Jazykové poradenství v Bulharsku: blízké a odlišné zároveň

Ludmila Uhlířová, Milen Tomov

[Reviews and reports]

(pdf)

Language counselling in Bulgaria: both alike and different

This article informs about the praxis of language counselling in Bulgaria and compares this to the language counselling praxis in the Czech republic.

V době, kdy se u nás výrazně proměňují formy poradenské činnosti zejména v souvislosti s její intenzivně postupující elektronizací, kdy se na stránkách časopisu Naše řeč i jinde diskutuje o kodifikačních pravomocích a autoritách příruček i institucí a kdy se střetávají nejen různá alternativní, ale někdy i nesmiřitelně protichůdná stanoviska ke kodifikaci, není bez zajímavosti porovnat, jak se na podobné otázky dívají jazykovědci v zemi, se kterou nás právě v oblasti jazykové kultury a jazykového poradenství pojí úzké pracovní vztahy[1] i dlouhá tradice.

Sofijská jazyková poradna je v mnoha ohledech blízká jazykové poradně v Ústavu pro jazyk český. Je jedinou oficiální jazykovou poradnou v Bulharsku a je – stejně jako poradna pražská – organizačně začleněna do akademického pracoviště; patří do oddělení současné bulharštiny Ústavu pro bulharský jazyk Bulharské akademie věd. Založení poradny i její více než půlstoletá historie je s tímto ústavem spjata stejně jako pražská poradna s Ústavem pro jazyk český. Dějiny [207]Ústavu pro bulharský jazyk, nejstaršího bulharského akademického pracoviště, se počítají od roku 1942, kdy vzniklo lexikografické pracoviště nazvané Služba za bălgarski rečnik. Toto pracoviště mělo podobné poslání, jaké kdysi dostala do vínku pražská Kancelář Slovníku jazyka českého, založená již v roce 1911, totiž sbírat jazykový materiál pro velký výkladový slovník národního jazyka[2]. V r. 1947 byla Služba přejmenována na Ústav bulharského slovníku a od roku 1949 nese pracoviště již dnešní název. Jazyková poradna v něm byla otevřena v roce 1952[3] a od té doby slouží bulharské veřejnosti nepřetržitě jako vrcholná instituce v oblasti jazykového poradenství. Je tedy jen o málo mladší než poradna pražská; ta zahájila svou činnost v r. 1946 (její vlastní institucionální počátky jsou však ještě starší[4]).

Základní pracovní náplní a posláním sofijské jazykové poradny je činnost konzultační a jazykověvýchovná, tedy v podstatě stejná jako u nás či v jiných evropských jazykových poradnách, ať už fungují v rámci instituce akademické, univerzitní či třeba při velkém nakladatelství: Pracovníci jazykové poradny odpovídají na jazykové dotazy, s nimiž se na ně obrací široká profesní i laická veřejnost. Na speciální telefonní linku, která je v Sofii v provozu každý pracovní den po dobu osmi hodin, se obrátí denně kolem dvou desítek tazatelů[5]. Tento počet se může zdát nízký, porovnáme-li ho s počtem volajících do pražské poradny: Čeští jazykoví poradci zodpovědí za tři hodiny denního provozu obvykle kolem padesáti až šedesáti dotazů. Důvody menší intenzity telefonického poradenství v Bulharsku je zřejmě třeba hledat hlavně v oblasti sociolingvistické, zejména v menší potřebě ověřovat si individuální znalost spisovné normy, resp. korigovat nejistotu v jejím ovládání právě formou dotazů v jazykové poradně. Mnozí uživatelé dávají – tradičně – přednost tomu, hledat poučení v tištěných příručkách, ať už jde o pravopisné či výkladové slovníky, učebnice či různou popularizační literaturu. Tazatelů v sofijské poradně však přibývá, i když poradenská služba tam není zcela bezplatná – ale jde o službu cenově plně přijatelnou a příznivá vůči volajícím je i nabídka, že odpověď na dotaz vyžadující složitější přípravu, například vyhledávání ve větším počtu pramenů, může tazatel obdržet, zatelefonuje-li v domluvenou pozdější hodinu.

