Z 24. sešitu Staročeského slovníku

Zlatuše Braunšteinová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 9. 1. 2001 uspořádala skupina mladých příznivců starého českého jazyka z FF UK v Praze slavnostní křest 24. sešitu Staročeského slovníku[1]. O jeho vznik se zasloužil kolektiv autorů z oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český v čele s hlavním redaktorem Igorem Němcem[2]. Jedná se již o druhý sešit, který byl připravován až do konečné tiskové podoby přímo na pracovišti, což bylo možné jednak díky novému, specifickému počítačovému vybavení (finanční prostředky byly poskytnuty z grantového projektu[3]), jednak díky odborným znalostem člena autorského kolektivu B. Lehečky (konečná úprava a sazba).

24. sešitem Staročeského slovníku (dále jen StčS), zahrnujícím hesla provésti – přědložený, opouštíme rozsáhlou skupinu lexikálních jednotek tvořených pomocí předpony pro-[4]. Z konce sešitu předchozího sem přechází heslo provésti, které je rozčleněno do dvou větví (I. s předmětem konkrétním, II. s předmětem abstraktním, zvl. dějovým) po sedmi významech. Z lexikografického zpracování vyplývá, že se u tohoto slovesa projevuje zřetelná tendence k lexikalizaci v oblasti právní terminologie, např. ve významu ‚uplatnit co, zvl. předložit co jako důkaz, provést důkaz čím‘: chci naň [pohnaného] ukázati a provesti dobrý list jeho otce Půh 1,246 (1407)[5], popř. ve spojení s abstraktním předmětem ve významu ‚uskutečnit způsobem zajišťujícím platný průběh a dovršení soudního projednání‘: sám třetí má se [provinilec] na kříži očistiti, a neprovede li přísahy… ArchKutn 237 (1442).

Z neprefigovaných hesel výše uvedeného sešitu stojí za zmínku mj. dvě substantiva prst, -a/-u a prst, -i s homonymní podobou v nominativu. Maskulinum prst, -a/-u je rozčleněno do čtyř základních významů. Výchozím významem je ‚prst, jeden z pěti ohebných útvarů na konci lidské ruky se schopností hmatu a uchopení‘, hojně doložený mnoha zajímavými doklady, např.: jest [134][na ruce] pět prſtuov, to jest palec, ukazač, měděnec, prstenec, ušinec LékFrantA 13a. V rámci tohoto výchozího významu jsou zahnízdovány frazeologické konstrukce prstem dotknúti (sě), (jako) skrzě prsty hleděti, prst boží a najdeme zde i odkazy na lexikografické zpracování terminologických pojmenování prstů (prst malý, mězený, prostřední, prstenní, prstenný, prstenový, prstenský, ukazatedlní, ušní). Maskulina prst bylo užíváno jako pojmenování jednoho z pěti útvarů zakončujících lidské horní a dolní končetiny, jako názvu délkové míry, popř. početní jednotky. Pozoruhodné jsou i četné deriváty typu prsták, prstec, prstek, prsten, prstének, prstní, prstový… Čtenáři časopisu Naše řeč se mohli seznámit s mnohými zajímavostmi, které přinesla analýza tohoto bohatého lexikologického materiálu, v článku členky autorského kolektivu Aleny M. Černé[6]. Femininum prst, -i je rozčleněno do tří samostatných významových odstavců. Základním významem je ‚prsť, půda, hlína, zem v sypkém stavu (rozdrobená)‘. Do současného jazyka se tento staročeský lexém dochoval v omezené míře jako výraz knižní v podobě prsť.

