Časopis Naše řeč
en cz

První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl II

Alena Jaklová

[Články]

(pdf)

-

Základní pragmatický faktor – nová teritoriální a společenská situace českých imigrantů v USA – a některé pragmatické faktory další, jako je např. komunikační kontext a komunikační strategie autorů textu, ovlivnily ze všech jazykových plánů prvních čechoamerických periodik nejvýrazněji jejich lexikum. Pro slovní zásobu Slowanu Amerikánského a Národních Novin jsou totiž příznačná hlavně slova přejatá. Jde o latinismy, germanismy a amerikanismy.

Nejnižší frekvenci ze slov přejatých mají lexikální latinismy; ty jsou v popisovaných textech i ve vztahu k češtině 50. a 60. let 19. století, kterou jazyk prvních čechoamerických periodik ve značné míře kopíroval, zastoupeny poměrně zřídka. Autoři je, často pravopisně i morfologicky počeštěné, užívali buď bez překladu, např. akcent, compromis, disharmonie, furie, hystorie, ministeriá, praemie, partesy, nebo jako terminologická synonyma, uvedená v závorkách za svými českými ekvivalenty, např. staré bajesloví pohanské (mythologie); poručení (mandat); prosebnice (siplikantky), rtuť (Merkurium), wyslysseni (audience) atd. Méně často je tomu naopak, tzn. že za výrazem latinským je v závorce uveden jeho ekvivalent český, např. kritikus (posuzovatel), ingredience (přísada). Slovo konstituce se vyskytuje jak samotné, tak i ve funkci doprovodného terminologického synonyma – ústava (konstituce). Řada latinismů mohla být ovšem do češtiny v USA přejata i přímo z angličtiny, např. akcent, agent, audience, ingredience, kompromis, konstituce, kritikus, mandat, merkurium, mythologie, register (u posledního slova nelze vyloučit ani převzetí z němčiny). Latinismy byly v důsledku humanistické tradice ještě v polovině 19. století pravděpodobně chápány jako stylové ozdoby a zároveň signalizovaly i úroveň vzdělanosti autora textu. To platí především o latinských citátech, které nejsou v popisovaných žurnalistických textech překládány, např. O sancta simplicitas! SA, 31. 1. 1861, s. 2; Wssude wyskytují se werenda, nefanda, silenda, alto premenda SA, 16. 5. 1861, s. 3.

Zajímavé je, jak naši krajané užívali ve svém periodickém tisku germanismy. Je zřejmé, že skoro všichni Čechoameričané znali němčinu už z domova, navíc se i v Americe často usidlovali – právě z důvodů jazykových – v blízkosti německých přistěhovalců.[1] Přesto se však v jejich novinách objevují v souladu s domácími puristickými snahami lexikální germanismy jen zcela vzácně; v popisovaných [2]textech jsme zaznamenali pouze slovo šanovat (něm. schonen ‘šetřit’) a některá slova další, která sice pocházejí nejčastěji z jazyků románských, do češtiny však byla přejata pravděpodobně přes němčinu, např. batterie, punkty, škandal, spekulovat aj. Ojediněle plní tyto výrazy také funkci terminologických synonym: Tento ústav (…) kupuje a prodává směnky (Wechsel[2]) NN, 9. 2. 1861, s. 4; Neboť tuto ústavu zmařiti bylo by toliko, jako člověku každou náději na republikánské řízení odejmouti a zájmy (interessy) všeobecného blaha člověčenstvu na vždy zničiti NN, 9. 2. 1861, s. 2.

Mnohem častěji se v prvních krajanských novinách setkáme s germanismy vyplývajícími z interference češtiny a němčiny v jazykovém repertoáru prvních čechoamerických mluvčích, kteří si v důsledku svého bilingvismu německý původ užitých jazykových prostředků zřejmě neuvědomovali. Patří sem v první řadě germanismy gramatické; z nich nejfrekventovanější je užívání zájmen přivlastňovacích rozlišených podle osob místo zvratného zájmena svůj v případech, kdy se přivlastňuje vlastníkovi v pozici podmětu, např. Já měl ještě ondino mé vlasy stářím ošedivělé; P. Bigler z Pensilwanie (…) chce jeho wypracowanou Compromis wssem národum Sp. Obci dne 12ho unora k odhlasowání předložiti. Tento gramatický jev je ovšem podpořen i působením angličtiny.

