Časopis Naše řeč
en cz

Hloupý jako sádlo a stydlavý jako skopový lůj (Sonda lingvistická a kulturně-historická)

Alena M. Černá

[Články]

(pdf)

-

1. Sádlo a lůj v historii českého jazyka

Sádlo

Etymologické soudy o výrazu sádlo nejsou jednoznačné a nepochybné. Odborná literatura obvykle, i když s výhradami, spojuje tento výraz se slovesem sadit, tj. sádlo je ‚to, co se v těle usadilo‘,[1] příp. ‚to, co se usazuje na mase‘.[2] Stojí za upozornění, že stejný názor, jako mají současní odborníci, měl již barokní lexikograf V. J. Rosa — ve svém slovníku definuje, že je sádlo … sedlý tuk, že se sazuje.[3] Jiný etymologický výklad lexému sádlo jej spojuje s ie. kořenem *sā- ‚sytit‘ a interpretuje sádlo jako ‚to, co slouží k nasycení‘.[4]

Není-li zcela jasný motivační zdroj lexému sádlo, je obtížné stanovit bez pochybností jeho slovotvorné uspořádání. Nabízí se derivace pomocí přípony -dlo, která je v nejstarší češtině (a západní slovanštině) velmi častá a typická pro tvoření jmen prostředků i výsledků činnosti.[5] Pokud bychom přijali etymologickou souvislost s výrazem saditi, pak by lexém sádlo patřil do kategorie jmen označujících výsledek činnosti. Základní práce v oboru české slovotvorby, Tvoření slov v češtině, upozorňuje v kapitole o jménech prostředků na zastřenou slovotvornou stavbu a probíhající lexikalizaci některých výrazů se sufixem -dlo, které jsou utvořeny od dvouslabičných sloves.[6] Vedle jmen bidlo/bydlo, šídlo, přádlo, u nichž se píše o slabé slovotvorné nápovědi, jsou uvedena další substantiva „ze současného hlediska zcela neprůzračná“, např. zřídlo či právě sádlo.[7]

[82]Lůj

Lexém lůj je dáván do souvislosti se slovesem lít.[8] Tento názor původně zastával i V. Machek, který jej však v pozdějších vydáních svého etymologického slovníku revidoval a vztáhl výraz lůj k ie. kořenu *lei- ‚mazat‘.[9] Lexikograf s etymologickými ambicemi V. J. Rosa poukazuje na skutečnost, že se zahříváním lůj taví — píše, že loj/lůj … se ohněm leje.[10] Lůj ke svícení se ve staré češtině označoval též výrazy posvět/posvěta, jejichž slovotvorná motivace přímo ukazuje k činnosti, pro niž byl tento tuk mimo jiné určen.[11]

Ze slovotvorného hlediska se jedná o derivát s nulovým formantem, což je způsob, kterým je ve staré češtině tvořeno veliké množství jmen výsledků činnosti.[12]

Forma lexému v současné spisovné češtině ukazuje na starou kořennou délku (lój); původní ó[13] prošlo během 14.—15. století hláskovými změnami (diftongizací ó>uo a následnou monoftongizací uo>ů). V určité době byl zřejmě na části území českého jazyka dlouhý vokál v tomto lexému zkrácen a hláskovým změnám dále nepodléhal. Jelikož ve staročeštině byla kvantita samohlásek označována velmi zřídka a nedůsledně, je pro toto staročeské období velmi obtížné prokázat, že kořenná kvantita byla u tohoto lexému zkrácena, zřejmě pod tlakem krátkých vokálů v nepřímých pádech.[14] Zkrácená kvantita je podle dialektologů příznačná pro přechodnou nářeční oblast česko-moravskou.[15] Zatímco v klasické staré češtině nelze na základě písemných pramenů o staročeské délce rozhodnout, v období přelomovém, tj. kolem roku 1500, již některé pravopisné jevy mohou závažně informovat o kvantitě vokálů dané doby. V tomto období lze v rukopisech nalézt písemnou reflexi dokončené monoftongizace uo>ů. Leckdy se tak v jednom textu objevují všechny tři vývojové stupně dlouhého ó (1. stupeň ó, zapsáno většinou jako prosté o, 2. stupeň uo, 3. stupeň ů, zapsáno často jako prosté u). Tento souvýskyt je možný, protože v drtivé většině jsou staročeské rukopisy opisy starších předloh, takže konečný záznam většinou neodráží žádnou konkrétní jazykovou situaci, tj. ani jazyk doby vzniku díla, ani jazyk doby opisu díla. Pokud se ovšem tyto tri vývojové stupně dlouhého ó [83]v textu vyskytnou společně, je nutné uvažovat o tom, zda písmeno o zapsané v pozici, v níž bychom čekali dlouhé ó, skutečně dlouhé ó je. Podrobná analýza jednotlivých výskytů může vést k dobře podloženým hypotézám, že se jedná o vokál o vzniklý nářečním či jiným krácením.[16] Ze staročeských literárních památek vybereme jako příklad lékařský sborník, který byl sepsán na základě starších textů přibližně na počátku 16. století a který je dnes uložen v Národní knihovně ČR pod signaturou XVII H 23.[17] Lexém lůj se v nominativu (akuzativu) singuláru vyskytuje v památce celkem dvaadvacetkrát; v textu je doložen pouze v grafické podobě loy atp. (nikoliv luog, lug atp.). V jiných výrazech obsahujících původní dlouhé ó se však v tomto sborníku již běžně diftongový a nově monoftongizovaný stupeň této hlásky nalézá. Bez pochyb lze tedy soudit, že v lékařské knize je název tuku zachycen se zkrácenou kořennou samohláskou, kterou je nutno také tak přepsat při transkripci do nové češtiny, tedy např. vezmi jelení loj nebo telecí nebo kozlový LékChir[18] 23r; vezmi staré sádlo vymočené a kozlový loj t. 37v atd. Nebudeme uvádět další případy, kterými bychom mohli podpořit hypotézy o nářeční variantě lexému lůj. Upozorníme jen na citát z Brány jazyků odevřené J. A. Komenského (viz níže); o dialektismech Komenského bylo již mnohé napsáno, a na fakt, že v Jungmannově slovníku[19] není heslo lůj zpracováno samostatně, nýbrž je zahnízdováno jako hlásková varianta pod abecedně přednější heslo loj. Rovněž citát ze slovníku Rosova, který jsme uvedli výše, je řazen pod záhlaví s lexémem obsahujícím krátkou kořennou samohlásku.