Vedle tradičních forem telefonického a dopisového poradenství se do popředí stále více dostává, v Sofii stejně jako u nás, poradenství elektronické. Sofijský projekt internetové poradny je již [208]v podstatě připraven, první experimenty probíhají úspěšně, takže pro veřejnost bude spuštěn pravděpodobně během letošního roku. Ani tato služba nebude bezplatná. Bude organizována tak, že tazatel nejprve pošle zpoplatněnou SMS zprávu telekomunikačnímu operátoru, vzápětí obdrží identifikační číslo dotazu, to uvede do e-mailového formuláře jazykové poradny a e-mail odešle; následně (nejdéle do dvaceti čtyř hodin) bude odpověď na jeho dotaz vypracována a odeslána na jeho e-mailovou adresu. Pracovníci poradny právem předpokládají, že dotazů položených elektronickou poštou bude rychle přibývat a že v důsledku toho agenda poradny výrazně vzroste. Zkušenost z pražské jazykové poradny může být pro sofijské kolegy v tomto směru více než stvrzující: V roce 2007 zodpověděli pracovníci pražské poradny 9625 e-mailů, z nichž některé obsahovaly odpovědi dokonce na více než deset dotazů[6]. Nadějným regulativem takto neúnosně rozsáhlé služby, jež v současné době přerůstá personální možnosti pražského pracoviště, bude brzké dokončení a veřejné zpřístupnění jazykové příručky na internetu.[7]

Ústav pro jazyk bulharský poskytuje pro jazykové poradenství nejen organizační a technické zázemí, ale rovněž oporu teoretickou a metodologickou (a ve významné míře i legislativní; o té viz níže). Většinu základních normativních a kodifikačních děl druhé poloviny minulého a počátku tohoto století napsali autoři, kteří byli úzce spjati jak s ústavem, tak zároveň se Sofijskou univerzitou. Základní mluvnici bulharštiny, která pro bulharskou jazykovědu má význam srovnatelný s Českou mluvnicí Havránkovou-Jedličkovou, napsal profesor Sofijské univerzity a dlouholetý ředitel ústavu Ljubomir Andrejčin[8] (ředitelem ústavu byl v letech 1957–1975; podrobněji viz M. Tomov, d. cit. v pozn. 3); Andrejčin se rovněž významně angažoval v otázkách pravopisu a jazykové kultury. O čtyři desítky let mladší je třídílná kolektivní, tzv. akademická bulharská mluvnice[9]; ta byla vydána v akademickém nakladatelství, s vydatným autorským podílem pracovníků ústavu. Rovněž na nejnovější mluvnici bulharštiny[10] se autorsky významně podíleli pracovníci ústavu. Péčí lexikografického oddělení ústavu vycházela a vycházejí díla slovníková; z nich nejdůležitější je úctyhodný dvanáctisvazkový slovník bulharštiny (d. cit. v pozn. 2); stranou nezůstalo (podobně jako u nás) ani zkoumání dialektů[11] nebo popis neologické slovní zásoby[12]. Orgánem [209]ústavu je časopis Bălgarski ezik[13], který vychází od roku 1951. Je věnován především otázkám jazykové kultury (viz dále) a v tomto ohledu je srovnatelný s časopisem Naše řeč.

