Časopis Naše řeč
en cz

Nestor, či patriarcha?

Petr Nejedlý

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Před deseti lety v tomto časopise Alena Fiedlerová poctila sedmdesátníka Igora Němce označením nestor české historické lexikologie.[1] Vystihla tak přiléhavě jeho postavení v daném oboru, jeho autoritu a respekt, jemuž se těší od spolupracovníků a žáků nebo následovníků.

12. června 2004 se tento nestor dožil osmdesátky.[2] A přestože se ke své osmdesátce ze zdravotních důvodů vzdal veškeré činnosti ve svém milovaném oboru (v Naší řeči jej např. po mnoha letech v redakční radě nahradila mladší spolupracovnice), svou autoritu a respekt si plně podržel. Jeho ojedinělé postavení vyplývá z toho, že ― slovy Josefa Vintra ― je jedním „z vůdčích představitelů druhé generace Pražské lingvistické školy“[3] a v disciplíně strukturalisty méně akcentované, totiž v lexikologii pak (spolu s Josefem Filipcem) představitelem hlavním,[4] který navíc svá zkoumání lexikologická vždy ihned aplikuje na lexikografii. Excelentním dokladem tohoto postavení byla v 90. letech minulého století ― vedle řady dřívějších monografií a objevných studií ― kapitola Diachronní lexikografie v kolektivním Manuálu lexikografie.[5]

[48]Odkazem na tuto práci se zároveň dostáváme k vlastnímu tématu našeho článku: protože Němcova práce byla velmi poučeně zhodnocena řadou medailonku částečně již před dvaceti a především pak před deseti lety[6], soustředíme se zde na přehled Němcovy činnosti za uplynulé desetiletí.

Osou veškerého Němcova snažení samozřejmě zůstala redakční práce na Staročeském slovníku (sešity 21―25) a dílčí poznatky také rozváděl v časopiseckých studiích (viz K lexikálnímu významu předložky a jeho popisu, Proč má slovo prostředek předponu pro- a Rekonstrukce lexikálního významu a jeho popis v Staročeském slovníku).[7] Jeho úsilí o systémové a ucelené uchopení slovní zásoby se stále prohlubovalo a právě ono stojí za uvedenou kapitolou v Manuálu lexikografie. Svou příslušnost k pražské strukturalistické škole Igor Němec rovněž stvrdil příspěvky Potential Valency Components from the Point of View of Historical Lexicography a The Redundancy of Grammatical Agreement as a Development Factor.[8]

Není náhodné, že díky hlubokému vhledu do problematiky vývoje jazyka Igor Němec i v tomto desetiletí překračoval hranice diachronní bohemistiky a vracel se jakoby obloukem ke svým slavistickým a obecně lingvistickým začátkům, např. v článcích Odlišení slovanských kauzativ a tranzitivních denominativ od indoevropského typu, Systémovost antonymie jako vývojový faktor nebo Jazykověda jako zdroj kulturních rekonstrukcí.[9] Leckdy jeho slavistický záběr zasáhl i studia etymologická: K metonymické souvislosti názvů hráze a vodní nádrže, Etymologická ohlédnutí. (Ke změnám ve využití skotu. O příbuznosti stsl. latiti a letěti), K nějtralizaciji meždumetnych obrazovanij, K sémantickému modelu imitace kreace — fikce nebo Etymologická hodnota kontextové spojitelnosti u lexikálních responzí.[10] Vesměs však v těchto článcích vycházel ze zásad, jež stanovil pro zpracování Staročeského slovníku, zejména z komplexního pojetí lexikální jednotky a především lexikálního významu, který se konstituuje jako průnik obecných významů mnoha kategorií nejen primárně sémantických, ale také morfologických, syntaktických i textových v rámci strukturovaného dynamického systému s jednotkami centrálními a periferními.

Ve svobodných poměrech české vědy se mohl Igor Němec věnovat také jednomu dříve upozaďovanému (ne-li zčásti přímo zakázanému) tématu, totiž prvnímu, druhému i třetímu odboji a speciálně jejich jazyku. Vedle řady drobných materiálových příspěvků do periodik vydávaných Svazem bojovníků za svobodu toto téma zpracoval jednak ve studiích O Masarykových slovech přejatých v cizím prostředí, Česká slova odboje a Pojmenování vzniklá z vlastních jmen osob v jazyce od[49]boje,[11] jednak v rukopisné práci Mluva českých legionářů, oceněné v soutěži Svazu bojovníků za svobodu. Nesmíme také zapomenout, že do tisku připravil vzpomínky svého otce, ruského legionáře a generála československé armády[12].

