se naučily dobře mluvit česky. Já jsem na to držela, že musej mluvit česky, aby mohly mluvit s babičkou a s dědečkem.

Vypravěčka č. 2 (*1946; emigrace v roce 1968)

Neměla mnoho příležitostí setkávat se s krajany; v USA dostudovala vysokou školu, získala zaměstnání v americké firmě a za muže si vzala Američana. Názor na to, jestli by bylo užitečné učit své děti česky, postupem doby, a především vlivem politických změn v Československu po roce 1989, změnila.

[14]V: Já jsem udělala velikou chybu, si myslím, že jsem je nevychovala víc česky, že jsem je nenaučila česky. Tehdy jsem si myslela, mám takovou výmluvu, já si to uvědomuju, že to nebude třeba, protože to bylo komunistický Československo, malý český stát a … že to není třeba. Ale byla to chyba, si myslím, že každý jazyk – to není jenom jazyk, to je celá kultura, který se člověk naučí. A měla jsem je učit česky. Samozřejmě mám tu výmluvu, že jsem vždycky pracovala a ta paní, co se o ně starala, na ně mluvila anglicky … ale měla jsem to udělat jinak. Já bych ráda, ale naneštěstí nemluví česky. Moje dcera vlastně trochu jo. Ale ta si vzala, když šla na studium do Berkeley, tak si vzala češtinu jako foreigner language[8] a potom šla na Karlovu univerzitu a tam strávila jedno celý léto a jednou ještě tam šla a to jsem se skutečně překvapila, že se naučila poměrně dost. Ale samozřejmě to se naučila a … teďko to nepoužívá, tak to zas zapomněla.

Vypravěčka č. 3 (*1934; emigrace v roce 1968)

Se svými dětmi, kterým bylo v době emigrace osm a deset let, komunikuje i dnes česky, jinak však češtinu nepovažovala za užitečný a perspektivní jazyk; její vnoučata se naučila pouze několik slov. Zároveň zmiňuje význam rodiny při předávání jazyka dětem a také místní školy, která podporuje zájem dětí o svůj původ.[9]

V: Celkem … je zajímavý, že moje poslední dvě vnučky … voni je vedou tady ve škole, aby ukázaly tu svou národní heritage.[10] Ona třeba psala esej na to, odkud její prarodiče jsou. Takže ona psala o nás, jak jsme utekli, měla se mnou interview, takže tady je ta škola vede k tomu, aby ukázaly děti, odkuď vlastně přišly a jaký je jejich původ. Takže tady je k tomu vedou. Tydle dvě nejmenší vnučky, jedný je osmnáct, druhý je patnáct a půl, ty byly v Čechách před třemi lety a STRAŠNĚ se jim to líbilo. Strašně se jim Praha líbila. Moje další, ty starší, ty tam byly několikrát, když byly malinkatý, dcera tam s nimi jela a vnučka tam jela letos a cestovala po Evropě a zajela do Prahy na jeden den, ráno přiletěla, šla po Praze a večer odletěla někam jinam. Takže je to taky zajímá, ale přece jenom oni chtěj vidět svět, chtěj vidět další a další věci.

T: Vaši vnuci tedy znají slova, ale nekomunikují s rodiči v češtině.

V: Ó ne, naprosto ne. My jsme se ani nesnažili, protože jsme říkali, že čeština není jazyk, kterým by se nějak dál domluvili než v Československu, a tenkrát jsme ani netušili, že se tam bude moct jezdit. Takže jsme je k tomu ani nevedli. Ale doma pro mě bylo jednodušší s nima mluvit česky, třeba se zeptat: chceš mlíko? Tak oni vědí, mlíko že je milk, ((smích)) oni znají knedlíky, dumplings jsou knedlíky a ty maj strašně rádi. Ta nejstarší vnučka, když jsme tam byli před x lety, tak objednávala ráda jídlo: svíčková a jedno pivo pro tatínka, prosím. TO se naučila tam říkat, ale jinak nic. My jsme je nevedli ani k tomu, aby todle znali. Některý lidi, je zajímavý, i Češi, vedli k tomu, a i když ty děti nežily v Čechách a narodily se třeba tady, tak mluvěj česky, ale to je taky tím, že bejbisitovala[11] vždycky babička a ta je Češka, ta nemluví anglicky, takže [15]museli mluvit. Kdežto já jsem na to, abych POŘÁD bejbisitovala svoje vnoučata, nebyla, to měli bejbisiterku a ty mluvily zase jinejma jazykama, takže možná španělsky by odpověděly. ((smích))

Vypravěčka č. 4 (*1922; emigrace v roce 1949)

Klade důraz na předávání češtiny při běžné komunikaci v rodině a na význam zájmových spolků, ve kterých se děti přistěhovalců učí jazyku svých rodičů. Vedle jazyka zmiňuje znalost české hudby, především pak národní hymny. Svým dětem (staršímu synovi byly v době emigrace čtyři roky, mladší se už narodil ve Spojených státech) češtinu předala a je na to dnes hrdá.

