První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl I

Alena Jaklová

[Články]

(pdf)

-

Ve Spojených státech amerických sídlí pravděpodobně nejpočetnější skupina českých emigrantů. První Češi[1] přišli na území dnešních Spojených států zřejmě již v první polovině 17. století, v tzv. náboženské fázi emigrace z českých zemí.[2] V komunikaci se však čeština začala uplatňovat až s přílivem většího množství přistěhovalců od konce 40. let 19. století, tedy na začátku tzv. klasického období české migrace do USA.[3] Tehdy v souvislosti s neutěšenou ekonomickou, národnostní a politickou situací v Rakousku, později v Rakousku-Uhersku, počet českých přistěhovalců do USA prudce vzrostl a tento trend trval až do první světové války.[4]

K prudkému poklesu, dalo by se říci až ke zlomu v českém přistěhovalectví, dochází ve 20. letech 20. století. Po vzniku samostatného Československa odpadly národnostní důvody jako motiv k emigraci a nastala dokonce i značná reemigrace. Ještě v roce 1930 žilo v USA 491 638 osob československého původu, v roce 1980 se však jejich počet snížil na necelou čtvrtinu; statistika v publikaci U. S. Census of Population registruje v té době pouze 112 707 osob původem z Československa.[5]

Obsahem tohoto příspěvku je jazyk a styl čechoamerických periodik ze začátku druhé poloviny 19. století, tzn. z období, kdy začaly čechoamerické noviny a časopisy v Americe vycházet. Východiskem našeho popisuje zkoumání „sémiotické“, nikoli tedy pouze analýza jazykových prostředků publicistického psaného textu. Cílem našeho zkoumání je popis komplexního kódu zvolených periodik, zahrnujícího jak znakové prostředky verbální, tak i neverbální; oba typy výrazových prostředků jsou v publicistických textech ve vztahu komplementárním.[6] Charakterem psaných textů je dáno, že neverbální prostředky reprezentují především prostředky vizuální. Pokud jde o verbální stránku analyzovaných textů, budeme se zabývat těmi lexikálními a gramatickými prostředky, které jsou nositeli různých stylových [246]příznaků. Jazykově-stylistické hodnocení se pak pokusíme doplnit i deskripcí pragmatickou, tzn. budeme hledat odpověď na otázku, proč zkoumaná periodika užívají právě ty výrazové prostředky, jež potvrdila naše analýza.

Čechoamerická periodika – čechoamerické noviny a časopisy – představovala vedle celoamerických českých organizací hlavní pojítko českých usedlíků v Americe. První české periodikum se objevilo už v roce 1852. Jeho vydavatelem byl V. Náprstek. Z ekonomických důvodů byl tento list určen vedle českých odběratelů i odběratelům německým, a proto vycházel pod názvem Milwaukie Flugblätter v němčině. I přes tento kompromis však list už v roce 1855 zanikl. První česky psané noviny začaly vycházet 1. ledna 1860 v Racine (stát Wisconsin) pod názvem Slowan Amerikánský a ještě v témže měsíci se objevilo i první číslo Národních Novin v St. Louisu.

Hlavní důvod vydávání prvních čechoamerických periodik byl pragmatický; byl jím záměr informovat o životě a úspěších jednotlivých českých komunit po celé Americe a tak přistěhovalce stmelovat jako etnický celek.[7] Postupně, jak rostl počet přistěhovalců a jak se množily názorové rozdíly, se začaly objevovat i čechoamerické noviny a časopisy určené stoupencům určitého hnutí či názoru. V roce 1867 vychází první katolický list Katolické noviny a nedlouho nato byly starší Národní Noviny prohlášeny za sociálnědemokratické. Počet českých periodik pak prudce vzrůstal, třebaže mnohá z nich vycházela jen krátce a často brzy zanikla. V letech 1860–1911 vzniklo v Americe 326 čechoamerických periodik reprezentujících různá hnutí nebo náboženské a politické názory od katolicismu přes protestantismus a ateismus až po různé podoby socialismu, republikánství, demokratismu a amerikanismu.[8]