Pracovníci oddělení současné bulharštiny jsou autory pravopisných slovníků, včetně nejnovějšího, rozšířeného a přepracovaného vydání z r. 2002[14]. Vydávání pravidel bulharského pravopisu má v Bulharsku – podobně jako u nás – dlouhou tradici: Nejstarší bulharský pravopisný slovník je z r. 1925[15] (u nás vyšla Pravidla poprvé v r. 1902[16]). Ústav je k vydávání pravopisných slovníků vybaven – historicky – vysokou kodifikační pravomocí. V souvislosti s radikální pravopisnou reformou z r. 1945, která konsolidovala tehdejší rozkolísaný pravopisný úzus a odstranila z pravopisného systému zastaralé a již nefunkční prvky, vyšlo pak v r. 1950 usnesení Rady ministrů (signované tehdejším předsedou Rady ministrů Červenkovem), jímž byla kodifikační pravomoc oficiálně svěřena do rukou ústavu. Tímto vládním usnesením[17] bylo ústavu uloženo, aby studoval pravopis, aby registroval a analyzoval vývojové změny v jazyce a aby připravil k vydání oficiální pravopisný slovník jako kodifikační základ pravopisu a výslovnosti spisovné bulharštiny. Pravopisný slovník vyšel v r. 1983[18] a podobně jako Pravidla českého pravopisu má jednak obecnou výkladovou část, jednak abecední seznam hesel. Zmíněné vládní usnesení je v platnosti dosud. V předmluvě k vydání pravopisného slovníku z r. 2002 (d. cit. v pozn. 14) se výslovně píše, že pouze pravopisné slovníky sestavené ústavem jsou oficiálními pravopisnými a výslovnostními příručkami. Kodifikační zodpovědnost pracovníků ústavu je tedy obrovská. Jakákoli kodifikační pluralita, přinejmenším v oblasti pravopisné a výslovnostní, a pokud jsou u jednotlivých slov připojeny navíc údaje mluvnické, pak i v oblasti mluvnické, je tedy uvedeným usnesením legislativně zamítnuta. Jak v této souvislosti zdůraznila P. Kostadinovová (d. cit. v pozn. 3, s. 6), jazyková poradna ústavu jakožto národního jazykovědného centra „představuje v praxi jedinou zpětnou vazbu mezi kodifikační činností a společností“. Je třeba dodat, že však vydání akademických pravidel z r. 2002 bylo v Bulharsku ostře kritizováno; recenzenti mu vytýkali na prvním místě to, že dílčí pasáže napsané jednotlivými členy třináctičlenného autorského kolektivu zůstaly redakčně nesjednoceny, a tudíž že předložená kodifikace je nedůsledná, v některých bodech až rozporná. Důležité je i to, že vedle [210]akademického pravopisného slovníku vyšly v rozmezí dalších dvou let ještě dva další pravopisné slovníky: Ve třetím vydání vyšel objemný univerzitní pravopisný a výslovnostní slovník P. Pašova a Ch. Părveva[19], a v prvním vydání se objevil kolektivní pravopisný slovník „korpusový“[20], opírající se o materiál bulharského treebanku[21]. Tyto slovníky doložku kodifikační závaznosti nemají. V hlavních zásadách akademická pravidla respektují, v dílčích aspektech se však od nich odlišují[22]. Výše zmíněná legislativní závaznost akademických pravidel je tedy de facto jen relativní.

Pokud bychom porovnávali bulharská pravidla s Pravidly českého pravopisu, shledali bychom – přirozeně – celou řadu koncepčních shod a rozdílů, ale na prvním místě bychom si nemohli nepovšimnout toho, že v bulharských pravidlech nacházíme mnohem méně pravopisných dublet a celkově že kodifikace bulharštiny směřuje k větší unifikaci, a to i pokud jde o pravopisnou kodifikaci neologismů (např. psaní zvlášť vs. dohromady vs. se spojovníkem). To se přirozeně odráží i v poradenské praxi. Ačkoli se pojetí bulharské kodifikace (včetně praktických důsledků) jeví – viděno z českého hlediska – přísnější, je třeba dodat, že pravopisná kodifikace bulharštiny je sice závazná pro oblast veřejné, oficiální komunikace, pro oblast administrativní a soudní, ve školství, v masmédiích (v žánrech informativních, zpravodajských), ale sankce za její nedodržování (snad s výjimkou školské praxe) nejsou žádné, a pracovníci Ústavu pro jazyk bulharský se nedávno důrazně postavili proti parlamentnímu návrhu[23] jazykového zákona na ochranu bulharštiny[24].

Také pracovníci pražské poradny se ve svých konzultačních aktivitách v podstatě přidržují platné kodifikace. Pokud se jednotlivé kodifikační příručky vzájemně odlišují (případy rozdílů mezi Pravidly, Slovníkem spisovné češtiny, popř. Novým akademickým slovníkem cizích slov jsou snadno doložitelné), popř. pokud se s kodifikací rozchází běžná jazyková praxe, upozorňují na to tazatele.

Kodifikační pravomoci pracovníků Ústavu pro jazyk bulharský se uplatňují též v oblasti expertní, zejména forenzní. Pracovníci jazykové poradny mají právo a zároveň povinnost spolurozhodovat v soudních sporech, dotýká-li se kauza jazykové interpretace výrazu, věty nebo textové pasáže v dokumentu právní povahy. Jsou v případě potřeby zváni k soudním jednáním a mohou „mít poslední slovo“. I v tomto ohledu jsou tedy jejich pravomoci širší v porovnání s pravomocemi pracovníků pražské jazykové poradny. Ti atest soudních znalců nemají; na své webové stránce[25] na to výslovně upozorňují.

