Monografie o osudech českého etnika v Texasu

Jaroslava Hlavsová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Autorku knihy Kameny na prérii (nakl. Lidové noviny. Praha 2004, 286 s.) znají čtenáři Naší řeči ze dvou článků, které zde už na podobné téma publikovala.[1] Je to Eva Eckertová, profesorka na Connecticut College, narozená v Praze a od r. 1978 žijící v USA. Věnuje se slavistice i mezioborovým studiím zaměřeným na jazyk přistěhovalců v novém prostředí; studuje různé okolnosti, které postupné odumírání mateřského jazyka v cizině působí.

Článek o americké češtině texaských Čechů tehdy (r. 1997) zaujal nezvyklým jazykovým materiálem: autorka sledovala nápisy na náhrobcích a jejich proměny během jednoho století (1860―1960). U monografie, která vyšla o 7 let později, bychom očekávali podle názvu podobný předmět zkoumání. Tyto kameny na prérii jsou ale pro knihu jen kameny základními. Pro sledování historie české komunity a jejího jazyka je tu jazyk náhrobků pouhým východiskem; práce je založena na daleko širších zdrojích. Představuje život českého společenství v jeho projevech písemných (korespondence s domovem, krajanský tisk, zejména týdeník Svoboda, vycházející od r. 1885 až do 60. let 20. stol., a spolkové zápisy) i v dobových fotografiích. V zevrubné bibliografii najdeme širší poučení o analogických procesech v životě menšiny obecně. Články k tématu, které publikovala Eckertová u nás (r. 2001 v Českém lidu a r. 2002 v Časopisu pro moderní filologii)[2] a v recenzované publikaci nejsou autorčinou poslední výpovědí o Texasanech; pokračuje v ní statí o jejich jazyku a národnosti (pro Dějiny a současnost, v tisku).

Kniha Kameny na prérii podává živý obraz velmi strastiplných začátků převážně valašských venkovanů ve vysněné Americe, kam z domova odešli za lepším živobytím. Na rozdíl od podobně motivovaných českých emigrantů žijících na území Rumunska a bývalé Jugoslávie nebyla však půda a příslib hospodaření na svém pro první emigranty jediným důvodem odchodu. Tak jako kdysi ― o sto let dříve ― odcházeli z Čech protestanti do bývalého pruského Slezska (na Střelínsko u Vratislavi) za náboženskou svobodou, byla pro mnohé texaské Čechy v prvních letech důležitou motivací svoboda občanská. Podíl na propagaci americké svobody a nezávislosti, srovnávané se stavem v Rakousko-Uhersku, s jeho cenzurou a policejní mocí, měl od 40. let 19. století K. Havlíček Borovský. Předákovi těchto prvních osadníků Lešikarovi schvaluje r. 1856 v dopise odchod do Ameriky také B. Němcová s příznačným dobovým zdůrazněním společného jazyka a kultury jako znaku národa a vlasti: „nikdy nelitujte toho, že opustil jste rod[90]nou zem … vlast je všude tam, kde jsou lidé jednoho jazyka a jedněch mravů a snah“. Tuto symbolickou hodnotu měla čeština pro krajany po dlouhou dobu. Byla pojítkem zejména ve spisovné podobě, o kterou usilovaly noviny, i když mezi dopisovateli Svobody byli lidé z prostředí výrazně nářečního. K valašskému dialektu se přidává nářečí východočeské emigrantů z Lanškrounska. Takové pojítko spisovného jazyka postrádalo např. etnikum německé, protože ― jak uvádí v poznámce autorka ― byla spisovná němčina pro německé emigranty vzdálená a různé dialekty vzájemně málo srozumitelné.

Eckertová nesleduje jen postupný přechod od češtiny k angličtině podle toho, jak ubývalo funkcí a situací, v nichž zprvu čeština přistěhovalců převládala, ale zabývá se také příčinami postupné ztráty české identity. Mezi významnými faktory, které rozklad společenství zpomalily, jmenuje i sounáležitost náboženskou (aktivní církevní život katolické komunity v prostředí nábožensky odlišném). Poměrnou jazykovou stabilitu podporovala především nepochybně důležitá okolnost: čeští přistěhovalci patřili k nejvzdělanějším, s minimální negramotností.

Autorka v knize užívá při hodnocení vývoje českého etnika zavedený termín akulturace, který v naší odborné literatuře často zastupují dva termíny dílčí: jazyková asimilace a kulturní asimilace. Při analýze aktuální situace u texaských Čechů by bylo toto rozlišení užitečné. Je to proto, že naši Texasani sice už česky nemluví, ale etnické vědomí, pocit sounáležitosti, demonstrovaný při příležitostných setkáních dosud u nich existuje, stejně jako snaha po udržování některých kulturních zvláštností a tradic (např. tzv. kolache-fest, polka-fest apod.).

Ústup češtiny ovlivnilo mnoho činitelů, mezi jiným i to, že v 60. letech 20. století přestaly vycházet české noviny Svoboda, které pěstovaly spisovný jazyk, čtenáři z druhé a třetí generace se z nich učili česky. Noviny neustále apelovaly na národní cítění čtenářů a udržení češtiny, i když zároveň vybízely k nutnému zvládnutí angličtiny. K asimilaci Čechů však postupně přispěly i další faktory. Autorka uvádí především omezení živého kontaktu se starou vlastí po zavedení přísných imigračních kvót v USA ve 20. letech. Noví přistěhovalci tak už nepřicházeli a češtinu neposilovali. Přerušovalo se tím i živé kulturní spojení s domovem. Po druhé světové válce se také projevilo to, že vojáci se už domů nevraceli, i to, že hospodaření na dříve prosperujících malých českých farmách se po změně ekonomických poměrů přestávalo vyplácet a české osady pustly. Začal působit vliv televize s angličtinou a s americkou kulturou. Stavěly se silnice, které otevřely do té doby homogenní prostor texaských Čechů. Dodáváme ještě jeden nepochybný faktor. Byla jím po r. 1948 dlouhodobá úplná izolace od domova, způsobená nuceným přerušením všech kontaktů s komunistickým Československem.

Po stručném a neúplném nastínění závažných problémů, které v knize autorka řeší (mezi jiným např. otázku identity národní a regionální, etnonym, které tu příslušnost vyjadřují ― názvy Češi, Moravani, Moravci i Bohemíni, a posléze texaští Češi), je nakonec třeba zdůraznit, že kniha představuje úctyhodný a rozsáhlý zdroj dokumentů, citací dobových textů, osvětlujících často bizarní koexistenci prvků archaických nářečí, češtiny spisovné až knižní a anglických výpůjček. Přitom zůstává velice poutavou, a dokonce citově obohacující četbou.

---

[1] E. Eckertová, Češi v Texase: americká čeština na náhrobních kamenech, NŘ 80, 1997, s. 206―269; táž, Češi v Texase ― nářečí na náhrobních nápisech, NŘ 81, 1998, s. 38―49.

[2] E. Eckertová, Po stopách českých vystěhovalců do Texasu, Český lid 88, 2001, s. 222―264; táž, Variabilita, kontakt a rozklad: jazyk náhrobních nápisů, Časopis pro moderní filologii 84, 2002, s. 1―18.

Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 2, s. 89-90

Předchozí Zdeňka Hladká: Pravopis v současné korespondenci mladých lidí (na materiálu tradičních dopisů, e-mailů a SMS)

Následující Zuzana Hlubinková: Nová příručka o pravopisu