Časopis Naše řeč
en cz

Dvě práce srovnávající českou a polskou slovní zásobu aneb Jak vytáhnout bohemistu/polonistu z bláta / Jak wyciągnąć bohemistę/polonistę z bagna

Stanislava Kloferová ml.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dokonalé zvládnutí blízce příbuzného jazyka přináší často nebývalé problémy. Např. mezi češtinou a polštinou existuje řada společných slov, ale také mnoho výrazů, které jsou sice formálně stejné nebo téměř stejné, ale liší se významem nebo možností užití v různých frazeologických spojeních. U nás se třeba dva mohou „mít rádi“ jako kočka s myší, u našich polských sousedů by k sobě stejnou „láskou“ hořeli zase pes s kočkou.

V minulých letech vydala Jagellonská univerzita v Krakově (Wydawnictwo Universytetu Jagiellońskiego) hned dvě práce věnované konfrontaci českého a polského jazyka. Po spíše popularizující knížce Kapoan. Naopak. O czeskim dla Polaków, być może mało zaawansowanych, ale mocno zainteresowanych Zofie Tarajło-Lipowské (Wrocław 2000)[1], jež jistě rozšířila řady polských přátel češtiny, se nám dostávají do rukou publikace, které uvítají všichni lidé „pracující“ s oběma jazyky. Skupina polských jazykovědců pod vedením Teresy Zofie Orłośové ve spolupráci s olomouckým lingvistou Edvardem Lotkem v nich porovnává část slovní zásoby obou jazyků. V prvé řadě jde o Czesko-polski słownik zdradliwych wyrazów i pułapek frazeologicznych (Wydawnictwo Universytetu Jagiellońskiego, Kraków 2003, 385 s. ISBN 83-233-1732-1). Ten se zaměřuje pouze na lexikálně-sémantické, resp. frazeologické ekvivalenty. Druhá knížka Czesko-polska pozorna ekwiwalencja językowa s podtitulem Materiały pomocniczne dla studentów, polskich bohemistów i czeskich polonistów (Wydawnictwo Universytetu Jagiellońskiego, Kraków 2004, 158 s. ISBN 83-233-1823-9) přináší srovnání v rovině gramatické. V publikacích se pracuje s termínem „pozorna ekwiwalencja“, označením pro výrazy, které se zdají být formálně identické, ale jejich význam je odlišný.

Ve slovníku se autoři materiálově opírali jednak o české kodifikační slovníky a práce K. Olivy a E. Lotka, jednak o práce polské (autorů M. Szałka, J. Nečase; Z. Tarajło-Lipowské, J. Siatkowského, M. Basaje a B. Dunaje). Publikace zahrnuje více než 1 840 hesel řazených podle polské abecedy. Hesla jsou organizována do dvou sloupců — s českým a polským ekvivalentem. Vedle základního slovníkového tvaru obsahují hesla také informaci o gramatickém rodu (jedná-li se o substantivum), výklad významu v polštině, dále příklad užití výrazu ve větě či slovním spojení a nakonec překlad do druhého jazyka. Např.:

[čes. sloupec] kolej (ż.) 1. ‚ślad, trop‘: hluboká kolej — głeboki ślad; 2. ‚tor‘: vlak přijel na druhou kolej — pociąg wjechał na drugi tor; 3. ‚dom akademicki‘: bydlet na koleji — mieszkać w domu akademickim;

[95][pol. sloupec] kolej (ż.) 1. ‚rodzaj transportu lądowego‘ — dráha: pracownik kolei — pracovník dráhy; 2. ‚pociąg‘ vlak: podróżować koleją — cestovat vlakem; 3. ‚szereg, kolejność‘ — řada: przyszła kolej na coś — přišla řada na něco; 4. pl. ‚los‘ — osud: dziwne koleje życia — podivné životní osudy (s. 79).

Slovník nezahrnuje pouze homonyma, ale uvádí i slova s velmi podobným hláskovým složením, např.

[čes. sloupec] klímat ‚drzemać, ucinać sobie drzemkę‘: babička ráda klímala u kamen — babcia lubiła sobie ucinać drzemkę pod piecem;

[pol. sloupec] klimat (m.) ‚warunki atmosferyczne na określonym obszarze‘, także przen. — klima, podnebí: klimat tropikalny — tropické podnebí; dobry klimat do pracy — příznivé klima pro práci (s. 77).

