Ulítávat na něčem?

Světla Čmejrková

[Short articles]

(pdf)

Ulítávat na něčem?

This article discusses the meaning/use/origin of the word ulítávat na něčem.

[1]Na kouzelném koberci se ulítává jen v pohádkách. V dnešním světě se ulítává třeba na mořských plodech nebo na gumových medvídcích. Jak se na nich létá? Nelétá, jen ulítává: Herečka Aňa Geislerová (29), která za tři měsíce porodí druhé dítě, prozradila, že ji přepadávají nezvladatelné chutě na českou kuchyni. A nejvíc si ulítává na jitrnicích!, píše v březnu 2007 časopis Super. Tentýž časopis nás už v prosinci 2006 informoval, že Zagorová si ulítává na sladkém. Že miluje sladké Hana Zagorová ukázala i výběrem na rautu, který byl plný sladkostí, ale také lahůdek, jako jsou losos nebo krevety. Zdá se, že portréty celebrit se dnes už bez zmínek o ulítávání neobejdou. Z bulvárního tisku získáváme dokonalý přehled o tom, kdo na rautu ulítával na kaviáru a kdo na sushi, ale s ulítáváním se svěřují i řadoví konzumenti, zejména na webu. Najdeme tu stovky doznání podobného druhu, hlavně v nejrůznějších diskusních klubech a blozích[2], z nichž se dozvíme, kdo ulítává na popcornu a kdo na hamburgerech atd. V klubech a blozích se ovšem na tak banálních pokrmech ulítává zřídka, o to častěji se ulítává na požitcích z filmů nebo z hudby. Např. Tom ulítává na filmu Mr. and Mrs. Smith s Bradem Pittem a Angelinou Jolie, Bill ulítává na muzikálech, Gustík na drsňárnách, Moby na remixech vlastních skladeb a vytrvalý Hackett ulítává na Garbage. Nezasvěcenému čtenáři je někdy pomoženo: u zápisu moje sestra totálně ulítává na HP je uvedeno pro nezasvěcené, kteří by snad uvažovali o koňské síle, že HP = Harry Potter. Ulítávat lze na čemkoli. Celebrity se svěřují s tím, že ulítávají na kabelkách, na kozačkách a na lodičkách, na oblečení a na kosmetice, a také na hodinkách nebo na brýlích. Často se ulítává na barvách, letos hlavně na hnědé a na zlaté. Pokud má někdo tu slabost, že ulítává na barevných ponožkách, vyjde ho to rozhodně levněji, než když někdo ulítává na autech. Ulítávat lze ovšem i na samotných celebritách, na idolech, a dokonce na zvířatech, většinou na domácích mazlíčcích. Takto ulítávat mohou i obyčejní lidé. Svěřovat se s pozoruhodnými zájmy, zálibami, ale i běžnými slabůstkami a nabízet své ego ke sdílení čtenářům patří k povaze blogů a diskusních klubů a pisatelé jsou k takovému svěřování opakovaně vyzýváni, např. takto: topic je pouze o tom, že každý napíše, na čem zrovna ulítává, nebo co jsou pro něj kultovní záležitosti.

[162]Proč se sloveso ulítávat (někdy v podobě ulítávat si) tolik rozšířilo, že se jím dá vyjádřit vztah k čemukoli? A o jaký vztah vlastně jde? Poslední doklad napovídá, že výrokem o ulítávání se mluvčí či pisatel vyznává z nějakého silného nutkání, neovladatelné touhy, z přemíry náklonnosti, která mu sice působí potěšení, ale zároveň jej většinou i pronásleduje a stravuje. Posedlost nebo závislost, nad níž člověk ztrácí kontrolu, např. závislost na drogách (ulítává na koksu) – a to je zřejmě původní kontext výrazu, kterému se tu věnujeme – se dříve označovala také výrazem ujíždění, který byl postupně nahrazen právě slovem ulítávání. Na výběru tohoto výrazu se zřejmě podílí několik momentů.

