Časopis Naše řeč
en cz

Vy neznáte rýsováček?

Stanislava Kloferová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pro někoho možná otázka zbytečná, pro někoho však opravdová hádanka, neboť slovo rýsováček nenajdeme v žádné současné slovníkové publikaci. Nezaznamenává je Slovník spisovného jazyka českého[1] ani Slovník spisovné češtiny[2], a proto vlastně ani příliš nepřekvapuje, že např. automatická kontrola pravopisu Microsoft Word upozorňuje v textu na výraz rýsováček podtržením, a považuje jej tak za nenáležitý. Hledat ve slovnících zachycujících novou lexikální zásobu se rovněž míjí účinkem. A důvod? Výraz rýsováček je totiž vším jiným než novým slovem v současné české slovní zásobě a jeho neexistence v tištěných slovnících je poněkud překvapující: pro mnohé z nás je totiž běžným označením pro napínáček, tj. ‚hřebíček s širokou hlavičkou k připevňování, napínání, zvl. papíru‘ (takto charakterizuje napínáček SSJČ a uvádí další synonyma: napínací hřebíček a připínáček).

Sporé, ale přesto pozitivní výsledky přináší hledání v materiálu Českého národního korpusu[3] (dále ČNK). V něm nacházíme tři doklady substantiva rýsováček. Z nich dva jsou obsaženy v souboru SYN2000 (pramenem tu je beletrie, autory excerpovaných textů pak Jiří Kratochvil a Karel Švestka), jeden pak v souboru brněnském.

Starší slovníková literatura slovo rýsováček však přece jen zaznamenává: dokládá je Příruční slovník jazyka českého[4] a přisuzuje mu charakteristiku výrazu málo užívaného. Pramenem tu byly Lidové noviny: „Výkladník [= aranžér výkladních skříní] tvoří pravidelně z materiálu nanicovatého. Z papíru, lepenky, špendlíků, rýsováčků.“ PSJČ nám takto potvrzuje, že pojmenování rýsováček existovalo už v 30. letech 20. století, a lze je tedy považovat přinejmenším za „vrstevníka“ názvu napínáček (popř. připínáček a připínací hřebíček, srov. tamtéž).

Lze se jen dohadovat, zda uvedená stylistická charakteristika rýsováčku v PSJČ, tj. slovníku, jenž byl významným materiálovým zdrojem pro SSJČ, byla příčinou, proč tento výraz nebyl do SSJČ včleněn. Za povšimnutí však stojí, že se výrazu rýsováček později používá při výkladu slovotvorné kategorie jmen prostředků v příslušné kapitole publikace Tvoření slov v češtině (s. 188).[5] Na tom by nebylo vcelku nic zvláštního, vždyť jak známo, východiskem pro TSČ byl právě PSJČ. Je ale zajímavé, že tu slovo rýsováček vystupuje jako výraz neutrální, tj. bez stylistického omezení. Figuruje zde dokonce jako zástupce zvláštního slovotvorného typu derivovaného přímo od slovesa (rýsovat) formantem -ček, tj. rozšířenou variantou přípony -ek.

V poslední době se však objevují údaje další, pomocí nichž si můžeme utvořit poměrně výstižnou představu o povaze a užití tohoto výrazu. Zásluhou Českého jazykového atlasu[6] je totiž publikován bohatý jazykový materiál, jenž byl shromažďován rozsáhlými terénními nářečními výzkumy v 60. a 70. letech minulého sto[218]letí. Vedle cenného lexika nářečního je zde obsaženo i množství výraziva jiného, mj. spjatého s životem mladé generační vrstvy (v době výzkumu pro ČJA mládeže ve věku 15―18 let) zejména v městském prostředí (výzkum se uskutečnil v 57 městech). Jako zvláštní soubor bude část tohoto materiálu publikována v připravovaném pátém svazku ČJA. Zkoumala se označení slangové povahy souvisící se školou, sportem[7] apod., ale též pojmenování, která označují reálie poměrně nové, předměty, které nejsou spjaty s tradičním způsobem (venkovského) života a s nářeční tradicí. Vedle názvů např. pro ramínko na šaty, dílek čokolády aj. patří do tohoto okruhu i označení napínáčku.