Počet čechoamerických periodik i jejich význam dosáhl vrcholu ve 20. letech 20. století; tehdy vycházelo v USA paralelně 123 českých a slovenských periodik.[9] Od té doby se jejich počet zmenšoval. Dnes jich v USA existuje – počítáno podle různých kritérií – pět až deset.[10]

Vlastním objektem našeho jazykově-stylistického popisu byla vybraná čísla prvních česky psaných periodik vydávaných v Americe: týdeníku Slowan Amerikánský z roku 1861[11] (dále citujeme pod zkratkou SA) a týdeníku Národní Noviny (zkratka NN) z téhož roku.[12] Pro podporu objektivity našich závěrů jsme výsledky analýz konfrontovali se studií A. Sticha Příspěvek ke studiu jazyka české žurnalistiky v polovině 19. století (1959) a dále i s fakty, jež jsme získali analýzou periodik českých [247]vydávaných doma na konci 50. let 19. století, tedy v době, kdy čeští emigranti odcházeli z vlasti. Česká periodika zastupuje v našem příspěvku Pražský Posel,[13] 1848, č. 41 a 44 (zkratka PS) a Národní Nowiny,[14] 1850, č. 1 a 2 (zkratka NNw).

Slowan Amerikánský vycházel v období od 1. ledna 1860 do 5. října 1861 (v roce 1860 v sobotu a v dalším roce ve čtvrtek) v Racine ve státě Wisconsin. Byl tištěn švabachem. Roční předplatné činilo $ 2. Prvním, kdo vydával, redigoval i tiskl Slowan Amerikánský, byl František Kořízek, rodák z Letovic na Moravě. Do USA přišel v roce 1854 a měl jen základní vzdělání. Byl vyučený zedník, v Americe zpočátku „zedničil, podělkoval v dřevařských skladištích, rybařil, nádeničil při dráze a šumařil“.[15] Národní Noviny vycházely od 21. ledna 1860 do 24. června 1861 v St. Louisu. Roční předplatné obnášelo $ 3. Prvním redaktorem byl J. B. Erben, původem z Nové Paky. Do Ameriky přijel jako 22letý teolog v roce 1859. 5. října 1861 došlo v Racine ke spojení obou těchto týdeníků a vzniklo tak třetí čechoamerické periodikum – dvoutýdeník Slavie. První číslo tohoto listu vyšlo 30. října 1861.[16]

Hned na úvod naší jazykově-pragmatické analýzy je třeba uvést, že nová teritoriální a společenská přináležitost, tedy jeden z fundamentálních pragmatických faktorů, ovlivnila i vnější podobu čechoamerických periodik, konkrétně jejich formát.[17] Zatímco domácí Pražský Posel byl tištěn na malém formátu velikosti zhruba A5 a také Národní Nowiny vycházely až do roku 1849 na formátu středoevropském, měly oba čechoamerické týdeníky od samého počátku formát světový. Rozměry prvního až třináctého čísla 2. ročníku Slowanu Amerikánského jsou 505 mm × 380 mm, patnácté až padesáté první číslo je ještě větší, měří 580 mm × 390 mm. Rozměry Národních Novin jsou podobné; čísla 2. ročníku (rok 1861) mají výšku 520 mm a šířku 355 mm.

Obsahem obou týdeníků byly články týkající se života Čechoameričanů v novém domově (tyto texty měly velmi často návodný charakter), výňatky z českých [248]prací majících vztah k Americe (např. Život Benjamina Franklina), zprávy z Ameriky, v omezené míře i ze světa a hlavně z Evropy, populárně-naučné články, inzeráty, reklamy, dopisy a příspěvky čtenářů-dopisovatelů (tyto příspěvky reprezentují v některých číslech týdeníků původní zpravodajství z vlasti). Oba listy také otiskovaly na pokračování některé dílo české nebo světové krásné literatury. Zpravodajství ze světa i některé jiné texty přejímali redaktoři z německých novin a překládali je; přejaté zprávy nekomentovali.