Ulítávání může být někdy metaforou uplývání času, protože čas letí (Jandovi ulítávají roky jako motýli (Blesk 2003)) a děje se tak bez naší vůle. Častěji je ale ulítávání metaforou pohybu prostorem, pojmenovává sklouzávání nebo jiný mimovolný pohyb, většinou stranou vyznačené dráhy (Škodovce ulítává zadek), nekontrolovaného vybočení mimo prostor, např. rytmu nebo metra (Taky jsem v tom mnohdy ulítával, někdy i vědomě. Mně se někdy to slovo tak strašně líbí, že i když vím, že to je proti kopytu, musím ho tam mít (Folk a country 1993)). V prostorovém významu a zpravidla v dokonavém tvaru je výraz ulítnout synonymem výrazu uklouznout ve významu vybočit z předpokládaného směru: Jo, je pravda, že ulítnout může každý. Jsme jenom lidi a to se prostě stane. Ale je něco jiného ulítnout jednou a litovat toho a něco jiného je… Tuto výpověď by pravděpodobně příslušník starší generace formuloval právě pomocí výrazu uklouznout. Výraz ulítávat má ovšem ve své sémantické struktuře oproti výrazu uklouznout nebo sklouzávat ještě jeden předpoklad, a to vyjádřit stav nenormálnosti, chvilkově změněného vědomí (ulítly mu včely) nebo nadpozemsky povznesené elevace, které zřejmě vyjadřovaly výrazy ta je pěkně ulítlá, a zejména úlet: Někdy je lepší „neulítávat“ a držet se za každou cenu při zemi (Reflex 2000/38); A do toho vám kdekdo říká, že čím víc budete ulítávat, tím víc vás budou mít lidi rádi (Lidové noviny 1997/158).

Zdá se, že výraz ulítávat vyskytující se dnes většinou ve spojení ulítávat na něčem má svůj původ právě v poměrně rozšířeném užívání výrazu úlet, jak ukazuje např. následující doklad:[3] Gambling není „problém o sobě“ – je jenom formou, kterou ulítávají problémoví jedinci, kteří si okamžitě po jeho zrušení najdou jinou formu svého „úletu“ (Reflex 1997/40). Výraz úlet má v češtině přece jen delší historii a dočkal se už zpracování ve slovníku neologizmů Co v slovnících nenajdete z r. 1994.[4] Výraz ulétat je zachycen v druhém vydání Slovníku nespisovné češtiny z r. 2006,[5] ale jen ve velmi stručné podobě. Souvislosti výrazů úlet, ulítlý a ulítávat si všiml také Slovník floskulí,[6] jehož autor chápe vztah těchto výrazů a jejich hodnotící odstíny takto: „Úlet znamená, že jde o výjimku, nějakou ojedinělou pitomost, o neškodné vybočení z normy, tedy o ne-normálnost, ale nikoli ještě o chronický stav: nakročení k němu, tedy už zápor trvalejšího charakteru, přináší až sloveso „ulítává“ – třeba „ulítává na drogách“. Jindy lze ovšem totéž salonní, konverzační, rautové slůvko použít i v kladném smyslu.“

Výraz ulítávat na něčem mne v poslední době zaujal právě tím, že vyjadřuje celkem pozitivní (i když zároveň většinou mírně ironické) hodnocení abnormálního zájmu, náklonnosti, [163]neovladatelné touhy po zničujícím návyku. Náznaky negativního hodnocení nacházíme vlastně jen ve výrocích, jež mluvčí užívá o někom třetím, kdo holduje alkoholu, hrám, drogám atd.: Dr. Zhor je totální anarchista a „vyhulenec“, kterému je všechno jedno, Ice-B si poslední dobou hodně ulítává na alkoholu a vše je mu tak nějak jedno, Pahor je jeden z mála, kdo má trošičku zodpovědný přístup (MF DNES 2. 3. 2004).

Podobně změněné vědomí, které lze označit jako ulítávání, je příznačné také pro vnímání určitého druhu hudby, jak ukazuje např. následující doklad: … Marihuanový opar moderního reggae a hiphopová atmosféra pouličních bitek. To všechno přinesli do postthatcherovského odvratu od společenského života. Ulítávalo se hluboko do vlastní hlavy: se sluchátky i na tanečních party, kde se netančí v párech (Týden 2003/11). Sloveso ulítávat se tedy zřejmě hodně rozšířilo v oblasti hudební, aby vystihovalo specifické zážitky spojené s vnímáním hudby: Účastníci techno parties čerpají nové síly, incredible – angl. neuvěřitelný, keep it real! – angl. zůstaň nohama na zemi! nebo neulítávej! (od reality) (Právo 10. 8. 2002). Proto je také představa ulítávání spojena právě s hudbou: Klubová scéna – tak jak ji vnímáme dnes – chrněla ještě v limbu a tohle DJské mimino si ulítávalo na funku, soulu, hip-hopu, pak přišel acid house, hard core (Reflex 2000/44). Při četbě muzikologických analýz se zdá, že dané sloveso je snad tím nejužívanějším výrazem pro vyjádření vztahu k tomu či onomu hudebnímu žánru, stylu, skupině: Kdo pořád ještě ulítává na Beatles, měl by si rezervovat letenku do Berlína… (Reflex 1998/35); moje matka k nelibosti celého okolí poslouchala hudbu dnešních amerických velikánů Raye Charlese a Boba Dylana, zatímco všichni ostatní ulítávali na vlně britského rocku (MF DNES 3. 12. 1999); Američani ulítávají na kapele, kterou tu už také budeme moci poslouchat – Atari Teenager Riot (rockpop 1998); tuhle desku musíte mít, pokud ulítáváte na trip hopu (rockpop 1998) atd.