V: … s manželem jsme mluvili česky a na syny jsme mluvili česky, na nás synové mluvili česky, my jsme je měli ve Skautu […]. Vedli to dva Češi. […] Takže ty děti mluvily česky. Pak se tu objevila jedna učitelka z Prahy, tak ta si vzala ty děti a učila je češtinu. Náš Robert, ten umí docela hezky česky. A Vláďa teda taky. Jednou byl v kempu, tady v Cuyamaca u San Diega, my ho nasadíme do auta, už jsme ho vezli domů z toho kempu a on nám začal zpívat národní hymnu. Tak ta Iva, co je učila češtinu a skautovala s nima, je vedla k tomu, že ty děti znaj naši českou hymnu. Já jsem byla tak překvapená, že jsem úplně nemohla mluvit z toho. A stalo se to asi před dvěma lety, hrálo rádio mu nahoře a on najednou přiběhne dolů, zapne mně rádio dole a říká: mami, poslouchej. A tam bylo pokračování hymny. On říká: víš, co to, mami, je? Voda hučí po lučinách – už to bylo kousek, on si pořád ještě pamatoval tu hymnu. Byla to ňáká taková série písní, Dvořák v tom měl ňáký melodie a Smetana a taky tahle melodie od tý naší národní hymny se tam objevila. Takže, my jsme hodně mluvili česky na ně. My jsme dbali na to, aby v těch dětech ta česká řeč zůstala. Robert na mě mluví česky, ale někdy mluví taky anglicky. To bych chtěla, kdybys ho slyšela, jak mluví česky, tak to je velmi dobrý.

Vypravěčka č. 5 (*1952; emigrace v roce 1982)

Snažila se učit češtinu svého syna, kterému v době emigrace byly čtyři roky, ale neuspěla, protože to odmítl, aby se ve škole neodlišoval od svých spolužáků. Jeho rodným jazykem je, podle slov vypravěčky, jednoznačně angličtina. Význam znalosti češtiny „objevil“ sám až v dospívání, když se začal stýkat se svými vrstevníky při prázdninových pobytech v Čechách a s českými studenty v USA.

T: Vy jste asi doma mluvili česky, takže syn uměl česky, ale zařadil se…

V: SYN. S ním to bylo těžké. Já jsem si nechala samozřejmě poslat český slabikář, že ho budu učit. On mě ze začátku odmítl. Nechtěl. Chtěl se prostě co nejvíc zapojit mezi ty americký … připadal si jinej a asi mu to vadilo … takže … doma jsme mluvili česky, ale on před americkými dětmi se styděl. [Česky; pozn. autorky] on ovládal, ale velice omezenej jazyk: pojď se najíst, běž do postele, vyčisti si zuby. Nediskutovali jsme v češtině. Takže angličtina je pro něj v podstatě jako rodný jazyk. Mluví dokonale anglicky, nemá přízvuk v angličtině vůbec.

T: On třeba když založí rodinu, tak už to bude asi…

[16]V: Anglicky mluvit, samozřejmě. OVŠEM zajímavý je, že potom jsme začali jezdit do Čech a v těch šestnácti sedmnácti letech jsme přijeli do Brna, šli jsme do Prahy, moje kamarádka tam má dvě dcery jeho věku, zalíbilo se mu tam, zjistil, že v Čechách jsou KRÁSNÝ holky, a najednou začal mít STRAŠNEJ zájem se naučit česky. ((smích)) Pak tam byl dva měsíce, jel tam na prázdniny sám, vrátil se a mluvil PERFEKTNĚ česky. Ne teda DOKONALE, ale podstatně, podstatně líp. Potom se tady ještě seznámil s českými děvčaty, který tady pracovaly v jednom báru a tak se s nima stýkal. […] Takže vzhledem ke komunikaci s nimi se naučil velmi dobře česky. Jsou lidi, kteří teda mají děti, kteří VŮBEC neumí slovo česky, lidi našeho věku a věku našeho syna, ani slovo, a jsou lidi, kteří mluví lépe česky, ale většinou je to jenom ta konverzace, neumí číst a psát, protože pro Američana, on si to speluje[12], takže A pro něho není A, ale EJ a E není E, ale I, takže pro ně je to dost těžký se to naučit … česky psát.

Vypravěčka č. 6 (*1959; emigrace v roce 1985)

Uvedla, že její děti odmítly češtinu proto, aby se od ostatních dětí neodlišovaly (nejstarší dceři byl v době emigrace jeden rok, další dvě děti se narodily již v USA). V dospívání se česky začal učit její syn sám kvůli českým kamarádům. Také podle ní je pro její děti čeština cizím jazykem.

T: Mluvíte se svými dětmi česky?