[211]Sofijská jazyková poradna má vlastní archiv zápisů o poradenských dotazech a odpovědích na ně. Mimořádná hodnota tohoto archivního fondu spočívá v tom, že je veden po celou dobu existence poradny. Využívá se ho proto jako cenného informačního zdroje. Poskytuje např. podrobný pohled na stabilitu vs. rozkolísanost mluvnických norem (např. pokud jde o tvary vokativu či o konkurenci zvratných zájmen osobních a přivlastňovacích – abychom jmenovali některé příklady do jisté míry analogické s českými)[26] i na zjevné napětí mezi pravopisnou a výslovnostní kodifikací a četnými „prohřešky“ proti ní (Tomov, d. cit. v pozn. 5). Markantním případem záměrně udržované knižnosti v kodifikaci v bulharštině je kodifikace forem členu určitého. Formy členu určitého byly kodifikovány při pravopisné reformě v r. 1945 a tato kodifikace se udržela beze změny až do nejnovějšího vydání pravopisného slovníku, a to přesto, že už v době reformy se mluvená bulharština formami a výslovností členu určitého od tehdy přijaté kodifikace lišila. O tomto problému se už od doby Andrejčinovy[27] (resp. od poslední pravopisné reformy v r. 1945) v bulharských odborných kruzích vážně a kriticky diskutuje, aniž je na obzoru konsenzuální progresivní řešení. Ani v Bulharsku – stejně jako u nás či jinde v Evropě – není současná doba příznivá ke kodifikačním změnám; členové formy, které jsou běžné v mluvené bulharštině, jsou dodnes v psané normě hodnoceny jako nesprávné.

K dalším aktuálním úkolům bulharské jazykové poradny patří – vedle elektronického poradenství – budování elektronické databáze poradenských dotazů a odpovědí na ně. V databázi jsou postupně shromažďovány a lingvisticky i statisticky vyhodnocovány údaje např. o tom, které dotazy kladou tazatelé nejčastěji, jaké jsou motivace dotazů, jaké je řešení problémů v odpovědích, jaké argumentace se užívá v odpovědích apod. Podobnou databází, dnes již víceméně uzavřenou, disponuje také pražská jazyková poradna.[28] Zatímco základem pražské databáze byla klasická dopisová korespondence, doplněná výběrově o položky další (nerutinní telefonní dotazy, jazykové koutky rozhlasové i tištěné v různých periodikách apod.), je bulharský databázový projekt širší – zahrnuje už i e-mailovou korespondenci. Výsledky by mohly být s těmi, které přinesla databáze česká, užitečně porovnávány, i přes známé typologické diference mezi oběma jazyky. Například k častým dotazům, které kladou bulharští tazatelé, patří dotazy pravopisné. Jak zjistil podrobným šetřením archivních materiálů Tomov (d. cit. v pozn. 5), pravopisné (resp. pravopisně-výslovnostní) dotazy tvoří přibližně jednu čtvrtinu ze všech dotazů[29] a z nich nejproblematičtější se jeví pravopis přejatých slov, zejména přejímek z jazyků píšících latinkou[30]. Např. bulharští tazatelé si [212]nejsou jisti pravopisem substantiv dějových odvozených od latinských sloves (typ absorpcija, nikoli absorbcija) či třeba psaním s nebo z (emulsija, nikoli emulzija). U slov domácích váhají při volbě předpony (izpit, nikoli ispit), při zdvojování souhlásek na morfologickém švu (poddăržam, nikoli podăržam) a u vokalizovaných předložek (săs sedemdeset procenta, nikoli s sedemdeset procenta). Nelze si nevšimnout, že některé z pravopisných problémů bulharštiny až nápadně připomínají pravopisné problémy s češtinou: na webové stránce pražské jazykové poradny najdeme mezi často kladenými otázkami např. dotazy, jak se píše kurs/kurz, filosofie/filozofie, sleva, zlevněný, skončit, sprovodit, zprostit, zkřížit, strávit, detekce, dceřiný, dennodenně aj. Připomeňme, že při tvorbě české webové stránky (a na ní navazující publikace z r. 2002[31]) bylo využito poradenské databáze, o níž byla řeč výše (d. cit. v pozn. 27). Lze předpokládat, že bulharští jazykovědci budou podobně využívat i své elektronické klasifikační databáze dotazů.

