Časopis Naše řeč
en cz

K projevům jazykových vývojových tendencí v současné češtině

Ladislav Janovec

[Články]

(pdf)

-

O politických, společenských, kulturních a jiných změnách po roce 1989 v české, resp. slovanské společnosti bylo řečeno v souvislosti s vývojem jazyka již mnoho. Bouřlivému vývoji slovanských jazyků v devadesátých letech dvacátého století a v prvních letech jedenadvacátého století byla věnována řada studií, sborníků a monografií, organizovaly se společné mezinárodní konference, na nichž se prezentovaly výsledky výzkumů dynamiky slovanských jazyků, a v neposlední řadě také pro mnoho slovanských jazyků vznikly výkladové slovníky neologismů[1], tedy nových výrazů, jež se objevily v určitém jazyce v určité době, kterou mj. svým způsobem charakterizují[2]. Neologie se projevila rovněž v překladové lexikografii, z českých prací stojí za zmínku především slovník sestavený na pracovišti Slovanského ústavu AV ČR[3]. Dynamika a vývoj jazyků jsou sledovány rovněž na základě společných projektů jazykovědných pracovišť[4].

Jedním z dílčích výsledků práce je sledování společných či obecných vývojových tendencí, které se v jazycích projevují. My budeme dále některé jejich projevy prezentovat na materiálu češtiny[5]. Nejde o zcela nový objev, protože vývojové tendence byly studovány a popisovány již dříve[6], zajímavé jsou ovšem jejich nové pro[58]jevy a posuny v chápání těchto tendencí, které svědčí o tzv. synchronní dynamice jazyka[7].

Posilují se zejména dvě hlavní vývojové tendence, a to tendence k intelektualizaci (Křístek[8] v podobném duchu užívá termín tendence k racionalizaci) a tendence k demokratizaci jazyka. Vedle nich svoji významnou úlohu hrají i další tendence, které lze chápat jako méně významné nebo jako součást těchto dvou hlavních tendencí.

Tendencemi k intelektualizaci a k demokratizaci jazyka ze sociolingvistického hlediska se zabýval z českých lingvistů v sedmdesátých letech dvacátého století především Alois Jedlička[9], který rovněž stanovil jejich základní charakteristiky. Tendence k demokratizaci se projevuje „v působení (běžně) mluveného jazyka na jazyk spisovný, uplatňováním těch prvků ve spisovné normě, které jsou shodné s prostředky jazyka běžně mluveného“[10]. Intelektualizační tendenci chápe jako jev protikladný, často vázaný na určité prostředí. Tvrdí, že jde o tendenci, kterou lze z jiného úhlu pohledu nazvat internacionalizační (evropeizační) tendencí, protože „speciální prostředky, zvláště lexikální a syntaktické, které se vypracovaly ve starých spisovných jazycích /…/, se postupně vytvářejí a záměrně podporují /…/ ve spisovných jazycích mladších“[11]. Dále upozorňuje, že demokratizační tendence se projevuje především na rovině fonetické/fonologické a morfologické, zatímco intelektualizační tendence především na rovině lexikální a syntaktické. Avšak i na nich mohou existovat jevy, které jsou projevem obou protichůdných tendencí, např. univerbizace (vytváření jednoslovných pojmenování) jako protiklad multiverbizace (vytváření víceslovných pojmenování) na rovině lexikální nebo užívání prostředků uvolněné větné stavby jako protiklad uplatňování prostředků kompaktní větné stavby na rovině syntaktické.

Slovenští lingvisté[12] vymezují širší spektrum tendencí, které se uplatňují v současném spisovném jazyce. Za hlavní tendence považují intelektualizační a demokratizační, dále jsou to tendence (resp. subtendence) k terminologizaci a determinologizaci, k internacionalizaci a tvoření slov z domácích zdrojů (autochtonizace[13]), k univerbizaci a multiverbizaci[14].