Slowan Amerikánský byl, jak jsme uvedli už výše, tištěn švabachem a užíval pravopis analogický. Texty jsou na všech stranách listu vysazeny do pěti dlouhých sloupců. První sloupec na titulní straně obsahuje základní údaje o listu; jsou to jména redaktora a vydavatele, termín, kdy týdeník vychází, jeho cena a výše předplatného. Druhý sloupec podává jmenný přehled jednatelů (zástupců) listu v jednotlivých státech a velkých městech USA. Další tři sloupce vyplňují texty, které se svým obsahem zpravidla vážou k některému aktuálnímu aspektu života Čechoameričanů. Jsou to často články s výrazně persvazivní funkcí a hlubokým etickým charakterem, např. SA 2, 1861, č. 5 (31. 1.), s. 1 obsahuje výzvu ke vstupu do Jednoty bratrské: Protož ani wzdálenou rozptýlenosti, ani ruznosti jak náboženskeho, tak i politickeho smejsslení nedejme se nikterak myliti; spojme se, podejme sobě ruce s ochotnou upřimnosti, splyňme v ‚Jednotu bratrskou‘ a zaweďme ji asi takto:[18] (…) Text pokračuje otištěním stanov Jednoty bratrské. Na stejném místě v SA 2, 1861, č. 20 (16. 5.), s. 1 jsou uveřejněny praktické rady týkající se divadelního života Čechoameričanů, hlavně zakládání divadelních spolků a jejich činnosti, např.: Wolení nowych členů ať se stáva hlasowáním, a když wětssinou hlasu člen přijmut je, přečtou se mu prawidla, dle kterych se celá společnost řidi, a on ať se wssemu wlastnoručním upsáním podwolí.

Druhá strana tohoto týdeníku obsahuje zprávy z Ameriky. V prvních dvou sloupcích najdeme tituly Wiskonsin, Ženské wojsko, Illinois a Neberné Bankowky. Téměř celé dva následující sloupce vyplňuje úvaha přispěvatele ze St. Louisů, rodáka z Příbrami, s názvem Cena národního jazyka. Zbývající část posledního sloupce a téměř tři sloupce strany 3 jsou věnovány zprávám ze světa (tituly Rakousko, Uhry, Rusko, Benátsko, China). Následuje Domácí lekař (Mleko jest lek nejwybornějssi), dokončení povídky Blakwell, báseň Má Mizerie, anekdoty, různé krátké zprávy čtenářů (Wřely dik! Kde je) a konečně i přehled obdržených dopisů a finančních příspěvků.[19] Čtvrtá, poslední stránka SA obsahuje ve třech sloupcích pokračování románu Josef Wolston, Šlechetny námořnik, téměř celý jeden sloupec vypl[249]ňuje komická báseň s názvem Žena a na zbývajícím místě je otištěn Kalendář na přissti tyden a reklamy. Reklamy, přesněji řečeno předchůdce inzerátů a reklam, najdeme také na první stránce; vyplňují zde volné místo, zpravidla v prvním sloupci dole.

Pokud jde o konkurenci verbálních a neverbálních prostředků, dávali redaktoři obou analyzovaných deníků jednoznačně přednost prostředkům verbálním. Z neverbálních prostředků je nejnápadnější záhlaví titulní strany Slowanu Amerikánského. Uprostřed záhlaví je emblém americké orlice, která je do dnešních dnů oficiálním symbolem amerického vlastenectví a americké demokracie. Orlice stojí na štítu pokrytém stylizovanou americkou vlajkou. Pod nohama orlice leží překříženy tři ostré šípy, symbol války, a olivová ratolest, symbol míru. Orlice drží v zobáku vlající stuhu s nápisem Wěrnost Láska a Bratrstwi! Vlevo od orlice sedí Abraham Lincoln, tehdejší americký prezident, se státní vlajkou v pravé ruce, vpravo od orlice stojí symbol spravedlnosti – žena s váhami a mečem v rukou. Pod orlicí uprostřed stránky je umístěn tučně tištěný titul Slowan Amerikánský. Podobně je tomu i u Národních Novin. Také zde najdeme v záhlaví obrázek znázorňující spojení Slávie s americkou orlicí a české pracovitosti s americkou prosperitou.