Ve většině hesel je výčet významů a možností užití výrazů bohatý a vyčerpávající, jen někde se projevuje, že se autoři nemohli v česky psané slovníkové literatuře opřít o dostatek „čerstvých“ informací. Např. nespisovné maskulinum nervák vysvětlují pouze jako ‚film, lektura itp. wywołująca silne emocje‘ a dokládají je příklady chodit do kina na nerváky — chodzić do kina na filmy sensacyjne (horrory itp.). V aktuálním významu 1. ‚stresující situace‘ a 2. ‚nervózní člověk‘ uvádí toto slovo až Slovník nespisovné češtiny (vydaný 2006, tedy po vzniku polských publikací, s. 234)[2]. Některé překlady do češtiny na sobě nesou stopy originálu jazyka, jímž jsou publikace psány, srov. např. pewnie tak zrobię = asi tak udělám (pod heslem pewnie, s. 161; spíše: asi to tak udělám), pracownik kolei = pracovník dráhy (pod heslem kolej, s. 79; spíše: zaměstnanec dráhy) nebo působí neobvykle: sňatkový rádce (pod heslem rádce, s. 212; spíše: sňatkový poradce). Pod ekvivalenty válčit a walczyć (s. 291) nalezneme sloveso valčit: ‚tańczyć walca‘: Honza se učil valčit — Janek uczył się tańczyć walca, půjde zde pravděpodobně o sloveso utvořené jen příležitostně (místo Honza se učil tančit valčík); ve slovníkové literatuře doloženo není, ani internetová vyhledávače je neregistrují.

Na slovník navazuje seznam slovních spojení jako železná opona / żelazna kurtyna (ve většině případů se tu čeština s polštinou významově shoduje, avšak homonymie zde častá není), výčet přirovnání, např. koukat se / čumět jako tele na nová/nový vrata, a soupis obratů mít na něco oko/voko. Ve většině případů se neuvádí stylistické hodnocení daných výrazů, výjimkou je např. obrat natáhnout bačkory: pot[ocznie, tj. obecně]. ‚umrzeć‘. Vedle toho např. spojení mluvit bez obalu je zde postaveno na roveň dnes již neužívaného mluvit bez obálky, které sice SSJČ[3] zaznamenává (doklad z textu Karolíny Světlé), ale označuje jako méně časté. Nikdy se nekomentuje užití nespisovných fonetických a morfologických tvarů. Někdy je spojení uvedeno ve spisovné podobě: být (tvrdohlavý/umíněný) jako beran, jindy ve spisovné i nespisovné podobě všech částí spojení: být/bejt bosý/bosej, jindy jen částečně: bejt čistý/čistej. Vzhledem k tomu, v jaké míře se doprovodné informace připojují k výrazům v rámci celého slovníku, lze považovat uvádění nespisovných forem za nadbytečné.

Druhá publikace Czesko-polska pozorna ekwiwalencja je sestavena z osmi oddílů tvořených převážně přehlednými tabulkami.

[96]První část je věnována deklinaci maskulin; ty se v češtině dělí na typy životné a neživotné, v polštině pak vedle toho ještě na osobní a neosobní. Vedle nominativu sg. se tak u apelativ a některých oikonym postupně sledují tvary genitivu, dativu sg. a nominativu pl. Jsou-li výrazy v jednotlivých jazycích rozdílného významu, zmiňuje se to krátce v poznámce, např. českému cvok, -a, odpovídá polské ćwok, -a, v poznámce: czes. i pol. pot. ‚człowiek nierozgarniety; gamoń‘, vedle toho je ekvivalentem českého cvok, -u, polské ćwiek, -a, s poznámkou czes. i pol. ‚gwóźdź‘. Vedle pádových koncovek jsou zde zachyceny morfonologické alternace, např. čes. rozparek, (-rk)-u, a pol. rozporek, (-rk)-a, resp. čes. humorista, -ovi, pol. humorysta, (-ści)-e. V jednotlivých tabulkách už se užití dublet nekomentuje, např. tvar nominativu pl. mniši a mnichové je zde postaven na roveň. V úvodu k této části publikace se dočteme pouze o rozdílu ve využití tvarů maskulin na -sta, -ista, tedy např. že tvar bohemisti se v mluveném jazyce objevuje častěji než forma bohemisté. Předpokládá se tak, že uživatel publikace je o gramatice českého jazyka poučený. Jen kladně lze hodnotit, že tvary, které jsou podle SSJČ řidší, autoři publikace už neuvádějí, např. švagrové.