Sádlo a lůj

Formální stránka těchto dvou lexikálních jednotek v průběhu své existence nepodléhala bouřlivým a neočekávaným změnám. Žádné výrazné proměny nepostihly ani sémantickou stavbu těchto lexémů. Podle slovníků současné češtiny[20] je sádlo ‚živočišný (jedlý) tuk; expr. lidský tuk‘[21]; tato definice se v podstatě kryje s definicí uvedenou ve Slovníku spisovného jazyka českého.[22] Pokud by ovšem obě hesla nebyla alespoň stručně vybavena výskyty daného lexému (spojení vepřové sádlo, [84]husí sádlo), definice lexému sádlo by nesprávně zahrnovala i jiný živočišný tuk, totiž lůj, který je v obou slovnících náležitě určen jako tuk z určitého druhu zvířat (‚tuk z přežvýkavců‘).[23]

Encyklopedická literatura stanoví rozdíl mezi oběma druhy živočišného tuku takto: sádlo — a) tuková tkáň; b) tuk získaný z tukové tkáně zejm. prasat, uložené ve hřbetní části, v břišní dutině a mezi střevními kličkami. Smí obsahovat max. 0,5 % vody. Zpracovává se na slaninu nebo se škvaří, popř. se vycezuje párou. Má charakteristickou chuť a vůni, bílou barvu a je dobře roztíratelné. Taje při 36—42 °C. Obsahuje 39—49 % nasycených, 46—81 % nenasycených mastných kyselin, zejména kyseliny olejové, které mu dodávají měkkou konzistenci. Používá se v domácnostech, při výrobě mastných produktů a k mnoha technickým účelům.[24] Definice loje je následující: lůj — živočiš. tuk s vyšším podílem nasycených mastných kyselin (40—70 %) v porovnání např. se sádlem. T. t. (= teplota tání, pozn. AMČ) 40—48 (až 51) °C. Drobivý, neroztíratelný, bílý až nažloutlý. Po úpravě se používá jako pekařský tuk, při výrobě margarínu ap. Frakce s vyšší t. t. slouží např. k výrobě mýdel, svíček, stearinu, mastí.[25] Definice obou produktů se soustředí na rozdílné složení, vzhled a využití sádla a loje, potlačen je rozdílný původ tuku, tedy informace pro běžného uživatele dostatečně nosná, kterou starší encyklopedie uvádějí: sádlo — … tuk získaný z tukové tkáně hl. prasat…; lůj — tuk získaný z tukové tkáně přežvýkavců…[26] Na okraj jen dodáváme, že lexémem, který narušuje rovnice sádlo = nepřežvýkavec × lůj = přežvýkavec, avšak který zůstává omezen na periferní část slovní zásoby, tj. na profesní lexikum, je myslivecký termín běl (‚tuk spárkaté zvěře‘,[27] tj. tuk některých přežvýkavců a prasete divokého).

Rozdíly mezi sádlem a lojem zachytily v některých případech také starší práce věnující se českému jazyku. Zmínili jsme se již o slovníku Václava Jana Rosy; o tom, že lůj se získával jen z určitých zvířat (tj. přežvýkavých), vypovídá i spojení lojovitá hovada, srov. přežvykovati (hubou z jedné strany na druhou zmítati, tak jako činí lojovitá hovada).[28] J. A. Komenský si všímá rozdílu v konzistenci mezi sádlem a lojem: Sádlo se nessedá tak hustě jako loj: protože břidší (tj. mastnější).[29]

I mnohem starší písemné památky však dokazují, že rozdíl mezi sádlem a lojem byl starým Čechům zjevný, proto jej odráží i starý jazyk. Významová struktura obou lexémů není složitá. Lexém sádlo označuje jednak tukovou tkáň některých druhů zvířat a člověka, jednak tuk získaný z určitých druhů zvířat a používaný ke konzumaci, v lékařství atd. Doloženo je i proprium, osobní jméno Sádlo. Výraz lůj má shodnou sémantickou strukturu, je to buď tuková tkáň přežvýkavců, či tuk získaný [85]z tkáně přežvýkavců, používaný ke konzumaci atd.[30] Jako osobní jméno tento výraz ve středověké češtině doložen není. Dokladů na výskyt těchto lexémů je zachováno mnoho (mj. v archivu oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR); často se jedná o citáty z lékařské literatury, neboť oba živočišné produkty byly v minulosti v lékařství hojně užívány. Níže uvádíme v reprezentativním výběru některé z těchto „lékařských“ dokladů, které kromě ilustrace jazykového stavu přinášejí i informace mimojazykové.

2. Sádlo a lůj ve staročeském lékařství

Staročeskou literaturu spoluvytváří i množství spisů, které jsou spjaty s léčením. Jejich četnost nepřekvapuje, neboť spisy mají charakter „domácího lékaře“ a obsahují často návody, které mohou sloužit i lidem v lékařství nevzdělaným a nezběhlým. Vlastnit v rodině takový spis tedy bylo nanejvýš žádoucí.

Pročítáme-li stovky návodů na léčbu nejrůznějších nemocí, zranění a jiných zdravotních či estetických nedostatků, setkáváme se s lexémy sádlo a lůj velmi často. Striktně se rozlišuje, že lůj pochází od přežvýkavců, sádlo od nepřežvýkavců.[31] Na základě staročeských lékařských knih můžeme zjistit, z kterých živočichů se tento živočišný tuk k léčení užíval, jak byl upravován a k léčení kterých neduhů sloužil.