V: Když jsem sem přijela, tak jsem na tu první dceru se snažila mluvit česky a zjistila jsem, to je velká práce. Tím, že to dítě neslyší ten jazyk neustále, je to cizí jazyk. Od jedný osoby to poslouchat, jako vod mámy, to nestačí … takže moje dcera se nemohla pořádně naučit česky. Byla malá a jenom jedna osoba, když na ni mluví, kerá je ještě stydlivá a nemusí tolik mluvit … to dítě nemělo moc exposure[13]. A teď jsme šly do parku a vona nerozuměla anglicky. Tak jsem si říkala: to taky není dobrý pro tu dceru. Tak když jsme byly venku, tak jsem na ni mluvila anglicky. A já jsem taky se chtěla naučit anglicky, takže nakonec někdy z toho byly takový … napůl česky, napůl anglicky. Teďka většinou mluvíme anglicky. A vím, že rodiny některý vopravdu UDRŽELY ten jejich jazyk, slovenštinu nebo češtinu pro jejich děti, že je naučili velice dobře. Ale oni se hodně stýkali s dalšími Čechy a Slovákami. Což v našem případě nebylo, protože my jsme nebyli takový společenský. […] Já jsem si říkala: teda když NECHTĚJ se naučit doma – když jsem na ně mluvila, tak voni vždycky ty děti, kde vyrůstaj, odpovídaj tím jazykem té země – tak já jsem si říkala: tak já se nebudu s nima pořád dohadovat a hádat. A voni mi odpovídali: my na tebe nebudeme mluvit. Když nebudeš mluvit anglicky, tak my s tebou nemluvíme. Takže to vznikaly takový dost problémy. Tak jsem si říkala: to nevadí. A posílala jsem je do Čech. Každý dva roky. A byli tam na měsíc. S babičkou. Takže to nebylo jednoduchý. Ale naučili se česky. Nejstarší dcera tam jela nazpátky na svatbu svý sestřenice a už mohla pít, podle evropskýho … pravidel, a tak ji vzali do nočního klubu, protože jí už bylo osmnáct, ale v Americe ještě vlastně nemohla, tak najednou se cítila … důležitější a říkala si: no, možná bych se ten jazyk mohla víc naučit. Mladý lidi ji tam vzali do toho baru. Přijela [17]domů a rozhodla se, že se dobře naučí česky. A před týdnem mi poslala e-mail, který posílá do Čech, jenom tak abych se na to podívala, a úplně jsem jí rozuměla. To je hrozně těžký pro cizince psát česky. Spoustu Čechů jsem znala, který mluvili ten jazyk, ale neuměli psát. Tak to mě velice překvapilo, že moje dcera udělala jenom dvě chyby v celým tom dlouhým e-mailu.

T: A vy s nimi mluvíte anglicky?

V: Většinou jo. Většinou jo. … Proč? Protože po tech letech života tady člověk začne zapomínat tu vlastní řeč a za druhý některý slova ani neexistovaly. Česky. Technologie kolem nás.

T: A zajímají se vaše děti o to, odkud pocházíte?

V: Hodně se zajímají. Můj syn, kterýmu je teď devatenáct, jak já říkám, stavěl zdi, nechtěl se mnou mluvit, nechtěl, abych mu připomínala, vodkuď pochází, tak najednou se začíná o to sám zajímat. Před dvěma lety šel na eBay a koupil si český oblečení, ňákou sportovní uniformu, tepláky a bundu s nápisem Česká republika. A chodí na univerzitu a setkal se tam s dvouma holkama, Čechama, a mluvěj spolu česky. Začal se zajímat. A říkal: byl bych moc rád, kdybych uměl lépe česky. Ale nechce zase moc komunikovat v češtině. Protože je to složitější. Je to cizí jazyk. Když člověk, jak jsem říkala, nevyrůstá kolem lidí, který tím jazykem mluví, nebo televize … teď už ty možnosti existují, že se dá televize nebo noviny číst přes e-mail, ne, internet. Rozhlas se dá poslouchat přes internet, takže se člověk může dobře naučit ten jazyk.

Vypravěčka č. 7 (*1930; emigrace v roce 1966)

Mnohem menší problémy – oproti předávání českého jazyka potomkům – jsou s předáváním české kuchyně.

V: My furt děláme rádi český jídla … a propagujeme je mezi našema vnukama ((smích)) a dětma. A děti to maj rádi, knedlíky, svíčkovou, a když maj narozeniny, tak já je pozvu na večeři: co byste chtěli na večeři? – No svíčkovou nám udělej! – Tak to je prostě pořád stejný. A hledáme ten tmavej chleba, kterej máme rádi, a nemáme rádi ten bílej.

Jedním ze způsobů, kterým projevují další generace povědomí o svých kořenech (nová etnicita), je znalost českého jazyka, ovšem ne ve smyslu funkčního, komunikativního užívání, jak je tomu především u první generace, ale spíše náznakové, manifestační využívání některých prvků – slov, slovních spojení (Kučera, 1992, s. 81).

