Jak si Češi říkají o croissant?

Adéla Říhová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Se zavedením nového pekařského výrobku se v češtině objevilo nové slovo francouzského původu. Ve francouzštině substantivum croissant označuje ‚pečivo z listového těsta ve tvaru půlměsíce‘, přičemž právě tvar je určujícím rysem tohoto pojmenování (croître znamená ‚růst‘, croissant jako verbální adjektivum označuje vše, co je ‚rostoucí‘). Ve francouzštině je slovo croissant doloženo od 19. století. První pečivo tohoto typu se začalo vyrábět ve Vídni po roce 1689, kdy se Vídeň dostala z tureckého obležení. Pečivo ve tvaru symbolu turecké říše bylo označováno slovem Hörnchen (v překladu roh, růžek). Toto sladké neplněné pečivo svým tvarem připomíná český rohlík (v dřívějších překladech z češtiny do francouzštiny se české slovo rohlík překládalo jako croissant). Přestože přejaté slovo pochází z francouzštiny, označuje v češtině i takové výrobky, které Francie nezná nebo které pojmenovává jiným slovem. Zatímco v Čechách najdeme croissanty s různými druhy sladkých i slaných náplní, ve Francii jsou jen výjimečně plněny jakoukoliv náplní.

Čeští výrobci a prodejci označují tento výrobek dvěma způsoby: původním slovem croissant (leckdy s pravopisnými odchylkami jako např. croissante, croissan, croisan, kroasan) nebo českým výrazem loupák. Jaké pojmenování se bude užívat pro označení tohoto pekařského výrobku v každodenní komunikaci? Pokud si čeština ponechá francouzské substantivum croissant, jaká bude jeho výslovnost? Vzhledem k tomu, že u přejatých slov dochází postupem času k jejich přizpůsobování českému jazykovému systému, jaká bude pravopisná podoba slova croissant?

Jak v češtině vyslovujeme v roce 2003 substantivum croissant? V Pechově Velkém slovníku cizích slov[1] najdeme výslovnost [kruasan], ve Slovníku cizích slov[2] [kruasán] a ve Slovníku neologizmů[3] [kroasan]. Jaký je však současný český úzus?

Níže popsaný výzkum je součástí dlouhodobého sociolingvistického projektu, který bude sledovat začleňování tohoto francouzského slova do českého jazykového systému z hlediska jeho užití českými rodilými mluvčími. V první fázi projektu jsem se v létě 2003 v Praze obrátila na 200 respondentů různých věkových kategorií a získala jsem přehled o tom, jaké jsou současné výslovnostní varianty tohoto slova. Jedné stovce respondentů jsem předložila nápis croissant a požádala jsem je, aby odpověděli na otázku, jak by si takto pojmenovaný výrobek objednali v pekařství. Druhá stovka respondentů viděla výrobek bez nápisu a odpovídala na stejnou otázku. U dotazovaných jsem zachycovala pohlaví, věk, dosažené vzdělání a zkušenosti s francouzštinou. Stejný výzkum budu opakovat u vzorku respondentů přibližně stejné skladby v ročních časových intervalech, abych zachytila eventuální proměny jazykového úzu.

Francouzské substantivum croissant se vyslovuje [kRwasã], přičemž koncové -t se nevyslovuje[4]. Polosouhláska [w] se nejvíce blíží [51]výslovnosti zadního vysokého labializovaného [u], je však kratší a plynule navazuje na následující samohlásku, s níž je těsně spojena v jedné slabice. Nosová zadní samohláska [ã] je velmi otevřená a vyslovuje se s mírnou labializací, průchod výdechovému proudu do dutiny nosní je plně otevřen.

Při popisu výsledků ankety jsou případy, kdy respondenti viděli slovo croissant napsáno, očíslovány jedničkou, a případy, kdy respondenti pojmenovávali výrobek, aniž viděli jeho napsané jméno, dvojkou. Pokud některý respondent uvedl dvojí výslovnost, zaznamenala jsem obě.

