Časopis Naše řeč
en cz

Soukromá korespondence jako svědectví doby i zdroj poznání současné češtiny

Olga Müllerová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V období rychlého rozvoje korpusové lingvistiky a rostoucího zájmu o nová hodnocení jazykových jevů, která korpusová zpracování jazykových dat nabízejí, se objevila publikace Z. Hladké a jejích spolupracovníků o soukromé korespondenci ruční a zčásti i e-mailové a korespondenci prostřednictvím zpráv SMS (Zdeňka Hladká a kol.: Čeština v současné soukromé kores[41]pondenci. Dopisy, e-maily, SMS, Masarykova univerzita, Brno 2005). Publikace, která je bohužel neprodejná a která — v rozšířené podobě — bude (doufejme) v blízké budoucnosti k dispozici široké a nejen lingvistické veřejnosti, je pozoruhodná zejména tím, že kromě textové výkladové části poskytuje také dvě CD, která obsahují sbírku soukromé korespondence, e-mailů a zpráv SMS jednak v korpusově zpracované elektronické verzi (CD1), jednak v textové podobě (CD2). Elektronická verze je zpracována tak, aby se mohla stát součástí Českého národního korpusu, který je od svého založení v 90. letech 20. století na Filozofické fakultě Karlovy univerzity stále rozšiřován; soukromá korespondence je nesporně jeho obohacením.

Na CD1 je elektronicky zpracovaný Korpus soukromé korespondence uložen ve dvou částech. První část tvoří 2000 ručně psaných dopisů, druhou 1000 e-mailů, vše z let 1990—2005, celkem od 3000 různých pisatelů. Dokumenty obou částí jsou opatřeny sociologickými a nářečními charakteristikami, polovina první části je lemmatizována a morfologicky označkována. Proces morfologického značkování a lemmatizace není dosud ukončen a problémy s jejich realizací vyvolané specifickými rysy soukromé korespondence, především prolínáním psanosti a mluvenosti a s ním střídáním spisovného jazykového kódu s kódy nespisovnými, jsou stručně popsány v úvodu textové části publikace s nastíněním jejich technického řešení. Podle jednoduchého a jasného návodu se lze na CD1 seznámit s charakteristikami uložených textů, se zásadami jejich přepisu, statistikami, frekvenčními slovníky tvarů ad. Pravidla přepisu jsou podrobná, přesná, pamatují na všechny eventuality a zohledňují způsoby automatické analýzy elektronicky zpracovaných korpusových textů.

Na CD2 je materiál shodný s korpusovým uložením dopisů a e-mailů na CD1, ale způsobem, který umožňuje pracovat i s plnou podobou dokumentů. Ta je právě u dopisů důležitá a pozoruhodné jsou i digitální fotografie originálů všech ručně psaných dopisů. Kromě toho, že je lze bezprostředně srovnat s přepisem, poskytují ještě další (a leckdy překvapivý) charakterizační rys pisatele. Je tedy možno všechny dopisy a zprávy číst a zkoumat je i z hledisek, která elektronické korpusové zpracování nemůže postihnout.

Na CD2 jsou ještě dva soubory s více než 2000 zpráv SMS; v prvním jsou uloženy sady SMS, z nichž každá představuje týdenní příjem jednoho adresáta, a v druhém jsou SMS přijaté jedním adresátem v průběhu jednoho roku.

E-mailové i ručně psané dopisy představené na CD1 a 2 jsou součástí sbírky soukromé korespondence Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Autoři dopisů pocházejí z celé ČR a jsou to většinou mladí lidé, s převahou žen. Autorský kolektiv Z. Hladké, doplněný studenty bohemistiky z FF MU, musel vyřešit základní problém zveřejnění soukromých dopisů, z nichž některé jsou velmi intimní — z tohoto hlediska jde o materiál výjimečný. Autoři dopisů zůstali anonymní, což bylo také respektováno ve způsobu jejich přepisování, jen vyslovili souhlas s jejich uveřejněním a užitím pro nekomerční studijní účely (přesněji: se zveřejněním souhlasil alespoň jeden z účastníků komunikace, většinou adresát, a ten jakožto dárce dopisu do sbírky vyškrtal sám všechny identifikační údaje; to ještě bylo zkontrolováno při přepisu a archivaci).