Pokud by užívání výrazu ulítávat na něčem zůstalo omezeno na slangové vyjadřování mladých lidí oddávajících se svým zábavám, zájmům a závislostem, pravděpodobně by se s ním setkávalo jen specializované publikum, vědoucí, co je úlet, a daný výraz by nebylo třeba podrobovat lingvistické analýze. Protože se rozšířilo do bulvárního tisku a odtud též do tisku, který by si možná nepřál být takto zařazován, setkávají se s ním i čtenáři nezasvěcení; nabízí se několik otázek:

1. Jaká je syntaktická spojitelnost výrazu: Vedle dnes nejobvyklejšího ulítávat (si) na něčem nacházíme v korpusech i v internetových vyhledávačích kupodivu též vzácnější spojení ulítávat na něco (ulítávat na čokoládu). Existují i četné doklady jiných spojení, jež ovšem nemají tak banální význam, např. ulítávat k něčemu (instrumentalisti vždycky ulítávají k různým exhibicím (rockpop 1998); někteří světoví návrháři už pro výraznější odlišení od konkurence musejí „ulítávat“ až k futuristickému pojetí (Reflex 1998/19); snažila se dívat na všechno z té lepší stránky a neulítávat k nějakému vysnívání si zoufalých způsobů (William Saroyan, Kluci a holky, 1998)) nebo ulítávat do (Pelc na jednu stranu ulítává do nadsazených krváků, na druhou stranu je přízemně lapen ve svém vzteku na poměry) (MF DNES 15. 3. 1996). Je patrné, že syntaktická spojitelnost výrazu ulítávat je ovlivněna spojitelností slovesa základního, tedy letět na něčem, případně letět do…, a zároveň sloves vyjadřujících ve spisovném jazyce analogické pocity, tedy např. být vázán, fixován na něco, být přitahován, váben, puzen k něčemu.[7]

[164]2. Jaká je sémantika výrazu: Patrné je rozšiřování významu výrazu ulítávat na něčem – od jasného pojmenování změněného vědomí (potřebuji si ulítnout) k banálnímu pojmenování posedlosti jídlem (Ať si Madonna klidně cvičí jógu a ulítává na jogurtech (rockpop 1998)), značkami a cenou zboží (Jak dalece se naše hvězdy drží železného pravidla, že šaty dělají člověka. Jak často doplňují svůj šatník. Co jim při výběru dělá problémy, na čem ulítávají a kolik jsou za vyhlédnutý model, do kterého se na první pohled zamilovali, ochotni zaplatit (Blesk Magazín 2003/12)) a již zmíněnými dekoracemi vlastního zevnějšku (Slavná ruka, slavné hodinky? Na hodinkách „ulítávají“ i naše hvězdy. Jen málokdo se ale může pyšnit skutečnou raritou za statisíce korun (Blesk Magazín 2003/44)) apod. Pokud bychom chtěli popsat genezi metaforizace, kterou dané sloveso absolvovalo, pak bychom mohli shrnout, že motivační sém obsažený v původním významu slovesa létat, totiž ‘pohyb umožňující únik od něčeho’ (v tomto smyslu je podstatná i předpona u-), dal vzniknout abstraktněji pojatému sému ‘vzdálení se od normálu, všednosti, ale i běžných společenských pravidel apod.’, přičemž tu působil ještě sém ‘euforický pocit svobody, volnosti, lehkosti, libosti apod., který člověk spojuje s představou letu’.[8]

3. Jaký je pragmatický význam daného výrazu: Korpusové i internetové nálezy svědčí o tom, že podobně jako v jiných výrazech vyjadřujících citové, estetické a etické hodnocení se ve výrazu ulítávat na něčem kontaminuje libost i nelibost, konotace kladné i záporné. V řadě uvedených dokladů se ulítávání považovalo za milou libůstku, bizarní úchylku, omluvitelnou posedlost, a podle toho se mluvčí také vyjadřoval (Jaké jsou vlastně vaše záliby? – Momentálně ulítávám na korálkách (Blesk Magazín 2003/12)). Jindy se mluvčí k jakémukoli ulítávání staví zdrženlivě (Jinak se držím: neulítávám na hrách, dokonce ani v každém volném okamžiku nechatuji, považuji to stále za ztrátu času (Reflex 2000/29)), zvláště jde-li o ulítávání na materiálních předmětech (Průmysl a prachy není to, na čem ulítávám, jsem umělec… (Právo 10.8.2002)), na moci (Jako všichni tihle prachožrouti. Jsou chycení. Ulítávaj na moci (Ken Kesey, Skříňka s démony 1996)), životním stylu (Proč tedy tolik mladých holek ulítává na ženatých mužích?).