Také některé předložkové a slovesné vazby byly utvořeny podle německého vzoru. Jde tedy vlastně o gramatické kalky, např. Doufáme, že žádný čtenář na tom pochybovati nebude NN, 9. 2. 1861, s. 1; Kdo ještě ze Staročechů na tom pochybuje (něm. zweifeln an etwas) NN, 9. 2. 1861, s. 4; Na žádný pád neškodí (něm. auf keinen Fall) NN, 9. 2. 1861, s. 2; BANKOVNÍ REPORTER vydávaný od Alberta C. Oertel-a (něm. von Albert C. Oertel herausgegeben) NN, 13. 4. 1861, s. 3; a že se sotwá w běhu jednoho roku skončí (něm. im Laufe eines Jahres) SA, 16. 5. 1861, s. 2 a mnoho vazeb dalších. Často se užívá rovněž vazba s předložkou skrz místo instrumentálu při označení původce děje: Cestující mají vždy láhev při sobě nositi; poněvadž zkrz změnění, klímy a vody, povstávajícím nehodám mohou předejíti NN, 9. 2. 1861, s. 1.

Další germanismy se uplatňovaly ve větné stavbě. Struktura německé věty sloužila českým osadníkům jako vzor pro časté užívání vazeb s infinitivem typu Všeci naši jednatelé na venku jsou tuto láskavě požádání, zbytečné listy „Nar. Novin“ od čísla 46 a 47 nám nazpět na redakcí zaslati NN, 9. 2. 1861, s. 2; z toho je se domýšleti, že (…) NN. 9. 2. 1861, s. 2; v tomto státě se zdají otrokařští náhonči nejvíce působiti NN, 9. 2. 1861, s. 2 ap. Třebaže infinitivní konstrukce jakožto syntaktické latinismy byly systémovým prostředkem sevřené větné stavby humanistické češtiny, domníváme se – zejména z důvodů uvedených výše –, že do jazyka popisovaných periodik pronikly spíše pod vlivem němčiny.

[3]Podobně je tomu jistě i s postavením verba finita na konci věty (zejména věty vedlejší) nebo i s pozicí infinitivu u složených slovesných tvarů a složených přísudků, např. My tedy wssem přízniwcum českého diwadla toto poučení odporoučíme a doufame, že ono časem swym owoce usslechtile zábawy pro nasse ctěne obecenstwo přinese SA, 16. 5. 1861, s. 1; Také ať se žádny lístek tomu nedaruje, ktery, kdyby chtěl, take členem byti múže SA, 16. 5. 1861, s. 1. Modelový vliv německých syntaktických konstrukcí je zřejmý i z postavení příčestí trpného; jako součást složeného slovesného tvaru je kladeno téměř vždy až na konec věty, např. Tento protest je 16 podpisy nejpřednějssich magnatuw (nejwyssich sslechticuw) podepsan SA, 16. 5. 1861, s. 2; Neb snad Vám bylo na nějakém škandalu záleženo? NN, 13. 4. 1861, s. 3. V tomto druhém příkladu jde o doslovný překlad (sémantický kalk) německé vazby Oder hat Ihnen vielleicht an einem Skandal gelegen?

V našich textech lze zaznamenat ještě další typy germanismů, např. germanismy slovotvorné (trudo- a těžkomyslnost; zpěvo- a nástrojní hudba) nebo sémantické kalky německých slov či ustálených německých vazeb, např. a pakliže na sewer wypadnou se zbrani w rukou, wěru půjde jim sspatně! (z něm. ihnen geht es schlecht ‘bude se jim dařit špatně, budou se mít špatně’) SA, 31. 1. 1861, s. 2. Kalkování je v prvních čechoamerických periodikách vůbec nejběžnějším projevem interference češtiny s němčinou. V případě sémantických kalků jde o doslovné překládání německých slovních spojení, např. držet poradu (něm. Beratung abhalten, též angl. hold a meeting); trh na dobytek držeti se bude (něm. Viehmarkt abhalten); jak vypadla tvá zkouška, Johannes (něm. wie ist deine Prüfung ausgefallen, Johannes); k tomu ještě přijde, že… (něm. dazu kommt noch, daß) ap.

