Olympiáda v českém jazyce a Karel Oliva

Marie Čechová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Olympiádu v českém jazyce (OČJ), která vstoupila v loňském roce jako oficiální republiková soutěž do čtvrté desítky let svého trvání, postihla smutná událost a ztráta ― jeden z jejích zakladatelů, který ještě nedávno s námi stačil oslavit tři úspěšná desetiletí jejího trvání, nás tiše opustil, po dlouhém utrpení a obdivuhodně statečném boji s vleklou nemocí.

Tato smutná událost je podnětem k tomu, abychom si připomněli historii a současnost olympiády a v souvislosti s ní osobnost Karla Olivy (1927―2005).

V loňském roce tomu už bylo třiatřicet let, kdy jsme se s dr. Karlem Olivou, CSc., setkali poprvé, abychom vymysleli pro mládež činnost, která by ji, ale i nás těšila, která by podněcovala její zájem o češtinu, zvyšovala její vědomosti a vyjadřovací schopnosti, kulturu řeči, učila ji argumentovat, uplatňovat gramatické myšlení, projevovat vynalézavost a kombinační schopnosti, inteligenci, fantazii a talent při řešení komunikačních, jazykových a stylových problémů. Zároveň jsme chtěli dokázat, že jazyková výchova nemusí být nudná; proto jsme soutěž nazvali O češtině trochu jinak (rozuměj: jinak než dosud ve škole). Chtěli jsme omezit určování a analýzu jazykových jevů a vnést do výuky produkci a posuzování jazykových projevů s ilokuční a perlokuční funkcí. A tak jsme začali hledat jiné, neškolské cesty k získání mladých pro češtinu.

Zda se to zdařilo, to ať posoudí frekventanti uplynulých třiatřiceti ročníků soutěže.

Od r. 1973 (kdy se soutěž konala jen pro čtrnáctileté žáky z Prahy a Středočeského kraje (2300 soutěžících), a od r. 1975 už jako celorepubliková oficiální Olympiáda v českém jazyce, které se ročně účastnilo kolem 40 000 žáků) do r. 1985 ― jak to spočítal právě Karel Oliva ― už studovalo na filozofických a pedagogických fakultách na 140 bývalých finalistů Olympiády v českém jazyce. Dnes na pracovištích univerzitních, akademických a dalších působí absolventi OČJ jako bohemisté i filologové jiné orientace, přírodovědci, lékaři, ekonomové, v médiích jako redaktoři, mnozí zastávají významné funkce, jsou mezi nimi ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR, zástupkyně ředitele Ústavu pro českou literaturu AV ČR, děkani, proděkani a vedoucí kateder…, takže lze říci, že olympiáda soustřeďuje i ovlivňuje výkvět středoškolské mládeže mezi 14 a 20 roky a má jistý vliv i na volbu jejího životního zaměření. Dodejme, že i po skončení střední školy si díky Karlu Olivovi někteří bývalí soutěžící udržovali a udržují kontakty prostřednictvím Klubu OČJ, který založil.

Finalisté pak z druhé strany představují vynikající vzorek populace pro výzkumné záměry, např. v 70. letech dialektologům ÚJČ, mně osobně od 80. let pro zjišťování stavu znalostí a užívání frazeologie (např. pro čl. Dynamika tradiční frazeologie v současné komunikaci, NŘ 1995). Leckteré aktualizace frazémů v řeči olympioniků měly původ u K. Olivy (např. Holka jako lusk ― zelená a křivá).

V dalších řádcích se nechci podrobně rozepisovat o obsahu soutěže ani o všech jejích organizačních proměnách, protože o tom průběžně informuje časopis Český jazyk a literatura. Ten každý rok přináší rozbor činností a výsledků všech čtyř kol OČJ (školní, okresní, krajské/regionální a národní = finále) ve dvou věkových kategoriích (I. 14―15 let, II. středoškoláci starší patnácti let). Spolu s Karlem Olivou jsme tyto zprávy sestavovali až do začátku 90. let, potom jsme tuto práci postoupili mladším kolegům. Zhruba do té doby jsme také pro soutěž sbírali materiál a vymýšleli [101]úkoly sami. Ty jsme i s jejich řešeními vydali v knize Hrátky s češtinou (SPN, Praha 1993). Druhé, podstatně rozšířené vydání této knihy, vzniklé i za spoluautorství P. Nejedlého, jsme vydali v Nakladatelství ISV r. 2001.

O prvních ročnících OČJ přinesla zprávy i Naše řeč (NŘ 57, 1974, s. 100―102, M. Čechová ― K. Oliva, Soutěž O češtině trochu jinak; NŘ 59, 1976, s. 51―52: Podporujeme zájem žáků o český jazyk. Obdobně o soutěži informovaly i Učitelské noviny 20. 11. 1975 (M. Čechová, Nemají zájem o český jazyk?). Ty také zveřejnily vybrané úspěšné práce finalistů stejně jako ČJL. OČJ věnovaly pozornost také některé regionální deníky, rozhlas a televize, ta naposledy v r. 2004 přinesla reportáž z 30. ročníku celonárodního finále.