[59]Intelektualizační tendence je jednou ze základních tendencí, která výrazně charakterizuje spisovný jazyk, jenž musí být schopen zachytit složitost myšlení[15]; charakteristická je především pro odbornou sféru, podle Jedličky rovněž pro publicistiku[16], v devadesátých letech dvacátého století můžeme však sledovat odklon publicistiky od užívání prostředků intelektualizačních, a naopak rozšířené užívání prostředků, které by svědčily o tendenci demokratizační (nekodifikované prvky obecné češtiny, slangismy, univerbáty apod., ale i některé výpůjčky z jiných jazyků).

Intelektualizace se může projevovat různými způsoby. Mezi typické jevy, jimiž se tato tendence vyznačuje, řadí Horecký, Buzássyová a Bosák zvyšování podílu odborného jazyka, což vytváří paralelu mezi tendencí k intelektualizaci a tendencí k terminologizaci a determinologizaci. Dochází ke zvyšování množství termínů a zároveň některé termíny přecházejí z odborného, resp. úzce specifikovaného prostředí do jiných komunikačních sfér, zejména do publicistiky a běžného vyjadřování většiny nositelů jazyka. Jde např. o termíny airmasáž ‚vzduchová, bublinková masáž‘, all-road ‚luxusní komfortní automobil nebo motocykl‘, arteterapie, bioinformatika ‚obor propojující molekulární bilologii a informační technologie‘, bottler ‚výrobce nápojů‘, datamart ‚systém zpřístupňující velké množství uložených dat‘, ekoanarchismus, ekofeminismus, e-learning, eurobond ‚dlužní úpis, obligace vydávané v eurech‘, floristika v novém významu ‚umělecké aranžování květin‘, gender, heavymed, hosting ‚pronájem prostoru na webových serverech‘, indoor. Proces determinologizace se dotkl výrazů, které sice na jedné straně chápeme jako součást mluvy určité profesní, poloprofesní či zájmové sféry, na druhé straně jsou i součástí vyjadřování neodborné veřejnosti, publicistiky a médií, např. server, myš, bungee jumping ‚skákání z výšky na gumovém laně‘, duatlon, adresa ‚údaj identifikující umístění webové stránky na internetu‘, akvaaerobik/aquaaerobic, last minute zájezd prodávaný krátkou dobu před jeho začátkem‘ nebo jako adjektivum ‚jsoucí typu last minute‘ a další lexikální jednotky.

Jiným znakem intelektualizace jazyka je vzrůstající počet abstrakt, stejně jako určité projevy neosémantizace, především přibývání abstraktního významu u konkrét. Český jazyk zaznamenal v devadesátých letech ohromný nárůst abstrakt souvisejících jednak s novými reáliemi (většinou přejímky nebo lexémy utvořené na bázi přejímek) image, joint venture ‚kooperace nebo společnost založená na kapitálové a technologické spoluúčasti zúčastněných subjektů‘, promotion ‚propagace (výrobku)‘, artikulace, dealerství, jednak s novým pojmenováním entit, které již [60]ve společnosti existovaly, ale byly pojmenovány jiným způsobem, např. hlasatelování, démonizace, kabelizace.

Neosémantizace se projevila například u jednotek jako čitelnost ve významu ‚jasnost, srozumitelnost, průhlednost‘, incest ‚propletené vztahy mezi podniky a jejich dceřinou nebo vnukovskou frakcí‘, lustrace ‚prověřování, prověření, kontrola něčeho‘, přátelskost ‚vlastnost produktu umožňující uživateli snadné a lehké užívání‘, revoluce ‚nástup něčeho nového, obrat k něčemu s dalekosáhlými důsledky‘, recyklace ‚nové, další využití něčeho z minulosti‘, sentiment ‚soubor psychologických vlivů projevujících se při obchodování‘.

K tomuto typu můžeme řadit i případy neosémantismů, u kterých došlo k posunu významu tak, že se význam zobecnil nebo specifikoval, např. scéna (‚skupina lidí spojená společnou činností nebo zájmem‘, jako drogová, hudební, náboženská, politická, učitelská scéna), též veřejnost (učitelská, odborná, podnikatelská veřejnost), instalace ‚zavedení, zavádění softwaru do počítače‘.

