Časopis Naše řeč
en cz

Česká morbidní slovní zásoba ve vztahu k expresivitě

Renata Blatná

[Články]

(pdf)

-

Tento příspěvek chce poukázat na některé jevy současné české expresivní slovní zásoby (včetně frazeologie a idiomatiky) převážně v mluveném jazyce a pokusit se o srovnání stavu dnešního se stavem ve starších fázích vývoje českého jazyka. Nepůjde tu ovšem o popis zcela vyčerpávající, spíše o naznačení tendencí na základě jazykového materiálu.

Středem našeho zájmu bude adherentně expresivní slovní zásoba s intenzifikační funkcí.[1] Jedním z určujících procesů ve vývoji této skupiny expresiv je neustálá aktualizace již existujících, lexikalizovaných, expresivních výrazů novými, silnějšími (např. výraz hlupák může být zaměněn výrazy blbec, idiot, debil, imbecil atd.). Tak se nezřídka stává, že se mluvčí z důvodů aktualizace postupně uchylují k těm jednotkám slovní zásoby, které se stále více pohybují – řečeno jazykem literární vědy – v žánru hororu. Poukázal na to již J. Zima,[2] když do jedné skupiny expresiv tematicky vyčlenil „pojmenování z oblasti biologie, fyziologie a patologie člověka“ (s. 55), kde mimo jiné uvádí následující příklady: stonat ‚toužit po něčem‘; slepnout ‚pozbývat lesku‘; šílet – ‚vášnivě toužit‘; zblbnout (někoho) – ‚učinit pošetilým‘; zimnice – ‚prudké zaujetí pro něco‘; výron ‚projev‘. Výrazy pro konec života: vymřít – ‚zaniknout‘; umírat (netrpělivostí) ‚pozbývat sil‘ apod. (srov. s. 56).

Současné expresivní jednotky se v tomto směru dají rozdělit do dvou hlavních skupin: a) lexikální jednotky odkazující k nepříjemným psychickým stavům (např. strachu) a duševním chorobám (šílenství apod.) – tuto skupinu budeme nazývat psychickou; b) lexikální jednotky vztahující se k umírání, smrti, pohřbívání apod. – tuto skupinu budeme nazývat mortuální.

Do první skupiny, psychické, patří především řada intenzifikačních příslovcí,[3] užívaných většinou v mluveném jazyce, s významem ‚velmi‘: strašně, strašlivě, děsně, děsivě, hrozně, hrozitánsky, příšerně, obludně, šíleně. Z nich mají výraznou frekvenci zejména příslovce strašně, děsně, hrozně a šíleně. Běličová k tomu [161]uvádí: „V č. plní úlohu běžného hovorového AdvQuant strašně, kdežto děsně se pociťuje jako stylově nižší a expresivnější… Výrazně expresivní je poměrně hojné šíleně: šíleně krásný, dlouhý, krátký, milý, protivný atd. Se strašně je odsunuto do pozadí hrozně, omezen je dnes výskyt AdvQuant ukrutně… “ (s. 124).

Ze všech výše uvedených příslovcí dnes stoupá frekvence především příslovce šíleně. Bude proto užitečné prozkoumat je společně s dalšími odvozeninami základu šíl(en)- ve vztahu k odvozeným slovům základu stejného sémantického pole, tj. bláz(e)n-. Vybrány byly jak ty případy, kdy jsou podstatná jména blázen/šílenec (popř. přídavné jméno šílený) užívána v přirovnání, tj. dělat něco jako blázen/šílenec, tak případy, v nichž jde o přímé označení osoby, tj. ty jseš blázen/šílenec. V následujícím seznamu jsou uvedeny alespoň nejčastější příklady kontextů těchto lexikálních jednotek. Některé z nich již byly lexikograficky zachyceny,[4] jiné jsou zachyceny jen excerpčně, popř. je zatím známe jen z úzu (jsou označeny *).

Čeleď základu ŠÍL(EN)-

ŠÍLENEC: ‚zběsilec‘ – SSJČ: zprav. publ. váleční š-i; JAKO ŠÍLENEC/ŠÍLENÝ – SSJČ: počínat si jako š.; SČFI: utíkat/běžet/jet jako š., řádit/chovat se/být jako š.; ŠÍLENÝ: ‚nesmírně velký, nadmíru intenzivní‘ – SSJČ: š-é sumy peněz, š-é množství uprchlíků, š-á vášeň, žárlivost, š-á bolest, š-é zvonění; ‚nesmírně rychlý‘ – SSJČ: š. útěk, š. let, š-é životní tempo, závody zrovna š-é; ‚nerozumný‘ – SSJČ: š-é počínání; ‚nebezpečný‘ – SSJČ: š-é spekulace; ŠÍLENĚ: ‚velmi‘ – SSJČ: š. krátká doba, š. utrácet; ‚velmi rychle‘ – SSJČ: š. prchat; ŠÍLET: ‚vášnivě toužit, bažit‘ – SSJČ: š. po ženě, po dětech, š. po domově; ‚rozčilovat se‘ – Exc: „Šílíte kvůli trenkám zapomněla jsem náhodou vyprat ty ve vaší správné barvě, no a co? Sám se určitě u bradel promenujete v saku.“ (J. Štroblová, Zákaz vjezdu do ráje, 1986)