Dalším důležitým neverbálním prostředkem užitým v Slowanu Amerikánském jsou titulky. Ve všech případech jsou nápadné, v různém typografickém provedení, vedle švabachu je v nich užito i latinky. Titulky přehledně člení hustý text, tištěný drobným typem písma. Neverbálních prvků využívají také reklamy a Kalendář na přissti tzden; ten má podobu tabulky. Barva veškerého tisku včetně obrázků je pouze černá. Podobně je tomu i u Národních Novin, pouze s tím rozdílem, že tento týdeník byl tištěn latinkou. Obsahově se Národní Noviny od Slowanu Amerikánského liší hlavně tím, že reklamám (tehdy označovaným jako ohlášky nebo oznámky), které byly i tehdy významným zdrojem příjmů,[20] je v Národních Novinách věnováno mnohem více prostoru; najdeme je nejenom na čtvrté straně, a to ve všech pěti sloupcích, ale i ve třech sloupcích na straně tři.

Domácí podoba spisovné češtiny první poloviny 19. století je značně konzervativní. Tím, že se v mluvnické stavbě zachovává kodifikace Dobrovského,[21] navazuje jazyk 19. století na tradici klasického období české literatury psané humanistickou češtinou. Mění se pouze lexikum; slovní zásoba českého jazyka se začátkem 19. století rychle obohacuje tvořením nových slov i přejímáním slov z jazyků cizích, hlavně slovanských.[22] Spisovný český jazyk se však začíná prudce rozvíjet teprve ve druhé polovině 19. století, a to v závislosti na změnách společensko-politických.

[250]Při analýzách verbální, dominantní stránky vybraných čechoamerických a pro srovnání i českých periodik jsme se z rozsahových důvodů zaměřili pouze na nejnápadnější příznakové jevy. Jejich nejvyšší počet jsme zaznamenali v rovině gramatické, zejména syntaktické.

Pokud jde o první čechoamerická periodika, obecně lze říci, že v obou analyzovaných listech je zachovávána tradiční humanistická větná stavba. Složitá hypotaxe však jednoznačně převažuje pouze ve Slowanu Amerikánském, v Národních Novinách se už častěji vedle jednodušší hypotaxe uplatňuje i parataxe. V obou listech se ještě objevují i periody, např. Jesstě bych mněl mnohe pokárat, ale prozatím toho zanechám, ať si takowy odrodilci libaji metlu one Macochy, kterou tato národ náss již po mnohá staletí nemilosrdně mrskala: jedině každemu krajanu na paměť uwadim, by se podle přikladu těchto neřidil a ráději národnosti nassi se ujal a hojně s wřelym srdcem ji podporoval SA, 31. 1. 1861, s. 2.

Složitost větné stavby umocňují, opět především ve Slowanu Amerikánském, také četné přechodníkové konstrukce (často s neshodnými tvary přechodníků), užívané v textech jak redaktorem, tak i čtenáři-přispěvateli: (…) Tu jeden z nich zdwihna oči swych ku hwězdnate obloze, s hluboka si wzdychnouc prawil: „O Bože! – kdybych mněl tak welikou louku, jako jest ta nebeská obloha!“ Načež druhy wzdychna si prawil: „O Bože! kdybych já měl tolik wolu co jest na obloze hwězdiček!“ načež se jej prwni spurně otázal: „A kde bys ty woli pásl?“ i odpowi druhy „Kdež jinde nežli na te twe welike louce!“ Tu prwni wstanouc dal se do druheho, a tak byla pranice až do krwe na místě odpočinuti hotowá. SA, 31. 1. 1861, s. 3, příspěvek od čtenáře v oddílu Něco pro zasmáni.