V rovině jazykové je věcná spojitelnost ztvárněna spojením substantiva lój/sádlo s adjektivem vztahovým (s kolektivní posesivitou) v pozici shodného atributu či se substantivem v pozici neshodného atributu. Adjektiva jsou derivována prostředky běžnými k odvozování tohoto typu jmen:[32] hojně je využíváno sufixu -í, navzdory alternaci, kterou většinou způsobuje v kořeni motivujícího slova; ve velké míře se vyskytuje přípona -ový a výjimečně -ský (sviňský). Někdy jsou od jednoho základového substantiva vytvořena adjektiva s příponou i -ový (jězevcový/jězevčí). Níže tiskneme drobným písmem citáty z lékařských knih, které reprezentativně dokládají výskyt lexémů lůj a sádlo a přinášejí i informace mimojazykové.

Staročeské literární památky dokládají, že ve středověku byl lůj získáván z jelenů, z koz a z dobytka hovězího a skopového.

lój jelení:[33] vezmi žáby z močidla…, k tomu jelení lój a vlož to obé v nový hrnec a vstav v horkú pec, ať se to vše spolu rozpustí, a hrnec přikrý dobře přikryvadlem a oblep dobře hlinú, [86]ať pruoduch ven nevynde. A potom vezmi tu mast a maž jí nemocného, a budeť zdráv LékFrantA 66v (lék proti „dně“[34]); kto by jed vypil, vezmi jelení luoj z hnátuov a pí s vínem, a budeš zdráv LékJádroD 108; vezmi tuti a tu devětkrát na železné cihle rozpal a po každém rozpálení máš u víně zhasiti…, pak vezmi kafru a jelenieho loje, kterýž bývá pod okem, a sádlo lipanové a zetři rúty s kafrem na prach a směš s tiem sádlem a lojem a bude mast, i púštěj v oči, když spat chceš jíti LékJádroBrn[35] 13r (proti očním chorobám)

lój kozlový/kozelčí/kozla (< kozel/kozlec): vezmi dřevěný olej, pryskyřici, staré sádlo vymočené, lůj kozelčí, máslo májové, vosk jarý, spustě v hromadu, maž se tú mastí, a zhojíš se LékJádroD 235 (lék proti spálení železem); velmi také pomáhají čépkové z loje kozlového neřezaného, pomaže olejem růženým, do něhož by byl vlit maličko opium jako zrno jedno nebo dvě LékŽen 101r (proti zácpě); proti jelitu vycházení vezmi vosk, smuolu, pryskyřici a kozlový lój, a to spustiec vše v hromadu, pak omoč v tom rúchu, teplú vstrč v zadek LékMuz 274r; kterú ženu chřbet po dietěti bolí, ta toto čiň, ta aby se mazala lojem kozlovým řezaného kozla, tu kost chřbetnú nazad LékFrantA 93v

lój skopový/skopcový (< skop/skopec): stelvorcěvú vodu pět lotuov, a vezmi krumšpatu lot a mastiku a bielého kadidla, každého dva loty, a dřevěného oleje a skopcového loje, každého libru, a to vše ztluc v hromadu a povař to málo, tať mast vyjie to zlé maso z nosa a celejíť po ní všecky rány LékFrantA 47v; mast velmi dobrú k scelení ran děláme z loje skopového, z pryskyřice a z prachu kadidlného LékRhaz 119

lój beraní/berana: bude li rána která zle zacelena, najprv přilož leptavú věc z sítie a loje beranieho neb kozlového LékRhaz 119

lój ovčí: proti svrabu vezmi pryskyřici a ovčí luoj, vař to v kozím mléce a tiem se maž, a odejdeť ten svrab LékJádroD 214

lój jěřecí/jěřátka (< *jěřě ‚jehně‘ či obecně ‚mládě narozené na jaře?‘): ktož má na hnátě jaké bolesti škaradé a sprýštěné, jako z nich hnis a talov teče, učiň takto: vezmi pryskyřici a jelení loj nebo jeřecí, i vařiž to spolu v kozém mléce, pak zscedě čistě, schovaj a maž se tiem často, a zhojíš se toho jistě LékChir 133r; na provaly mast jiným obyčejem takto se dělá: najprvé vezmi múku žita jarého a loj čistých jeřátek mladých, med jarý … a dřevěný olej, a to všeho rovně, i směsiž to spolu a vař na tichém vohni a miešaj LékChir 36v

lój telecí: mast scelistvá a narostivá … taktoť bývá dělána: vezmi loje telecého, vyčištěného od mázdřic jeho, puol libry, a ten rozpusť na pánvi u ohně. A přičiň k němu oleje dřevěného starého a pěny střiebrné, každého jedno libry puol druhé, dragantu 4 loty, a obé buď vyčištěno … a zetři velmi dobře v prach a prosej. A pak smiešej s olejem tiem a lojem, a miešej to třieskú neb větvicí s palmy zelenú … a vař LékSalM 840

[87]Sádlo pocházelo podle staročeských písemných dokladů především z nepřežvýkavých domácích zvířat, včetně drůbeže (a), dále z běžně se vyskytujících divokých zvířat (b). Svědectví máme i pro používání sádla z těl ryb, vodních živočichů, ptáků a plazů (c), jedinkrát je pojednáno o sádle získaném z exotického zvířete (d).

