Zemřel dialektolog Pavel Jančák

Jarmila Bachmannová

[Reviews and reports]

(pdf)

Dialectologist Pavel Jančák died

This aticle is an obituary of the Czech dialectologist Pavel Jančák.

V polovině dubna jsme se rozloučili s PhDr. Pavlem Jančákem, CSc. (12. 12. 1926 – 11. 4. 2008), někdejším dlouholetým pracovníkem dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český.

Zhodnocení jeho vědecké činnosti s podrobnou profesní bibliografií přineslo postupně několik časopiseckých příspěvků publikovaných při příležitosti životních jubileí,[1] proto se nyní k těmto údajům nebudeme vracet. Jak je všeobecně známo, jméno Pavla Jančáka je spjato především s unikátním dialektogickým kompendiem – Českým jazykovým atlasem (ČJA). Bez nadsázky lze říct, že mu zasvětil celý svůj život. Již jako student docházel od roku 1948 na tehdejší pracoviště ÚJČ do Karlovy ulice v Praze, aby pomohl dr. Jaroslavu Voráčovi mapovat výsledky korespondenčních anket z jihozápadočeské nářeční oblasti. A tehdy začalo vznikat jeho dvojí celoživotní přátelství – přátelství s J. Voráčem a s jazykovým zeměpisem. Postupně pronikal do tajů kartografování nářečních dat a často měl možnost, po roce 1952 už jako interní pracovník ÚJČ, seznamovat se i s prací dialektologa přímo v terénu – s J. Voráčem při ověřování výsledků korespondenčních anket v nářeční oblasti jihozápadočeské a později se S. Utěšeným na česko-moravském pomezí.

Paralelně s těmito pracemi se začal věnovat zpracovávání výsledků korespondenční ankety středočeské. Zjistil při tom, že většina jevů středočeské nářeční oblasti má zvláštní povahu, často kolísají a jejich územní charakteristika nebývá také zpravidla výrazná. Snaha kartograficky postihnout i takovéto jevy ho dovedla k vytvoření unikátní dialektologické metody – geograficky vázané frekvenční analýzy zkoumaných jevů. Aplikovat tuto metodu v širším středočeském rámci se mu však již plně nepodařilo, protože ho zcela pohltily práce na ČJA.

Spoluvytvářel koncepci ČJA, významnou měrou se zasloužil o sestavení celého výzkumného programu, jeho podíl na terénním výzkumu je jeden z největších (zkoumal ve více než sedmdesáti bodech výzkumné sítě, včetně ostrovů českého osídlení v Polsku a v bývalé Jugoslávii). Byl pověřen rovněž koordinací výzkumu městské mluvy, řada jeho prací je věnována především Praze, a to jak mluvě mládeže, tak i studiu doznívání charakteristických nářečních rysů v řeči příslušníků starší pražské generace. Je třeba také připomenout, že se Jančák během výzkumu nářečí stal nadšeným sběratelem zvukových záznamů nářečních promluv. Pořizoval je již od samých počátků nejstarších přenosných magnetofonů, které s sebou obětavě vozil „do terénu“. Tyto nahrávky daly později základ zvukovému archivu českých nářečí.

Z výsledků zakončeného výzkumu pro ČJA sestavil pro Evropský jazykový atlas soubor odpovědí ke všem otázkám jeho prvního dílu pro vybrané body sítě na území českých nářečí. Pro jeho druhý svazek pak zpracoval sémanticky náročnou mapu o evropských nářečních názvech rampouchu.

Ke zkoumání češtiny jako minoritního jazyka v jinojazyčném prostředí se vrátil v devadesátých letech, tentokrát se společně s manželkou Janou soustředili na řeč ukrajinských Čechů, kteří teprve [160]v té době přišli zpět do své původní vlasti. Když doc. Jančáková v roce 1998 náhle zemřela, rozpracovanou analýzu dokončil a publikoval v monografii Mluva českých reemigrantů z Ukrajiny.[2]

V této souvislosti je třeba připomenout, že byl velmi potěšen nabídkou převzít na FF UK po své ženě přednášky a semináře z dialektologie. „Do školy“ chodil opravdu rád a vždy se s nadšením svěřoval, co se studenty právě probíral a s jakým ohlasem se jeho výuka setkala. Zájem studentů ho těšil, s neobyčejnou trpělivostí a laskavostí jim poskytoval četné konzultace i praktické rady.

Ačkoli po nuceném odchodu do důchodu v roce 1989 nebyl již vedoucím autorského kolektivu ČJA, s pracovištěm udržoval neustálý kontakt a počínaje třetím dílem stal se jedním z recenzentů ČJA. V poslední době se také vrátil ke svým milovaným středočeským nářečím a začal psát nářeční monografii. Využíval při tom jednak poznatků získaných při zpracovávání někdejší korespondenční ankety, jednak nových výsledků, které přinesl ČJA. S upřímnou radostí sděloval poznatky z každé nové stránky…

Atak nemoci ho zastihl v den, kdy na FF UK zahájil výuku v novém semestru. Opustil nás v týdnu, kdy jsme do nakladatelství Academia odevzdali Dodatky k ČJA.

Byl nejen významným dialektologem, především ale dobrým člověkem a přítelem. Na takové lidi se nezapomíná.

---

[1] HLAVSOVÁ, J. K šedesátinám Pavla Jančáka. Naše řeč, 1986, roč. 69, s. 236–266. BACHMANNOVÁ, J. Životní jubileum Pavla Jančáka. Jazykovědné aktuality, 2002, s. 63–65. BALHAR, J. Pavel Jančák osmdesátiletý. Naše řeč, 2006, roč. 89, s. 219–220.

[2] BALHAR, J. Studie o mluvě českých reemigrantů z Ukrajiny. Naše řeč, 2005, roč. 88, s. 37–41.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
bachmannova@ujc.cas.cz

Naše řeč, volume 91 (2008), issue 3, pp. 159-160

Previous Jan Chromý: Životní jubileum a výbor z díla Oldřicha Uličného

Next Světla Čmejrková: Ulítávat na něčem?