Jiným znakem intelektualizace jazyka je nárůst přejímek. V tomto směru se intelektualizace sbližuje, resp. kryje s tendencí k internacionalizaci (viz dále). Přejímky se často adaptují, přizpůsobují jazykovému systému jazyka příjemce. Od devadesátých let je čeština (jako jazyk přejímkám otevřený) výrazně ovlivněna slovní zásobou jiných jazyků, zejména angličtiny[17]. Anglicismy se objevují jako součást všech vrstev slovní zásoby, výraznou úlohu hrají v některých odborných sférách (terminologie počítačová a nových technologií aj.), ale i ve slanzích a v běžné komunikaci některých sociálních skupin (výrazně se anglicizuje např. mluva mládeže, ale i mluva úředníků státní správy, zaměstnanců velkých firem a nadnárodních korporací apod.). Jako příklad přejímek (adaptovaných i neadaptovaných) můžeme uvést — boss ‚šéf‘, fast food, feeling ‚procítěná interpretace hudby‘, feminita ‚ženství‘, goodwill ‚dobrá pověst, zejm. firmy, podniku, zboží apod.‘, hot dog, image/imidž, last minute, leasing/lízing, notebook/noutbuk, snowboard, toaster ‚toustovač‘ a další.

S tendencí k intelektualizaci jazyka souvisí rovněž užívání výrazů a prostředků knižních a básnických. Jde o jevy méně časté než ty, na které jsme upozornili výše, přesto ale můžeme sledovat průnik některých výrazů knižního charakteru do publicistiky. Jejich užití je vyvoláno často snahou o ozvláštnění textu, o vyvolání představy určité filozofičnosti, resp. vyššího vyjadřovacího stylu, např. odvozeniny na -no digitálno, intimno, počítačovno (srov. kontexty intimno kavárny ve vás vyvolává příjemné pocity; „počítačovno“, doprovázené — jak jinak — „digitálním“, lze označit za trend největší a nejpatrnější). Někdy ovšem takové výrazy svědčí spíše o jazykovém snobství a touze po určitém typu hyperkorektnosti.

Posledním výrazným rysem intelektualizace jazyka (resp. slovní zásoby) je využívání multiverbizace. Jde o vytváření víceslovných pojmenování, které má tu vý[61]hodu, že je jasné, význam označovaného je vyjádřen explicitně[18]. V prvé řadě se mezi reprezentanty multiverbizačních spojení objevují termíny, jež ovšem často přecházejí z jedné sféry komunikace do druhé, zejména pokud jde o terminologii oblasti, která je nositeli jazyka výrazně sledována, je moderní, těší se popularitě, je na ni zaměřena pozornost společnosti (sporty, moderní komunikační technologie, politika apod.), např. původní termíny adrenalinové sporty, akrobatické lyžování, extrémní sporty. Často se záhy vedle multiverbizačního pojmenování objeví rovněž jeho pojmenování univerbizované, neexpresivní i expresivní, charakterizující projevy tendence k demokratizaci (adrenalinové sporty × adrenaliny, doménové jméno × doména, dotovaný telefon × doťák, extrémní sporty × extrémy, komunální volby × komunálky, senátorské volby × senátorky[19]).

Demokratizační tendence se v jazyce projevuje opačnými procesy a jevy než tendence intelektualizační[20].

Vyznačuje se zejména zvýšenou mírou hovorovosti a jejího pronikání do spisovného jazyka, např. ranař ve významu ‚ostřelovač‘, polidšťovatel, pokrývač ‚kdo kryl svým jménem jiného autora‘, džípař ‚kdo má v oblibě džípy‘, soukromňák.

Výrazným rysem hovorovosti je užívání univerbizovaných výrazů, vzniklých jako kratší úspornější varianta k víceslovným pojmenováním (viz výše), na druhou stranu ale i implicitnější a významově vágnější, např. akciovka ‚akciová společnost‘, kabelovka ‚kabelová televize‘, lustrák ‚lustrační osvědčení‘, mikrovlnka ‚mikrovlnná trouba‘ apod.

