Ty brďo!

Josef Štěpán

[Short articles]

(pdf)

Ty brďo!

Tohoto expresivního výrazu údivu užívá mladá generace nově ve zvýšené míře ve své soukromé mluvené řeči a jeho šíření podporují média. Především ho nacházíme při internetové komunikaci,[1] jež stírá psanost a mluvenost[2] a kterou právě používají nejčastěji mladí lidé. V internetovém vyhledávači Google bylo koncem června 2007 zjištěno celkem 26 500 výskytů, počet výskytů ty brdo! (tj. bez háčku i s háčkem) byl dokonce 46 000.[3] Jde hlavně o texty diskusí, knih návštěv, osobních stránek a blogů. V psaných korpusech je počet výskytů velmi významně nižší; SYN2005 má 9, SYN2006 7 výskytů. Dále jsme zaznamenali na podzim 2007 častější užívání výrazu ty brďo! v televizní reality show Vyvolení v soukromých (někdy až vulgárních) mluvených dialozích mladé generace.

Již dříve se s tímto výrazem setkáváme ojediněle také v beletrii, srov. Ty brďo, co tomu říkáš, už jsme nahoře v okně (R. Ospald, 380 000 voltů naděje, Brno 1997, s. 105). Vyskytuje se ovšem i v nejnovější beletrii, srov. Ty brďo, to se vůbec nedá koupit (J. Slavíček, Chata jménem Marion, Praha 2006, s. 96). Ve slovnících spisovné češtiny nemohl být tento nový jev ještě zaznamenán.[4] Uvádějí ho až novější slovníky nespisovné češtiny.[5]

Údiv se ve spisovné češtině vyjadřuje celou řadou typů slovesných vět, např. postojovými predikátory (udivuje mě), podivovými otázkami (to už máš zase hlad?) atd.,[6] v běžně mluvené češtině i dalšími typy vět To (Já) zírám!, To mi tedy zjev!, Páni! aj. Nás zde zajímá vyjadřování údivu neslovesnými větami (d. cit. v pozn. 6 neslovesné věty ve funkci údivu neuvádí). Údiv se vyjadřuje vokativem,[7] který má rys kontaktovosti, a to už delší dobu vokativem ty bláho!, vulgarismy ty vole! (v slovníku mládeže se častým užíváním tento výraz stal téměř nebo dokonce zcela neutrálním[8]), ty krávo!, k tomu zjemňující ty kráso! apod. Tyto vokativy jsou už blízké větám citoslovečným. Výraz ty brďo!, tý brďo! má sice tvar vokativu, ale jde už o citoslovce, protože k němu nemáme nominativ (nominativ brďa je totiž přezdívka a je už odvozený od vokativu ty brďo! nebo od příjmení Brdečka, má mnohem nižší počet výskytů než vokativ, a to 1 720 výskytů). Nominativ nemají [109]také výrazy údivu ty vado!, ty vádo!, ty vago! Všechna tato citoslovce nejsou v běžně mluvené češtině kodifikována, a proto jsou ve svém vývoji značně proměnlivá, mají své varianty. Tato proměnlivost platí také pro další emocionální citoslovce, vyjadřující údiv, jako ty jo!, tý jo!, jejda! apod., ale vedle údivu také radost, povzdech, jako jé!, jééé!,[9] atd.

Výraz údivu ty brďo! vznikl s největší pravděpodobností zkrácením vokativu ty člobrďo!,[10] a to useknutím první části slova,[11] které dnes už vychází z užívání (ve vyhledávači Google jen 176 výskytů, z toho ještě řada z nich jako nominativ neutra označuje hru Člověče, nezlob se!).[12] „Vokativ“ ty brďo! je sevřenější, zajímavější, nápaditější a to vyhovuje právě mladé generaci. Tento výraz žije už samostatným životem, o čemž svědčí od něho odvozený nominativ-přezdívka brďa (srov. výše) i nominativ Brďo jako název hnutí Brontosaurus, zdrobnělá podoba ty brďko! aj.

V SSJČ[13] se slovo člobrda uvádí jako řidší varianta obecněčeského expresivního slova človrda pro označení člověka. Pramenem pro slovo člobrda ve Slovníku nespisovné češtiny (d. cit. v pozn. 5, s. 87) byla kniha O. Nováčka, Brněnská plotna, Brno 1929. Na rozšíření slov člobrda, člobrďa a jejich zdrobnělých podob člobrdík, člobrdíček, člobrdínek měly zásluhu např. mluvené scénky Spejbla a Hurvínka.