Ve slově croissant vyslovili všichni respondenti souhlásku [k] a české prealveolární [r]. Rozdíly se vyskytovaly ve výslovnosti polosouhlásky [w]. Ze 100 respondentů výzkumu č. 1 jich 56 užilo slovo s výslovností [-oa-]. Nerozhodoval zde ani věk, ani pohlaví, ani kontakt s francouzštinou. Kombinace byly: [kroasant] (10×), [kroasánt] (6×), [kroasan] (1×), [kroasán] (36×), [kroazán] (2×), [kroason] (1×). Výslovnost [-ua-] užilo 21 respondentů: [kruasan] (1×), [kruasán] (17×), [kruasánt] (1×), [kruazán] (1×), [kruazón] (1×). Ani zde nerozhodovaly výše uvedené sociologické údaje. 19 respondentů užilo spojení [kro-/kró-]: [krosant] (8×), [krosánt] (3×), [krosan] (3×), [krosán] (4×), [krósant] (1×). Jen jeden z respondentů studoval v minulosti francouzštinu, ostatní se ji nikdy neučili. 5 respondentů vyslovilo [krojsant]. Ani jeden z nich se nikdy neučil francouzský jazyk.

Výsledky výzkumu č. 2 jsou v porovnání s prvním výzkumem odlišné. Ze 100 respondentů jich 47 vyslovilo různé varianty slova croissant, ostatní užili domácího výrazu (8 z nich studovalo francouzštinu): sladký rohlík (8×), loupák (4×), loupáček (6×), rohlík (7×), rohlík z listového těsta (1×), plněný rohlík (5×), nugátový rohlík (1×), rohlík s čokoládou (2×), zatočený rohlík (1×), tukový rohlík (1×), český rohlík (1×), pletený rohlík (2×), závitek (1×), oko (1×), košík (1×), kobliha (1×), kornspitz (1×), preclík (1×), pletený koláč (1×), věnec (1×), krab (1×). 5 by jich v pekařství na výrobek pouze ukázalo.

Ani jedno z vyslovených slov croissant u výzkumu č. 2 neobsahovalo [-ua-]. Oproti tomu [-oa-] vyslovilo 28 respondentů: [kroasan] (6×), [kroasán] (17×), [kroasant] (4×), [kroazant] (1×). Variantu [kro-] užilo 7 respondentů: [krosant] (3×), [krosan] (1×), [krosán] (1×), [krosran] (2×). 11 respondentů vyslovilo [-oj-]: [krojsant] (9×), [krojsan] (1×), [krojsinant] (1×). Jednou se vyskytlo [korosan], [kornšpic], [grizan], [kronstar] a [kre…]. S francouzštinou přišli do kontaktu pouze respondenti, kteří vyslovili variantu [-oa-]. Z ostatních tomu tak bylo jen u dvou případů. Věk, pohlaví ani dosažené vzdělání nehrály ve výsledcích významnější roli.

Výslovnost s byla téměř jednotná. U výzkumu č. 1 vyslovili hlásku [z] pouze 4 respondenti ([kroazán] 2×, [kruazán] 1×, [kruazón] 1×), u výzkumu č. 2 tak učinil 1 dotazovaný ([kroazant]). Nikdo z nich se v minulosti neučil francouzštinu. Z toho, co bylo uvedeno, je patrné, že zdvojený grafém ss čeští mluvčí vyslovují v cizích slovech v naprosté většině případů jako [s]. Teprve po hypotetickém odstranění dvojího s v pravopisné podobě slova by se mohla ve větší míře objevit i výslovnost se [z].

Výrazná nejednotnost se objevovala také při výslovnosti koncových hlásek slova. Záměrně ponechávám ve výslovnosti slova croissant stranou kvantitu samohlásky a, protože se jedná o relativní hodnotu, která se u výslovnosti izolovaného slova nemůže spolehlivě určit. Čeští mluvčí se neshodovali ve výslovnosti [52]koncové souhlásky t v nominativu singuláru. Ve výzkumu č. 1 vyslovilo koncové t 34 dotazovaných, 67 nikoliv. Ani zde se výrazněji nepromítla zkušenost s francouzštinou, dosažené vzdělání, pohlaví a věk. U výzkumu č. 2 koncové t v nominativu singuláru vyslovilo 18 respondentů, 29 nikoliv. (Ostatní označili výrobek jiným slovem.)

Všichni respondenti automaticky zařadili dané substantivum k rodu mužskému neživotnému. Příčinou je tvrdá souhláska na konci slova (n či t) a pravděpodobně i asociace s českým slovem rohlík. U výzkumu č. 1 neutvořilo nominativ plurálu 10 dotazovaných, u výzkumu č. 2 jen 1 dotazovaný, všichni opsali plurál číslovkou ve spojení s krát (dvakrát croissant).

