K jubileu Miloslavy Knappové

Rudolf Šrámek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Po složitém vývoji vědeckých zájmů o vlastní jména, zahájeném činností J. Dobrovského a školou F. Palackého, J. Gebauera aj., se nauka o nich, tj. onomastika, stala u nás teprve v polovině 20. století součástí jazykovědy. Vzhledem k povaze svého bádání ji charakterizují silně rozvinuté rysy interdisciplinární. Po vrcholových dílech A. Profouse, V. Šmilauera, J. Svobody, J. Beneše aj., která v 60. letech dovršila vymezení onomastiky jako oboru primárně jazykovědného, počínají se prosazovat badatelé, jejichž teoretická východiska a metodologie jsou spjaty s výdobytky soudobé české lingvistiky a bohemistiky. Do české onomastiky tak pronikají postoje, principy a klasifikace, které rozšiřují tradiční filologicko-etymologický pohled na propria o zřetele funkční, strukturní, systémové a o zaměření na synchronní problematiku jazykověkulturní. To vedlo v zahraničí k označení ‘česká onomastická škola’.

Formování naší onomastiky se významně účastní i PhDr. Miloslava Knappová, CSc. U příležitosti jejího životního jubilea (narodila se 20. února 1936) jí předáváme kytici, sestavenou z plodů, kterými obohatila naše bádání o vlastních jménech.

Nápadné je už to, že se jubilantka k onomastice dostala vlastně oklikou, totiž prostřednictvím jazykověkulturní činnosti v Ústavu pro jazyk český AV ČR, kam vstoupila v r. 1962 a kde její bohemistické zaměření podstatně ovlivnil M. Dokulil. Tento vliv byl trvalý, jak ukazují početné studie M. Knappové týkající se slovotvorby (viz především její autorský a redakční podíl na III. kap. Tvoření slov v Mluvnici češtiny 1, Academia, Praha 1986, s. 191―522). Ve variantě „názvotvorné“ se slovotvorné zájmy promítají v celém jejím onomastickém bádání. Spojuje tak teoretické pojetí Dokulilovo s formální přesností klasifikací Šmilauerových. ― Na rozdíl od tradičních názorů na onomastiku jako na vědu s převahou diachronní obrátila se M. Knappová k problema[104]tice synchronní a zaměřila svůj zájem na tři hlavní tematické okruhy, v nichž se kategorie synchronnosti projevuje zvlášť výrazně. Především je to výzkum všech složek a aspektů současné antroponymie češtiny. Vynikají tu tři monografie: Jak se bude jmenovat (od r. 1978 několik vydání, také s rozšířeným titulem Jak se bude jmenovat Vaše dítě); třebaže jde o práci převážně populárně-vědeckou, stojí v jejím pozadí teoreticky promyšlená koncepce, která je podrobně popsána v knížce Rodné jméno v jazyce a společnosti (1990). Socioonomastickou složkou a analýzou jazykověkulturních problémů příjmení se jubilantka zabývá v knize Příjmení v současné češtině (1992). Komplexní pohled je první tohoto druhu ve slovanské antroponomastice. ― Druhý okruh představují zájmy M. Knappové o chrématonyma (= jména lidských děl a výrobků, institucí apod.). Zasáhla do jejich definování, klasifikací a typologizací jejich vývojové proměny. Rozvíjí názory, které formulovala v programové studii už v r. 1989 (Funkční a jazykově kulturní aspekty pragmatonym, in: R. Šrámek ― L. Kuba (ed.), Chrématonyma z hlediska teorie a praxe, Onomastika a škola, sv. 3, Ústav pro jazyk český ČSAV, Brno 1989, s. 27―34). ― Mezi odborníky je ceněný přínos jubilantčiných studií k otázkám onomastické teorie. Zabývají se komplikovanou a v obecné onomastice stále ještě nevyřešenou problematikou definování propriálního významu a funkcí vlastních jmen, strukturního uspořádání propriální matérie, ale také právními aspekty pojmenování osob a oficiálního a neoficiálního statutu a jazykověkulturními (kodifikačními) hodnotami antroponym, jejich hypokoristickými podobami apod. Jubilantčiny příspěvky na tato témata vzbuzují na mezinárodních setkáních vždy pozornost a také reprezentují českou onomastiku v mezinárodních onomastických sbornících a encyklopediích (naposledy v knize E. Rzetelska ― A. Cieślikowa (red.), Słowiańska onomastyka. Encyklopedia I–II, Towarzystwo Naukowe Warszawskie, Warszawa―Kraków 2002, 2003).

V době, kdy byla vedoucí onomastického oddělení Ústavu pro jazyk český (1976―1993), probíhala, resp. byla dokončena rozsáhlá, v onomastice ojedinělá akce anketového soupisu pomístních jmen, která byla pro Čechy organizována onomastickým oddělením z Prahy, pro Moravu a Slezsko z brněnského pracoviště ÚJČ. S vděčností uvádím, že realizaci ankety, která se v rámci tehdejších „pracovních plánů“ dostala několikrát do ohrožení, úspěšně obhájila právě M. Knappová. Snad i tato okolnost byla příčinou, proč se jubilantka zúčastnila příprav slovníkového zpracování pomístních jmen (viz její stati o osobních jménech, o odrazu majetkových a právních poměrů a historických událostí v pomístních jménech v Čechách v knize L. Olivové-Nezbedové ― M. Knappové ― J. Malenínské ― J. Matúšové, Pomístní jména v Čechách, Academia, Praha 1998, s. 202―216, 351―402).

Se jménem M. Knappové jsou spojeny i dvě okolnosti, které nejsou v naší lingvistice tak docela běžné. V kruzích pracovnic matričních úřadů platí za nejvyšší autoritu v oblasti volby a grafické (pravopisné) podoby rodných jmen dětí a včleňování nových (módních) jmen do jazykově českého prostředí. Prostřednictvím svých knih o rodných jménech a příjmeních a prostřednictvím množství přednášek a seminářů konaných pro matriční pracovnice po celé ČR ovlivňuje rozsah, kodifikaci a proměny dnešního repertoáru rodných jmen i příjmení Čechů, národnostně smíšených manželství a imigrantů. Je to jazykovědně i kulturně velmi záslužná činnost.

Naší jubilantce Mileně, jak jí přátelsky říkáme, upřímně gratulujeme, a protože, jak dobře vím, ráda zpívá i ty z Moravy, tož od srca miuého / sklénečku bíuého!

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 2, s. 103-104

Předchozí Marie Čechová: Olympiáda v českém jazyce a Karel Oliva

Následující Josef Šimandl: O adjektivu zaumný; mezi řečí i ke slovům kameňák, sofistikovaný