Na základě jazykových i nejazykových faktorů vznikají (rovněž jako projev demokratizační tendence) tzv. okazionalizmy, tedy jazykové, resp. lexikální prvky příležitostné, parolové, utvořené často náhodně pro užití v jednom konkrétním textu (jsou pro něj charakteristické) a dále užívány nejsou. Vzhledem k tomu, že se v některých případech jedná o prvky utvořené na základě stabilních slovotvorných pravidel a o prvky doplňující slovotvorné hnízdo základového lexému (potenciální slova), není vyloučené jejich znovuutváření v jiných komunikátech — lze do jisté míry těžko rozhodnout, kdy jde o užívání a určitý stupeň stabilizace okazionalismu či potenciálního slova v jazyce, tedy o postupné přetváření v neologismus, případně později v jednotku jiné vrstvy slovní zásoby češtiny, a kdy jde o jeho znovuvytvoření produktorem.[21]

[62]Mezi okazionalismy patří i slova originálním způsobem utvořená produktory na základě hry s jazykem, jako např. chorizofil ‚kdo má rád španělský salám chorizo‘, jablkoholismus — v lexikálním materiálu zachyceno ve dvou významech, jednak ‚nadměrná obliba jablek‘, jednak ‚nadměrná obliba počítačů Apple Macintosh‘, kolenotechna ‚vlastní amatérská výroba‘, olivofil ‚kdo má rád olivy‘, ptákostrana ‚(expresivně) Občanská demokratická strana‘[22], telekomsaurus ‚(expresivně) obří telekomunikační společnost mající monopol na trhu, zejména společnost Český Telecom‘, zápočtuchtivý, znovutatínkovství ve významu ‚opětovné otcovství‘, želvomaniak ve významu ‚nadměrný fanoušek, příznivce dětského kresleného seriálu Želvy ninja a další.

Pro demokratizační tendenci je typické rovněž užívání slangismů a profesionalismů. Vedle uzavřených skupin, které slangy používají (zájmové i profesní), se ve zvýšené míře vyskytují tyto výrazy v publicistice, kde mají především přiblížit a charakterizovat atmosféru prostředí, ozvláštnit text nebo souvisejí s vyjadřováním mluvčích (mluva interviewera v rozhovorech, přesné citování mluvčích v textech apod.). Příkladem slangových výrazů, které pronikají do publicistiky, mohou být např. lůžkoden ‚časová jednotka vyjadřující dobu, po kterou je pacient v ošetřovacím zařízení hospitalizován‘, medicínský slang, pařba ‚náruživé hraní počítačových her‘, slang hráčů počítačových her, smažič, též smažka ‚náruživý hráč počítačových her‘, slang hráčů počítačových her, roštěnka ‚dívka‘, slang mládeže, smažák, též smažič, smažka ‚feťák‘, slang narkomanů, prkno ‚snowboard‘ nebo ‚skateboard‘, slang snowboardistů a skateboardistů, snoubič ‚snowboard‘, slang snowboardistů, stíha ‚nepříjemný stav po požití drog‘, slang narkomanů apod.

Mnoho příkladů v jazykovém materiálu, který je zpracovaný ve slovnících neologismů i který je uložený v lexikálním archivu ÚJČ AV ČR a dosud není zpracovaný, poukazuje na spojitost, komplexnost, prolínání se a vzájemnou podporu slovotvorných procesů a funkce vzniklých celků v rámci jedné vývojové tendence. Slovo soukromňák je z hlediska funkce hovorové (hovorovost signalizuje expresivní přípona označující člověka -ák, podobně jako např. šetřák ‚šetrivý, spořivý člověk‘), a zároveň z hlediska slovotvorného jde o univerbát (z původních multiverbizačních spojení soukromý podnikatel, soukromá osoba). Podobně lze interpretovat slovo lustrák ‚lustrační osvědčení‘. Oba aspekty lexémů naznačují, že půjde o případy tendence demokratizační.

Dvojí možnost interpretace z hlediska vzniku dává například slovo čitelnost. Vzniklo sémantickým tvořením (jde o rozšiřování významu) z konkrétního významu ‚schopnost být snadno čten‘ na obecný význam jasnost, srozumitelnost, průhlednost‘. Může být ale rovněž znovuutvořeno pomocí stejných forem kořene a sufixů, resp. základu a formantu. Jde o případy signalizující tendenci intelektualizační. [63]Změnu významu vykazuje i slovo košíkařina, které ve svém původním významu označuje činnost, ve významu odvozeném označuje produkty, ‚košíkářské zboží‘. Slovo s původně abstraktním významem tak nabylo významu konkrétního.