Doslovné překlady (kalky) z němčiny většinou neodpovídají českému úzu, dokazují však, že krajané vědomě usilovali o české vyjadřování, např. Obstarává koupi a prodej všech druhů venkovského a městského ležatého majitka (něm. liegendes Gut ‘nemovitost’) NN, 9. 2. 1861, s. 4; podobně v tomtéž čísle: Osoby jenž chtějí pujčit peníze na ležaté jmění učiní dobře jestli se poptaji v této výpravně. Německý vzor můžeme zjistit i u mnoha dalších výrazů, např. předplatní peníze (něm. Pränumerationsbetrag); poštovní skříň (něm. Postkasten); hrubo-vápno (něm. Grobkalk); jinak se vidíme nucení (něm. sonst sehen wir uns gezwungen); který je w stawu takowy spolek udržeti (něm. imstande sein, etwas zu tun) ap.

Jiná je ovšem situace, pokud jde o užívání amerikanismů. První čeští imigranti angličtinu většinou neovládali, a Kučera[3] dokonce uvádí, že příslušníci první přistěhovalecké generace, „kteří opouštěli svou vlast před vznikem samostatného Československa, často viděli Ameriku nikoli jako zemi, kde čeština nevyhnutelně zanikne, nýbrž naopak jako zemi, v níž se jejich jazyk svobodně rozvine, oproštěn od německého tlaku“. Přistěhovalci před první světovou válkou, kteří žili v čecho[4]amerických komunitách nebo na venkově, kde obdělávali půdu jen s pomocí členů vlastní rodiny, se v Americe mnohdy anglicky nenaučili po celý svůj život[4]. To ovšem platí pouze pro přistěhovalce prvogenerační[5], jejich děti už byly vždy bilingvní a jejich vnoučata často česky už vůbec nemluvila[6]. Existence většiny amerikanismů zjištěných v prvních čechoamerických periodikách je proto podmíněna veskrze pragmaticky; je důsledkem změněné společenské situace a změněných pojmenovacích potřeb. Jednoznačně přitom převládají amerikanismy lexikální: autoři užívají anglická slova tam, kde neexistuje odpovídající český ekvivalent nebo kde tento ekvivalent prostě neznají, amerikanismy se v čechoamerickém tisku objevují také proto, že frekventované anglické slovo je v nové komunikační situaci významově jednoznačnější. To se týká zejména názvů různých společenských organizací a institucí, názvů firem nebo také vlastních jmen místních. Amerikanismus může být dále projevem jazykové úspornosti, a to v těch případech, kdy by jednoslovný název anglický bylo nutno nahradit opisem nebo víceslovným pojmenováním českým, např. warda z angl. ward s významem ‘městská čtvrť, volební okres’.

Největší počet amerikanismů jsme v našich materiálech zaznamenali v reklamách, a to zejména v Národních Novinách. Téměř všechny názvy firem nebo provozoven, příp. i výrobků, jsou psány anglicky, např. Peter’s MUSIC STORE, Flora Garden, ARSENAL DRUG STORE, Dry Good & Clothing, Eager & Bro., Prof. WOOD’S HAIR RESTORATIVE ap., výjimku představují pouze Narodní Sporitelna, CUKRARNA a PEKARNA!, LEKARNA. Některé amerikanismy tohoto typu bývají překládány; český ekvivalent je pak umístěn v závorce pod výrazem anglickým, příp. i za ním, např. JONES Commercial College (Jones-ovo kupecké učilíště), Commercial College (Kupecká škola), BOARDING HOUSE (ČESKY HOSTINEC). V některých případech však nejde o doslovné překlady, ale spíše o vysvětlení významu anglického názvu, např. CAMP – SPRING MILL (Mlýn na mouku), jindy je významový rozsah anglického pojmenování překladem zúžen, např. slovo UPHOLSTERER znamená ‘čalouník’, v závorce je však překládáno jako vyhotovitel žíněnek.

Méně běžný je postup opačný: za názvem českým stojí v závorce ekvivalent anglický, např. MAJETNÍCI Sasského mlýna (Saxony mills) – ani zde však nejde o překlad zcela přesný, anglický název je ve tvaru plurálu. Jiným příkladem je Pivovár na ležáka (Lager) a olejové pivo (Ale). České pojmenování olejové pivo vzniklo pravděpodobně mylnou etymologií z akustické podoby anglického slova ale (eil), označujícího druh piva vařeného v USA.