Která slova to jsou? Která slova jsou takovými etnicky identifikačními výrazy, a tedy jsou srozumitelná několika přistěhovaleckým generacím? Pro zodpovězení této otázky bylo nutné najít prostor, ve kterém komunikují různé generace, a nejprve zjistit, zda v tomto prostoru k takovémuto manifestačnímu používání českých slov dochází, a pokud ano, tak vysledovat, která slova to jsou. Tato úroveň jazykové znalosti bývá označována jako kulturní bilingvismus (Kučera, 1990, s. 43; Nekula, 2004, s. 261). Kučera mluví o jazyku, který prodělal funkční posun: „… ze základního dorozumívacího prostředku celého společenství se změnil v sekundární kód, jehož znalost bývá často značně mezerovitá a který je využíván jen příležitostně a náznakově, a to primárně nikoli ke komunikaci, nýbrž k manifestaci [18]etnické příslušnosti“ (Kučera, 1990, s. 43). Takováto čeština je jazykem pro určitou událost (Mackey, 1987, s. 699–713).

Pro tuto sondu jsem zvolila časopis CSA Journal organizace CSA Fraternal Life, který vychází jako měsíčník (s výjimkou letního dvojčísla), je psaný anglicky a jednotlivá čísla mají 36–44 stran. Sledované období představuje jeden rok: červenec 2007 – červen 2008. Nejedná se tedy o česky psané periodikum, i když se na Čechoameričany do jisté míry orientuje. Analýzám čechoamerických periodik tištěných v češtině se věnují např. Eva Eckertová (2004), Alena Jaklová (2001, 2002, 2003, 2006) a Milena Šipková (2001).

Organizace CSA Fraternal Life je pojišťovací společnost, která vznikla jako Czechoslovak Society of America v roce 1932 sloučením pěti společností. Hlavní sídlo organizace je ve státě Illinois. Základními jednotkami organizace jsou lodges, které by se daly přeložit jako rady, střediska,[14] jež působí ve dvaceti státech USA.[15] Na své internetové stránce se tato organizace čtenářům představuje takto:

„CSA Fraternal Life (formerly the Czechoslovak Society of America) is America’s oldest Fraternal Benefit Society, founded in 1854 in St Louis Missouri, by Czechoslovak immigrants who wanted to provide security for their widows and children upon their death. While there remains a strong connection to those Czech and Slovak roots, as a general fraternal society, membership is open to all individuals of good character that share a common value system and meet our underwriting requirements.“

Časopis není omezen na užší krajanskou či geografickou komunitu a je určen členům organizace CSA Fraternal Life, která je otevřena všem zájemcům o její aktivity a služby. Právě požadavek nediskriminovat zájemce o členství v této organizaci vedl v roce 1982 ke změně jejího názvu (původní Czechoslovak Society of America na CSA Fraternal Life), ve kterém se potlačil národnostní charakter společnosti. Vedle původní tištěné podoby časopisu dnes existuje také internetová verze, která umožňuje jeho dostupnost komukoli. Časopis je oficiálně určen členům této společnosti a nejedná se o ryze krajanský tisk,[16] zároveň však některá specifická témata (např. z české historie), zprávy dopisovatelů o návštěvě České republiky, recepty českých jídel a v neposlední řadě četnost původně českých příjmení osob, které do časopisu posílají své příspěvky nebo o nichž se v příspěvcích píše, ukazují, že ať už čte časopis kdokoli, jsou to i nejrůznější přistěhovalecké generace; následující jména jsou toho důkazem, např.:

Ken Dvorsky, Emily Bednar, Nancy Rericha, Frances Polivka, Geraldine Brdicka, Frank Danek, Helen Havlina, Evelyn Krofta, Rose Vesely, George Hrdlicka, Olga Blabolil, Joe Dvorak, Vlasta [19]Lizalek, Raymond Lomnicka, Jerry Hanacek, Lillian Nemec, Irv Kopecky, Ray Hemzacek, Brittany Sedlacek, Sandy Kral, George Svoboda, Lida Mikes, Shirley Vavra, Betty Cernohorsky, Rudy Stika, June Rybnikar.

Podobně k českému původu organizace odkazují jména některých lóží:

Bratri od Sazavy, Cech, Century of Progress / Bila Hora, CH Harrison / Jan Hus, Karel Jonas, Kruh Osvojenych Zen a Panu, Mistr Jan Hus – Cesky Lev, Mladi Bojovnici, Prokop Velky, Rovnost, Sokol Pilsen, Svetlo, Svobodny Rolnik, Vernost – Fidelity, Vesmir.