Pisatelé dopisů jsou rozděleni do čtyř věkových kategorií (do 15 let, od 15 do 30 let, od 30 do 50 let, nad 50 let), převažují však dopisy lidí mladých. V nich jsou také nejvíce patrné vývojové tendence češtiny a také se v nich markantně projevují proměny žánru a stylu v období, kdy nad [42]klasickou ruční korespondencí začíná převažovat komunikace elektronická. Z tohoto hlediska je shromáždění ručně psaných dopisů počinem velmi záslužným, protože se zdá, že elektronická komunikace pro svou jednoduchost, snadnost a rychlost bude v soupeření s komunikací ruční vítězit a počet těch, kdo dávají přednost ručnímu psaní dopisů bude ještě klesat. Z dalších sociolingvistických charakteristik korespondenčních partnerů jsou u pisatelů a adresátů uvedeny údaje: pohlaví (žena — muž), vzdělání (základní dohromady se středoškolským a vysokoškolské — i ještě neukončené); dále u pisatele teritoriální nářeční zázemí, tj. místo, které nejvíce ovlivnilo jeho idiolekt (v podobě lokalizačního údaje a číselné značky zařazující lokalitu do nářeční oblasti podle Českého jazykového atlasu), dále je ještě uveden vztah pisatele a adresáta (kamarádský, rodinný, milenecký a partnerský, pouhé známosti), rok napsání dopisu a jeho forma (rukopis, strojopis, psaný na počítači, e-mail). Každý ruční a e-mailový dopis tak představuje komplex textu a sociálních, geografických a komunikačních parametrů situace jeho vzniku a uskutečněného kontaktu.

Textová část publikace je, kromě informací o obsahu CD1 a 2 a o problematice sběru a zpracování textů, věnována (dílčími analýzami podloženým) úvahám o různých možnostech využití těchto unikátních textů v lingvistice: pro výzkumy v oblastech dialektologie a sociolingvistiky, kodifikační praxe, lexikologie a lexikografie, stylistiky, pragmalingvistiky, textové lingvistiky. Nemluví se (zatím?) o využití soukromých dopisů pro výzkum syntaktických jevů, zejména těch, které mají mluvenostní charakter, ale v psaném textu tohoto druhu se dobře uplatňují. Soukromá korespondence je však zajímavá i pro jiné než lingvistické disciplíny, např. pro psychologii a sociologii.

V několika stručných kapitolkách jsou uvedeny náměty pro výzkumy korespondenčních textů. Jsou formulovány velmi úsporně, s vynechávkami partií, které lze podle odkazů najít v již publikovaných pracích — jde o 26 převážně časopiseckých článků, které z větší části napsala Z. Hladká sama (19) nebo se spoluautory (2), 5 statí pochází od jejích spolupracovníků. Všechny byly napsány v období od r. 1998, některé jsou ještě v tisku. Kromě jedné, anglicky psané, jsou všechny v češtině. Z. Hladká, hlavní řešitelka projektu, v jehož rámci výzkum soukromé korespondence proběhl, slibuje, že systematicky a detailně bude problematika lingvistických aspektů soukromé korespondence probrána v připravované monografii.

První z pěti kapitolek přispívá ke stále diskutované problematice teritoriální, sociální a funkční diferenciace současné češtiny. Na statisticky zpracovaném výskytu hláskových a morfologických jevů v soukromých dopisech (úžení é > í v koncovce, diftongizace é > ej v koncovce, protetické v- na začátku slova; typ dobrý kluci, tvary seš/jseš, já šel) se ukázalo (a potvrdilo), že soukromost a neoficiálnost v korespondenci zejména mladých lidí posilují její mluvenostní charakter; vyskytují se v ní nespisovné prvky běžné mluvy. Je však rozdíl mezi pisateli z Čech a Moravy a jsou i jisté rozdíly mezi mluvčími z různých moravských oblastí. Analýza výskytu hláskových a morfologických jevů v textech, které jsou na pomezí psanosti a mluvenosti, podává faktické informace i o „pronikání“ obecné češtiny na Moravu a zajímavé, ač možná nepřekvapivé je i zjištění, že s rostoucím věkem a vyšším vzděláním roste prestiž spisovného jazyka u pisatelů z Moravy výrazněji než u pisatelů z Čech.