4. Jaká je stylistická hodnota výrazu: Výraz ulítávat na něčem patří nepochybně k vyjadřování slangovému, generačně příznakovému. V takové charakterizační funkci jsme jej zaslechli už ve filmu Návrat idiota, v němž se dívky baví asi takto: Na co seš ulítlá? Já sem na špeky. Je otázka, zda může nabýt neutrálního charakteru a stát se součástí běžného slovníku. Přestože se dnes v mluvené řeči zřejmě často používá a proniká do publicistiky, nejen bulvární, pracují s ním autoři většinou opatrně. Pro bulvární tisk to ale neplatí: v něm není jasné, použila-li daný výraz sama osoba, s níž byl veden rozhovor, nebo patří komentáři novináře, který rozhovor nebo portrét celebrity napsal. Lze věřit, že některé výroky mohou být autentické (S Luckou musím jezdit spíš kombíkama s bednou na střeše. To si prostě sportovních vozů moc neužiju, ale kdybych mohla, tak bych na nich asi trošku ulítávala (Pop 2004)), jinde může být daný výraz spíše součástí idiolektu novináře: Herec a malíř Jan Kanyza (57) „ulítává“ na majácích. „Moře mám rád a majáky mne fascinují. Jsou to krásné symboly,“ říká Jan Kanyza (Blesk 7. 10. 2004). Všimněme si také, že poměrně často se výraz ulítávat na něčem ocitá v uvozovkách, čímž autor jasně naznačuje, že slovo je přece jen nějak stylisticky zatížené. [165]Jindy uvozovky vyjadřují distanci autora od osoby, o níž se vyjadřuje (v následujícím dokladu je touto osobou filmová postava, nikoli její představitel): Liška si zahrál i postavu zastydlého puberťáka Ládi, který „ulítává“ na Michaelu  Jacksonovi, ve Slámově filmu Divoké včely (Lidové noviny – Magazín 2002/49). Podobně je tomu i v následujícím dokladu, v němž se vypravěč příběhu explicitně (přestože bez uvozovek) distancuje od jazyka své románové postavy: Nejstaršímu z nich, zjišťoval znepokojeně Hugo, bylo teprve třiadvacet. Všichni, jak se vyjádřila Patricie, úplně ulítávali na snowboardu, zatímco čtyřicátník Hugo samozřejmě upřednostňoval lyže (Michal Viewegh, Případ nevěrné Kláry, 2003).

---

[1] Příspěvek byl zpracován v rámci projektu Mluvená čeština: hledání systému a funkčního rozpětí, podporovaného GA ČR (405/06/1468).

[2] Blog – výraz vznikl zkrácením anglického slova weblog, jež je stažením web log (zhruba webový záznamník) – obsahuje periodické příspěvky na webové stránce autora, tzv. bloggera. Weblogy tvoří nesmírně široké a diferencované pole, takže pokusy o stručnou vyčerpávající definici nějakými formálními kritérii bývají podle Wikipedie neúspěšné: spektrum sahá od osobních „deníčků“ po oficiální zpravodajství firem, sdělovacích prostředků a politických kampaní; do weblogu může přispívat stejně tak jediný autor, malá skupina přátel nebo široká komunita. Mnoho weblogů umožňuje přidávat komentáře k jednotlivým příspěvkům, takže kolem nich vzniká čtenářská komunita; jiné jsou neinteraktivní. Sféra blogů poskytuje prostor pro svérázný žánr zpovědí, komentářů a textů.

[3] Doklady nalezené v korpusech syn2000, syn2005 a syn2006pub jsou citovány a datovány v podobě zachycené v těchto korpusech.

[4] SOCHOVÁ, Z. – POŠTOLKOVÁ, B. Co v slovnících nenajdete. Praha : Portál, 1994.

[5] Slovník nespisovné češtiny (2. vyd.). Praha : Maxdorf, 2006.

[6] JUST, V. Slovník floskulí. Praha : Academia, 2003, s. 182.

[7] Za syntaktické postřehy, stejně tak jako za bibliografické aj. údaje děkuji Běle Poštolkové.

[8] Tato metajazyková formulace náleží Zdeňce Hladké, která rukopis stati posuzovala; děkuji jí rovněž i za další připomínky.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
cmejrkova@ujc.cas.cz

Naše řeč, volume 91 (2008), issue 3, pp. 161-165

Previous Jarmila Bachmannová: Zemřel dialektolog Pavel Jančák

Next Jiří Rejzek: Punktovat (se)