Průběžnou kodifikační platformou je časopis Bălgarski ezik. V rubrikách Jazyková kultura a Otázky a odpovědi, které jsou srovnatelné s žánrem drobností v Naší řeči, se řeší jazykové problémy (často inspirované právě tazateli jazykové poradny), jež se vždy nějakým způsobem (přímo, někdy nepřímo) vztahují ke kodifikaci. Publikovaná řešení mají kodifikační váhu a řídí se jimi pak i jazyková poradna. Rozborem metajazyka příspěvků v uvedených rubrikách lze – vzhledem k jejich kodifikačnímu statusu – zpětně analyzovat, jaké vlastně byly a jsou principy kodifikační činnosti bulharských jazykovědců druhé poloviny dvacátého století a počátku století našeho. Kostadinova[32] ukazuje, že argumentace autorů se často opírá o fakt dynamického vývoje jazyka, zejména pokud jde o vývoj slovní zásoby, v němž se prosazují vývojové tendence demokratizační, ale někdy i „pseudodemokratizační“; důležitý je dále zřetel k systémovosti jazyka (v minulosti někdy narušený např. u přejímek z ruštiny), k funkční a stylové diferenciaci jazykových prostředků apod.; jen zřídka vyslovují jazykovědci prognózy. Příspěvky v časopise Bălgarski ezik jsou blízké drobnostem v Naší řeči jak svým „doporučujícím“ („měkkým a klidným“ stylem, jak píše autorka, viz d. cit. v pozn. 32, s. 38), tak i tematickou skladbou; ta je shodná, jak autorka shledala, se skladbou dotazů v pražské jazykové poradně. Je škoda, že o podobný rozbor drobností v Naší řeči se u nás zatím nikdo nepokusil. Je sice známo, že drobnosti v Naší řeči nejsou obecně přijímány jako kodifikační (částí veřejnosti však takto vnímány jsou), ale bylo by užitečné zjistit, o čem se v nich psalo v minulosti a o čem se píše dnes, jaký je jejich reálný vliv na jazykové uživatele a na autory kodifikačních příruček (například: co se následně dostává do kodifikačních příruček, a co nikoli?). Jejích jednadevadesát ročníků k tomu poskytuje více než bohatý materiál.

Všechna jazykověporadenská témata, jež jsou v popředí zájmu bulharských lingvistů, obsahují jednu společnou myšlenku, ať už je v citovaných pracích formulována explicitně (např. při analýze drobných žánrů v časopise Bălgarski ezik), anebo vyplývá z badatelského kontextu (např. z analýzy archivních poradenských fondů, z klasifikace často kladených otázek apod.). Touto myšlenkou je [213]hledání odpovědi na otázku, jak by měla vypadat kodifikace spisovné bulharštiny, a obecněji pak, jaký by měla mít kodifikace teoretický základ. Je to tedy téma diskutované i u nás. V pracích bulharských lingvistů je přitom zřetelně v popředí názor, že teorie kodifikace se musí opírat o jazykovou empirii, nikoli o deduktivní koncepty, a musí směřovat k tomu, aby ve svých praktických důsledcích byla vstřícná vůči zájmům a potřebám rodilých mluvčích spisovné bulharštiny. Pro pracovníky sofijské jazykové poradny je důležité, aby kodifikace v jazykových příručkách (zejména v pravopisném slovníku) byla jednotná a důsledná (což samozřejmě neznamená vyhýbání se dubletám), protože jen tak budou moci dosáhnout žádoucí jednoty ve svých odpovědích na jazykové dotazy veřejnosti.

---

[1] Příspěvek je napsán v rámci dvojstranné dohody o spolupráci mezi Ústavem pro jazyk český AV ČR a Ústavem pro bulharský jazyk BAV Spisovný jazyk a kodifikace v kontextu informační společnosti. – O pražské jazykové poradně informovala bulharskou lingvistickou veřejnost STANČEVA, R. Službata za ezikovi săveti pri Instituta za češki ezik i dejnostta í v săvremennite komunikativni uslovija. Bălgarski ezik, 2006, roč. 53, № 3, s. 55–61. – Srov. též velmi podrobnou recenzi knihy ČERNÉ, A. – SVOBODOVÉ, I. – ŠIMANDLA, J. – UHLÍŘOVÉ, L. Na co se nás často ptáte (Praha, 2002) od DIMITROVOVÉ, M. v časopise Bălgarski ezik, 2006, roč. 53, № 3, s. 99–102.