Při analýze lexikálního materiálu si nelze nepovšimnout, že obě hlavní tendence (stejně jako dílčí subtendence) nepůsobí ostře proti sobě, ale že se v mnoha aspektech prolínají nebo jsou v jazyce paralelní. Tendence k intelektualizaci se vyznačuje mimo jiné jevy (výrazně) spisovnými a tendence k demokratizaci mimo jiné (původně) nespisovnými nebo jevy pohybujícími se na hranici spisovnosti a nespisovnosti (viz výše). Je třeba poukázat na případy, kdy lexikální jednotky mohou reprezentovat jistým způsobem obě tendence. Tento pohyb a nejednoznačnost v tendencích demonstrujeme na několika reprezentativních příkladech v současné češtině.

Z narkomanského slangu[23] (původně pravděpodobně argotu) pochází slovo joint, označující ‚marihuanovou cigaretu‘. Toto slovo (které dnes už můžeme považovat za výraz přinejmenším hovorový, ne-li za výraz neutrální) je původně slangismus, prvek, který náleží k prvkům reprezentujícím demokratizační tendenci v jazyce, ale zároveň jde o přejímku, tedy o prvek, který by charakterizoval tendenci intelektualizační. Tento jev je tedy jedním z dokladů, že přejímání nemusí souviset od počátku se spisovnosti a s intelektualizační tendencí. Protože slovo bylo původně slangovým výrazem, nelze u něj předpokládat, že by dokládalo intelektualizační tendenci, tedy bylo potenciálně spisovné. Vzhledem k tomu, že jde o prvek, který nejvhodnějším způsobem pojmenovává objekt (do devadesátých let v české společnosti nepojmenovávaný; víceslovný název marihuanová cigareta je neekonomický), došlo k jeho posunu ve slovní zásobě na ose nespisovnost → spisovnost.

Podobně některé univerbáty nelze považovat za jednoznačně nespisovné, neboť souvisí s multiverbizačními pojmenováními, která byla původně součástí textů specifických komunikačních diskurzů (dá se uvažovat o tom, že jsou to původně termíny, resp. nyní polotermíny, neboť jejich užívání se z omezených oblastí rozšířilo do jiných komunikačních sfér). Z komunikační oblasti sportovní jde například o výraz klasické lyžování, rovněž fit centrum, z počítačové oblasti například dekomprimační program, demonstrační program, instalační disketa, strategická hra, z administrativní například komunální volby. Vedle těchto výrazů existují výrazy univerbizované — klasika, fitko, dekomprimák, demoprogram, instalačka, strategie, komunálky, které jsou díky rozšířenosti mimo původní komunikační sféry, díky relativně nízké míře expresivity nebo díky úspornosti vyjadřování v současné češtině přijímány spíše jako neutrální.