Jednou ze zajímavých lexikálních jednotek posledního sešitu StčS je i rozvětvené heslo první. Stojí za zmínku, že ve StčS je lexém první a prvý řazen stejně jako jiné číslovky řadové mezi adjektiva. Z četných lexikálních významů zde upozorníme na užití tohoto adjektiva ve funkci textového odkazu, a to v samostatném významovém odstavci první 1/5, např. v dokladu: kteříž [úředníci] v prwniem nálezu vymieněni jsú ZřízVlad a5b. Funkci textového odkazu může plnit i adverbium prvé, většinou ve spojení s dalším upřesňujícím adjektivem: prvé jmenovaný, prvé psaný, prvé řečený (srov. doklady sub prvé). StčS dokládá i mnohá kompozita či deriváty od adjektiv první, prvý: prváčstvie, prvicě, prvovstánie, prvožitečné, prvožitky, prvník, prvnitel, prvnod, prvnost, prvnota, prvohonec, prvojmě, prvoosnova, prvospi… Některá z těchto kompozit vznikala jako kalky, tj. doslovné překlady slov z latiny či z němčiny, např. prvobrada (srov. jungbart DiefGlos 470), prvodržě (srov. princeps SlovOstřS 103)… Tyto kalky jsou doloženy většinou jen jedním dokladem ze středověkých slovníků a do nové češtiny se nedochovaly. Naproti tomu StčS odhaluje mnohé nedochované významy lexikálních jednotek, které jsou užívány dodnes (prvý, prvotně, prvé). Odlišnost určité lexikální jednotky ve staré a nové češtině se může týkat i slovnědruhové platnosti. Např. u hesla prvotní se vedle četně doloženého adjektiva, členěného do 6 významových odstavců, vyskytuje i substantizované maskulinum ve významu ‚boží vyvolenec, mající práva jako prvorozenci‘, nebo ‚příslušník nejvyšší šlechty‘. Při analýze sémantického okruhu kompozit s prvním členem prvo- jistě zaujme bohatá čeleď týkající se zrození (prvoródcě, prvorodec, prvorodicě, prvorodičstvie, prvorodilost, prvorodilý, prvorodně, prvorodní, prvorodstvie, prvoroźenec, prvoroźenie, prvoroźnost…). Doklady ze StčS svědčí o mimořádném postavení prvorozených ve středověku, ať už z hlediska sociálního, nebo náboženského.

Posledním autorským heslem kolegy Jiřího Kouby, který se specializoval na oblast staročeské právní terminologie, je bohatě doložené substantivum přě. Výchozím významem je ‚pře, rozepře, střetnutí různých postojů‘. Z dokladů vyplývá, že přě bylo pojmenování pro nejrůznější sváry, různice, rozbroje nebo hádky, spory, např.: mezi vysoce urozenými pány … a urozenými panošemi … ruoznice, prze, nesnáze a záštie byly jsú vznikly zvláště o výplatu tvrze Ketče ListSlov Kniezsa 17 (1463). Následující tři významy jsou již doplněny terminologickou zkratkou jur. a charakterizují uvedené heslo jako ‚pře, právní spor, rozepře‘, popř. ‚právní žaloba, uplatnění [135]nároku (práva) před soudcem‘, nebo ‚proces, soudní řízení‘. StčS dokládá ustálená spojení z právní oblasti, např. přu podati, položiti/klásti, líčiti ve významu ‚předložit žalobu komu nebo kam ve věci koho/čeho‘. Spojení přu držěti, vésti ve staré češtině znamenalo ‚soudit se s kým‘.

Dalším zajímavým lexikologickým materiálem je staročeská předložka přě, která měla ještě ve staré češtině svůj protějšek v předložce přěd. Ve spojení se substantivem v akuzativu nebo v instrumentálu může vyjadřovat určení prostorové, časové nebo zřetelové. Již při zběžném porovnání s rozsahem užití předložky před je evidentní, že předložka přěd postupně přebírala její funkci při vyjádření významu ‚před co/před koho, před kým, před čím‘, což dokládají mj. lexikální varianty u některých dokladů: przie pánem BiblDrážď Sir 4,7 (před pánem BiblOl); proč běžíš przie prosícím OtcA 420b (přěd prosícím OtcB) aj. Vedle významu ‚před‘ uvažuje F. Kopečný[7] i o významu ‚přes‘ v dokladu nikdy sem hněvu przie noc při sobě nedržal OtcA 227a. Přestože v rukopise OtcB je varianta přěs noc, StčS na základě analýzy lexikálního materiálu určuje tento význam rovněž jako časový: ‚až do čeho; vyjadřuje dobu trvání děje vytčením časového úseku, který děj už nezasahuje‘ (v souhlase s názorem Gebauerovým). Kopečný považuje předložku přě za původní, ale nevylučuje, že by v některých pozicích mohla vzniknout redukcí z předložky přěd.

Lexikální význam předložky přěd, zpracované rovněž ve 24. sešitě StčS, je mnohem složitější a rozvinutější, byť základní členění podle vazby se substantivem v akuzativu nebo instrumentálu je obdobné. Stejně tak i základní určení obou předložek je stejné – prostorové, časové, zřetelové. Předložka přěd však navíc může vyjadřovat určení míry: že kardináluov przed dvadceti, przed třidceti až do čtyřidceti mievají [papežové] KorMan k 66a.