 

Struktura časopisu

Časopis tvoří několik pravidelných a několik nepravidelných až jednorázových rubrik. Z těch pravidelných nebo velmi častých např.: Presidents’s Biz, Treasurer’s Call, Today Fraternal (sdělení a projevy představitelů organizace), District News, Events Calendar, Get-Together (informace o nadcházejících událostech a akcích), CSA Scholarships (informace o možnosti získat studijní stipendium), Lodge Happenings (příspěvky členů-dopisovatelů), Just Kids (strana věnovaná dětem; jednou z podrubrik je Czech to English, ve které se vysvětluje výslovnost českých slov).

Příklady nepravidelných rubrik: Photo Contest, Miss National CSA Contest (informace a přihlášky do různých soutěží a akcí), Annual Report (finanční informace pro členy organizace), Your Stories – Your Voices (životní příběhy, zkušenosti), Cooking Corner (recepty).

 

České výrazy se objevují převážně v rubrice Lodge Happenings, kterou plní svými příspěvky členové organizace, kteří se převážně navzájem informují o různých událostech, o minulých a budoucích akcích a aktivitách. V „oficiálních rubrikách“, jejichž autory jsou představitelé společnosti (jako např. sdělení prezidenta organizace Presidents’s Biz, viceprezidenta Today Fraternal, pokladníka Treasurer’s Call apod.), se české výrazy vyskytují zcela výjimečně, např. v prosincovém čísle se v začátku úvodníku viceprezidenta objevilo: Veselé vánoce! Have you celebrated Christmas with your lodge or District this year! I hope you were blessed with abundance, especially when Svatý Mikuláš came to call. Nebo pokladník popřál čtenářům v závěru svého jinak anglického projevu: Veselé Vánoce A Šťastný Nový Rok Všem.

 

Každý příspěvek z rubriky Lodge Happenings je uveden jednotně tímto způsobem: název a číslo rady, město, stát; např.:

Los Angeles No. 458, Los Angeles, California

Mistr Jan Hus – Cesky Lev No. 91, Cicero, Illinois

Článek je zakončen pokaždé stejným pozdravem:

Fraternally, jméno příjmení přispěvatele

[20]České výrazy jsou v textech uváděny v různé podobě:

– s diakritikou: Svatý Mikuláš;

– bez diakritiky: Rohlicky;

– s částečným anglickým pravopisem: kolache, gulash;

– v některých případech (podle anglického způsobu) s iniciálami: Sla Nanynka do Zeli;

– bez anglického ekvivalentu: the unique framed picture of a Czech selka;

– nebo spolu s anglickým výrazem, buď tak, že je český výraz následován anglickým v závorce: a full Czech dinner including veprova (roast pork), knedliky (dumplings), and zeli (sauerkraut), nebo je anglický výraz následován výrazem českým v závorce: from Czech bagpipe (dudy) player;

– zvýrazněny např. kurzívou nebo uvozovkami: However, we were going through a prolonged “zelezny muzi” (Iron Men of May) last month;

– nezvýrazněny a neodlišeny od anglických výrazů: Our bountiful refreshments included kolace.

 

Oblasti a motivace výskytu českých slov bylo možné rozčlenit do několika skupin: (1) česká kuchyně, (2) událost, akce svátek, (3) tradice, folklor, (4) gratulace, pozdrav, oslovení, (5) zeměpisný název. Z hlediska četnosti se „vítěznou“ skupinou stala česká kuchyně.

 

Česká kuchyně

Z gastronomických bohemismů obhajuje první místo jednoznačně slovo koláč[17]. V následujících ukázkách se postupně seznámíme s jeho několika různými grafickými podobami, které se v textech objevily (Kučera, 1990, s. 148). Dále jsou to názvy jídel, která bývají spojována s tradiční českou kuchyní anebo si je s ní pisatelé spojují (viz příklad se slovem čivapčiči).

A Czech dinner of pork, dumplings and sauerkraut was served. Mildred Heindl baked three kinds of kolacky[18] for dessert.

As usual Irma is in charge of baking 250 dozen kolace (with help, of course) in the huge kitchen of the St. Bernadette’s Catholic church.

[21]• At our November Lodge Meeting we had a Bohemian Thanksgiving: roast pork, dumplings, sauerkraut and kolacky. It was delicious. Thank you to all our fine cooks: Florence Pycha, Charmaine Thorfeldt, Dawn Jensen and Adam Wilt (he brought the kolacky).

Cake and fresh kolachi were served for dessert.

Makenna talked about the food the Czechs are noted for, such as pork, dumplings sauerkraut and kolachy. As a special treat, her father John Martanovic Jr., brought in 35 kolachy for Makenna to pass around.

For Babi’s Kitchen, I have demonstrated making Kolaches, Czech Sauerkraut made with brown sugar and some beef or chicken broth for flavor, Svickova, and steamed apple dumplings. My daughter and I will be making Zelniky, a cottage cheese spread for rye bread, paprika chicken, and cottage cheese filling for Kolaches at the October Babi’s Kitchen.