[5]Anglická i česká podoba vlastního jména místního se objevuje i v adresách uváděných v reklamách, např. Číslo 12, City Bildings (sic!) (Městský dům) nebo naopak Dva domy (Two Buildings) na uhlu Washington Avenue; Výpravna a lékárna Čís. 65, jižní 7má ulice, mezi Sprnce (sic!) & Poplar ulice naproti ústřednímu trhu (Central – Market).

S uváděním jinojazyčných, hlavně ale anglických ekvivalentů se setkáme i mimo reklamy, nejčastěji v textech zpráv z Ameriky, např. Odpadlíci od Uníe (secessionisti) jsou rozděleni na tři třídy NN, 9. 2. 1861. s. 2; Wyhotowuje dukazi wsseho druhu, jako jsou: zákupní listiny neb (deeds), zásstavní listy (hypotheky – Mortgages) SA, 16. 5. 1861, s. 4 ap.

V obou týdenících se však už vyskytují také amerikanismy, které jsou začleňovány ve formě tzv. citátových podob[7], tzn. bez překladu, do českých textů. Jde o anglická pojmenování, jejichž český ekvivalent autorům často schází. Tyto anglické výrazy jsou v prvních čechoamerických periodikách ještě většinou morfologicky (a někdy i graficky) počešťovány, např. a dotíraví náhončí budou lidu rozličné (jak to zvyk přivolbach bývá) tikety (angl. ticket ‘lístek, vstupenka’) před pokládati a k odbírání nutiti NN, 9. 2. 1861, s. 2; poněvádž časem noviny nedbale od klerků (angl. clerk ‘úředník’, AM ‘prodavač’) pohozené bývají aneb tito ze svého pohodlí ne rádi vytržení se cítí NN, 13. 4. 1861, s. 1. Se stejným jevem se opět setkáme i v reklamách: Jsouli děti vaše nemocné, neb na zrůstu trpí, dejte jim Mc. Leans cordialu, a budou hned zdravé, tlusté a silné NN, 9. 2. 1861, s. 3.

V jiných případech však amerikanismy tvarově adaptovány nejsou a jsou ponechány v nesklonné podobě. Neskloňována přitom velmi často zůstávají vlastní jména, hlavně vlastní jména místní, např. Schůzka 1 Wardy (obydlená nejvíce Čechami) byla odbývaná v Lafayette Hall NN, 9. 2. 1861, s. 2; Žádáme jej, aby se na (…) p. Joz. Lorette v New Orleans, La., obrátil NN, 13. 4. 1861, s. 3; Dne 20. Dubna v sobotu bude ve FLORA GARDEN v St. Louis provozován Divadelní kus ku prospěchu Slovanské Lípy NN, 13. 4. 1861, s. 3 ap.

Autoři si někdy nepatřičnost anglických slov v českém jazykovém kontextu uvědomují, a označují je proto uvozovkami: i mnohý z našech dělníků přemýšleti bude že o práci přijde když jeho „boss“ výrobky své do Jihu nevyprodá NN, 9. 2. 1861, s. 2; Každý zasílatel račiž za takové psání na „register office“ 5 centů více zaplatiti, začež obdrží list na přijatou („receive“) NN, 13. 4. 1861, s. 1.

S nepřesným překladem se můžeme setkat u názvů, jejichž české ekvivalenty naši krajané patrně neznali, např. soudce míru (angl. justice of the peace ‘smírčí soudce’) NN, 9. 2. 1861, NN, 13. 4. 1861; J. G. Woerner, jehož úřední termín jest ukončen (angl. term ‘funkční období’) NN, 9. 2. 1861, NN, 13. 4. 1861. Tímto způsobem vznikají sémantické kalky založené na interferenci mezi významovými poli. V tex[6]tech obou periodik se s nimi setkáme velmi často; namátkou uveďme jen několik dalších příkladů: čítatel o kupeckém právu (angl. reader ‘přednášející’); tajné nemoce (angl. latent diseases ‘skryté, latentní nemoci’); prodáváme laciněji nežli kterýkoliv dům Louisu (angl. house – může mít také institucionální význam) ap.

Kromě lexikálních amerikanismů se v textech prvních čechoamerických periodik, nejčastěji opět v reklamách, objevují také amerikanismy syntaktické. Jsou to slovosledné inverze nominativu jmenovacího, např. Na Soulard ulici druhý dům NN, 13. 4. 1861, s. 4; Uhel čtvrté a Poplar ulice (tamtéž); Na rohu Lafayette a Buel (10té) ulice NN, 9. 2. 1861, s. 4; Na rohu Bau Bureu a Market ulice w Chicago SA, 31. 1. 1861, s. 4[8].