Významným lexikografickým počinem je zpracování prefixu přě-, který přesáhne i do dalších sešitů StčS. Vyjadřuje nadměrnost, tj. vyšší míru než normální, což je ve slovníku zachyceno ve významovém záhlaví popisem typu ‚mající mimořádně velkou míru‘[8]. U adjektiv s tímto prefixem ojediněle dochází ke kumulaci prefixů vyjadřujících velkou míru, což vede k zesílení expresivity: že ještě spolu po těchto přearcinebezpečných časech ve zdraví pobýti budeme moci ArchČ 16,7 (1490). V následujícím sešitě bude uvedeno několik hesel s kumulovanými prefixy přěnaj-. Jejich expresivitu vysvětlujeme okazionálním předponovým zesílením míry vlastnosti u superlativu, který už sám vyjadřuje její míru maximální.

Lexikální jednotky tvořené předponou přě- jsou nejčastěji odvozeninami od adjektiv (přěbohatý k bohatý, přěbolestivý k bolestivý), ale i od sloves (přěčiniti k činiti, přěděsiti k děsiti). Adverbia jsou slovotvorně odkázaná k adverbiu a prefigovanému adjektivu, je-li doloženo (přěbohatě k bohatě, přěbohatý, přěbiedně k biedně, přěbiedný). Tento slovotvorný postup však můžeme ojediněle sledovat i u interjekce (přěběda k běda). Prefix přě- zde pomáhá zesílit míru výrazového účinku: ó, běda, przebieda, kto ztratí radost věčnú HusDcerkaM 219b. Za pozornost stojí i vyjádření vyšší míry i u substantiv typu přěčes, přěčest, přěčiňenie, přědánie. Některá z prefigovaných slov, jako např. přěčasto, přěčistý, přěčisto, přěcpati, nezaznamenala za dlouhá staletí výrazného významového posunu (ponecháme-li stranou určitou míru archaičnosti). Proti tomu četně doložené sloveso přěbyti mnohdy vykazuje užití výrazně odlišné od současného ja[136]zyka, ať už jako sloveso bezpředmětové (ve významu ‚pobýt, strávit čas, setrvat, zůstat bez úhony, přečkat‘, v imperfektivním vidu ‚obcovat s kým, stýkat se‘), nebo sloveso předmětové, výlučně perfektivní (ve významu ‚přejít, dostat se chůzí přes co, přežít, prožít, přečkat koho‘). O prefigovaném slovese přěčísti/přěčítati bychom se mohli domnívat, že ve svém vývoji nezaznamenalo výrazných změn, a je tudíž ekvivalentem novočeského ‚přečíst‘. StčS však odhaluje výchozí význam tohoto slovesa: ‚spočítat, počítáním zjistit celkový počet koho/čeho‘, jenž je doložen např. citátem: uzřě jednoho [anděla] za sobú, an przieczita jeho [starce] stópějě OtcB 132a. Obdoba novočeského ‚přečíst‘ je z hlediska vývojového sledu až na čtvrtém místě v pořadí významů. S mnohými dalšími prefigovanými hesly se setkáme v následujícím sešitě StčS.

Další výrazný prefix přěd-/přěde- nese podobně jako předložka přěd význam prostorový a časový, ať už se pojí k adjektivu, adverbiu nebo slovesu. Základní rozvětvení rozsáhlého slovesa přědjíti (ipf. přědchoditi, přědcházěti) se proto řídí místní nebo časovou funkcí předpony. Základní lexikální význam tohoto slovesa s místní funkcí předpony je ‚vykonat pohyb chůzí vpředu, zvl. jako něčí průvodce, ochránce ap….‘: abych já [Jidáš] przedſſel zástup váš a vedl je HusSvátB 155a[9]. Četné doklady, ve kterých je funkce předpony časová, jsou rozčleněny do 9 lexikálních významů, z nichž základním je ‚předejít, předběhnout, nějakým působením časově předstihnout koho/co‘: nemuož nižádný nikdy przedgiti pána boha, než vždy prvé milý buoh člověka przedchazy RokPostB 375. Složité lexikalizované významy religiózní StčS popisuje ‚vyjít předem (tj. podnětně) vstříc komu, … předem se dostat komu‘, popř. s časovou funkcí předpony ‚předznamenat následný příchod koho, objevit se (časově) před někým…‘, okrajový význam doložený pouze v bibli je vystižen opisem ‚již předem provést nějakou činnost vykonáním něčeho, co je jejím předobrazem‘. Je doloženo i několik dokladů z oblasti právní terminologie, např.: vkládání do [desek] Janovo mnohem jest předešlo vkládání páně Pertoldovo Půh 3,334 (1447) ve významu ‚nabýt platnosti dříve‘. Časový význam prefixu přěd- předurčil i vznik několika derivátů a kompozit (přědek, přědejhřie…), místní význam je zřetelný u málo doložených kompozit denominativního typu přěddomie, přěddveřina, přědedřvie. Do nové češtiny se dochovala pouze ojediněle (přědhradie).