Rozdílné výsledky se týkaly opět vyslovovaného či nevyslovovaného t. V nominativu plurálu u výzkumu č. 1 všichni, kdo uvedli výslovnost s t v singuláru, vyslovili t i v plurálu. Z 67 nevyslovených t v nominativu singuláru jich 16 vyslovilo t v nominativu plurálu: [kroasan/kroasanty] (1×), [kroasán/kroasánty] (8×), [krosan/krosanty] (2×), [krosán/krosánty] (3×), [kruasán/kruasánty] (2×). Ve výzkumu č. 2 se vyslovené t v nominativu plurálu objevilo u 15 exemplářů z 18 s vysloveným t v nominativu singuláru. U 3 zbývajících zněla: [krojsant/krojsány], [kroazant/kroazany] a [krosant/krosandy]. Z 29 slov, kde nebylo t vysloveno v nominativu singuláru, bylo jich s t v nominativu plurálu vysloveno 8: [kroasan/kroasanty] (4×), [kroasán/kroasánty] (2×), [korosan/korosanty] (1×), [krosan/krosanty] (1×). Ani zde nebyly výrazné rozdíly z hlediska sociologických dat.

Výsledky provedeného výzkumu ukázaly několik zajímavých skutečností. Obecně platí, že znalost francouzštiny, dosažené vzdělání, věk a pohlaví výrazně neovlivňovaly výslednou výslovnost přejímky francouzského substantiva croissant. Nalézáme jen tendence, že výslovnost [-ua-] užívají mluvčí znalí francouzštiny, zatímco u výslovnosti [kro-] či [kroj-] je tomu právě naopak. Rozdíl mezi původní výslovností skupiny -oi- a jejím pravopisným zachycením je pro češtinu tak výrazný, že mluvčí toto spojení grafémů vyslovují podle pravidel české výslovnosti. Překvapivé je, že se u výzkumu č. 2 neobjevila ani jednou výslovnost [-ua-]. Výslovnost [-oa-] je u mluvčích asi tak zautomatizovaná, že při spatření výrobku je napadne jako první, zatímco při pohledu na pravopis francouzského výrazu se jim aktivuje výslovnost francouzská, kterou mohou znát přímo či zprostředkovaně. Můžeme tedy vyslovit hypotézu, že čím více se slovo croissant začlení do české slovní zásoby a čím méně se bude spojovat se svým francouzským ekvivalentem, tím řidčeji se vyskytne výslovnost [-ua-].

Co se týká zakončení substantiva, převládá výslovnost s nevyslovovaným t v nominativu singuláru i v plurálu. Přesto je zajímavé sledovat, že se i u mluvčích, kteří vyslovovali daný výraz bez grafické předlohy, objevuje koncové t v nominativu singuláru i plurálu, přestože se s pravopisnou podobou slova nesetkali ani ve výuce francouzštiny. Důvodem je jistě zdomácnění výrobku v českém prostředí a s ním i jeho grafického označení.

Výzkum ukázal, že výslovnost francouzského substantiva je mezi českými mluvčími značně rozkolísaná. Zatím se nejčastěji objevuje nejnovější slovníková výslovnost [kroasan/kroasán], v plurálu [kroasany/kroasány]. Je pravděpodobné, že častější výslovnost postupně ovlivní i pravopisnou stránku slova a přispěje tak k jednotné (snadnější) výslovnosti. Tyto hypotézy budou předmětem dalšího zkoumání.

---

[1] V. Pech, Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek v jazyce psaném i mluveném ze všech oborů lidského vědění a konání, Kvasnička a Hampl, Praha 1948.

[2] Slovník cizích slov. Slova známá a neznámá, Encyklopedický dům, Praha 1993.

[3] O. Martincová a kol., Nová slova v češtině. Slovník neologizmů, Academia, Praha 1998.

[4] Artikulační podstatu francouzských hlásek popisují např. autorky M. Dohalská a O. Schulzová ve Fonetice francouzštiny, SPN, Praha 1991.

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 1, s. 50-52

Předchozí Petr Nejedlý: Nestor, či patriarcha?

Následující Josef Šimandl: Aspirující