a) z domácích zvířat, včetně drůbeže

sádlo nunvičie (< nunvicě ‚vykleštěná svině‘): ktož má dnu v hlavě neb kde kolivěk jinde nesklíčenú, ješto lámá člověka, ten vezmi melé hrušky plané větvíčko svrchnie a lístky a jelenieho kořenie kus rovně a s sádlem kancovým mužóm, ale ženám s nunvičím, a to vše spolu ztlúci, a ztluka rozpustiž to u ohně, a potom to dobře proceď a zmaž hlavu LékFrantA 42v

sádlo svinské: nově zarozené krtice bez řezánie i proděvadl túto mastí bývají uléčeny: vezmi skořice, hřebíčkóv, rtutu, smoly, vosku nového, kořen omanový a sádla sviňského a nedělané síry LékRhaz 106

sádlo vepřové/vepře: lékařstvie, jenž měkčí každú tvrdost i mozolenie, takto bývá děláno: vezmi kalu oleje liliového…, pakli by toho neměl, ale miesto buď sádlo slepičie neb kačera neb vepře LékSalM 843; přilož flastr k dozrání; a ten buď udělán z listie kapustového a z sádla vepřového vetchého, dobře spolu ztlučených LékRhaz 105

sádlo koně: proti dně vezmi mladého koně sádlo z hnátuov, olej z řepného semene a to směs spolu jednostajně, a budeť mast výborná LékJádroD 210

sádlo kocúrové: proti dně v hlavě neb jinde, ješto láme člověka vezmi malé plané hrušky větvičky svrchní s listem a jelenieho kořene kus rovný nebo třetí stranu a sádlo kocúrové…, mažiž se doluov LékJádroBrn 6v

sádlo kočičie (< kočicě): mast, kterážto křeč zahoní a všeliké dny lámanie ukrocuje … takto se dělati má: vezmi psie sádlo a kočičie sádlo, májové máslo, vosk nový, dřevěný volej, jelení loj, bobkový volej, kopřivné sémě a libček, a to všeho rovně, pak smažiž to na pánvici a udělaj z toho mast LékChir 79r

sádlo z kočky: udělaj flastr z ptačieho trusu aneb z kočky sádla a ten přilož na chřbet a na ledvie LékFrantA 96v (lék proti nadměrné menstruaci)

sádlo ščenec: mast, komu který úd schne: vezmi mladých štěnec sádlo, jelení luoj, staré sádlo, mozk z jalovičiech hnátuov, májové máslo, dřevěný olej, kopřivné sémě, celidoni, to všecko ztlúci a učiniti z toho mast, pak psí koží ruku obvazuj LékJádroD 211

sádlo ščeněčie (< ščeně): vezmi koncového sádla puol libry a štěněčého třetinu viec a horčičného voleje tolikéž, jelenieho loje třetí čést, nedvězého sádla puol libry a jezevčého puol libry a spusť to v hromadu a maž se tiem, a najdeť ten úd zase LékChir 95v (lék proti „schnutí ruky“)

sádlo psie: mast, kterážto křeč zahoní a všeliké dny lámanie ukrocuje… takto se dělati má: vezmi psie sádlo a kočičie sádlo, májové máslo, vosk nový, dřevěný volej, jelení loj, bobkový volej, kopřivné sémě a libček, a to všeho rovně, pak smažiž to na pánvici a udělaj z toho mast LékChir 79r

sádlo húserové: břečtan ztlučený s húserovým sádlem a pupku tiem ženě pomazati, když s ní chceš ležeti LékŽen 6r (aby žena počala chlapce); varuj sě žena, aby nejedla slezeny ani požívala s húserovým sádlem LékMuz 112r (neboť to brání početí)

[88]sádlo husie/husi: ktož má nežity na pysku, učiň takto: vezmi pryskyřici novú, loj kozlový, husie sádlo a jelení loj, a to všeho rovně, pak spustil to v hromadu a maž se tiem, a zmizíť pod tiem ty nežitové LékChir 140r; mast celicé … takto se dělá: vezmi sádlo jezevčie[36] a sádlo divoké kočky a sádlo staré husi, i zpustiž to tré v hromadu, ať bude mast, nebo což jí kolivěk mazati budeš, toť velmi brzo zacelé a namiesto se zavře a zahojí LékChir 25v

sádlo kačerové/kačera: ktož pomaže sádlem húserovým aneb kačerovým neb kapúnovým, spomuož to lékařstvie LékFrantA 54v (lék proti otoku rtů); lékařstvie, jenž měkčí každú tvrdost i mozolenie, takto bývá děláno: vezmi kalu oleje liliového…, pakli by toho neměl, ale miesto buď sádlo slepičie neb kačera neb vepře LékSalM 843

sádlo kačičie: maž olejem rmenovým a sádlem slepičím aneb kačičím novým LékŽen 85v (lék proti „záušnicím“)

sádlo kapúnové: ktož ji [kopřivu] s solí ztluče a žlútky vaječnými a s sádlem kapúnovým a tiem život chrastavý maže po tři dni, zcelé LékVodň 270v

sádlo slepičie: rtové dítek mají býti mazáni vodú ruožovú smíšenú s sádlem slepičím LékŽen 88v (lék proti popraskaným rtům)

sádlo kokotie: pakli jest u prostředku [svalu rána]… spomáhá také tato mast: vezmi sádlo kokotie, vosk, olej dřevěný, prach olibani, dobře směš a klaď na ránu LékRhaz 122

sádlo kuřěcie: ktož má zlé neštovice, jako pochodie od velikého chozenie, učiň takto: vezmi cibuli a ztluc ji dobře s kuřecím sádlem a klaď to sobě na ty neštovice, a zhojíš se jistě LékChir 137v

b) z běžně se vyskytujících divokých zvířat

sádlo dchořové: maž tu stranu uraženú mastí, ješto slove dialtea, olejem bobkovým, aneb směsicí z těch; neb móž býti z sádla liščieho nebo dchořového. Těch mastí požívají lidé lesní a na púšti bydlécé, kdežto jiných mastí nenie LékRhaz 146

sádlo jězevcové/jězevčie: která žena nemůž vody držeti… ta žena vezmi nedvězí sádlo a jezevcové sádlo, stluciž spolu, mažiž se tím v lázni po ledví několikrát LékŽen 115v; vezmi kancového sádla puol libry a štěněčého třetinu viec a horčičného voleje tolikéž, jelenieho loje třetí čést, nedvězého sádla puol libry a jezevčého puol libry a spusť to v hromadu a maž se tiem, a najdeť ten úd zase LékChir 95v (lék proti „schnutí ruky“)

sádlo ježkové: vezma sádlo ježkové, i mažiž jím sobě žíly často teplým, a změkneť zase pod tiem každé skrčenie a tvrdost žil LékChir 99r

sádlo kočky divoké: mast celicé … takto se dělá: vezmi sádlo jezevčie a sádlo divoké kočky a sádlo staré husi, i zpustiž to tré v hromadu, ať bude mast, nebo což jí kolivěk mazati budeš, toť velmi brzo zacelé a namiesto se zavře a zahojí LékChir 25v

sádlo kance divokého: vezmi terpentinu a nedvězie sádlo a sádlo divokého kance a staré sádlo vepřové, a to každého rovně, a vymoč je dobře, pak vezmi svalník, kostival, zanikl, husí nožku, nátržník a celník, nový vosk…, toť bude mast dokonalá k protrži LékChir 287v