Ukázalo se, že obojí způsob uveřejňování činností z olympiády ovlivnilo a ovlivňuje školskou praxi: mnohé z publikovaných úkolů postupem doby ve školách zcela zdomácněly, takže se s nimi setkáváme ve školské praxi, v přijímacích zkouškách na střední i vysoké školy, a tak je stále obtížnější vymýšlet nové typy úkolů, aby šlo ještě o soutěž o češtině trochu jinak než ve škole. I proto jsme s Karlem Olivou rozšiřovali okruh spolupracovníků (v porotě finále ze známějších bohemistů postupně zasedali K. Tejnor, M. Roudný, K. Kučera, H. Hrdličková, M. Homolková, P. Nejedlý a K. Komárek, bývalý úspěšný soutěžící). Do komise připravující obsah soutěžních kol byli v posledních letech přizváni i bývalí úspěšní finalisté OČJ (L. Saicová Římalová, A. Fidlerová, Š. Zikánová).

Vyhlašovatelem soutěže bylo a je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, pořadatelem Institut dětí a mládeže (dříve jejich předchůdci) ― fakticky olympiádu organizačně zajišťuje vždy příslušný specializovaný češtinář této instituce (B. Kraflová, pak dlouhou dobu obětavě Z. Čapková, nyní už řadu let E. Schneiderová). Spolupořadatelem býval i Ústav pro jazyk český (a krátkou dobu Ústav teorie a praxe žurnalistiky). Škoda, že tato tradice byla v 80. letech přerušena; bylo by si přát, aby byla obnovena. Patrony soutěže v prvních letech, kdy se OČJ konala v Praze, bylo Divadlo na Vinohradech, Semafor, Divadlo Spejbla a Hurvínka, které pro finalisty připravovaly speciální program s vystoupením některých herců, např. R. Brzobohatého, J. Bohdalové, J. Suchého, J. Dvořáka; pro olympioniky zpívali např. K. Černoch nebo J. Helekal.

Finále soutěže (70―80 soutěžících) probíhající jako soustředění vítězů krajských/regionálních kol (původně dva týdny, od r. 1982 z finančních důvodů jen týden) zahrnuje činnosti odborné, především řešení (i s rozbory) soutěžních jazykových, stylizačních a slohových úkolů ― od r. 1977 je zařazena i soutěž v mluveném projevu na dané téma; seznamování s nejlepšími výsledky, anonymní zveřejňování nedostatků z jednotlivých prací a jejich odstraňování; vedle toho přednášky a semináře.

Z psychologických důvodů jsou vyhlašováni jen úspěšní řešitelé (v každé kategorii na prvých deseti místech, ostatní jsou všichni chápáni jako „jedenáctí“).

Pro finalisty jsou připravovány i další aktivity, sportovní (někdy i komické soutěže) a hlavně kulturní: exkurze a výlety do zajímavých lokalit v okolí místa finále (jím byly po dlouhá léta Stráž nad Nežárkou a Nové Město nad Metují, v jednotlivých letech Zlaté Hory, Dolní Žleb u Šternberka a Náchod). Cesty finalistů vedou na zámky, hrady, do historických měst, klášterů i přírodních rezervací, zahrad a parků, či vědeckých institucí včetně hvězdáren, do průmyslových a zemědělských podniků, uměleckých aj. dílen ― a všechny tyto objekty a jejich obyvatelé či pracovníci pak vystupují v reportážích, dopisech, úvahách, fejetonech, scénkách, pohádkách, pověstech aj. útvarech finalistů OČJ.

[102]Posledních 15 let tyto akce můžeme pořádat jen díky sponzorství SPN, a. s. Toto nakladatelství spolu s Nakladatelstvím ISV poskytuje všem finalistům i dárky, jimi vydané a studentům přiměřené odborné publikace; beletrii a poezii pak další nakladatelství. První tři finalisté obou kategorií dostávají i další věcné ceny.

Na finále každým rokem vítáme mezi sebou zajímavé osobnosti z kultury: bohemisty, např. ředitele ÚČL AV ČR, ale také třeba ředitele ČT, spisovatele M. Kubátovou nebo E. Světlíka, redaktora T. Slámu nebo z Týdne Jaromíra Slomka (dřívějšího úspěšného řešitele olympiády), cestovatele R. Konkolského…, s nimi olympionici debatují a i je a jejich výrazné rysy leckdy ztvárňují ve svých pracích.