Dalším syntaktickým latinismem zaznamenaným v obou periodikách, důsledně ale hlavně ve Slowanu Amerikánském, jsou věty s koncovým postavením slovesa, např. Protož Wám láskawy čtenářowe toto k uwědomění podáwáme, aby jste wěděli oč se tu jedná, a pakliže k tomu přijde, by jste na to dle Wašeho wnitřního swědomí připraweni byly SA, 31. 1. 1861, s. 2. Sloveso na konec věty však mohli klást čeští přistěhovalci nejen ve snaze respektovat slovosledný postup, který byl tehdy v českém psaném jazyce, a to i v žurnalistice obvyklý,[23] nýbrž i pod vlivem němčiny, kterou bezpochyby všichni znali. Vliv německého slovosledu je totiž patrný i z postavení určitého tvaru slovesa modálního ve vztahu k infinitivu: Chceme-li naše práva a spolu naši konstituční ústavu hájeti, musíme naši Unii (jednotu) udržeti a chceme-li naší Unii udržeti, musíme naši konstitucí hájeti NN, 9. 2. 1861, s. 2.

Ve Slowanu Amerikánském lze zaznamenat ještě další jazykový prostředek sevřené větné a souvětné stavby, jenž byl s oblibou užíván v období humanistickém a českobratrském a s nímž se setkáváme i v českých psaných textech z první polo[251]viny 19. století. Jde o konstrukce s opisným pasivem, které do češtiny pronikly rovněž pod vlivem latiny, např.: Neuznáwaji, že by otroctwí ustawou, udržowáno bylo, nýbrž jen skrze přiswědčujici zákonodárstwí udržowáno jest, kteréžto zákony ani ouplne sile a platnosti nemaji, a žeby se otroctwo samo neudrželo ani udržeti nemohlo, kdyby mistnimi zákony udržowáno nebylo SA, 31. 1. 1861, s. 2. Starší syntaktické latinismy, jako jsou konstrukce nominativu, akuzativu nebo instrumentálu s infinitivem, se již v žádném z analyzovaných periodik neobjevily.

Zajímavá je situace týkající se pozice shodných přívlastků. Třebaže humanistická tradice dávala často u atributu kongruentního přednost postavení postponovanému, není tato zvyklost v obou listech dodržována důsledně. S atributem v postpozici, vyjádřeným rovněž tradičně nejčastěji zájmenem přivlastňovacím, se totiž – až na vzácné výjimky – setkáme jenom ve Slowanu Amerikánském, např. (…) jazyka nasseho smrt – byla by tudíž i smrtí národa nasseho; Císař prohlídl ale umysl jeho; zde mužeme zanechat po sobě slawnou pamatku a blahodárny přiklad potomstwu nassemu; (…), jenž se podiwil přítomnosti jeho. V Národních Novinách je naopak výrazně frekventovanější atribut v antepozici, tedy ten typ slovosledu, který byl běžný v jazyce mluveném.

V užívání spojek a vztažných výrazů dává jazyk obou čechoamerických periodik přednost typům novějším. Archaické spojovací výrazy alebrž, anobrž, ježto, kterýž, kterýžto už v analyzovaných textech nenalezneme. Výjimku představuje pouze spojka an, která je ve Slowanu Amerikánském ještě poměrně značně frekventovaná, např. Zásilky raději po posstě nežli po Expres an tato poslední přichod zaslaných věci prawidelně neoznamuje SA, 16. 5. 1861, s. 1; An jsme rozdilná odhalení tajemstwí přirody (…) láskawemu čtenáři na paměť uwedli, jesstě jedenkrát rozdilné body nassi země přehledneme SA, 16. 5. 1861, s. 3. Tvarovým archaismem jsou i nekongruentní tvary jenž[24] a jenžto, užívané v obou analyzovaných týdenících, např. Osoby, jenž chtějí půjčit peníze NN, 9. 2. 1861, s. 4; Ruský cár uzawřel dáti Rusku ustawu (konstituci), jenž se z cela podobá te SA, 31. 1. 1861, s. 3; Jest otevřena každý den i večer pro školáky, jenž se chtí učiti vedení kněh NN, 9. 2. 1861, s. 4; Všem svým krajanům, jenžto na prvotní jemnosti a barvě jejich vlasů záleženo jest NN, 9. 2. 1861, s. 3.