[89]sádlo kancové: vezmi sádlo kancové, húserové, kačerové a to zvař s slézem a s locikovým listem a pař ji [ženu] okolo břicha i vezpod LékFrantA 98r (lék proti „nežitům matky“)

sádlo zaječie: vezmi zeměžluč, zaječí sádlo, směs s medem opěněným a maž tiem oči na noc Lék JádroBrn 13v (lék proti otoku na tváři)

sádlo liščie: maž tu stranu uraženú mastí, ješto slově dialtea, olejem bobkovým, aneb směsicí z těch; neb móž býti z sádla liščieho nebo dchořového. Těch mastí požívají lidé lesní a na púšti bydlécé, kdežto jiných mastí nenie LékRhaz 146

sádlo medvědie/medvězie: kto má klánie v očí a ješto viečka otekú vezmi muškát aneb dva, bielého zázvoru kořenu a hřebíčku tolikéž a jader mandlových to dvé a kafru za groš a bobku jako toho všeho kořenie. A to vše ztluc v moždieři a přičiň k tomu jarého medu a nedvědieho sádla…, ať jest jednoho jako druhého, a pak toho medu a sádla ať jest tolikéž jako toho všeho kořenie, a z toho učiniž mast, pomazuj na dubový list, polož sobě na viečko na bolest. LékJádroBrn 19v; kto chce šedin zbýti… chléb spal ječný s solí v prach a směs s nedvězím sádlem a maž často hlavu LékFrantA 39r

c) z ryb, vodních živočichů, ptáků a plazů

sádlo lipanové: proti poškvrně na očí vezmi lipanové sádlo a zaječí sádlo a kalštajn, jednoho jako druhého, a provrtaje vajce, vydav z něho bielek a žlútek, a ty věci vlož do peci v těstě. A vyňma z peci, púštěj v uoči LékJádroBrn 14r

sádlo ščučie (< ščuka): kterak máš dělati flastr k vytažení šípu nebo kulky nebo jiné všeliké věci, což by v ráně vězelo… vezmi štičie sádlo a konopí vozimú bez kořene a léskové vořechy, což najstaršie muožeš mieti, i s skořepinami a několiko zrn jakštánu bielého, pak ztluc to všeckno v hromadu velmi dobře a udělaj z toho flastr LékChir 43v

sádlo žabie: vezmi sádlo žabie a rozpustě pusť v uši, hned v uší zněnie odejme a uzdravie LékJádroBrn 12r

sádlo čiepěčie (< čiepě ‚čapí mládě‘): vezmi čépěčie sádlo, labutie sádlo, nedvězie sádlo, slepičie sádlo, psie sádlo, jelení mozk a z koňských hnátuov mozk, a to všeho rovně, pak ztluc bobrový stroj a bielé kadidlo a peltrám i posmaž toho spolu, přičině k tomu voleje horčičného, pak zcedě pěkně schovaj a maž se tiem v teple tu, kdež tě dna láme LékChir 203r

sádlo jastřábové: vezmi sádlo jestřábové a maž se jím často, neboť to každé zacpánie žil uzdravuje LékChir 302v

sádlo labutie: vezmi čépěčie sádlo, labutie sádlo, slepičie sádlo, psie sádlo, jelení mozk a z koňských hnátuov mozk, a to všeho rovně, pak ztluc bobrový stroj a bielé kadidlo a peltrám i posmaž toho spolu, přičině k tomu voleje horčičného, pak zcedě pěkně schovaj a maž se tiem v teple tu, kdež tě dna láme LékChir 203r

sádlo volavčie: pakli bude vetchá vada, najprvé bude obměkčena přiložením trošky malé sádla slepičieho nebo volavčieho, a pak přikládaj očí léky LékRhaz 55 (lék na nemocné oči)

sádlo hadové: vezmi hadové sádlo, stojí liť dna v rukú, jdiž do teplé lázně, a když budú chvostati, maž sobě ruku neb nohu a doluov k prstom v největším horku, a budeš zdráv LékJádroD 203; když by po vytrhání to miesto bylo mazáno sádlem hadovým, že nedá ruosti jiným vlasóm LékFrantA 39v

[90]d) z exotického zvířete

sádlo lvové: kámen, kterýžto bývá nalezen v mozku řeřába, a s sádlem húserovým aneb lvovým ztlučený a tiem muži pomazán konec, kdyžto chce s ženú přebývati, tehdy žena počne LékFrantA 93r[37] — U tohoto lexému uvažujeme o chybném zápisu. Je to výskyt ojedinělý, nepravděpodobný. Naše pochybnosti umocňuje i kontext; pokud totiž bylo doporučováno sádlo různého druhu, většinou se jednalo o případy, kdy původci tuku patřili do stejné skupiny zvířat — zde se však jedná o zvířata, která jsou si z různých pohledů velmi vzdálená.

Staročeské lékařské knihy dále informují o tom, že v některých případech nebylo dostačující pouhé určení, z kterého živočicha je třeba tuk získávat.