Our March meeting was again held at Zina’s Restaurant and Bar. Our members loved the Czech food cooked by our wonderful chef Zina Kubickova. Her apple “kolac” she served was great. We seem to have more people at the meeting when we go to Zina’s. This time the specials included my very favorite “rajska omacka” and also the good “koprovka”. The liver dumpling soup was great, it went down so nice and easy.

She had made some sauces that were not on the menu, like svickova, koprovka, a rajska, but were available to customers.

All the Bohemian dishes are made from the original recipes and the Czech pivo (beer) can also be enjoyed in the 14th century-pub or the beer/patio garden, weather permitting.

In honor of the year-end holidays Pat Mastalir prepared a full Czech dinner including veprova (roast pork), knedliky (dumplings), and zeli (sauerkraut) with apple strudel for desert.

The food was great as always, especially the special order of duckling (kachna) served with dumplings and cabbage (zeli).

The other day we had civapcipci, and it was very good. It is a Czech version of the ground meat shish kebabs.

We look forward to warmer weather, coloring Easter eggs and making the traditional Czech dish of sekanina.

Zina is the most fabulous cook, her dumplings just melt in your mouth, and the segetin gulash came with a paprika sauce that reminded me of my mother’s cooking The veprove, sladke zeli a knedliky was the best I have ever tasted.

Many thanks to everyone who supported our Rohlicky Bake Sale.

Also, I remember the perch dinner on Christmas eve along with the kuba – a barley dish that had mushrooms in it.

The cookbook contains recipes for holiday pancakes and Vanocka (Houska).

Roast Duckling – Pečená Kachna.

Mushroom Gravy – Houbová Omáčka.

We heard about the good food that was served at the Hospitality Room On Friday, August 3, also how everyone who purchased a Sunka (Pig) Button was told to look at the back of their buttons…

 

[22]Událost, akce, svátek

The 85th Cesky Den (Czech Day) Picnic.

A prolonged “zelezny muzi” (Iron Men of May).

Their dance group performed at the 1984 Olympics when they were in Los Angeles and also at the Sokol Slet in Prague in 1990.

The Pasadena Beseda is no longer holding the “Jaternicni Hody” for the public.

In March, lodge 458 will support the Pasadena Beseda club by attending the annual Jaternice Hody in Arcadia.

Sunday, August 12, is the 73rd Harvest Festival (Obzinsky)[19] to be held at…

… and perform at our lodge’s Selsky Ples three times and when the lodge members traveled to the Chicago area for Moravske Den some years ago…

Lodge Queensdale celebrated the Christmas holiday on Saint Nicklaus (Mikalus)[20] Day at the Mark Twain. We had a delicious meal with everyone ordering something different and the desserts topped-off the meal. Then Mikalus[21] arrived.

We always celebrated Svaty Mikulas (St. Nicholas) on December 6th.

 

Název (část názvu) organizace, spolku

The Sohajka dance group.

The Besidka group.

She is interested in the activities of the Patronat of our Ceska Sin Sokol and was a past president of another lodge and vice president of DC 10.

On December 19, the Aux. of Ceska Beseda party and program was held.

The Pasadena Beseda club.

Did you go to the 100th anniversary celebrating Ceska Sin Sokol Hall?

 

Tradice, folklor

Los Angeles Girl Scout Troop 763 performing “Sla Nanynka do Zeli” at the local Girl Scout Thinking Day celebration.

We are most familiar with his Ta Nase Picnicka[22] Ceska (Our Czech Song).

The symbols on the kraslice were to remind us of the resurrection.

In February, we in the United States think of President’s Day and Valentine’s Day, but the Slovak and Czech people recall Fasank at the end of the month.

[23]• More than one hundred CSA members, friends and other guests were in attendance at the American Czech Center on January 11th for a special visit from Czech bagpipe (dudy) player Michael Cwach…

We’re excited to announce that the lodge will host a performance by Czech bagpipe player Michael Cwach and a presentation of Call of Dudy, a movie that tells the story of Czech bagpipe traditions from their origins to the present day.

Secretary Helen Gaydusek and Vice President Carol Johnston were at the door to greet everyone and give them the unique framed picture of a Czech selka.

A kroj was always part of my wardrobe.

Our Czech pride is shown in this collage featuring their daughters and granddaughters wearing the traditional ceremonial kroj.

They have made their own Kroje…

On December 6th Svaty Mikulas climbs down from heaven on a golden rope accompanied by an angel and a chain-carrying devil who brings coal to bad children.

 

Gratulace, pozdrav, oslovení

After apologizing for not being able to make our Cristmas meeting, she greeted everyone with Vesele Vanoce (happy holidays) and passed out some Christmas goodies including chocolate candies.

Merry Christmas and Veselé Vánoce!

• Veselé Vánoce to our Czech friends.

• Nazdar!

The smiling faces said we had a nice time, good company, great food and fine service. Stasny Novi Rok!

My dear Babi lived with us and taught me so much.