Obdivuhodný je i způsob, jímž se více než sedmdesátiletý Igor Němec zapojil do grantových úkolů, které souvisely s diachronní lexikografií a úsilím o maximálně systémový přístup k popisu zejména významové složky lexikálních jednotek. Své pojetí jednoho z klíčových pojmů představil na krakovském slavistickém sjezdu v referátu Srovnávací studium sémantických modelů a lexikografický popis[13] a vedle toho se mimořádnou měrou podílel na sestavení diachronní lexikografické „kuchařky“ pro další generace slovníkářů.[14]

Není toho málo, co Igor Němec mezi svou sedmdesátkou a osmdesátkou vykonal. (Také se mu v tomto období dostalo několika významných ocenění: k sedmdesátým narozeninám mu AV ČR udělila čestnou oborovou plaketu Josefa Dobrovského a Rakouská akademie věd jej zvolila dopisujícím členem.) Před deseti lety jej Alena Fiedlerová poprávu nazvala nestorem. Sama už bohužel nemohla být přítomna, když tento (odjakživa hudbymilovný) nestor při oslavě svých narozenin vytáčel Císařský valčík. Už se nedozvíme, zda by i potom bývala měla odvahu svůj výraz úcty vystupňovat dejme tomu k „patriarchovi české historické lexikologie“. Ale předpokládejme, že ano. Protože Igoru Němcovi tento přídomek ― valčík nevalčík ― sluší a přísluší právem. Nic na tom nemění ani skutečnost, že Hlávkova nadace jej nyní na návrh Akademie věd poctila medailí Josefa Hlávky, která se uděluje ― cituji ― „nestorům a zakladatelským osobnostem české vědy a umění“ a při níž se na „patriarchy“ jaksi nepamatuje.


[1] A. Fiedlerová, Igor Němec, nestor české historické lexikologie, sedmdesátiletý, NŘ 77, 1994, s. 113―115.

[2] Česká (a vlastně i světová) jazykověda si jeho jubileum bezprostředně připomněla 28.—30. června 2004 mezinárodní konferencí Slova a dějiny 2004, kterou v Praze uspořádalo oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. Informaci o ní viz toto číslo, s. 44-47.

[3] J. Vintr, Úvod k soupisu prací Igora Němce, Wiener Slavistisches Jahrbuch 30, 1984, s. 115.

[4] Sám tento akcent posiloval, srov. Lexikální význam ve světle teorie Pražské školy, SaS 57, 1996, s. 218―225.

[5] F. Čermák, R. Blatná (eds.), Manuál lexikografie, H + H, Jinočany 1995, s. 182―210.

[6] Z dosud neuvedených připomeňme zejména J. Pečírkovou (NŘ 67, 1984, s. 104―107) a E. Michálka (LF 107, 1984, s. 48―49) a o deset let později F. V. Mareše (Wiener Slavistisches Jahrbuch 40, 1994, s. 159―161), M. Homolkovou (SaS 55, 1994, s. 236―239) a P. Nejedlého (ČJL 44, 1993―1994, s. 179―181).

[7] Slavica Slovaca 30, 1995, s. 146―151; NŘ 79, 1996, s. 57―60; Slavica Slovaca 35, 2000, s. 115―123.

[8] In: The Syntax of Sentence and Text, J. Benjamins Publishing Company, Amsterdam ― Philadelphia 1994, s. 375―382 a Travaux du Cercle Linguistique de Prague n. s. ― Prague Linguistic Circle Papers 1, J. Benjamins Publishing House, Amsterdam — Philadelphia 1995, s. 231—238.

[9] Wiener Slavistisches Jahrbuch 40, 1994, s. 91―94; NŘ 78, 1995, s. 136―137; in: Archeologie nenalézaného, Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova 2002, s. 133—140.

[10] Slavia 63, 1994, s. 415―417; Slavia 67, 1997, s. 319―324; in: Etimologija 1997―1999, Nauka, Moskva 2000, s. 123―128; in: Studia etymologica Brunensia 1, Euroslavica, Praha 2000, s. 37―42; Slavia 70, 2001, s. 417―420.

[11] In: O Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem, Academia, Praha 1994, s. 100―102; SaS 61, 2000, s. 257―275; in: Onomastické práce 4, Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha, s. 319―326.

[12] M. Němec, Návraty ke svobodě, Naše vojsko, Praha 1994.

[13] In: České přednášky pro XII. mezinárodní sjezd slavistů, Krakov 1998, Slavia 67, 1998, s. 93―98 (spoluautorka M. Homolková).

[14] P. Nejedlý a kol., Výstavba hesla v diachronním slovníku. (Lexikografické principy s komentáři.), ÚJČ AV ČR, Praha 2002 (interní tisk).

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 1, s. 47-49

Předchozí Veronika Scheirichová: Slova a dějiny 2004

Následující Adéla Říhová: Jak si Češi říkají o croissant?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1