Za důležité naši předci pokládali stáří zvířete, o čemž svědčí v první řadě časté zmiňování mláďat jako vhodných zdrojů. Pokud už je původcem dospělý jedinec, nalézáme někdy v kontextu podmínku, že musí být mladý (vezmi mladého koně sádlo LékJádroD 210; proti dně). Stáří rozhodovalo nejen u živočicha, nýbrž také u již získaného produktu. Zde platilo, že sádlo bylo častěji užíváno staré (vezmi staré zaječie sádlo, což muožeš najstaršie mieti LékChir 45r; k vytažení šípu z rány; přilož flastr k dozrání; a ten buď udělán z listie kapustového a z sádla vepřového vetchého, dobře spolu ztlučených LékRhaz 105), avšak někdy je naopak doporučováno sádlo čerstvé (maž olejem rmenovým a sádlem slepičím aneb kačičím novým LékŽen 85v; lék proti „záušnicím“).

V některých předpisech lékaři doporučovali dodržovat shodu pohlaví mezi původcem léčiva a pacientem. Co se týče sádla a loje, nalézáme ve starých rukopisech příkazy tohoto druhu: nově zarozené krtice … túto mastí bývají uléčeny: vezmi skořice, hřebíčkóv, rtutu, smoly, vosku nového, kořen omanový a sádla sviňského a nedělané síry, a tak, aby bylo sádlo sviňské k ženě, a vepřové neb kancové k muži Lék Rhaz 106; pak se napí onoho kalkusu kotačkového s husím sádlem, a ihned budeš zdráv. Zdá liť se, učiň dvakrát, muži s húserovým sádlem, a ženě s husím sádlem, zkušenoť jest LékJádroD 191 (lék proti zácpě); vezmi melé hrušky plané větvíčko svrchnie a lístky a jelenieho kořenie kus rovně a s sádlem kancovým mužóm, ale ženám s nunvičím, a to vše spolu ztlúci LékFrantA 42v (lék proti „dně“) atd.

Z dalších citátů vyplývá, že někdy bylo žádoucí potlačení sexuality, tj. byl stanoven požadavek, že tuk má pocházet ze zvířat kasírovaných, jejichž tuková vrstva byla také vydatnější. Ve výše publikovaném materiále se vyskytují lexikální jednotky pojmenovávající vykleštěné živočichy — nunvicě, kapún, skop(ec) atd. Pokud neexistoval výraz označující dané zvíře po vykleštění, vyplývá tento fakt z determinujícího spojení základního substantiva s adjektivem řězaný (resp. neřězaný).

V textech nenalézáme informace o zvláštní úpravě tuku, kromě vyčištění od blanek. Lůj a sádlo se mohlo užívat přěpuščené ‚přeškvařené‘ či nepřěpuščené ‚syrové, nepřeškvařené‘ (rozdělajž to [tj. směs léčiv] čistě olejem bobkovým a sádlem přepuš[91]těným vepřovým a medem jarým a udělaj z toho mast a maž se jí často LékChir 309a — proti „osutí“ tváře; vezmi neřezaného kozla lůj nepřepuštěný LékJádroD 210 — proti „schnutí“). U sádla dále rozhodovalo, zda bylo slané (kto má žlázy na hrdle, vezmi sádlo staré dobře slané a ztluc s smáhú bolehlavovú a pelyňkovú a učiň flastr a nalož na hrdlo horkého LékJádroBrn 43r), či neslané (lékařstvie proti přímětu kdež koli na prstech — vezmi stonožky z řeky, pepře, síry, medu, sádlo neslané, ztluc to spolu a udělaj flastr LékJádroD 211). Často se objevuje pokyn, aby sádlo bylo vymočené, tedy máčením zbavené nečistot či přísady soli; máčení také přispívalo ke zvýšení vláčnosti tuku (vezmi plajvejsu diel a klétu… také jeden diel a síry rozetřené dobře … zetři ty prachy spolu … a přičiň k tomu dobrého sádla vepřového dobře vymočeného, zetři to vše spolu jakožto mast LékJádroBrn 29v; lék proti „pupencům“ na tváři). Podle způsobu aplikace se oba tuky mohly upravovat zahříváním (srov. stč. výrazy rozpustiti, spustiti), aby bylo dosaženo žádané konzistence.

Oba tuky se většinou nepoužívaly samostatně, nýbrž jako jedna z ingrediencí složeného léčiva, přičemž léčivý efekt měla mít především speciální přísada, která se do nich přidávala. Lůj i sádlo jsou aplikačně vhodná báze léčiva, proto se užívaly zejména jako základová část mastí. Proto na mnoha místech čteme v lékařských knihách na příklad pouze doporučení užít sádlo bez bližšího určení jeho původu (vezmi sléz, petružel, anéz, staré sádlo, všecko spolu, ztluka to, vařiž, a učině z toho flastr, kladiž na prsi, a toť všechnu bolest oblechčí, neboť jest pokušeno LékJádroD 96). Avšak na mnoha jiných místech tuto specifikaci původu naopak nalézáme, což nepochybně svědčí o tom, že i na sádle, resp. na konkrétním druhu sádla do určité míry léčivost záležela. Mnohdy se v textech vyskytují návody, v nichž je povoleno alternativní užívání různých druhů sádla (vezmi sádlo húserové aneb kačerovo, a tiem ústavně tvář mazati LékFrantA 44v; lék proti „tváři zbadané“); častější jsou rady, v nichž je vyjmenováno více druhů sádla, u nichž se předpokládá různá působnost (vezmi sádlo kancové, húserové, kačerové, a to zvař s slézem a s locikovým listem a pař ji [nemocnou] okolo břicha i vezpod LékFrantA 98r; lék proti „nežitům matky“).

Zajímavý je citát z tzv. Rhazesova chirurgického lékařství, z něhož vyplývá, že masti z dostupných zvířat tvořily náhražku exotických a jistě drahých mastí: maž tu stranu uraženú mastí, ješto slove dialtea, olejem bobkovým, aneb směsicí z těch; neb móž býti z sádla liščieho nebo dchořového. Těch mastí požívají lidé lesní a na púšti bydlécé, kdežto jiných mastí nenie LékRhaz 146.