[2] Třísvazkový Rečnik na săvremennija bălgarski knižoven ezik vyšel v Sofii : BAN, 1954–1959. Na něj navázal dvanáctisvazkový Rečnik na bălgarskija ezik, Sofija : BAN, 1977–2004. Podrobně o dějinách Ústavu pro bulharský jazyk v jeho rané etapě viz TOMOV, M. Dejnostta na Instituta za bălgarski ezik spored archivni materiali (1942–1954). Spisanie na BAN, 1996, roč. 109, № 4, s. 66–71.

[3] O založení jazykové poradny píše KOSTADINOVA, P. Knižoven (standarten) ezik i kodifikacija v konteksta na informacionno obštestvo. Bălgarski ezik, 2006, roč. 53, № 3, s. 5–9. – Viz též TOMOV, M. Ljubomir Andrejčin i Sekcijata za săvremenen ezik v perioda na nejnoto săzdavane. Bălgarski ezik, 1995, roč. 45, s. 437–442.

[4] UHLÍŘOVÁ, L. Méně známá kapitola z historie pražské jazykové poradny. Naše řeč, 2006, roč. 89, s. 260–263.

[5] Tento počet uvádí TOMOV, M. Pravopisni kolebanija, otrazeni văv văprosite kăm služba „Ezikovi spravki“. Bălgarski ezik, 2006, roč. 53, № 3, s. 10. Podle dat v článku PASKALEVA, N. Socialna distancija, status i rečev etiket. Bălgarski ezik, 2006, roč. 53, № 3, s. 33, je zřejmé, že provoz poradny v průběhu roku není rovnoměrný – v létě 2004 přijala poradna za čtyři dny třicet telefonátů (v některých z nich bylo zodpovězeno ovšem i několik dotazů).

[6] Statistická data o ročním nárůstu elektronické korespondence pražské jazykové poradny jsou tato: V r. 2000 bylo zodpovězeno 1134 e-mailů, v r. 2001 to již bylo 2947 e-mailů, v r. 2002, tj. v roce, kdy provoz poradny musel být na určitou dobu přerušen v důsledku poškození budovy povodněmi, přesto počet zodpovězených dotazů stoupl na 2988. V r. 2003 bylo zodpovězeno 3553 e-mailů, v r. 2004 pak 6043 e-mailů. Poslední dvě léta pak svědčí o dalším dramatickém nárůstu, v r. 2006 to bylo již 7880 e-mailů a v roce 2007 přišlo dokonce 9625 e-mailů.

[7] Projekt 1ET200610406 Jazyková poradna na internetu.

[8] ANDREJČIN, L. Osnovna bălgarska gramatika. Sofija : Chemus, 1942.

[9] Gramatika na săvremennija bălgarski knižoven ezik. Sofija. 1. Fonetika, 1982; T. 2. Morfologija, 1983; T. 3. Sintaksis, 1983; druhé vyd. vyšlo v Sofii : Abagar, 1998.

[10] BOJADŽIEV, T. – KUCAROV, I. – PENČEV, J. Săvremenen bălgarski ezik. Sofija : Izdatelska kăšta Petăr Beron, 1998.

[11] Bălgarski dialekten atlas. BAN : Sofija. T. 1. Jugoiztočna Bălgarija, 1964; T. 2. Severoiztočna Bălgarija, 1968; T. 3. Jugozapadna Bălgarija, 1975; T. 4. Severozapadna Bălgarija, 1981. Obobštavašt tom, Vstăpitelna čast, 1988; Fonetika, Akcentologija, leksika, 2001. IVANOV, J. Bălgarski dialekten atlas. Bălgarskite govori v Egejska Makedonija. Sofija, 1972. – BOŽKOV, R. Bălgarski dialekten atlas. Severozapadni bălgarski govori v Caribrodsko i Bosilegradsko. Sofija, 1986.

[12] PERNIŠKA, E. – BLAGOEVA, D. – KOLKOVSKA, S. Rečnik na novite dumi i značenija v bălgarskija ezik. Sofija : Nauka i izkustvo, 2001.

[13] Bălgarski ezik. Organ na Instituta za bălgarski ezik „Prof. L. Andrejčin“. Do roku 2002 byl časopis vydáván akademickým nakladatelstvím BAN, od r. 2003 ho vydává nakl. IK EMAS.

[14] Nov pravopisen rečnik na bălgarskija ezik. Sofija : Chejzăl, 2002.