Louise Nekuda is looking forward to the day he talks and calls her Babi like the rest of her family.

 

Zeměpisný název

In Cechy and Moravia it was the custom that the boys made willow wands while the girls were busy decorating their beautiful eggs.

 

Kontakt češtiny a angličtiny vedl k vzájemnému pronikání obou jazyků, a tak jako je čeština Čechoameričanů ovlivněna angličtinou, vstupují i do angličtiny, kterou užívají pisatelé analyzovaných textů, české prvky (ač v mnohem menší míře). Podle tvrzení Karla Kučery se většiny českých „etnických výrazů“ v angličtině užívá jen v oblastech s vysokou koncentrací čechoamerické populace. Daný časopis určitý sdílený komunikační prostor vytváří, i když na jiné než geografické úrovni. [24]Mohli jsme vidět, že to jsou slova, která „souvisí s oblibou některých typicky českých skutečností“ (Kučera, 1990, s. 148–149). Výrazy, které Kučera uvádí jako příklad ve své studii vydané před bezmála dvaceti lety (koláč, svíčková, jaternice, polka) a které se objevily i v těchto ukázkách, zároveň poukazují na určitou stabilitu „manifestačního“ slovníku Čechoameričanů, z nichž mnozí již jinak česky nemluví a nerozumí. Chyby ve slovech a chybné tvary v několika příkladech, pokud se nejedná o tiskovou vadu (např.: Obzinsky, Mikalus, Picnicka, 35 kolachy), ukazují, že česká slova používají opravdu také generace, pro které je čeština cizí jazyk.

Výše uvedené výrazy mohou být projevem identifikace s čechoamerickou skupinou (srov. Nekula, 2004, s. 268) a prostředkem zpestření samotného textu, ale zdá se, že pro komunikaci nejsou zcela nezbytné. To, že se autoři příspěvků bez problémů obejdou bez českých výrazů, a to i v případě slov označujících věci či jevy, které v angličtině někdy třeba neexistují, dokládá samostatné užívání anglických sémantických překladů a opisů výše uvedených výrazů či slov typických pro českou kulturu, např.:

Yarmilla wore her Czech costume.

Virginia Kupinski made the famous crullers, and Kruta Bakery made the Bohemian Pastries.

• A Czech dinner of pork, dumplings and sauerkraut was enjoyed by all.

Lillian brought Bohemian bakery from Vesecky’s bakery in Berwyn and coffee for refreshment.

Jerry Heindl promised his delicious ethnic meal of dumplings, pork and sauerkraut.

We sang Christmas Carols and Jerry Cicela sang some Czech songs.

One of my best memories will always be our entire family joining around their kitchen table sharing in a delicious, home-cooked Czech meal of dumpling and goulash.

We, Eastern Eurpopean descendents, were licking our chops at the poppy seed pastries.

Also, they sold us more than two-dozen Czech sausages with rolls and Czech sauerkraut before they officially opened.

The Balboa Park Dancers, in traditional native costumes, followed this delightful entertainment.

• Ethnic food.

• Czech crystal glass and porcelain.

Na samotný závěr uvedu úryvek z novějšího čísla (červenec–srpen 2008), který potvrdí jazykový kontakt a, alespoň pokud jde o znalost češtiny, fascinaci českou kuchyní v makarónských verších:

Kolace are czech’s favorite pastry
Nothing else is quite as tasty
Except some pork with knedlicky a zeli
Goulash, Svickove and Rizck[23] too, the
[25]thought of it all is so heavenly!
(or take your choice and replace the last
line with either… “makes me shake like
jelly” or “makes me rub my belly”)

 

LITERATURA

 

Adresář krajanského tisku a dalších médií. Dostupné online na adrese <http://www.mzv.eu/servis/soubor.asp?id=29162>.

CSA Journal. Dostupné online na adrese <http://www.csafraternallife.org/>.

ECKERTOVÁ, E. (2004): Kameny na prérii. Čeští vystěhovalci v Texasu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

GIDDENS, A. (1999): Sociologie. Praha: Argo.

HARPER, D. (2001): Online Etymology Dictionary. Dostupné online na adrese <http://www.etymonline.com/>.

JAKLOVÁ, A. (2001): První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl I. Naše řeč, 84, s. 245–252.

JAKLOVÁ, A. (2002): První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl II. Naše řeč, 85, s. 1–10.

JAKLOVÁ, A. (2003): Specifika současných čechoamerických žurnalistických textů. In: Komunikácia a text. Prešov: Náuka, s. 323–331.

JAKLOVÁ, A. (2006): Čechoamerická periodika 19. století. Brno: Akademické nakladatelství CERM.

KUČERA, K. (1990): Český jazyk v USA. Praha: Univerzita Karlova.

KUČERA, K. (1992): Místo a uplatnění češtiny mezi jazyky užívanými v USA. In: Přednášky z 33. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: Karolinum, s. 77–81.

