Časopis Naše řeč
en cz

Slova a dějiny 2004

Veronika Scheirichová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR uspořádalo u příležitosti osmdesátých narozenin PhDr. Igora Němce, DrSc.,[1] mezinárodní konferenci nazvanou Slova a dějiny 2004. Konference se konala 28.―30. června v prostorách Akademie věd ČR. S více než pěti desítkami referátů, věnovaných především historii jazyka, se zde představili badatelé z České republiky, Polska, Německa, Rakouska, Slovenska, Ruska, Běloruska, Maďarska a USA. Po úvodních slovech vedoucího pořádajícího pracoviště Petra Nejedlého, předsedy vědecké rady AV ČR Františka Šmahela, ředitele Ústavu pro jazyk český Karla Olivy a samotného jubilanta zazněl referát Ž. Ž. Varbotové (Moskva) Češskie etimologii na fone russkoj dialektnoj leksiki. O typologii diachronních procesů promluvil N. P. Savický (Praha). Vývoji významů nepravidelně tvořených složených participií (bydľujúcí, čiňujúcí, žádúcí apod.) byl věnován příspěvek M. Friedové (Princeton).

Odpolední jednání v první sekci otevřeli historikové Z. Beneš a P. Čornej (Praha). Svou účastí přispěli k jinak relativně méně zastoupeným „dějinám“, třebaže i oni se ve svých příspěvcích věnovali spíše „slovům“, konkrétně vztahu sémiologie a historie, respektive sémantice [45]pojmů chudý a bohatý ve staré češtině. S referáty o polysémii na ně navázali J. Horálek (Ústí nad Labem) a P. Nejedlý (Praha).

S frazeologickými příspěvky se představily J. Skladaná (Trnava) a L. Stěpanova (Olomouc). První z nich poukázala na důležitost sepětí synchronního a diachronního přístupu, z tohoto pohledu pak analyzovala některé současné slovenské frazémy. L. Stěpanova připomněla příčiny zániku frazémů a upozornila na přechod některých archaických komponentů do expresivní stylové vrstvy, který napomáhá uchování daných frazémů v současném jazyce. G. Neščimenková (Moskva) se ve svém referátu K vývojovým tendencím v češtině (na materiálu modifíkačních kategorií) zabývala vztahem jazykové variability a jazykové ekonomie, který ilustrovala zkoumáním slovotvorné konkurence deminutivních c-ových a k-ových přípon. I. Budzková (Minsk) přednesla příspěvek o náboženském lexiku ve staré běloruštině.

Paralelní odpolední sekce byla věnována otázkám morfologickým a lexikálním. O baltoslovanském slovese zde referoval W. Smoczyński (Krakov), J. Reinhart (Vídeň) promluvil o vzniku českého imperativu a F. Štícha (Praha) se věnoval sekundárním imperfektivům. K. Kučera (Praha) se zaměřil na zkoumání variantních podob slov a tvarů (tehdy/tehdá, může/můž apod.) ve vývoji češtiny z kvantitativního hlediska. Takovou analýzu umožňují nové výpočetní technologie. Morfologický a slovotvorný rozbor i-kmenových substantiv ve staré češtině představila H. Gladkova (Praha). K otázkám kvantitativní analýzy se vrátila N. Kvítková (Praha) v referátu věnovaném funkci a sémantice předložek na a v/ve ve Vídeňském rukopisu Dalimilovy kroniky.

Lexikograficky záludná předpona přě-, tak zněl název dalšího příspěvku. Její záludnost spočívá podle M. Homolkové (Praha) zejména v nejednoznačnosti kvantity a změnách během historického vývoje (dloužení u jmenných odvozenin od sloves s předponou přě- a následné splynutí s pří-). Referentka představila, jak se s těmito problémy potýkají autoři příslušných hesel Staročeského slovníku. V. Koblížek (Hradec Králové) na závěr prvního dne velmi poutavě přiblížil běžně mluvený jazyk východočeských venkovanů z oblasti Hradecka a Náchodska v první polovině 18. století, zachycený ve výsleších poddaných.

Příspěvkem nazvaným Alttschechische Lesefrüchte zahájil R. Eckert (Berlín) druhý den jednání v sekci věnované převážně otázkám etymologickým. E. Havlová (Brno) se pak zaměřila na českou zoologickou terminologii: srovnání praslovanského a staročeského lexikálního systému s novodobou vědeckou terminologií doplnila etymologií některých názvů zvířat. P. Valčáková (Brno) seznámila s etymologií některých málo známých názvů staročeských jídel. J. Vintr (Vídeň) ve svém příspěvku objasnil původ českého názvu Řím z latinského Roma přes starší podobu Rum, rumský. Věnoval se také tzv. „ruským písmenům“ v Životě Konstantinově, která jsou obvykle (dle Josefa Vašici) interpretována jako syrská (surská). J. Vintr vyslovil domněnku, že by mohlo jít o písmena „rumská“, tedy římská, latinská, „ruská“ potom opisovačskou chybou. J. Gvozdanovićová (Heidelberg) a V. Šaur (Brno) se zabývali etymologií českých a slovanských názvů měsíců. Zajímavý referát J. Rejzka (Praha) upozornil na některé méně známé případy tzv. lidové etymologie slov, u nichž zůstala zachována forma a reinterpretace se provedla pouze v jazykovém povědomí (navinulý, osudí, perný, zavazadlo, zálety, obušek, poduška, douška). Etymologii výrazů vyjadřujících hněv a zlost se ve svém příspěvku věnovala H. Karlíková (Brno), přehled výkladů o původu názvů jmelí ve slovanských jazycích poda[46]la I. Janyšková (Brno). H. Schuster-Šewc (Porbšicy) bohužel na konferenci nepřijel, jeho referát o praslovanském kořeni *vęz- však přesto zazněl v podání jednoho z organizátorů.