V plánu syntaktickém se často setkáme také s kalky. Jde o doslovné překlady anglických slovesných vazeb, často předložkových, které se liší od vazeb sloves českých, např. pro zvláštnosti poptej se (kontaminace anglických vazeb ask for something ‘požádat o něco’ a ask about something ‘zeptat se na něco’); velkokupec v papíru a kníhařském zboží, podobně velkokupec v rozlíčném Americkém zboží (angl. deal in something ‘provozovat obchod s něčím’); činíce ctěné obecestvo pozorné (angl. making somebody attentive ‘upozorňovat někoho’); vlaky odchází Depot (angl. trains leave depot ‘vlaky odjíždějí z nádraží’, v angličtině se užívá vazba bezpředložková) ap.

Vliv angličtiny se projevuje také v grafickém záznamu českých číslovek řadových. Namísto číslovky s tečkou jsou v převážné většině všech zaznamenaných případů uváděny, stejně jako v angličtině, číslovky s příponou, např. 1ní (angl. 1st), 2há (angl. 2nd), 3tí (angl. 3rd), 4tá (angl. 4th) atd. Vliv angličtiny je posílen i užíváním grafému &.

Ve všech adresách, jež jsou součástí inzerátů a reklam prvních čechoamerických listů, je důsledně dodržován americký textový princip určující pořadí jednotlivých údajů. Znamená to, že za (pod) názvem firmy nebo za (pod) jménem podnikatele je na druhém místě uváděno číslo domu a teprve pak následuje název ulice, např. Výpravna (Office): Číslo 22 Market ulice; Wm. Einstein. NOTAŘ. Číslo 65, Chesnut (sic!) ulice (příklady jsou převzaty z NN, 9. 2. 1861, s. 4).

Na okraj poznamenáváme, že z analýzy textů obou periodik vyplývá, že naši předci v USA ani jeden ze zmiňovaných germánských jazyků dokonale neovládali. To se projevuje zejména v pravopisné podobě substantivních amerikanismů (někdy však i latinismů, viz výše), jež se pod vlivem němčiny mnohdy píší s velkým písmenem na začátku, např. Lager ‘ležák’, Wardy ‘městské čtvrti, volební okresy’, Mortgages ‘hypotéky’, Depot ‘nádraží’ ap. Nedokonalá znalost angličtiny je příčinou i řady pravopisných nedůsledností a chyb, např. Jeffrson Baraks místo Jefferson Barracks, City Bildings místo City Buildings, Chesnut ulice místo Chestnut ulice ap.

[7]Jen stručně se zmíníme o hláskosloví. Hlásková soustava analyzovaných periodik odpovídá až na výjimky konzervativní tradici humanistické češtiny tak, jak ji požadoval Dobrovský. V textech už nenacházíme protetické v-, jen výjimečně se objevuje v základu slov -ej- místo -ý-/-í-, např. vejš, zamejšlí, sejr, zejtra, zejtřejší. Pouze jedním dokladem, výrazem lík, je doloženo úžení typu -é- > -í- uvnitř slova. Kolísá užívání dlouhého ú- na začátku slov, které velmi často alternuje se starším diftongem -ou: úřad, účty, účinek, ústroj vs. outokem, ouroky, ouzký, oučty, ouhrnkem, ouplný atd. Značně rozkolísaná je také kvantita samohlásek; stejně je tomu však i v domácí češtině, např. polivka, řikávat, povim, zda se, spání, právý, mílovník, poněvádž, lístopad atd. V našich textech lze ovšem jen stěží určit, které z těchto i dalších odchylek představují kvantitu archaickou, které kvantitu nářeční a které jsou jednoduše tiskařskými chybami. Tisk prvních čechoamerických periodik vznikal totiž za velmi obtížných podmínek (staré, nevyhovující tiskařské stroje, písmo bez diakritických znamének – ta bylo nutno zpočátku doplňovat ručně[9]), vydavatelé, redaktoři i sazeči byli lidé bez hlubšího jazykového vzdělání[10], a proto není divu, že v těchto tiscích nacházíme vedle vlastního hláskového kolísání i řadu chyb nejrůznějšího druhu. Jsou to nedostatky pravopisné, např. biliny, visoká sskola, spůsob, tupyt, kaménky tančili a řadily, nedodržování hranic mezi slovy, např. na prosto, bylaby, za darmo, z cela, conejuctivěji, a velmi často jde (jak ostatně vyplývá už z výše citovaných příkladů) i o elementární tiskařské chyby, které jsou důsledkem sazečovy nepozornosti.