[64]S uvedenými univerbizovanými výrazy původně terminologického charakteru úzce souvisí problematika terminologizace a determinologizace, resp. slangizace a deslangizace. V češtině přelomu dvacátého a dvacátého prvního století můžeme vysledovat velmi rychlý přesun jednotek z původně terminologické, resp. slangové lexikální zásoby k zásobě neutrální, nepříznakové nebo s oslabeným příznakem (tedy determinologizované, resp. deslangizované). Ovšem ne všechny slangové výrazy mají šanci na přechod ke spisovné, resp. neutrální slovní zásobě (svoji úlohu zde hraje i míra expresivity, ať už související s užíváním slova nebo s jeho strukturou[24]). Do této skupiny výrazů, které přešly do obecného povědomí nositelů jazyka, náleží např. termíny a slangismy z počítačové oblasti, jako disketa, kurzor, laptop, myš, server, z oblasti sportovní například beach volejbal, duatlon, florbal, thai box ‚thajský box, jeden z druhů bojových umění založený na boxu‘, trik ‚jízdní nebo herní prvek, figura‘, z ekonomického vyjadřování leasing/lízing, outsorcing ‚zajišťování, zajištění určité firemní činnosti externí specializovanou firmou‘, šedá ekonomika, transformace, trading ‚obchodování‘, zlatý padák ‚odstupné ve výši několikanásobku měsíčního platu nebo několika měsíčních platů‘, z výrazů z oblasti kosmetiky, například face-lifting ‚vypnutí kůže na obličeji‘, myostimulace ‚hloubková masáž sloužící zejména ke kosmetickým účelům‘, peeling ‚odstraňování odumřelých buněk z povrchu pokožky‘, z oblasti medicíny a léčitelství metadon ‚náhrada drogy užívaná při terapii narkomanů‘, šelestář ‚kdo trpí šelesty‘, mamografie, z mluvy určitých okrajových sociálních skupin, subkultur a mládeže především (nespisovná slova) dýza ‚diskotéka‘, smažka ‚feťák‘, smažit ve významu ‚užívat drogy, fetovat‘, číro ‚typický punkerský účes vyčesaný nahoru‘, špek ‚joint‘, herák ‚heroin‘ a mnoho dalších výrazů. Z uvedených lexémů lze za příznakové považovat především lexémy z poslední skupiny, ostatní jsou součástí spisovného vyjadřování v nejrůznějších typech textů, resp. jsou to jednotky jak pronikající do běžné slovní zásoby, tak jednotky, které stále ještě lze považovat do jisté míry za vázané na určitý typ sociálního prostředí.

Za jeden ze způsobů univerbizace může být považována rovněž kompozice. Kompoziční slovotvorný postup nebýval považován pro český jazyk za typický. Přesto devadesátá léta charakterizuje nárůst složenin a výraznější vliv kompozičního slovotvorného postupu na češtinu. Velkou důležitost má kompozice hybridní, tj. postup, při němž je výsledná lexikální jednotka utvořena za pomoci kombinace prvků domácích a přejatých. Tyto jednotky bývaly tradičně posuzovány jako nespisovné. Jejich nárok na spisovnost ovšem byl již po několik desetiletí víceméně neoddiskutovatelný, proto některé z nich postupně přecházely ke spisovné slovní zásobě (např. autoopravna — opravna aut, minisukně — mini(aturní) sukně apod.) a v sou[65]časnosti se již hybridní kompozita z hlediska své struktury za nespisovná nepovažují. Z nových hybridních kompozit, reprezentantů univerbátů, lze jako příklad uvést třeba lexémy demoukázka ‚demonstrační ukázka‘, ekoaktivista ‚ekologický aktivista‘, ekofarma ‚ekologická farma‘, pornosnímek ‚pornografický snímek‘, sexaféra/sexyaféra ‚sexuální aféra‘, videonahrávka ‚nahrávka na videokazetě‘[25]. Vedle těchto univerbizovaných hybridních kompozit se objevuje mnoho hybridních výrazů, které bývají utvořeny okazionálně (viz výše), např. ještěrkolog ‚odborník na (prehistorické) ještěry‘, klausofob ‚kdo má obavy z Václava Klause, nenávidí ho‘, myšoman ‚kdo rád pracuje s počítačovou myší‘, nedvědofilka ‚obdivovatelka zpěváka Jana Nedvěda‘, pornokníže ‚nejvýznamnější interpret pornofolku‘[26], upírolog ‚kdo se zajímá o upíry‘, želvomanie ‚obliba seriálu Želvy Ninja‘ apod.

Svůj význam mají mezi hybridy (resp. mezi kompozity vůbec) jednotky, z nichž první část je tvořena jedním písmenem a k druhé části je připojena pomocí spojovníku. Jde především o komponenty e- ‚elektronický‘, i- ‚internetový‘, m- ‚mobilní‘ vedle nich se začínají okrajově uplatňovat i další, např. homonymní b- ve významech ‚break‘ (nesklonné adjektivum), tj. ‚vztahující se k break dance‘ a ‚beach‘ tj. ‚plážový‘. Na pozadí vzniku takových kompozit mohou být původní anglické výrazy, které byly částečně přeloženy do češtiny (jedná se o polokalky), např. e-pošta, i-noviny, m-telefon, m-telefonie, b-tanečník, b-volejbal a další[27].