Zobrazení zjištěných ekvivalentů pro napínáček na jazykovězeměpisné mapě přináší jednoznačnou informaci: zatímco v Čechách se užívá výrazů motivovaných slovesem napínat, popř. připínat (napínák, napínáček, připínák/ připíňák, připínáček), moravským a slezským označením je rýsováček[8]; místy byl zachycen v koexistenci s variantami rýsovák a rysák (ojediněle se vyskytuje i neterminologické popisné pojmenování rýsovací hřebíček).[9] K „českému“ připínáčku se navíc hlásí také města ve Slezsku, ojediněle i na Moravě; užívá se ho tu však společně s označením rýsováček.

Tato situace zaujme zejména proto, že se vyhraňuje v opozici česko-moravské, a to u pojmenování předmětu objevujícího se až v době meziválečné, navíc u předmětu, jehož oblast užití v podstatě vylučovala vliv nářeční tradice. Shodně geograficky vymezena je totiž celá řada tradičních nářečních jevů v rovině hláskoslovné (např. mák × mak, moucha × mucha, velikáncký × velikánský), morfologické (mj. konev × konva, (být) bit × bitý), slovotvorné (kominík × kominář, pomalu × pomaly, …) a lexikální (např. slíva, švestka × kadlátka, angrešt × srstka, roubovat × štěpovat (strom) apod.).[10] Některé z těchto protikladů mají původ starobylý, zasahující až do období praslovanského, jiné se utvářely v pozdním středověku, nebo dokonce až v novověku: avšak i u nich šlo o vývoj na bázi dialektu. Česko-moravský rozdíl napínáček (připínáček) × rýsováček k tomuto typu zajisté nepatří ― přesto se zformoval v „tradičním“ česko-moravském geografickém vymezení.

Zjištěné varianty rýsovák a rysák navíc přinášejí další pozoruhodnou informaci. Jak jsme uvedli výše, představuje podstatné jméno rýsováček v TSČ specifický slovotvorný typ. Jde o případy, v nichž onomaziologický příznak modifikační (zde deminutivní) „nevystupuje jako samostatný onomaziologický příznak přídavný, nýbrž se včleňuje do onomaziologické struktury účelové. Patří tu vlastně k onomazio[219]logické bázi […]“ (s. 188). Fundujícím pro substantivum rýsováček je tak přímo základ slovesný, nikoliv substantivní. Důvodem je fakt, že „jméno rýsováček […] nelze opřít o jména rýsovač, popř. rýsovák, která nejsou jako označení předmětu vůbec doložena“ (tamtéž). Materiál z živých, mluvených projevů při výzkumu pro ČJA však prokázal, že s existencí jiných, „nezdrobnělých“ derivátů počítat můžeme. Jak rýsovák, tak rysák jsou spjaty s výchozím rýsovat; předpokládat jiný základ by bylo zavádějící (adjektivum *rysový k substantivu rys neexistuje). Spíše by bylo možno uvažovat o tom, že obě substantiva vznikla z formy rýsováček: rýsovák jako „nedeminutivní“ podoba, rysák (snad i přes mezistupeň rýsovák) příklonem k substantivu rys ‚narýsovaný výkres‘. Svědčí o tom i distribuce těchto výrazů na mapě. Jména rýsovák a rysák se nevyskytují nikde jako výhradní, nýbrž vždy společně s označením rýsováček.

V souvislosti s napínáčkem-rýsováčkem se však nabízí ještě další otázka: Naznačili jsme, že motivace je zřejmá a fundující sloveso (rýsovat) jednoznačné. Kategoriálně je formace rýsováček jménem prostředku, třebaže vztah k výchozímu slovesu je tu volnější (rýsováčkem se nerýsuje). TSČ charakterizuje rýsováček jako ‚hřebíček sloužící k připínání rýsovacího papíru‘ (s. 188). Je tu tedy jako motivující příznak specifikován také druh papíru, k jehož připínání uvedený hřebíček slouží. V pojmenováních užívaných v Čechách tento příznak schází.