Předpokladem shrnující charakteristiky výsledků našeho zkoumání, jehož cílem byl popis jazyka a stylu prvních čechoamerických periodik, je srovnání se závěry, k nimž jsme dospěli analýzou periodik českých, a dále i s fakty, jež ve své studii z roku 1959 uvádí A. Stich[11]. Protože se však určitým způsobem liší i první krajanská periodika, tzn. Slowan Amerikánský a Národní Noviny, porovnáme oba popisované týdeníky nejdříve mezi sebou. Žádné zásadní rozdíly neexistují v typu formátu ani v grafickém provedení obou listů. Obě periodika jsou tištěna pouze odlišným typem písma: Slowan Amerikánský švabachem a Národní Noviny latinkou. Také obsahově jsou si oba listy velmi podobné; objevují se zde témata vycházející z aktuální americké přítomnosti, ale v části zpravodajské, populárně-naučné i beletristické najdeme rovněž množství témat evokujících ztracenou vlast. Zakotvení v nové společenské realitě reprezentují hlavně inzeráty a reklamy. Po stránce jazykové je společným rysem obou periodik důsledná snaha po spisovnosti vyjadřování, záro[8]veň ale i rozkolísanost normy a množství nejrůznějších, především pravopisných chyb a jiných nedůsledností.

Rozdíly mezi Slowanem Amerikánským a Národními novinami spočívají v jejich jazykových plánech. Obecně lze říci, že ideálu humanistické češtiny, obnovenému začátkem 19. století v díle Dobrovského, je bližší jazyk Slowanu Amerikánského. Syntax tohoto listu je složitější a obsahuje více latinismů než syntax Národních Novin, frekventovanější jsou zde i archaismy morfologické. Interference s angličtinou se více projevuje ve slovníku Národních Novin, lexikum Slowanu Amerikánského obsahuje méně přejatých slov vůbec. Zajímavým jevem je rozpor mezi patetickou emotivností Slowanu Amerikánského a jeho četnými verbálními prostředky imitujícími kontaktovou komunikaci. Tyto textověstylistické prvky, doplněné četnými citacemi v podobě přímé řeči, pronikají do jazyka žurnalistiky z jazyka mluveného a jsou ve Slowanu Amerikánském zastoupeny v daleko vyšší míře nežli v Národních Novinách.

Uvedené rozdíly lze podle našeho názoru vyložit celkem jednoznačně: oba týdeníky vznikaly ve stejném společenském kontextu, v přibližně stejné době a za přibližně stejných podmínek. Rozdílným činitelem, který určoval podobu jazyka v obou periodikách, byla tedy pouze osobnost vedoucího a zároveň i jediného redaktora, jeho rozhled, vzdělání a jazyková kompetence.

Tento pragmatický faktor podmiňuje, samozřejmě vedle faktorů dalších, rovněž rozdílný styl periodik čechoamerických a českých. Budeme-li totiž porovnávat styl Slowanu Amerikánského, Národních Novin, Pražského Posla a českých Národních Nowin, budeme tím zároveň srovnávat i autorský styl redaktora Fr. Kořízka, J. B. Erbena, J. K. Tyla a K. Havlíčka Borovského. Rozdílný styl jednotlivých periodik je však zároveň určován i různým zaměřením těchto listů, a to je diametrálně odlišné. Zatímco první čechoamerická periodika jsou univerzální týdeníky, jejichž hlavním cílem bylo informovat o životě Čechoameričanů, ovlivňovat je kulturně i jazykově a stmelovat je tak v etnický celek[12], v případě českých periodik je tomu jinak. Pražský Posel z roku 1848 je politickým týdeníkem, jehož cílem je politická výchova lidových vrstev. Jeho obsahem jsou články, v nichž Tyl vysvětluje aktuální politické otázky, a to nejčastěji formou dialogu dvou osob (mezi redaktorem a jeho přítelem, jindy vedou dialog dva sousedé nebo Hrdina a Strašpytel ap.) nebo formou otevřených dopisů a odpovědí mezi čtenáři a redakcí. Každá sebemenší Tylova zpráva je tak zároveň i jeho komentářem, takže Tyl celý týdeník, který měl většinou dvanáct stran (přibližně formátu A5), vyplňoval sám vlastními názory a vlastním hodnocením. Také Národní Nowiny byly jednoznačně specifikovány. Národní Nowiny jsou politický deník, v němž Havlíček vytvořil základy moderního pojetí a zpracování zahraničního i vnitropolitického zpravodajství. Toto [9]pojetí se potom na dlouhá léta stalo modelem pro celé generace českých novinářů. Přejaté zprávy Havlíček zásadně zpracovával a většinou také komentoval, největší část zpravodajského materiálu však v jeho deníku tvořily zprávy původní[13].