Svoji specifičnost ve vývojových tendencích ve spisovném jazyce, resp. v synchronní dynamice systému, má kalkování. Došlo k překladu, resp. k paralelnímu vytvoření mnoha (původních) termínů a polotermínů (zejména metaforických) podle vzoru v cizím jazyce, například mouse — myš, trash — koš, ale i frazémů, např. skeletons in the cupboard kostlivci/kostry ve skříni. Výraznou úlohu sehrává též polokalkování, tj. překlad části výrazu (jak jednoslovného, tak víceslovného, byť typičtější je kalkování pro výrazy víceslovné, multiverbáty), např. web page — webová stránka, hot line horká linka.

Tendenci k multiverbizaci posilují jednotky, které mají charakter pleonastických vyjádření, jako e-mailová pošta, sms zpráva, mms zpráva. Jde o výrazy, v nichž první složka spojení vyjádřená zkratkou (sms, mms) nebo slovem (e-mailová) již obsahuje význam, který je znovu zopakován řídícím substantivem.

[66]Tato stať upozorňuje pouze na některé jevy, které souvisí s prolínáním protichůdných vývojových tendencí v jazyce, které charakterizují tzv. synchronní dynamiku, o které byla zmínka výše a především v dílech mnoha předních českých i slovenských lingvistů, na jejichž práci jsme se pokusili částečně navázat. V žádném případě nejde o komplexní popis vývojových tendencí ani synchronní dynamiky, vyjadřovali jsme se pouze k jevům, které jsou jistým způsobem výrazně typické pro češtinu konce starého a počátku nového tisíciletí.


[1] Mezi jinými jmenujme například D. Tekiel (red.), Nowe słownictwo polskie. Materiły z prasy lat 1972—1981, Wydawnictwo Polskiej akademii nauk, Kraków — Gdaňsk — Łódź 1989; T. Smółkowa (red.), Nowe słownictwo polskie. Materiały z prasy lat 1985—1992, Wydawnictwo Polskiej akademii nauk, Kraków — Gdaňsk — Łódź 1998; G. N. Skljarevskaja (red.), Tolkovyj slovar’ sovreměnnogo russkogo jazyka. Jazykovyje izmenenija konca XX stoletija, Astrel, Moskva 2001 (o něm recenzi viz L. Janovec, Slavia 73, 2004, s. 172—175), a další slovníky.

[2] V češtině jde o slovníky O. Martincová a kol., Nová slova v češtině 1, Academia, Praha 1998, a O. Martincová a kol., Nová slova v češtině 2, Academia, Praha 2004.

[3] I. Krejčířová — M. Sádlíková — N. P. Savický — R. Šišková — E. Šlaufová, Rusko-český a česko-ruský slovník neologizmů, 2. vydání, Academia, Praha 2004.

[4] V ÚJČ AV ČR to byly např. projekty Systémotvorné procesy neologizmů v současné češtině (1998—2000), Internacionalizmy v nové slovní zásobě (2001—2003) nebo společný projekt s bulharskými pracovišti Tendence k internacionalizaci a zachování národní identity v češtině a bulharštině (2003—2005) a jiné projekty.

[5] Materiál pro tento text byl získáván z obou slovníků neologismů českého jazyka (viz výše), z neologické databáze lexikografického oddělení ÚJČ AV ČR a vlastní příležitostnou excerpcí.

[6] Srov. např. A. Jedlička, Problematika typů současných spisovných jazyků slovanských z hlediska jazykové situace, Československé přednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavistů v Záhřebu, Praha 1978; V. Křístek, Paralely jazykového vývoje za socialismu, tamtéž, J. Horecký — K. Buzássyová — J. Bosák, Dynamika slovnej zásoby súčasnej slovenčiny, Veda, Bratislava 1989, a díla dalších autorů.