MACKEY, W. F. (1987): Bilingualism and Multilingualism. In: U. Ammon – N. Dittmar – K. J. Mattheier (eds.), Sociolinguistics. Berlin – New York: Walter de Gruyter, s. 699–713.

Krajané v USA. Dostupné online na adrese <http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ido=8982&idj=1&amb=1&ikony=&trid=1&prsl=&pocc1=>.

NEKULA, M. (2004): Anglicismy v češtině. In: Encyklopedický atlas anglického jazyka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 259–275.

NOVAK, M. (1974): The New Ethnicity. In: Center Magazine 3, s. 18–25.

RECHCÍGL, M. (2000): Postavy naší Ameriky. Praha: Pražská edice.

ŠIPKOVÁ, M. (2001): O jazyce čechoamerického týdeníku Našinec. Naše řeč, 84, s. 192–198.

Velký sociologický slovník 1 (1996). Praha: Karolinum.

Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Dostupné online na adrese <http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana>.


[1] Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR (Krajané v USA, viz seznam literatury) a sdělení sekretariátu Odboru pro krajany, kulturu a prezentaci MZV ČR: podle údajů z posledního sčítání lidu r. 2000 zde žije 1 300 000 osob českého původu, 440 000 osob československého původu, 800 000 osob slovenského původu. Nadále budu v textu užívat pro zjednodušení označení český původ.

[2] Podle Kučery první přistěhovaleckou generaci tvoří osoby, které přesídlily do jiné země, druhou generací jsou označovány jejich děti, třetí generací jejich vnoučata atd. (Kučera, 1990, s. 9).

[3] Asimilační politika USA v první polovině 20. století (Kučera, 1990, s. 32–33). Asimilační tlak na několik přistěhovaleckých generací (Giddens, 1999, s. 251).

[4] Kučera cituje M. Novaka (1974, s. 18–25): nová etnicita jako „hnutí sebepoznání u příslušníků třetí a čtvrté generace jihoevropských a východoevropských přistěhovalců do Spojených států“.

[5] Rozdíly v míře zvládnutí a generačního předávání jazyka byly v minulosti především mezi venkovem a městem; v rámci města záleželo na kompaktnosti a početnosti přistěhovalecké komunity (Kučera, 1990).

[6] Podzim 2007 v Los Angeles.

[7] V přepisech jsou vyznačeny tyto jevy: V/T – označení vypravěčka/tazatelka; … – výraznější pauza ve vyprávění; velké písmo – důraz; ((smích)) – smích během vyprávění; […] – vynechaná část vyprávění. Anglické výrazy jsou přepsány podle toho, zda je mluvčí vyslovila „anglicky“ (např. heritage), nebo je přejala do češtiny a slovotvorně přizpůsobila (např. bejbisitovala).

[8] ‚Cizí jazyk‘.

[9] O Kalifornii se mluví jako o zemi imigrantů; jedna z vypravěček uvedla, že právě tento fakt rozhodl, když uvažovala o emigraci do Francie – v Kalifornii nepociťovala společenské vyloučení, diskriminaci kvůli odlišné výslovnosti, protože „v Kalifornii má akcent každý“.

[10] ‚Dědictví, tradice‘.

[11] ‚Hlídat /cizí/ dítě‘ (to babysit).

[12] ‚Hláskovat‘ (to spell).

[13] ‚Vystavení vlivu‘.

[14] CSA Fraternal Life se skládá z 65 rad s přibližně 24 tisíci členy.

[15] Colorado, Kalifornie, Connecticut, Florida, Illinois, Indiana, Iowa, Kansas, Maryland, Michigan, Minnesota, Missouri, Nebraska, New Jersey, New York, Ohio, Pensylvánie, Texas, Virginie, Wisconsin.

[16] Odkaz na tento časopis je možné najít v Adresáři krajanského tisku a dalších médií (viz seznam lit.).

[17] Je zajímavé, že se toto slovo nepřekládá, přestože by to právě v tomto případě bylo možné: v angličtině existuje výraz cake, který odpovídá i svou etymologií; viz Harper (2001).

[18] Toto slovo bývá spolu s několika málo dalšími (např. robot, polka, howitzer = ‚houfnice‘, pistol, pilsner) chápáno jako bohemismus, slovo přejaté z češtiny do angličtiny (srov. Wikipedie, heslo Česká slova v jiných jazycích). Slova robot, polka, koláč se uplatnila i v dalších jazycích (jako mezinárodní bohemismy: viz Wikipedie, heslo Bohemismus).

[19] Sic.

[20] Sic.

[21] Sic.

[22] Sic.

[23] Sic.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
kubackova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 1, s. 12-25

Předchozí Marie Čechová: Užití kategorie osoby jako výraz nadřazenosti, nebo sounáležitosti?

Následující Šárka Blažková: Velká písmena ve jménech náboženských svátků, zejména židovských

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1