Přejděme nyní ke stránce jazykové. Charakterizovat obecně jazyk českých analyzovaných periodik není jednoduché, protože mezi jazykem Tylova Pražského Posla a Havlíčkových Národních Nowin existují značné rozdíly. Přesto je však možno říci, že chronologicky starší žurnalistický jazyk Tylův je vývojově progresivnější. Obsahuje řadu výrazových prostředků signalizujících kontakt s adresátem, dialogizuje monologický výklad, zjednodušuje syntaktickou výstavbu textů. K mluvenému jazyku se přibližuje také užíváním mnohoznačných spojovacích výrazů, parentezí, apoziopezí a elips[14]. Přesto se v Tylově jazyku projevuje návaznost na humanistickou tradici, a to ve slovosledu (koncové postavení slovesa ve větě, přívlastek shodný často v postpozici), dále v užívání přechodníkových a pasivních konstrukcí a občas i v uplatňování morfologických archaismů (např. (…), jak byl tento sněm ustanowil PP, 1948, č. 41, s. 323). Tyl se nevyhýbá ani periodické výstavbě větných celků, třebaže periodu užívá už jen ojediněle.

Ve srovnání s Tylem označuje Stich[15] Havlíčkův žurnalistický projev jako „mnohem intelektuálnější a odbornější“. Ve volbě jazykových prostředků je Havlíček konzervativnější než Tyl, klasická humanistická čeština mu byla vzorem ve všech jazykových plánech. To se projevuje nejenom v gramatice (v morfologickém a syntaktickém plánu jazyka Národních Nowin najdeme všechny relevantní rysy češtiny období humanistického), ale i v lexiku. Charakter slovníku Národních Nowin určuje Havlíčkova humanistická shovívavost k přejímání a užívání cizích slov, a to i přesto, že jistě už tehdy byl v žurnalistickém textu, určeném nejširší veřejnosti, kladen velký důraz na srozumitelnost a sémantickou jednoznačnost. Vedle četných lexikálních i gramatických germanismů však Havlíček užívá i celou řadu romanismů (např. feuilleton; repertoir, bravourau; suprematie; mediatisace; precise; agitowati; protokoll; protokolista NNw, 1850, č. 1) i latinismů (např. casus beli; mystifikace; servilní; virtuos NNw, 1850, č. 1), a sice bez jakéhokoli překladu, opisu nebo výkladu.

Srovnáme-li výsledky našeho výzkumu, zjistíme, že americká čeština[16] užívaná v prvních čechoamerických periodikách kopíruje ideál humanistické češtiny ještě [10]o něco důsledněji, a je tedy ještě konzervativnější než o deset let starší čeština v periodikách českých. Snaha o jazykovou správnost a důslednou spisovnost vedla zřejmě k tomu, že první přistěhovalecké generaci z poloviny minulého století byly konkrétním modelem spisovného psaného jazyka pravděpodobně Krameriovy noviny[17], které hned od začátku národního obrození užívaly jazyk veleslavínský[18]. Co bylo příčinou odlišností americké žurnalistické češtiny od její domácí podoby? Hned v úvodu je třeba říci, že nejde o odlišnosti zásadního charakteru. Přesto však ztráta kontaktu s domácím jazykovým prostředím a patrně i s nejnovějším tiskem a literaturou způsobila, že v americké češtině ještě na začátku druhé poloviny 19. století existují tvary, které se už doma neužívají. Je to např. volné nakládání s gramatickou kategorií jmenného rodu a čísla v přechodníkových konstrukcích; v domácím tisku Tylově a Havlíčkově jsme zaznamenali už jen přechodníky kongruentní. Rovněž povědomí normy, která byla i doma v té době ještě rozkolísaná, nebylo v cizojazyčném prostředí dostatečně silné, neexistovala zde ani opora v jazyce mluveném a to vedlo k nejistotě, projevující se pronikáním prvků soudobého jazyka mluveného do americké češtiny prvních periodik a zvýšeným množstvím nepravidelností, odchylek i chyb.