[7] K tomu viz např. A. Jedlička, Vývojové procesy a synchronní dynamika jazyka v konfrontačním osvětlení, Jazykovedný časopis 32, 1981, s. 107—116; K. Buzássyová, Vývinové tendencie a zmeny v slovnej zásobe slovenčiny (1945—1995), Studia Academica Slovaca 29, Veda, Bratislava 2000, a další.

[8] V. Křístek, tamtéž.

[9] Již před ním se této problematiky dotkli i jiní autoři, např. A. Havránek, Studie o spisovném jazyce, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1963, viz i jeho další, starší díla.

[10] A. Jedlička 1978, s. 13.

[11] Tamtéž.

[12] J. Horecký — K. Buzássyová — J. Bosák, tamtéž.

[13] Termín viz např. C. Avramova, Internacionalizace a autochtonizace u nových příslušenských názvů (nomina pertinentia) v bulharštině a češtině, Internacionalizmy v nové slovní zásobě, ÚJČ AV ČR, Praha 2003.

[14] J. Horecký — K. Buzássyová — J. Bosák, d. cit. v pozn. 6, s. 245.

[15] Srov. B. Havránek, Studie o spisovném jazyce, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1963.

[16] Srov. Jedlička 1978, též Horecký — Buzássyová — Bosák 1989, d. cit. v pozn. 6, s. 246.

[17] O současných neologických přejímkách viz podrobně např. J. Mravinacová, Přejímání cizích lexémů, Neologizmy v dnešní češtině, ÚJČ AV ČR, Praha 2005, s. 187—211.

[18] O tendencích k explicitnosti a implicitnosti hovoří např. M. Jelínek. Srov. stylistické pasáže v P. Karlík — M. Nekula — Z. Hladká (eds.), Příruční mluvnice češtiny, Nakladatelství Lidové noviny, Brno 1996, s. 71 a zejm. s. 747.

[19] Velmi častá jsou jednoslovná pojmenování vzniklá k víceslovným kompozicím.

[20] K chápání v české lingvistické tradici viz výše.

[21] O okazionalismech viz podrobně O. Martincová, Problematika neologizmů v současné spisovné češtině, Univerzita Karlova, Praha 1983, s. 131—142, nověji L. Liptáková, Okazionalizmy v hovorenej slovenčine. Náuka, Prešov 2000.

[22] Hanlivé označení vzniklo podle symbolu strany — letícího modrého ptáka.

[23] Výrazného pohybu slangismů do jiných vrstev slovní zásoby (obecné češtiny, příp. hovorové), stejně jako otevřenosti, resp. neuzavřenosti zájmových a profesních skupin a výskytu slangismů v mediálních textech si všímá např. František Uher. Srov. F. Uher, Spisovnost a nespisovnost v lexikální rovině jazyka, Spisovnost a nespisovnost dnes, Brno 1996, s. 125—129.

[24] S formou souvisí expresivita inherentní, s užíváním expresivita adherentní, příp. pragmatická — srov. J. Zima, Expresivita slova v současné češtině, Rozpravy Československé akademie věd, Praha 1961.

[25] Na přibývání hybridních kompozit upozorňuje mnoho studií, v češtině na nárůst kompozit s komponenty eko- a bio- např. F. Daneš, Situace a celkový stav dnešní češtiny, Český jazyk na přelomu tisíciletí, Academia, Praha 1997, s. 12—24; souhrnně o nárůstu sufixoidních kompozit v češtině viz L. Janovec — A. Rangelova, Sufixoidy a sufixoidní lexémy u substantivních kompozit, Neologizmy v dnešní češtině, ÚJČ AV ČR, Praha 2005, s. 85—98.

[26] O pornofolku viz L. Janovec, Porno v současné češtině, NŘ 89, 2006, s. 163—166.

[27] Podrobněji o těchto typech viz Z. Opavská, Komponenty e-, i-, m- v nové slovní zásobě, Neologizmy v dnešní češtině, ÚJČ AV ČR, Praha 2005, s. 232—251; dílčí problém též K. Pischová, Jazyk hudebních subkultur, diplomová práce, PedF UK, Praha 2004.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 2, s. 57-66

Předchozí Z dopisů jazykové poradně

Následující Diana Svobodová: Cizojazyčné lexikální přejímky v komunikaci na chatu