V druhé části přinášejí autoři přehled substantiv, která se v češtině a polštině odlišují také gramatickým rodem, tedy např. (čes. — pol.) šňůra, f. — sznur, m., abeceda, f. — abecadło, n., tarif, m. — taryfa, f., honorář, m. — honorarium, n., jubileum, n. — jubileusz, m., procesí, n. — procesja, f. Seznam obsahuje celou řadu odborných termínů, což jistě ocení překladatelé. Dubletní tvar fem. kaloše, který už SSJČ označuje za poněkud zastaralý (vedle obvyklého galoše), by bylo lépe vynechat nebo alespoň na jeho archaičnost upozornit (s. 93).

Následující kapitola obsahuje krátký výklad obtíží spojených s odlišnostmi při tvoření slov, zmiňují se zde případy přechylování, tvoření deminutiv aj. Dále se připojuje seznam komparativních a superlativních forem českých a polských adjektiv, zajímavé je tu mj. srovnání (ne)existence dublet v obou jazycích, např. hrubý — (nej)hrubější/(nej)hrubší, ale jen gruby — (naj)grubszy, nebo naopak pouze moudrý — (nej)moudřejší, ale mądry — (naj)mądrzejszy/(naj)mędrszy. Zde je třeba upozornit, že český výraz srozumělý, uvedený jako protějšek polského zrozumiały (s. 117), se v češtině neužívá. Není také nesporné tvrzení, že případy užití analytických formací, např. nejvíce spravedlivý, jsou v českých textech opravdu tak sporadické (viz s. 118).

V páté části se autoři zaměřili na slovesný vid. Sestavili zde seznam českých obouvidových sloves, jejž doplnili polskými nedokonavými a dokonavými protiklady. Do soupisu se však dostala i některá perfektiva tantum, např. naotravovat se. Ke slovesu padělat — fałszovat, sfałszovat by bylo třeba doplnit, že se v českém jazyce slovesa falšovat, zfalšovat také užívají. Jako ekvivalent polských sloves rozmaczać a rozmoczyć zde stojí jen čes. rozmáčet, čeština však rovněž disponuje slovesem rozmočit; obě česká slovesa jsou perfektivní, nikoliv obouvidová.

Další kapitola obsahuje soupis způsobu psaní slov cizího původu. Někdy jsou jednotlivé výrazy doplněny i záznamem správné výslovnosti. Ve způsobu psaní substantiva biedermaier se však čeština od polštiny neliší (s. 132), podobně je tomu s výslovností jména diabetik (nikoliv [dybetyk]).

Sedmou část knihy tvoří seznam vybraných zeměpisných jmen, např. Kodaň, f. — Kopenhaga, f., nebo Norsko, n. — Norwegia, f. Poslední kapitola pak pojednává o polonismech v češtině. Zaznamenávají se zde polské výrazy, jež v češtině postupně získaly částečně či zcela jiný význam, a také jejich polské ekvivalenty, např. čes. plyn — pol. plyn ‚tekutina‘ nebo čes. kreslit — pol. kreślić, ve shodném významu, v polštině navíc ještě ‚rýsovat‘ a ‚čmárat‘. [97]Do závěru této části autoři zařadili také slova s odlišným stylistickým hodnocením. Většinou se jedná o slova, která lze v polštině označit jako neutrální, v češtině však jsou stylisticky příznaková, např. tkliwy (neutr.) — tklivý (kniž.)

Není pochyb, že obě práce jsou jistě užitečné pro uživatele jak českého, tak polského jazyka. Mimo jiné umožní vyhnout se některým dorozumívacím úskalím, jež plynou z částečných shod a jemných rozdílů mezi oběma jazyky. Jde o příručky praktické, které usnadní komunikaci mezi příslušníky obou národů. Bohatého jazykového materiálu bude možno využít i pro teoretická konfrontační studia slovanských jazyků.


[1] Srov. recenzi A. M. Černé, NŘ 86, 2003, s. 47—49. Nejnovější literaturou k tématu je práce I. Bogoczové Typologicky relevantní rozdíly mezi polštinou a češtinou jako zdroj jazykové interference, Ostravská univerzita v Ostravě, 2006, 264 s.

[2] J. Hugo (ed.), Slovník nespisovné češtiny, Maxdorf, Praha 2006.

[3] Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1989.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 2, s. 94-97

Předchozí Alena M. Černá: Hloupý jako sádlo a stydlavý jako skopový lůj (Sonda lingvistická a kulturně-historická)

Následující Ivana Bozděchová: Nová kniha o internacionalizaci v polské slovotvorbě