Výraz ty brďo! je charakterizován expresivitou hláskového skladu, konkrétně jsou to labiála b + vibranta r + palatální souhláska ď + zadní samohláska o.[14] Tento výraz bývá při internetové komunikaci ještě ozvláštněn, srov. Ty brďo, ty brďo, vylezli jsme na Brdo, rozhledna se nám líbila (jde o kopec Brdo v Chřibech na Moravě). Stačila jen změna znělé labiály b v neznělou p, aby nově začal pronikat výraz ty prďo!, který svými asociacemi je silně expresivní (jen 233 výskytů).

Citoslovečný výraz (věta), zvolání ty brďo! je projevem ryze citového (emocionálního) postoje a plní dobře funkci vyjadřovat originálně a vtipně údiv při spontánní, soukromé až důvěrné,[15] komunikaci mladé generace. Zda jde jen o krátkodobý (nekonvenční, módní) jev, nebo o jev trvalejší povahy, to se ukáže až tehdy, pronikne-li z úzu mladé generace i do úzu ostatních generací a tedy do normy češtiny.[16]

---

[1] O ní srov. CHROMÝ, J. Konference Čeština na internetu 2005. Naše řeč, 2006, roč. 89, s. 94–95.

[2] ČMEJRKOVÁ, S. Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu). Naše řeč, 1997, roč. 80, s. 224–247. Tam další literatura.

[3] Počet výskytů nalezených vyhledávačem kolísá v závislosti na konkrétním vyhledávacím algoritmu. Dá se ovšem předpokládat, že skutečný počet výskytů na webových stránkách je s touto hodnotou řádově srovnatelný. Všechny dále uváděné výskyty pocházejí jen z vyhledávače Google, a to k uvedenému datu, tj. ke konci června 2007.

[4] Zmiňuje ho však už BLATNÁ, R. Česká morbidní slovní zásoba ve vztahu k expresivitě. Naše řeč, 1994, roč. 77, s. 165.

[5] OUŘEDNÍK, P. Šmírbuch jazyka českého. Praha : Ivo Železný, 1992 (Paříž, 1988), s. 261; HUGO, J. (ed.) Slovník nespisovné češtiny. Praha : Maxdorf, Praha 2006, s. 70.

[6] GREPL, M. – KARLÍK, P. Skladba češtiny. Olomouc : Votobia, 1998, s. 491–492.

[7] Srov. SIECZKOWSKI, A. Kategoria gramatyczna wolacza w językach zachodniosłowiańskich. In Prace Filologiczne XVIII, cz. 2. Warszawa : Państwowe wydawnictwo, 1964, s. 239–262.

[8] HAUSENBLAS, K. – KUCHAŘ, J. (eds.) Čeština za školou. Praha : Orbis, 1974, s. 87.

[9] K neobvyklému hláskovému skladu u zvukomalebných citoslovcí srov. ŠTĚPÁN, J. K interjekcím označujícím zvuky zvířat. Slovo a slovesnost, 1980, roč. 41, s. 204–207.

[10] O tom, že ve vokativu často dochází ke zkracování, srov. OBERPFALCER, F. Jazykozpyt. Praha : Jednota českých filologů, 1932, s. 155.

[11] O zkracování Běta < Alžběta, šťovka < dešťovka, retka < cigaretka srov. HRBÁČEK, J. Jazykové zkratky v češtině. Praha : Univerzita Karlova, 1979, s. 97.

[12] Nominativ maskulina člobrďa je častější (403).

[13] Slovník spisovného jazyka českého 1. Praha : Nakladatelství ČSAV, Praha 1960, s. 261.

[14] O expresivitě spojení palatálních souhlásek a zadních samohlásek psali už MATHESIUS, V. O výrazové platnosti některých českých skupin hláskových. In Čeština a obecný jazykozpyt, Praha : Melantrich, 1947, s. 88, a BEČKA, J. V. Úvod do české stylistiky. Praha : Ing. R. Mikuta, 1948, s. 56.

[15] Srov. HLADKÁ Z. Čeština v současné soukromé korespondenci: Dopisy, e-maily, SMS. Brno : Masarykova univerzita, 2005. Rec. O. Müllerová, NŘ 90, 2007, s. 40–43; F. Štícha, SaS 68, 2007, s. 66–69.

[16] Na generační rozvrstvení jazyka a jeho význam při zkoumání současné spisovné češtiny upozornil záslužně už JEDLIČKA, A. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha : Univerzita Karlova, s. 28.

Naše řeč, volume 91 (2008), issue 2, pp. 108-109

Previous Běla Poštolková: Kapesní slovník češtiny

Next František Štícha: Dobře vytuněný automobil