Archaizace jazyka je patrná i v tvarosloví. Zejména v týdeníku Slowan Amerikánský se objevují zastaralé morfologické prvky, konkrétně plusquamperfektum a gen. pl. mask. s koncovkou -ův. Plusquamperfektum, pokládané za morfologický archaismus již v 17. století, je v SA užíváno hlavně v textech přetištěných, pocházejících pravděpodobně ze starších českých pramenů, nikoli ale v aktuálních textech publicistických. V oddílu Něco pro zasmání v S A, 31. 1. 1861, s. 3 je [252]tak např. v textu Drahá řepa užito plusquamperfektum třikrát: (…) darowal mu řepu, kteráž v zahradě sedlákowě byla wyrostla; (…) dal mu řepu, již mu sedlák den před tím byl donesl; když oba dwa byli přissli ke bráně městské. V genitivu plurálu u substantivních maskulin se naopak starší koncovka -ův objevuje vedle běžné koncovky -ů v obou týdenících i v nejnovějších místních zprávách, např. W jednom shromáždění w ohledu zejtřejssího wyslyssení (audienci) bylo 55 poslancůw zwolených SA, 31. 1. 1861, s. 2; Přec jesti světlo co do jeho přírody bytost až posud od našech učenců a skoumatelův nejméně vysvětlená NN, 9. 2. 1861, s. 1 ap.

Za konzervativní morfologické prvky lze rovněž pokládat nadužívání zživotňující koncovky -ové nejen v nom. pl. životných, ale mnohdy též neživotných maskulin (jednatelowé, krajanowé, čtenářowé, Senátorové, zasilatelové, národové, účtové, státové) a téměř důsledné užívání staršího tvaru jest vedle novějšího je ve 3. os. sg. ind. préz. slovesa býti (v NN se dokonce téměř v polovině všech případů objevuje archaický tvar jesti: Že takový spolek tedy za neupřímný a nepřirožený uznnavame jesti na bilední NN, 9. 2. 1861, s. 2). Morfologickým archaismem je na začátku druhé poloviny 19. století také delší tvar sobě v dativu u sloves zvratných; v NN lze tento tvar zaznamenat, jistě jako projev hyperkorektnosti, dokonce i v reklamách: Přijďte a prohlidnět (sic!) sobě naše zboží přesvěčte se o dobrotě a láci; a pakliže přece nekonpíte (sic!), nebnte (sic!) naše vina NN, 9. 2. 1861, s. 4.

V souladu se stavem domácí češtiny je naopak dobové kolísání koncovek -í a -ejí ve 3. os. pl. některých typů sloves, např. stojejí, pokusejí se, modlejí se, oloupají – ve významu ‚oloupí‘, a jednoznačná převaha koncovky -ti v infinitivech. Progresivní koncovka -t pronikla v důsledku působení mluveného jazyka do prvních čechoamerických periodik v rozsahu asi 1,5 % všech možných případů. Slowan Amerikánský užívá také důsledně genitiv záporový, např. Již by dáwno ani jediného Čecha wíce na swětě nebylo; a diwochů dosud tu nebylo; nechybí jim odwážliwosti; nezná se příčiny ap. Genitiv záporový však zamítá teprve Trávníčkovo vydání Gebauerovy Příruční mluvnice z roku 1930.[25]

---

[1] Prvním známým Čechem na území Ameriky byl podle T. Čapka (Naše Amerika, Praha 1926, s. 481) Augustin Heřman. Roku 1633 přistál v New Amsterdamu, dnešním New Yorku.

[2] K. Kučera, Český jazyk v USA, Praha 1990, s. 13.

[3] K. Kučera, Americká čeština: pohled na jeden případ štěpení jazykového vývoje, in: Jazyk a jeho užívání, Praha 1996, s. 112–118.

[4] Češi přicházeli do Ameriky ve třech základních migračních vlnách: 1/poslední čtvrtina 19. století a první dvě desetiletí 20. století – klasické období české migrace do USA, 2/období 2. světové války a rok 1948, 3/období kolem roku 1968; viz K. Kučera, d. cit. v pozn. 3, s. 117.

[5] K. Kučera, d. cit. v pozn. 2, s. 17.