Je pochopitelné, že masti se implikovaly na povrch těla, zvláště na kůži, a léčily především kožní nemoci či nemoci projevující se na kůži, tj. vředy, nádory, svrab, „pupence“, „chrásty“, „hlízy“, „rozsedliny“, „neštovice“, „vlkojedy“, vyrážky, otoky atp. Široké uplatnění měly masti různého druhu při léčení ran (včetně pokousáni zvířetem), při jejich čištění či zacelování, případně při extrakci předmětů v ráně uvázlých. Užívalo se jich dále při léčbě nemocí a stavů projevujících se sníženou [92]hybností těla, zvláště končetin („dna“, „pakostnice“, „šlak“, „schnutie“, únava). Sádlové či lojové přípravky mohly být dále na příklad mazány na hlavu proto, aby vlasy rostly, případně i proto, aby vlasy nerostly; napomáhaly také tomu, aby se člověk zbavil vlasů šedivých či nezdravých. Vnější aplikace sádla pomáhala mnohým dalším zdravotním problémům — např. na nespavost, proti poruchám močení, proti zácpě, nadměrné menstruaci atd. Mazání sádla na genitálie či břicho údajně pomohlo počít dítě.

Svědectví o vnitřní aplikaci sádla a loje je málo — někdy byl tuk v kapalné podobě aplikován do oka či ucha, aby tak napomohl při léčbě očních či ušních neduhů. Výjimečně se doporučovalo orální užívání tuku, na příklad jako součásti protijedu. Častěji knihy referují o vnitřní léčbě pomocí čípků vytvořených ze sádla či loje, které pomáhaly při nesprávné funkčnosti vyměšovacího ústrojí atp.

Obsáhlé spektrum různých druhů loje a především sádla využívaných ve staré medicíně zdůvodňuje existenci rčení, že „schopný“ jedinec je všemi sádly apatykářskými mazaný.[38] Není pochyb o tom, že naši předkové věřili v účinnost a prospěšnost těchto poměrně snadno dostupných prostředků. Tato léčba byla tak populární, že se dostala v parodickém posunu i do „nelékařské“ literatury; doloženo tak máme ještě sádlo komárové.[39] Ve známé středověké divadelní hře Mastičkář lze číst verše o „vzácné“ masti z komárového sádla: A toto ti jest mast tak drahá, / žeť jie nejmá Viedně ani Praha, / činila ji paní mladá, / vše z komárového sádla, / pzdin k niej málo přičinila, / aby birzo nezvětřěla, / tuť mi všickni najlépe chválé MastMuz 3r.

Užívání sádla v lékařství zdaleka neskončilo ve středověku, sádlo je součástí léčiv dodnes, a to nejen lékařství lidového či alternativního. I přes protesty ochránců zvířat lze dodnes zaznamenat poptávku po psím sádle, které je dobré „na slabá prsa“; jizvy či jiné kožní problémy často doporučuje i dnešní lékař mazat vepřovým sádlem. Č. Zíbrt dokonce uveřejnil dokument o tom, že v lékařství se nevyužívalo jen sádlo zvířat. V periodiku Český lid je otištěn přepis úředního záznamu, v němž editor Zíbrt z pochopitelných důvodů vynechal jméno obce a jejích obyvatel (včetně starostova): Člověčí sádlo lékem r. 1895. Opisuji z originálu (místo a jméno vynecháno): „Čís. 187. Potvrzení. Nížepodepsaný obecní úřad tímto v pravdě stvrzuje, že holka Václava Kováře z … 8 roků stará, stůně na padoucí nemoc, pro kteroužto nemoc žádá, by prodáno bylo sádlo člověčí z lékárny P… Obecní úřad v …, dne 6. dubna 1895, … starosta. Pečeť obecní.“[40] Navíc tento zápis dokládá, že lidské sádlo nebylo v ne tak dávné minulosti jen součástí lidového, neoficiálního lékařství, nýbrž je bylo možné získat v obecní lékárně.

[93]Přese všechny domnělé či skutečné přínosy, a opomíjíme přitom zcela využití těchto tuků v kuchařství, nebylo uživateli sádlo a lůj hodnoceno jen kladně. Tímto konstatováním se v závěru článku vracíme k jeho titulu. V minulosti se tyto lexémy hojně objevovaly ve frazeologii, ku příkladu v přirovnáních, jež nevypovídala o jedinci, k němuž se vztahovala, nic záviděníhodného. Netýkala se jen tloušťky, jak by se mohlo zdát, ale hanlivě vypovídala i o duševních dispozicích člověka, zřejmě na základě usedlosti a nečinnosti, kterou má tuk společnou s hloupým, nebystře se projevujícím či apatickým člověkem. Dva příklady jsou uvedeny v názvu tohoto článku.[41] Jedna z nejnovějších sbírek českých přísloví, Česká přísloví autorů D. Bittnerové a F. Schindlera,[42] již tato rčení neuvádí, předpokládáme, že v současné češtině už známa nejsou.[43] I když už o sobě neříkáme, že jsme hloupí jako sádlo či stydlaví jako lůj, ve frazeologii oba lexémy zůstávají. Na příklad o tom, jaké to je být v loji, o tom zřejmě každý z nás ví své.[44]


[1] Srov. např. V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 19713, heslo sádlo; J. Rejzek, Český etymologický slovník, Praha 2001, heslo sádlo.

[2] Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka III, Moskva 1971, heslo salo.

[3] J. V. Rosa, Thesaurus linguae Boemicae, Knihovna Národního muzea v Praze, sign. IV E 11, pod heslem sadím. — Citáty z historických pramenů přepisujeme v transkripci dle běžného úzu; srov. též pozn. 33.

[4] Srov. J. Rejzek, d. cit. v pozn. 1.

[5] Srov. Historická mluvnice češtiny, Praha 1986, s. 263—264; Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 207.

[6] Tvoření slov v češtině 2, d. cit. v pozn. 5, s. 211.

[7] Tamtéž, s. 212.

[8] Srov. J. Rejzek, d. cit. v pozn. 1, heslo lůj; J. Holub — F. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952, heslo líti; F. Miklosich, Etymologisches Wörterbuch der Slavischen Sprachen, Wien 1886, heslo li-; Etimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov 15, Moskva 1988, heslo lojь.