Na prvních soustředěních finalistů jsme byli s Karlem Olivou opakovaně a vždy příjemně zaskočeni chováním olympioniků: nikoho nebylo potřeba napomínat, sešla se totiž mládež radost pohledět: na táboře byl klid, ale ne nudný; vtip, optimismus, veselí a zpěv nikdy nechyběly ― zde hrál významnou roli Karel Oliva se svým komunikačním, společenským talentem, s množstvím vtipných nápadů, průpovídek ― kolem něho se shlukovali všichni, kteří se chtěli inteligentně rozptýlit a současně se i poučit o češtině. Dobrým partnerem mu byl svého času A. Tejnor, později při organizaci zpěvu P. Nejedlý, a někteří vedoucí „prsků“ (PRSK = pracovní skupina), zvláště v prvním desetiletí „stréci“, učitelé češtiny z Brna, mezi nimiž vynikal zpěvák J. Prokeš.

Finalisté nás zpočátku ― než jsme si zvykli ― překvapovali svou tvořivostí, smyslem pro humor, a to nejen verbální, ale i výtvarný. Všechny roky sami vedli a vedou „Očejácké nástěnné noviny“ ― každý den se střídají skupiny podle krajů/regionů ve vtipném komentování událostí při finálovém soustředění.

Tyto všechny činnosti a okolnosti učinily z olympiády pro všechny zúčastněné neopakovatelné události a přinesly jim hluboké zážitky pro celý život.

Olympiádě jsme věnovali s Karlem Olivou třiatřicet let svého života. Za sebe a směle i za něho mohu říci, že jsme olympiádou žili ― prakticky po celý rok jsme promýšleli program pro všechna čtyři kola ve dvou kategoriích, tj. zhruba šedesát úkolů ročně, a vždy od brzkého jara jsme se těšili na (červencové, později červnové) finále v krásném prostředí mezi nadějnými mladými lidmi.

Všimněme si odborného přínosu Karla Olivy pro Olympiádu českého jazyka: přicházel s nápady ze své slovníkářské praxe, vytvářel např. křížovky ― soutěžící pak k nim tvořili legendy (vlastně slovníková hesla), doplňovali jeho rébusy o střední člen (vlastně o nepravá synonyma), srovnávali a diferencovali řady příbuzných slov… Nezapřel v sobě ani svou druhou specializaci, vnesl totiž do soutěže i úkoly onomastické, dříve ve škole zcela neznámé, nad nimiž měli soutěžící možnost přemýšlet, jak vznikla (čím jsou motivována) pomístní jména, např. Nebeský rybník (plněný vodou jen „z nebes“), pole Šafranice nebo Vejměnčí… Přicházel s úkoly nutícími soutěžící argumentovat, zamýšlet se nad různými sděleními: Jestliže Petr a Pavel jsou schopni postavit plot, je Pavel schopen postavit plot?

Pověstnými se staly naše stylizační úkoly: úpravy citací sesbíraných z různých novinových zpráv, inzerátů, reklam, pouličních nápisů; viz např. Karlem Olivou zachycené Ve stáji ležel volně pobíhající pes, odstraňování dvojznačných i víceznačných formulací, zvláště směšných: Vdova 54/100 hledá seznámení s inteligentním mužem abstinentem z nedostatku příležitosti. Stěžuje-li si cestující oprávněně na špatný postup řidiče, jsou proti němu vyvozovány příslušně závěry. Malou radost ze sněhu a námrazy mají energetici, pod jejich tíhou praskají dráty.

[103]K. Oliva vkládal do olympiády celou svou dynamickou osobnost s neodolatelným šarmem a tím k sobě přitahoval mladé: ti se za ním doslova táhli a on s nimi jak se sobě rovnými na úrovni besedoval a bavil se, s mladými se cítil dobře a jako by s nimi mládl. Vymýšlel pro ně i pro nás mimo hlavní program ušlechtilou zábavu, motivovanou např. historickými či mytologickými příběhy. Za to všechno byl jimi doslova milován a jsem přesvědčena, že zůstane v jejich paměti, ale také v mé: Měla jsem štěstí, že jsem ve svém životě potkala několik osobností, s nimiž mě pojil, resp. pojí pracovní a přátelský vztah (bohužel už někteří nejsou mezi námi), a k nim na předním místě patřil Karel. Bylo zřejmě dobře i pro olympiádu, že se téměř před 34 lety setkali dva bohemisté s vřelým vztahem k mládeži, učitelka a zanícený skaut. Tato kombinace ― zdánlivě nesourodá ― přinesla užitek a radost mládeži a nám oběma zadostiučinění z prospěšné práce a pohodu nikdy ničím nezkalenou.

Přejme Olympiádě v českém jazyce, aby na tradici tvořivě navazovala a nadále k sobě poutala talentovanou a pro jazyk zapálenou mládež.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 2, s. 100-103

Předchozí Petr Nejedlý: Polská konference o slovní zásobě slovanských jazyků

Následující Rudolf Šrámek: K jubileu Miloslavy Knappové