[6] Z. Hlavsa, K jazykovědné analýze komunikace v hromadných sdělovacích prostředcích, SaS 51, 1990, s. 124–129.

[7] K. Kučera, d. cit. v pozn. 2, s. 38.

[8] T. Čapek, Padesát let českého tisku v Americe, New York 1911, s. 185.

[9] V. N. Duben, Czech and Slovak Periodical Press Outside Czechoslovakia, Washington 1962, s. 6.

[10] K. Kučera, d. cit. v pozn. 2, s. 38.

[11] Slowan Amerikánský 2, 1861, č. 5 (31. 1.), a Slowan Amerikánský 2, 1861, č. 20 (16. 5.).

[12] Národní Noviny 2, 1861, č. 4 (9. 2.), a Národní Noviny 2, 1861, č. 13 (13. 4.).

[13] Pražský Posel vycházel od r. 1846 jako neperiodický časopis, od dubna 1848 jako časopis periodický. Vydavatel a nakladatel byl Jaroslav Pospíšil, redaktor byl J. K. Tyl, od dubna 1849 J. V. Houška. Pražský Posel zanikl v červenci 1849. Pražský Posel byl tištěn švabachem; viz M. Beránková, Počátky českého novinářství a jeho vývoj v době národního obrození, Praha 1970, s. 47.

[14] Národní Nowiny byl politický deník, vycházející od 5. dubna 1848. Vydavatel a nakladatel byl hr. Deym, redaktor Karel Havlíček. Deník byl zastaven 10. června 1849 vojenským velitelstvím, 25. června byl opět povolen. Definitivně byl zastaven v lednu roku 1850. Národní Nowiny byly tištěny latinkou; viz M. Beránková, d. cit. v pozn. 13, s. 46.

[15] T. Čapek, d. cit. v pozn. 1, s. 296.

[16] T. Čapek, d. cit. v pozn. 8, s. 81–89, 246.

[17] Čechoamerické periodikum s největším formátem je newyorský Hlas lidu z roku 1903. Jeho rozměry jsou 682 mm × 490 mm (současný světový formát je 600 mm × 425 mm). Naopak nejmenší rozměry má Komenský z roku 1915; měří 236 mm × 160 mm. Současná čechoamerická periodika mají rozměry vycházející z formátu středoevropského (475 mm × 315 mm): Hlas národa, Illionois 2000: 370 mm × 280 mm, Československé noviny, Brooklyn, New York 2000: 433 mm × 290 mm, Americké listy, Glen Cove, New York 2000: 380 mm × 285 mm.

[18] V citacích příkladů zachováváme ve shodě s originálním tiskem původní pravopis a původní interpunkci včetně dobových zvláštností, nedůsledností, kolísání i chyb.

[19] Pouze finanční podpora čtenářů držela oba listy při životě. Třebaže týdeník vycházel pravidelně, dostával např. redaktor NN svůj plat, který činil $ 8 týdně, jen tehdy, když po zaplacení papíru, tisku, nájmu a sazeče ještě vůbec nějaké peníze zbyly; viz T. Čapek, d. cit. v pozn. 8, s. 26.

[20] T. Čapek, d. cit. v pozn. 1, s. 257.

[21] J. Dobrovský, Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache, 1. vydání r. 1809, 2. vydání r. 1819.

[22] Úsilí o rozvoj slovní zásoby spisovné češtiny uzavírá pětidílný Jungmannův Slovník česko-německý z let 1835–1839.

[23] A. Stich, Příspěvek ke studiu jazyka české žurnalistiky v polovině 19. století, SaS 20, 1959 s. 19–32.

[24] Plnou flexi vztažného zájmena jenž zavedla až kodifikace Gebauerova z roku 1890; viz B. Havránek, Vývoj českého spisovného jazyka, Praha 1979, s. 126.

[25] B. Havránek, d. cit. v pozn. 24, s. 129.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 5, s. 245-252

Předchozí Gerhard Engelhardt: Český a německý purismus z konce 19. století

Následující Karel Komárek: K slovní zásobě českých biblí 20. století