[15] Tomuto slovníku předcházela ještě příručka Upătvane za obšto pravopisanie, Sofija, 1899, o rozsahu 13 stran. (Vyšla též v časopise Učilišten přehled, 1899, roč. 4, № 1–2, s. 36–44.) Obsahovala vůbec první soupis pravidel tehdejší oficiální drinovsko-ivančevovské pravopisné soustavy, avšak bez slovníkové části.

[16] Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů. Praha : Císařský královský školní knihosklad, 1902. Příručce s názvem Pravidla českého pravopisu ovšem předcházela řada příruček jiného názvu, ale velmi podobného obsahu. Podrobně o nich viz SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu, Naše řeč, 1993, roč. 76, s. 57–71, 126–138.

[17] Faksimile viz ve stati TOMOV, M. Načalo na ezikovo planirane v Instituta za bălgarski ezik. Bălgarski ezik, 2001–2, roč. 49, s. 65–69.

[18] Pravopisen rečnik na săvremennija bălgarski knižoven ezik. Sofija : BAN, 1983.

[19] PAŠOV, P. – PĂRVEV, CH. Pravogovoren i pravopisen rečnik na bălgarskija ezik. Sofija : Universitetsko izdatelstvo Sv. Kliment Ochridski, 2004.

[20] POPOV, D. – SIMOV, K. – VIDINSKA, S. – OSENOVA, P. Pravopisen rečnik na bălgarskija ezik. Sofija : Nauka i izkustvo, 2003.

[21] http://www.bultreebank.org/papers/BulgarianLRI316; SIMOV, K. – OSENOVA, P. – KOLKOVSKA, S. – BALABANOVA, E. – DOIKOFF, D. A Language Resources Infrastructure for Bulgarian. In Proceedings of LREC 2004, Lisbon, 2004, s. 1685–1688.

[22] Podrobněji viz UHLÍŘOVÁ, L. Ke stavu pravopisné a výslovnostní kodifikace bulharštiny po roce 2000, Slavia, 2006, roč. 75, s. 51–67.

[23] Návrh zákona je z května 2004; po dlouhou dobu bylo možno si jeho znění přečíst na internetu.

[24] Zakoni na/za ezika. KOSTADINOVA, P., red. Sofija : Chejzăl, 2004; viz recenzi UHLÍŘOVÉ, L. O bulharském jazykovém zákonodárství aktuálně. Naše řeč, 2005, roč. 88, s. 251–255.

[25] www.ujc.cas.cz/poradna, www.jazykovaporadna.cz.

[26] ČARALOZOVA, K. – STANČEVA, R. Problemi na gramatičnata norma (vărchu material ot „Ezikovi spravki“). Bălgarski ezik, 2006, roč. 53, № 3, s. 26.

[27] ANDREJČIN, L. Osnovnite problemi na săvremennija bălgarski pravopis, Bălgarski ezik 1951, 32–53.

[28] UHLÍŘOVÁ, L. Archivace lingvistických dokumentů na počítači I a II. Naše řeč, 1996, roč. 79, s. 171–186 a 225–237.

[29] Statistika z databáze pražské jazykové poradny uvádí 31 %, viz d. cit. v pozn. 27.

[30] Při přejímání slov z jazyků, v nichž se píše latinkou, nelze postupovat jinak než od vyslovované podoby k podobě psané; např. slova jako hardware, software či web se do azbuky přepíší хардуер, софтуер, уед. V některých případech proniká podoba hybridní, kombinující latinku s azbukou, např. textové zprávy se obvykle přepisují SMS-и – poslední písmeno je napsáno azbukou, čteme [i]. Samostatnou kapitolu v bulharských pravopisných slovnících tvoří základní pravidla transkripce cizích jmen osobních a zeměpisných, názvů organizací, firem, výrobních značek, periodik atd.

[31] ČERNÁ, A. – SVOBODOVÁ, I. – ŠIMANDL, J. – UHLÍŘOVÁ, L. Na co se nás často ptáte. Praha : Scientia, 2002.

[32] KOSTADINOVA, P. Kăm principite na kodifikatorskata dejnost prez vtorata polovina na XX vek. Bălgarski ezik, 2006, roč. 53, № 3, s. 37–45.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
uhlirova@ujc.cas.cz

Institut za bălgarski ezik na BAN
Šipčenski prochod 52, bl. 17, Sofia
tomovm@mail.ibl.bas.bg

Naše řeč, volume 91 (2008), issue 4, pp. 206-213

Previous Marie Bahenská: Známý i neznámý Josef Jungmann

Next Luboš Veselý: Práce o vidu založená na korpusu