Ve druhé kapitolce se na vztahu víceslovných pojmenování a jejich univerbizovaných paralel (konkrétně univerbizátů se sufixem -ák a -ka) ukazuje, jak je možno korespondenčních textů využít v lexikologickém výzkumu (i s možnými důsledky pro lexikografickou praxi). Výsledky analýzy [43]potvrdily předpoklad, že v korespondenci jako reflexi běžné mluvy je univerbizace častějším jevem než v ostatních psaných textech. A vyskytují se zde hojně univerbizáty typické pro mluvu mládeže.

Ve třetí kapitolce jsou stručně nastíněny poznatky o tom, jak zvlášť mladí lidé ovládají, dodržují a respektují pravopisná pravidla, které typy pravopisných odchylek jsou časté, jaký vliv na dodržování pravopisných pravidel má věk a pohlaví pisatelů, jaké tendence se projevují v pravopisu, čeho by se mohla týkat eventuální změna pravopisné kodifikace.

Čtvrtá, poněkud obsažnější kapitolka je zaměřena na rysy korespondence mládeže, pro niž nejcharakterističtějšími rysy jsou kontaktovost, nekonvenčnost, originalita, vtipnost.

Pojednává se zde o kompozičních stereotypech dopisů a o dopisových formulích. Zajímavé je zjištění, že dopisy, které jsou velmi individuální, bezprostřední, ve své jazykové složce nekonvenční, zachovávají určité (v detailech proměnlivé) stereotypy v kompozici (lokalizace a datace; oslovení a pozdrav; úvod; vlastní obsah; pozdrav a podpis; postskriptum) a v dopisových formulích (podoby pozdravů a oslovení, tradiční epistolární formule).

Velké množství příkladů poskytují soukromé dopisy pro postižení druhů a způsobů humoru, který je s mládím spojen více než s jinými, staršími generacemi. Pro vyjádření touhy být zábavným společníkem, upoutat pozornost, získat náklonnost adresáta, ze smyslu pro recesi a z radosti tvoření využívají pisatelé nejrůznějších prostředků; většinou jde o hru (s pravopisem a grafikou, se zvukovou stavbou slov, s tvořením slov, s morfologií, polysémií), oblíbená je ironie a sebeironie, kombinace výrazů různých vrstev a stylů jazyka.

Jedním z prostředků aktualizace korespondenčních textů jsou cizojazyčné, zejména anglické prvky, které se mimojiné také podílejí na tvorbě jazykového humoru. Jejich hojný výskyt a různé funkce patří ke konstitutivním rysům mluvy mládeže. Důvody užívání cizojazyčných prvků jsou víceré a záleží také na druhu dopisů. Vyskytují se např. v dopisech z dlouhodobějších pobytů v cizině, v nichž slova cizího jazyka navozují situační atmosféru té které země nebo je pro pisatele pohodlnější užívat cizí pojmenování než přemýšlet o vhodných a možných českých ekvivalentech. Cizojazyčné prvky souvisí také s takovými tématy dopisů, jako jsou např. populární hudba nebo počítače, a zajímavé jsou i aktualizace epistolárních formulí.

Charakterizují se genderové rozdíly v soukromé korespondenci, které jsou v tomto druhu textů skutečně výrazné. Rozdíly mezi muži a ženami jsou již v přístupu ke korespondenci (ženy píší daleko více než muži), dále v tematice, v komunikačních strategiích a také v různých prostředcích a způsobech jejich užívání v epistolární etiketě, rozdílná je i míra expresivity a prostředky jejího vyjadřování.

V páté kapitolce se stručně charakterizují vlastnosti e-mailů a zpráv SMS podobně, jako je tomu už v řadě existujících prací o elektronické komunikaci.

Textová část publikace vlastně teprve naznačuje, že lze očekávat velmi důkladnou, zajímavou, precizně formulovanou práci o soukromé korespondenci ruční i elektronické, v níž budou všechny její aspekty popsány na základě skutečně autentického, unikátního a poměrně rozsáhlého materiálu. Jistě bude obsahovat i podrobné pojednání o soukromé korespondenci jako žánru, a to i s historickou perspektivou. Způsob uložení materiálu na obou CD je promyšlený do všech podrobností, přitom je úsporný a jednoduchý. Spolu s komplexními charakteristikami pisatelů a adresátů včetně digitálních fotografií rukopisných verzí dopisů vzbuzuje obdiv.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 1, s. 40-43

Předchozí Jana Pleskalová: První svazek Slovníku pomístních jmen

Následující Jana Bílková, Ivana Kolářová: Srovnání českých a německých jazykových prostředků v publikaci Františka Štíchy

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1