V paralelní sekci vystoupil jako první K. Hádek (Olomouc), který se ve svém příspěvku věnoval vývoji slovní zásoby ve Staročeském pasionálu. S. M. Newerkla (Vídeň) nastínil význam Staročeského slovníku pro analýzu jazykových kontaktů mezi češtinou a němčinou, zejména pro kontrastivní fonologii a etymologii slov německého původu. J. Mielczarková (Toruň) analyzovala český rukopis z 16. století, uložený v Koperníkově knihovně v Toruni, obsahující text díla Řeči z mudrců pohanských, jakož i z Petrarky vybrané a přeložené a komentovaný text Desatera. Památka podle jejího zjištění dokládá četné změny v deklinaci českých substantiv. Š. Zikánová (Praha) ve svém referátu pojednala o aktuálním členění věty v humanistické češtině. P. Kosek (Ostrava) podal všestranný jazykový rozbor Ruční knížky Kašpara Motěšického, českého exulanta doby baroka. B. Michalová (Praha) ve svém příspěvku pojednala o utváření epistolárního stylu ve druhé polovině 17. století.

Některé příspěvky zahraničních účastníků měly charakter obecněji slavistický. H. Schaller (Marburg) se zabýval cizími výpůjčkami ve slovanských jazycích, zejména bulharštině, a diskusí, která byla o přejímání cizích výrazů vedena v minulosti i současnosti. B. Hansen (Řezno) se ve svém referátu věnoval vývoji modálních sloves ve slovanských jazycích, zejména v ruštině, polštině, srbštině a chorvatštině. A. Pstygová (Gdaňsk) promluvila o prefixální negaci.

Další skupina referátů byla věnována otázkám onomastickým. Sekci zahájil J. Malicki (Vratislav) příspěvkem Exonyma v české a polské diachronní lexikografii. Na něj navázal M. Harvalík (Praha), který z diachronního hlediska prezentoval vztahy mezi centrem a periferií v českém onymickém systému. P. Štěpán (Praha) přednesl několik postřehů k metonymickému přenosu významu substantiv pád a let v toponymii Čech. J. Malenínská (Praha) ve svém příspěvku uvažovala o hydronymickém základu v několika českých místních jménech (Mojné, Mojžíř, Radnice, Radouň a Žilina). M. Šmejkalová (Praha) uzavřela onomastickou sekci pojednáním o nově utvořených antroponymech v Kronice české Václava Hájka z Libočan.

Dva referáty o starší lékařské terminologii byly předneseny v úvodu posledního jednacího dne. J. Pleskalová (Brno) představila několik málo obvyklých termínů z oblasti porodnictví, jimiž obohatil češtinu druhé poloviny 18. století Josef Valentin Zlobický (např. označení mědenice ‚ženská pánev‘). A. M. Černá (Praha) se ve svém příspěvku vrátila téměř o další tři století zpět do minulosti a podala zajímavou charakteristiku jazyka rukopisného sborníku o chirurgii z přelomu 15. a 16. století, uloženého v Národní knihovně v Praze.

Cizí výpůjčky ve slovní zásobě Příběhů Jindřicha Hýzrla z Chodů zkoumala M. Janečková (České Budějovice). Přejímky klasifikovala podle původu, z časového aspektu a podle způsobu a míry jejich přizpůsobení. Značný ohlas vzbudil V. Petkevič (Praha) svým příspěvkem Počítačová podoba Staročeského slovníku, v němž referoval o převodu tištěné podoby slovníku (bohužel zatím jen jeho 3. dílu paběničský — pravý) do elektronické podoby a formálním zachycení struktury jednotlivých hesel. E. Wrocławska (Varšava) představila problémy spjaté se studiem historické a současné slovotvorby lužické srbštiny. M. K. Nedvědová (Praha) se ve svém příspěvku přenesla do jihoslovanského prostoru a zhodnotila význam vícejazyčných tezaurů a lexikonů pro vývoj spisovné slovinštiny, chorvatštiny a srbštiny. Příspěvek maďarských účastníků konference O. Fedoszova a G. Kisse se týkal lexikografie maďar[47]ské a připomněl bohatý vědecký odkaz L. Kisse, nedávno zesnulého maďarského lexikografa, etymologa a onomastika se slavistickou orientací.

Závěrečná plenární sekce referátů byla vyhrazena pro otázky vývoje českého biblického překladu. I. Lutterer (Praha) zhodnotil nový ekumenický překlad Bible a K. Komárek (Olomouc) analyzoval místní jména ve staročeské Bibli drážďanské a olomoucké. M. Pytlíková a H. Sobalíková (Praha) představily starozákonní texty (knihy prorocké a Makabejských) první redakce staročeského biblického překladu, které se zatím ještě nedočkaly kritické edice.

Plné znění všech příspěvků bude otištěno ve zvláštním sborníku. Nezbývá než poděkovat organizátorům za vytvoření příjemného a přátelského prostředí. Konference byla jistě pěkným dárkem pro oslavence; zúčastněným pak poskytla reprezentativní platformu pro vzájemnou výměnu poznatků a rovněž vítanou příležitost k mnoha podnětným setkáním.


[1] Viz medailonek P. Nejedlého v tomto čísle (s. 47―49).

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 1, s. 44-47

Předchozí Jan Klaška: Korpus jako zdroj dat o češtině

Následující Petr Nejedlý: Nestor, či patriarcha?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1