Naše mapa nám však poodhaluje jiné možné souvislosti. Z měst ležících v jižní polovině Moravy máme totiž doloženo další pojmenování napínáčku-rýsováčku, a to rajsnágl (s výslovnostní variantou [rajznágl]), popř. další jeho obměny rajsnágrl, rajnágl, risvagl, ze slezské oblasti též rajznegl/rajznegla. Všechna tato označení, již v době výzkumu mluvčími pociťována jako zastaralá, vycházejí z německého označení napínáčku ― Reißnagel: u výrazů rajsnágrl, rajnágl, risvagl jde o podoby vzniklé motivační neprůhledností přejímaného Reißnagel. S výjimkou slezské varianty ženského rodu rajznegla, v níž se navíc může promítat výchozí německý plurálový tvar (Reißnägel; totéž se vztahuje samozřejmě i k podobě rajznegl)[11], jsou mužského rodu. Jen na okraj připomínáme, že se v plurálu věrně přidržují moravské (zejména středomoravské) nářeční morfologické tradice a přiklánějí se k měkkému deklinačnímu typu (vzor stroj). Používají se tu tedy rajsnágle, rajznágle atd. ve shodě s nářečním stavem u substantiv končících na -s, -z a -l.[12] Pozoruhodná je však skutečnost, že stejně jako pojmenování rýsováček není ani přejímka rajsnágl doložena z oblasti Čech. Jinými slovy ― všude, kde se užívá výrazu rajsnágl, existuje i slovo rýsováček. Srovnáme-li naše označení napínáčku s ekvivalenty v okolních slovanských jazycích, zjišťujeme, že nikde neexistují jména s motivujícím rýsovat, srov. slovenské pripináčik, pripinák, hornolužické připinawka, cwoka (to k něm. Zwecke), dolnolužické gozdźik (vlastně: ‚hřebík‘) a polské pluskiewka, pinezka (obojí z francouzštiny); uvést lze také např. ruské кнопка aj. A jak je tomu u našich německy mluvících sousedů? Němčina má pro označení napínáčku dva výrazy, a to kompozita Reißnagel a Reißzwecke. První z nich je omezeno spíše na rakouskou oblast, jak naznačuje mj. slovník rakouské němčiny[13], který uvádí jako jediné označení výraz Reißnagel, druhý, tj. Reißzwecke, spíše na oblast německou (v materiálu pro ČJA je z Jihla[220]vy doložen výraz rajscvek), jak naznačuje koneckonců i hornolužický ekvivalent; normativní slovníky němčiny[14] však uvádějí oba názvy bez regionálního vymezení. Rakouský Reißnagel, do češtiny přejatý rajsnágl na jedné straně a domácí moravský rýsováček na straně druhé mají tedy k sobě blíže, než by se mohlo na první pohled zdát: spojuje je přinejmenším shodná motivace. Jazykovězeměpisná situace nás opravňuje vyslovit domněnku ne zcela neopodstatněnou: rýsováček mohl vzniknout jako náležitý český termín překladem výrazu německého (rakouského). Kompozitum Reißnagel je totiž, doslova vzato, ‚rýsovací hřebík/hřebíček‘.

Dodáváme ještě, že se v materiálu objevuje také označení španágl. Zaznamenáno bylo pouze v Českých Budějovicích. Výchozí výraz Spannagel (vlastně ‚napínáček‘) v našem významu se nám v německé slovníkové literatuře nepodařilo nalézt. Internetové vyhledávače jej dnes zachycují pouze jako vlastní jméno osobní (příjmení). V technickém německo-českém překladovém slovníku z 30. let 20. století[15] nacházíme u výrazu Reissnagel odkaz na Spannagel, u něhož se uvádí mj. význam ‚hřebíček, napínáček‘. Je tak český (českobudějovický) španágl důkazem, že se názvu Spannagel dříve užívalo v němčině i pro označení napínáčku?