Zásadní rozdíl mezi češtinou užívanou v popisovaných periodikách a její domácí podobou lze proto spatřovat pouze v existenci lexikálních amerikanismů. U prvních přistěhovalců je čeština ještě jazykem dominantním, život v českých komunitách zajišťuje její funkční neomezenost, výrazové prostředky v jednotlivých jazykových plánech nejsou dosud ovlivňovány angličtinou. Přesto život v cizojazyčné společnosti, který bez znalosti angličtiny neumožňuje uplatnění ve všech společenských a komunikačních situacích, vede k postupnému vytváření komplementárního bilingvismu[19]. V prvních čechoamerických periodikách se tak setkáváme se samými počátky tohoto jevu, projevujícího se náhradou českých výrazů za výrazy anglické, a to většinou ve snaze o co nejpřesnější vyjádření americké reality.


[1] K. Kučera, Český jazyk v USA, Praha 1990, s. 19.

[2] Výraz Wechsel je zkratkou něm. Wechselbrief.

[3] K. Kučera, d. cit. v pozn. 1, s. 46–47.

[4] K. Kučera, d. cit. v pozn. 1, s. 47.

[5] Výraz generace zde užíváme ve shodě s Kučerou (d. cit. v pozn. 1, s. 9–10): pojmenování první (přistěhovalecká) generace označuje osoby, které přesídlily do jiné země, jejich děti jsou označovány jako druhá generace, jejich vnoučata jako třetí generace atd.

[6] T. Čapek, Naše Amerika, Praha 1926, s. 410.

[7] S. Kloferová, Mluva mladé generace vídeňských Čechů, Estetika XXXVI, 1999, s. 155–160.

[8] Srov. K. Kučera, d. cit. v pozn. 1, s. 106–108.

[9] Viz T. Čapek, d. cit. v pozn. 6, s. 271.

[10] První česká hlavní škola v Čechách vznikla v roce 1848, na některých středních školách bylo obligátní vyučování češtině zavedeno rovněž až ve školním roce 1848/49; viz B. Havránek, Vývoj českého spisovného jazyka, Praha 1979, s. 113.

[11] A. Stich, Příspěvek ke studiu jazyka české žurnalistiky v polovině 19. století, SaS 20, 1959, s. 19–32.

[12] K. Kučera, d. cit. v pozn. 1, s. 38–39.

[13] M. Beránková, Počátky českého novinářství a jeho vývoj v době národního obrození, Praha 1970.

[14] A. Stich, d. cit. v pozn. 11, s. 23–28.

[15] A. Stich, d. cit. v pozn. 11, s. 31.

[16] Americkou češtinu definuje Kučera (viz d. cit. v pozn. 1, s. 66) jako „roztříštěnou a noremně uvolněnou přistěhovaleckou variantu českého jazyka, historicky zakořeněnou v komplexu českého národního jazyka, aktuálně však k tomuto komplexu nepříslušející a vyvíjející se v americké mnohojazyčné společnosti pod tlakem angličtiny“.

[17] Krameriusovy c. k. pražské poštovské (později vlastenecké) noviny vydával od r. 1789 V. M. Kramerius. Po jeho smrti noviny redigoval Fr. Jan Tomsa, Jan Rulík a pak syn Václav Rodomil Kramerius. Vycházely do r. 1825; viz M. Beránková, d. cit. v pozn. 13, s. 86.

[18] B. Havránek, d. cit. v pozn. 10, s. 91.

[19] V. M. Henzlová, Kultivování češtiny v USA, in: Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, Praha 1995. s. 330.

Naše řeč, ročník 85 (2002), číslo 1, s. 1-10

Předchozí Lingvistické časopisy přístupné v on-line službě ProQuest 5000

Následující Josef Šimandl: Já nic – já korpusový lingvista