Časoprostorové určení je charakteristické i pro obsáhlou skupinu slov sloužících v textu jako tzv. orientátory, které pomáhají čtenáři, resp. posluchači při orientaci v psaném či mluveném textu[10]. Odkazují na události nebo osoby zmíněné dříve, popř. později, z hlediska časového či prostorového, avšak někdy je obtížné stanovit, který z obou významů převažuje. Ve staré češtině je doložen poměrně rozsáhlý repertoár výrazů sloužících ve funkci textových odkazů, zejména sloves, adjektiv a adverbií. Prefigovaná adjektiva a verba většinou nepotřebují další doplnění pro to, aby mohla nést význam textového odkazu. Adjektivum přědjmenovaný je tedy užito v odkazu na předcházející sdělení ve významu ‚dříve (výše) uvedený, zvl. jménem zmíněný, dříve jme[137]novaný‘ (podobně je zpracováno i adjektivum přěd(e)vzatý). Pokud je možné odlišit druh textu, ve kterém je odkaz užit, StčS rozlišuje, zda se jedná o projev písemný (přědeslaný, předepsaný, přědeslati, přědepsati) nebo o projev mluvený (přědečtený, předdotčený). Mnohá další zajímavá hesla s prefixem přěd- budou uvedena v následujícím sešitě StčS.

Představení několika výrazných typů z lexikálního materiálu zpracovaného ve 24. sešitě StčS pouze poodhaluje množství nových poznatků z nejstaršího vývojového období českého jazyka, které se ukrývá v možná zdánlivě nevelkém, avšak vědecky důkladně propracovaném díle kolektivu autorů výše uvedeného oddělení. Tyto poznatky budou jistě důležitou oporou a také inspirací pro další lingvistická, historická i jiná bádání.

---

[1] Staročeský slovník, sešit 24, Academia, Praha 2000.

[2] Dva křížky na obálce stejně jako v předchozích dvou sešitech upozorňují na to, že dva z autorů, PhDr. Alena Fiedlerová, CSc. (1926–1996) a PhDr. Jiří Kouba (1953–1997), se vydání tohoto sešitu již nedožili. V minulém roce nás navždy opustila i další bývalá pracovnice tohoto oddělení, neobyčejně milá a obětavá paní PhDr. Zdena Horálková, CSc. (1917–2000). Poslední smutná zpráva nás zastihla zcela nedávno a týkala se paní PhDr. Milady Nedvědové (1927–2001), dlouholeté autorky a členky redakčního kolektivu StčS, která byla spjata s oddělením vývoje jazyka od jeho počátků a půl století neodmyslitelně patřila mezi jeho nejvěrnější pracovníky.

[3] Pro práci s lexikografickým materiálem StčS byly připraveny specifické nástroje, které se začaly aplikovat díky projektu Grantové agentury ČR č. 405/99/0540 Elektronizace postupů diachronní lexikografie (na materiálu Staročeského slovníku).

[4] Lexikografickým zpracováním předpony pro- ve Staročeském slovníku (dále jen StčS) se podrobněji zabývala A. M. Černá v recenzi na 22. sešit (Staročeský slovník po dvacáté druhé, NŘ 82, 1999, s. 258–261).

[5] Památky citujeme podle: Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

[6] Srov. A. M. Černá, Nejstarší české názvy prstů, NŘ 81, 1998, 189–196.

[7] Viz F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků 1, Praha 1973, s. 162.

[8] A. M. Černá se ve svém článku Staročeská adjektiva s předponou přě- (LF 123, 2000, č. 3–4, v tisku) zaměřila právě na tuto výraznou skupinu adjektiv a adverbií.

[9] Ke slovesu přědjíti srov. stať M. Homolkové Möglichkeiten der Erkennung und Beschreibung lexikalisch-semantischer Strukturen (am Beispiel des Alttschechischen), Wiener Slavistisches Jahrbuch 47, 2001 (v tisku).

[10] Lexikografickým zpracováním textových odkazů ve StčS se zabývala Z. Braunšteinová (Odkazující výrazy ve staročeských textech, in: Varia VIII. Zborník zo VIII. kolokvia mladých jazykovedcov. Slovenská jazykovedná spoločnosť pri SAV, Bratislava 1999, s. 155–160).

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 3, s. 133-137

Předchozí František Štícha: Koncert pro orchestr aneb malá úvaha nad názvy hudebních děl

Následující Jarmila Bachmannová: Regionální jazykový atlas