Závěrem se ještě vraťme k rýsováčku. Třebaže jej tištěné a v zásadě také elektronické slovníky opomíjejí, nalezitelný v psané podobě přece jen je. Např. internetový vyhledávač Seznam dokládá 62 odkazů (30. června 2004; pro srovnání uveďme: připínáček 948, napínáček 457). Jde především o nabídky firem obchodujících s papírenským zbožím, ale rovněž o různé návody, podněty apod. poskytující informace o využití rýsováčku-napínáčku jak v praktickém životě (skauting, turistika aj.), tak ve sférách jiných (často až „pábitelských“, jak dosvědčují Lovy beze zbraní apod.). Nalezneme tu i svérázný moravsko-český slovník, jehož autorem je student z Čech studující v Brně a v němž výraz rýsováček samozřejmě neschází. Nepřekvapuje, že geografickým zázemím těchto odkazů, pokud se je vůbec podaří zjistit, je zpravidla východní polovina českého jazykového území (namátkou uveďme města Brno, Lipník nad Bečvou, Bruntál, Ostrava).

A budoucnost moravského rýsováčku? Tu lze odhadnout jen stěží. Zdá se však, že nám rýsováček zůstane do budoucna zachován. Řadí se do skupiny běžných moravismů, jako jsou např. slova deska, rýna, slunko, zavazet, svrchu, o nichž ― a o mnohých dalších ― pojednává Český jazykový atlas.


[1] Slovník spisovného jazyka českého I—VIII, Praha 19892 (dále SSJČ).

[2] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 19942.

[3] http://www.ucnk.ff.cuni.cz.

[4] Příruční slovník jazyka českého I—VIII, Praha 1935―1957 (dále PSJČ).

[5] Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen, Praha 1967 (dále TSČ).

[6] Český jazykový atlas 14, Praha 1992, 1997, 1999, 2002 (dále ČJA).

[7] Z tohoto materiálu čerpá např. stať o výrazech pro silnou ránu míčem Ďaha, žaha, dyha, duna, šuma aj. (S. Utěšený a kol., NŘ 61, 1978, s. 154―158).

[8] Kvantitu kořenné samohlásky zde nesledujeme, není významotvorná. Pokud byla zaznamenána krátká i dlouhá, uvádíme -ý- (rýsováček), pokud jen krátká, pak -y- (rysák). Poznamenejme, že samohláska ý nepodléhá změně, kterou by bylo možno ve středomoravské oblasti očekávat, totiž změně ý (>ej) >é (srov. však regionálně české rejsovat).

[9] Tento stav výstižně ilustruje také následující ukázka z publikace Na dobré hodince v Otnicích (M. Králová, Otnice 2003): Má osobní vzpomínka […] mě vrací do školy ve středních Čechách, kde jsem v sedmdesátých letech [20. století] pracovala. Svého učitelského kolegu jsem tehdy požádala o rýsováček. Nejenže nevěděl, co po něm chci, ale jeho pohled dával tušit, že mě řadí někam k planetě Mars, mimo dosah civilizací […]. V Čechách se našemu známému rýsováčku říká zásadně připínáček (s. 226). Upozorňujeme rovněž, že oba autoři, z jejichž textů pocházejí doklady slova rýsováček v ČNK, jsou spjati s prostředím Moravy (srov. zde s. 217).

[10] Srov. S. Kloferová, Nad svazky izoglos v Českém jazykovém atlase, NŘ 86, 2003, s. 5―18.

[11] Tento případ není nijak ojedinělý, srov. např. nářeční názvy pro brambor ertepl m., erteplelertepla f. aj., které zřejmě vznikly z (rakousko-)německého plurálového tvaru Erdäpfel.

[12] Srov. např. nom. pl. nose, voze, kýble, díle nebo kapse, puse, jehle, ale také kraťase ‚šortky‘, vajgle, ba dokonce fréze ‚frézy‘, ale i soudobé mobile a Bile (!).

[13] Österreichisches Wörterbuch, Wien 1993.

[14] Např. G. Wahrig, Deutsches Wörterbuch, Gütersloh/München 20017.

[15] Deutsch-tschechisches und tschechisch-deutsches technisches Wörterbuch aller Fächer, Bd. 2, Deutsch-tschechischer Teil, Praha (bez vročení).

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 4, s. 217-220

Předchozí Marie Čechová: Školský dialog a jeho vliv na rozvoj řeči

Následující Jindra Světlá: Carrefour znamená francouzsky křižovatka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1