[9] Viz V. Machek, d. cit. v pozn. 1, heslo lůj.

[10] V. J. Rosa, d. cit. v pozn. 3, heslo loj.

[11] Srov. Staročeský slovník, Praha od 1968, heslo posvět, posvěta.

[12] Srov. Historická mluvnice češtiny, d. cit. v pozn. 5, s. 264; Tvoření slov v češtině 2, d. cit. v pozn. 5, s. 260—263.

[13] Pokud v této stati jednáme o hláskách, tiskneme je v kurzívě; pokud se jedná o grafémy (písmena), tiskneme je nekurzivním písmem.

[14] Tento názor potvrzuje i M. Nedvědová ve své nepublikované práci Kvantita samohlásek ve starší češtině.

[15] Srov. S. Utěšený, Nářečí přechodného pásu česko-moravského, Praha 1960, s. 71.

[16] K tomuto problému viz též A. M. Černá, Středověký písař — opisovač, tvůrce, mystifikátor? (Jazykový rozbor lékařského pojednání O ženských tajemstvích), NŘ 87, 2004, s. 1—13.

[17] Jeho digitalizovaná podoba je dostupná z intemetových stránek www.manuscriptorium.com.

[18] Při citacích ze staročeských literárních památek užíváme zkratky podle Staročeského slovníku, viz Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

[19] Srov. J. Jungmann, Slovník česko-německý II, Praha 19902, hesla loj a lůj.

[20] Jelikož lexikografická díla, která máme k dispozici, neodrážejí skutečně současnou češtinu, používáme jako zdroj informací také korpus českého jazyka (viz Český národní korpus — SYN2005. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005. Dostupný z www: <http://ucnk.ff.cuni.cz>). V našem případě ovšem nebyly zjištěny žádné informace, které by nebyly s tištěnými slovníky v souladu.

[21] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 1998, 2., opravené a doplněné vydání, heslo sádlo.

[22] Slovník spisovného jazyka českého V, Praha 19892, heslo sádlo.

[23] Dílo cit. v pozn. 21, heslo lůj; podobně Slovník spisovného jazyka českého II, Praha 19892 heslo lůj.

[24] Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích 4, Praha 1998, heslo sádlo.

[25] Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích 2, Praha 1997, heslo lůj.

[26] Srov. Malá československá encyklopedie V, Praha 1987, heslo sádlo; III, Praha 1986, heslo lůj; obšírně také Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaeadie obecných vědomostí 16, Praha 1900, heslo lůj; 22, Praha 1904, heslo sádlo, a jiné encyklopedické práce.

[27] Srov. Slovník spisovného jazyka českého I, Praha 19892, heslo běl.

[28] V. J. Rosa, d. cit. v pozn. 3, heslo loj.

[29] J. A. Komenský, Dvéře jazyků odevřené, Praha 2003, s. 54.

[30] Srov. též J. Gebauer, Slovník staročeský II, Praha 19702, heslo lůj.

[31] Jako pomocné vodítko stanoví v mladším době J. Černý ve svém Herbáři rohatost či nerohatost zvířete: Sádlo, latině axungia, rozdielné jako i hovado. Hovada vlhkého anebo mokrého přirozenie, ješto rohuov nemají, jsú majiece sádlo anebo tuk. Suchého přirozenie, rohatá, luoj mají. Viz J. Černý, Knieha lékarská, kteráž slove herbář aneb zelinář, Praha 1981, s. 330.

[32] Srov. Historická mluvnice češtiny, d. cit. v pozn. 5, s. 297—298.

[33] Zatímco heslové, zastřešující výrazy přepisujeme (rekonstruujeme) pravopisem z doby okolo r. 1300, citáty z pramenů transkribujeme podle úzu Staročeského slovníku, viz Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

[34] Názvy nemocí, které tiskneme v uvozovkách, jsou staročeskými lexikálními jednotkami, jejichž význam často není totožný s novočeským významem. Sémantická interpretace těchto jednotek není cílem tohoto článku.

[35] Pod touto zkratkou citujeme lékařský sborník z poč. 16. století, který je uložen v Moravské zemské knihovně v Brně pod signaturou Rkp. 156.

[36] V rkp. je zapsáno gezewczie; zápis tedy připouští i intepretaci gen. sg. jezevcě.

[37] Tak i rkp. LékKřišť 93r.

[38] F. Š. Kott, Česko-německý slovník. Dodatky III, Praha 1906, heslo sádlo.

[39] Rovněž ve frazeologii se komárové sádlo vyskytuje ve spojeních typu hádat se o komárové sádlo ‚hádat se o nic‘.

[40] Č. Zíbrt, Člověčí sádlo lékem r. 1895, Český lid 16, 1907, s. 58.

[41] F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích, Praha 2000, s. 672 a 628, a v mnohých dalších příručkách. Rčení hloupý jako sádlo má paralelu v polštině; přirovnání głupi jak sadło je uvedeno také v novodobé publikaci Nowa księga przysłów i wyrażeń przyslowiowych polskich I, Warszawa 1969, pod heslem głupi.

[42] D. Bittnerová — F. Schindler, Česká přísloví, Praha 20042.

[43] Polský protějšek je pravděpodobně živější — je zaznamenán jako současný jazykový prostředek na stránkách internetu, a to v rozšířené podobě Stary jak świat, a głupi jak sadło.

[44] Článek vznikl v souvislosti s řešením grantového projektu GA ČR č. 405/05/2084 Rozvoj českého lexika na přelomu 14. a 15. století.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 2, s. 81-93

Předchozí Diana Svobodová: Cizojazyčné lexikální přejímky v komunikaci na chatu

Následující Stanislava Kloferová ml.: Dvě práce srovnávající českou a polskou slovní zásobu aneb Jak vytáhnout bohemistu/polonistu z bláta / Jak wyciągnąć bohemistę/polonistę z bagna

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1